Night Stalker: Hon na sériového vraha

Děsivá série vražd vyprávěná především z pohledů vyšetřujících detektivu. Když si uvědomíte tu škálu všech zločinů spáchanou jedním člověkem, vyrazí vám to dech. Dokument však nezvládá prodat dostatečné informace. Jednotlivé případy vždy jen prosviští, nemáte šanci se v nich pořádně orientovat. Chtělo to hlubší propojenost a citlivější dramaturgii. Poslední díl je též velké zklamání. V minutě vám vlastně představí vraha a zbytek se řeší soud a věci okolo něho. To nejdůležitější tady není. Jeho výslech, reakce na jeho výpověď. Kvůli tomu vám ve finále zůstane jen pocit, že potenciál této látky nebyl ani zdaleka vyčerpaný. (30.07.2022)

Miestami veľmi nezáživné, niekedy zdĺhavé, inokedy urýchlené, často plné zbytočnej vaty, občas nudné, bez hlbšej psychoanalýzy a s nezaujímavými rečami dvoch hlavných vyšetrovateľov, ale taktiež aj silné, podmanivé, nepríjemné a znepokojujúce. V porovnaní s inými dokumentárnymi sériami Night Stalker nijak zvlášť nevyčnieva, naopak skôr zanecháva priemerný dojem, avšak štúdia psychopatov a sériových vrahov sú natoľko zaujímavé, že je nutnosť vidieť každý podobný dokument. Takže aj keď v určitých ohľadoch táto dokumentárna séria prehráva a nefunguje, daná problematika je až tak závažne dôležitá a silná, že tomu vlastne nemôžem nič vytknúť. Plus, niekedy je pre mňa naozaj fascinujúce zachytávať pseudofilozofické myšlienky od niekoho, kto samo o sebe ani nepremýšľa, čo sa skvele zrkadlí aj na jeho správaní a aktoch (hrdý satanista a pritom ani nevie čoby len nakresliť obrátený pentagram). Richard Ramirez a jemu podobní ľudia sú skrátka zaujímaví a preto si zakaždým veľmi cením, keď sa ich niekto pokúsi zdokumentovať. (17.02.2021)

Tak takhle nějak vypadá zlo. Či spíše personifikace zla - sériový násilník a brutální vrah, o kterém jsem doposud nikdy neslyšel. A přesto jistě jedna z největších lidských zrůd, která kdy žila na této planetě. Někdo by sice mohl říct - přece se nemůže rovnat sériový vrah diktátorům, válečným zločincům, ba ani oportunistickým kolonizátorům dob minulých i současných, ale! Neříkám, že se jim přímo rovná, to zaprvé. Za velké zrůdy nicméně považuji kohokoliv, kdo bestiálně a chladnokrevně vraždí lidi, ať už je jejich počet jakýkoliv. To asi každý. A za druhé, možná je děsivé a zvlášť zrůdné právě to, že před touto hrozbou člověk nemusí být v bezpečí ani v období míru a klidu v demokratické, bohaté zemi. Absolutně hrůzostrašný pak byl modus operandi tohoto přisluhovače zla, kdy docházelo k bestiálním vraždám v prostorech, kde by se měl člověk cítit nejbezpečněji, tj. doma. Konec ponurého filozofování a jdeme na hodnocení samotné dokumentární série. Jakým způsobem se tvůrci vypořádali s tímto tíživým, znepokojivým tématem? Dokument ve čtyřech částech pomalu rozplétá změť indicií a mapuje zoufalou honbu za vrahem v obrovském, hustě zalidněném prostoru Los Angeles, který je stále o krok napřed a nedělá mnoho chyb. Divák sleduje pátrání prostřednictvím mnoha archivních záběrů, včetně docela brutálních snímků z míst činu (jsou vidět někdy i těla a často krev, ale ne obličeje), dobových televizních hlášení, policejní dokumentace. Hlavní osu však tvoří rozhovory s dvěma detektivy, kteří po vrahovi pátrali napříč špinavým, nočním i denním městem Andělů. Menší prostor je věnován i značnému počtu příbuzných obětí a samozřejmě i některým přeživším. Některé z těchto osobních příběhů jsou opravdu nepříjemné a tragické. A dojde i na rozhovory s novináři, kteří lov na vraha komplikovali. V tomto filmové detektivky a kriminálky zdá se nelžou. V čem ale z logických důvodů diváka většinou zavádějí více je provedení vlastní detektivní práce. Pravděpodobně se najdou i případy, které by mohl filmový průmysl bez větších úprav adaptovat a byla by to dramatická, akční jízda, ale řekl bych, že zejména při pátrání po sériových vrazích to vypadá většinou nějak takhle. Práce spočívá víceméně v čekání na náhodu, v snaze najít alespoň jednu jedinou spojnici mezi vraždami, na které následně vše stojí i padá, v pokusech a omylech. A naneštěstí i zřejmě v hloupé rivalitě mezi okrsky, která alespoň v tomto případě znemožnila několikrát rychlejší vyřešení. Žádné bombastické souboje myslí a honičky v uličkách :). Skutečné pátrání je, pokud mohu soudit po této sérii, nevděčná, pomalá, psychiku zatěžující dřina a jsem rád i nerad, že jsem si tím mohl spolu s detektivy díky tomuto dokumentu projít. Aspoň v náznaku. Nakonec bych dodal, že nepříjemnou, tísnivou atmosféru Night Stalkera pomáhá dotvářet soundtrack a letecké záběry na noční LA jakožto i hrané části z pohledu vraha, který slídí po ztemnělých, spících domovech, aby nakonec vykonal své temné dílo. 8/10 (26.05.2022)

Mnozí kamarádi a známí nechápou, jak můžu mít rád horory. Proč se dobrovolně vystavuji něčemu podle nich negativnímu, z čeho je mi úzko a po čem se bojím. Marně se jim snažím vysvětlit, že horory pro mě nejsou negativní, necítím se po nich úzko a že jsem z nich maximálně trochu “rozcitlivělej”, co ale platí ještě více o kvalitních dramatech, na které koukají i oni. Snažím se jim vysvětlit, že horor je žánrová zábava, postavená na umu režiséra hrát si s divákem, s jeho emocemi a současně s filmařskou formou, která u nich vyžaduje daleko větší inovaci než u těch nejkvalitnějších vztahových dramat. Hororů můžu vidět pět za den a třicet za filmový festival. O to víc mě baví a jsem po nich o to více hladový. Protože chci pobývat ve fantaskním světě neomezené představivosti jejich tvůrců, které se co do rozmanitosti může rovnat pouze žánr sci-fi. ____ Co ale je pro mě horor ve stejném smyslu slova, jak ho vnímají všichni ti nechápající odpůrci žánrového hororu, jsou věci jako tahle minisérie. Vystavěné nikoliv na fantazii kreativních nadšeneckých filmařů, ale na reálném podkladu dokumentaristicky odkrývající nepochopitelnou anomálii, škodný element našeho světa zosobňující ultimátní hnus a zlo. Věci jako tento seriál mi stačí vidět jednou za rok. Předtím to byl maďarský film Saulův syn. Taky reflektující realitu a taky paradoxně bez přívlastku “horor” mezi jeho oficiálními žánry. (21.01.2021)

ok, tak po tomhle asi neusnu. 𝘁𝘆 𝗷𝗲𝗵𝗼 𝗼𝗰𝗶? 𝘁𝗲𝗻 𝗽𝗼𝗵𝗹𝗲𝗱? 𝘁𝗲𝗻 𝗷𝗲𝗵𝗼 𝗽𝗼𝘀𝘁𝗼𝗷 𝗸 𝘁𝗼𝗺𝘂 𝘃𝘀𝗲𝗺𝘂? 𝗷𝗮𝗸 𝘀𝗲 𝘃𝘆𝘁𝘃𝗮𝗿𝗲𝗷𝗶 𝘃𝗿𝗮𝗵𝗼𝘃𝗲? 𝗸𝗱𝗲 𝘀𝗲 𝗯𝗲𝗿𝗲 𝘁𝗼 𝘇𝗹𝗼 𝘃 𝗹𝗶𝗱𝗲𝗰𝗵? 𝗺𝘂𝘇𝗲 𝘀𝗲 𝘁𝗼 𝘇𝗹𝗼 𝗽𝗿𝗼𝗯𝘂𝗱𝗶𝘁 𝘃 𝗹𝗶𝗱𝗲𝗰𝗵 𝘇 𝗺𝗲𝗵𝗼 𝗼𝗸𝗼𝗹𝗶? 𝗺𝘂𝘇𝗲 𝘀𝗲 𝗽𝗿𝗼𝗯𝘂𝗱𝗶𝘁 𝘃𝗲 𝗺𝗻𝗲? 𝗻𝗲𝗰𝗵𝗰𝗶 𝗼 𝘁𝗼𝗺 𝗺𝗼𝗰 𝗽𝗿𝗲𝗺𝘆𝘀𝗹𝗲𝘁. 𝘁𝗲𝗻𝗵𝗹𝗲 𝗱𝗼𝗸𝘂𝗺𝗲𝗻𝘁 𝗵𝗲𝘇𝗸𝘆 𝘂𝗸𝗮𝘇𝗮𝗹, 𝗰𝗲𝗵𝗼 𝘃𝘀𝗲𝗵𝗼 𝗷𝗲 𝗰𝗹𝗼𝘃𝗲𝗸 𝘀𝗰𝗵𝗼𝗽𝗻𝘆. 𝗲𝘅𝗶𝘀𝘁𝘂𝗷𝗲 𝗻𝗲𝗷𝗮𝗸𝗮 𝘀𝗽𝗿𝗮𝘃𝗲𝗱𝗹𝗻𝗼𝘀𝘁? 𝗲𝘅𝗶𝘀𝘁𝘂𝗷𝗲 𝗻𝗲𝗯𝗲? 𝗲𝘅𝗶𝘀𝘁𝘂𝗷𝗲 𝗽𝗲𝗸𝗹𝗼? — overall, super dokument. nekdy me tam stvali ty reci o soukromym zivote nasich detektivu (who cares), ale kdyz se zaobirali jenom tim ramirezem, tak to bylo dokonaly; napinavy, smutny, strasidelny. pro true crime fanouska povinnost! 🤟🏻 (14.02.2021)