D.Moore

Líbí se mi, jak Sylvester Stallone s Rambem pracuje a postupem let z něj udělal regulérního tragického hrdinu, v jehož uvažování a konání jsem tentokrát viděl něco až shakespearovského. Vážně. Když varuje neteř před hledáním odcizeného otce, mluví o čistém zlu a o tom, jak se toho nelze zbavit... Samozřejmě je každému jasné, co se stane dál. Ale právě díky tomu, že to víme, má tahle scéna takovou sílu, protože vidíme Ramba trpět, aniž by do něj zrovna někdo řezal nožem, a dojde nám, že se sice vrátil domů a doma žije, ale ve skutečnosti doma není. Z tohoto pohledu je první část filmu (o které tak často čtu, že je telenovelová, nudná, dlouhá, roztahaná a kdesi cosi) nesmírně důležitá a hlavně zajímavá. Když pak dojde k Rambově cestě do Mexika a utrhne se řetěz, je to nevyhnutelně a maximálně brutální, protože tak jako tentokrát Rambovi ještě nikdo nikdy neublížil a on bude oplácet stejnou mincí (zúčtování s hlavním padouchem ukáže, že jestli si Rambo na něco nepotrpí, jsou to metafory). Pokud tedy čekáte jen ta závěrečná jatka a vůbec vás nezajímá John Rambo - postava, zůstaňte sedět doma a nekažte tomu filmu hodnocení.

Pátrání po mimozemském životě a hledání smyslu toho vlastního, vina a její odčinění, odpuštění a smíření se... V Ad Astra je tolik námětů k zamyšlení a navíc je to pořád strhující podívaná, že snad ani nejde být nespokojen (pokud divák bůhvíproč nečeká akční nářez). James Gray zkrátka natočil perfektní sci-fi, která může od začátku do konce odkazovat na 2001: Vesmírnou odyseu a je to stoprocentně oprávněné, protože takhle moc se jí nepřiblížil ani Nolanův Interstellar. Řada triků v Ad Astra dokonce vypadá, jako kdyby vznikaly podle Kubrickových not (všechny ty výstupy do vesmíru, přestupy z lodi do lodi, přistání na Měsíci...), udělalo mi to velkou radost. Pokud se vám líbila ta zvláštně podmanivá a zamyšlená atmosféra Ztraceného města Z, přesně takovou náladu čekejte i tentokrát. Úžasně napsaný, natočený a zahraný film z uvěřitelně představené budoucnosti, který je vlastně zároveň velký i komorní a který vám má co říct, pokud to budete chtít slyšet.

Mám dojem, že takhle napínavá nebyla v celém Jurském světě 2 ani jedna scéna. Pokud se třetí film bude držet toho, že dinosauři jsou stále hlavně divoká zvířata, jak se zdá z tohoto kraťasu, bude to dobře.

Kontroverze kolem Nabarveného ptáčete je podle mě z velké části nafouknutá bublina a myslím, že ti odcházející diváci v Benátkách odcházeli hlavně proto, že se nudili a nebyl to film pro ně, jenže když se jich někdo zeptal na důvod, prostě se nechtěli ztrapnit a vymluvili se na nesnesitelnou brutalitu a už to bylo. Neříkám, že je film příjemná podívaná, to rozhodně není, ale je to skvělá podívaná a Václav Marhoul má rozum. Na plátně se tedy sice dějí ošklivé věci, nicméně skoro nikdy není zapotřebí je ukazovat přímo se snahou co nejvíce šokovat, mnohokrát je dokonce nepříjemnější to ticho před bouří, případně pouhý zvuk něčeho, co se právě odehrává mimo záběr. Asi nejvíce se mi na Nabarveném ptáčeti ale líbí, že je to stoprocentní světový film, ačkoliv se jím snad ani nesnaží být. Neexhibuje, soustředí se pořád na to, aby odvyprávěl špinavý příběh o cestě ze tmy na světlo, k čemuž mu výborní herci pomáhají stejně jako úchvatná kamera Vladimíra Smutného a Marhoulova vláčilovská režie. Není to pro každého, ale to je přece v pořádku.

Stoprocentně pohlcující podívaná. Madsi Mikkelsenovi jsem to všechno věřil, a to byl základ úspěchu. Líbilo se mi, že o jeho postavě nevíme vůbec nic víc, než že je to chytrý chlap, na začátku jsme vrženi do děje a postupně poznáváme to, co tvůrci chtějí, abychom poznali. Například že člověk může zůstat člověkem i v těch nejhorších podmínkách. Respektive měl by zůstat.

Skvěle vyvážený mix komedie a dramatu, od první epizody první řady do desáté epizody třetí řady jsem se výborně bavil a užíval si příběh celé show i příběhy jednotlivých hrdinek a hrdinů, kterým jsem se postupně dostával pod kůži. Postavy jsou vážně skvěle napsané i zahrané (Alison Brie a Marc Maron excelují a přitom to skoro ani nevypadá, že by se o to snažili - prostě jsou přirození), dělají a dějí se jim nečekané věci, které ovšem vždy dávají nebo do budoucna mají nějaký smysl. Tvůrcům například nedělá problém v první řadě něco naznačit, potom to čas od času nenápadně připomenout a naplno to odhalit až ve třetí řadě... K tomu všemu oceňuji, že se seriálu z disco osmdesátých let daří tak nenásilně upozorňovat na různá témata, která jsou stále aktuální, ale přitom nemoralizují. Opravdu jsem si to užil.

Příjemnější než minule. Humor není tak afektovaně ukřičený, příběh příjemně stmeluje celou tu padoušskou ("padoušskou") rodinu, osmdesátkový disco záporák je hrozivý jako jeho účes... A celé to skvěle vypadá - což není jen pochvala animace, ale hlavně nápadité režie. Velmi by se mi líbilo, kdyby tvůrci tohoto Padoucha dostali jednou na starost třeba marvelovku.

Příjemně malý film. Rozhodně nečekejte spektakulární podívanou, spíš mějte chuť na poctivý zajímavý příběh, který nejspíše neznáte, s dobrým obsazením. Jessica Chastain i Sam Rockwell jsou trefa do černého, Michael Greyeyes se na Sedícího býka také hodí, ačkoliv na necelých šedesát let tedy rozhodně nevypadá. Natočeno je to stylem spíše televizním (nechybí několik trhaných zpomalených záběrů), ale dívat a vzdělat se lze bez úhony.

Maximální spokojenost. Jako minule. Jedna věc mě ale obzvlášť překvapila - že se druhý film neobejde bez prvního, to jsem čekal, ovšem že se teď už ani ten první neobejde bez druhého, to ne. Tak mazaná je druhá kapitola Toho, ve které se přítomnost prolíná s minulostí a která se sama prolíná s minulým filmem a spoustu toho, co v něm zůstalo (po)otevřeno, dopovídá. Myslím, že jedině když si dobře pamatujete první film nebo ještě lépe když oba vidíte rychle po sobě, nebude se vám (mylně) zdát, že ve druhém je Bowers zbytečný, Pennywise že je tam málo a dospělé postavy nefungují. Nic z toho není pravda, máte-li k nim vy sami ten vztah, s nímž tvůrci úplně oprávněně počítají. A vytýkaný humor? Atmosféře vůbec neškodí, stačí si všimnout, že ho postavy používají hlavně jako štít proti strachu. Já jsem fakt spokojený a myslím, že navzdory všem změnám oproti předloze To lépe dopadnout nemohlo._____P.S. Výstup Stephena Kinga je fantastický._____P.P.S. Jacka Nicholsona jsem při narážce na Osvícení viděl jenom já, nebo tam vážně (nějak digitálně) byl?

Vzpomněl jsem si na filmy Sama Raimiho, tedy na ty jeho dobré filmy, a nepřestával jsem málem až žasnout nad tím, jak dobře se bavím. Krvavá černohumorná schovávaná rozhodně umí překvapit i napnout a nebýt pár trochu slabších a předvídatelnějších částí (útěk do lesa), neměl bych co vytknout. Kromě Samary Weaving (na rozdíl od netflixovské The Babysitter je tentokrát za hrdinku a mě napadá, že oba filmy toho mají hodně společného a byl by z nich ideální program na celý večer) a dalších sice méně známých, ale výborně (se) bavících herců, musím vyzdvihnout hudbu Briana Tylera, která dělá v pravých chvílích tu pravou atmosféru. Scéna rituálu a toho po něm je bez přehánění nezapomenutelná.