D.Moore

Průměr, a to ještě stěží. Od režiséra Tajemství smrti slečny Neznámé jsem čekal rozhodně více, obzvlášť když na něj dohlížel Guillermo del Toro. A začátek byl dost slibný - moje oblíbená Donovanova píseň Season of the Witch, neokoukaní a příjemně všední mladí hrdinové, nadsázka, výprava do strašidelného domu. Jenže pak se to zvrtlo. Jednotlivé duchařské historky jsou dost předvídatelné a chybí jim napětí či (snad s výjimkou té první) překvapení, lekačky jsou doslova na jedno brdo, scénář nemá logiku, ale dělá, že ji má, a hlavně... Hlavně se postavy střídavě chovají jako géniové (záhady řeší obratem, ihned vědí, že se mají podívat pod postel) a jako idioti. Působilo to na mě jako trochu výpravnější TV film, případně vzhledem ke konci jako pilotní díl seriálu. Nic moc.____P.S. České titulky se drží kvality filmu, když v jednu chvíli čteme "Blbci! Už je devět hodin!" místo správného "Blbci na devíti hodinách!" nebo když se o policejním náčelníkovi (chief) mluví jako o "šéfovi".

Zajímavý nápad a dobré provedení (Mathew McConaughey je velmi uvěřitelná troska, Anne Hathaway zase femme fatale jako ze žurnálu, Jason Clarke hraje záporáka jako Gene Hackman, kterému je i podobný), nicméně přijít s šokujícím odhalením někdy ve dvou třetinách filmu a do konce už ho netrumfnout a jen ukazovat věci, které se ve světle toho, co divák i hlavní postava už vědí, jeví jako dost bizarní a jen málo logické či snad napínavé... To mi nepřipadalo šťastné. Ale bylo to odvážné.

Jestli si myslíte, že v dokumentech BBC byly úžasné záběry (a o tom, že tam byly, není pochyb), počkejte na Our Planet. Dechberoucí seriál od začátku do konce, fascinující podívaná plná jedinečných scén, které mají díky perfektním záběrům, střihu a hudbě takový náboj, že trumfnou jakýkoliv velkofilm. Zároveň je to ale důrazné varování. Vždyť jak lépe ukázat, jaké kráse hrozí zánik, než oslavou té krásy? Budete žasnout, až uvidíte scény úspěšných i neúspěšných lovů nebo námluv, bude vás fascinovat, jak a s čím si dokáže příroda poradit, ohromí vás rozlehlost ledových, travnatých nebo pouštních plání... A pak se dozvíte, že v globálním měřítku nejsou až tak rozlehlé, že ta obrovská stáda a hejna jsou už také spíše výjimečná, že člověk je prostě debil, ale nedoplácí na to on, nýbrž jeho okolí. Přes tu pochmurnou náladu, která v každé epizodě musí nutně zavládnout, ale nakonec zaznívá i optimismus - naděje, že se můžeme začít chovat jinak, správně, a to nejlépe tak, že do toho nebudeme přírodě moc strkat nosy a ona se z toho, co jsme provedli, snad otřepe. Tenhle seriál by měl vidět každý.

"Ať to není zbytečné, ať to není zbytečné," říkal jsem si než film začal. Ale jakmile začal, už jsem na to nemyslel. Došlo mi, jak moc mi tenhle svět scházel, a postupem času se ukazovalo, že po uzavření Andyho příběhu v minulém dílu se tentokrát nejspíš uzavře Woodyho příběh a všechno to působilo přirozeně a logicky - žádné nastavování kaše, ale plnohodnotné pokračování / epilog. Na známé postavy se vsadilo stejně jako na nové a výsledek je fajn, emoce všeho druhu jsou přesně tak působivé, jak to Toy Story vždycky umělo, o úžasné animaci asi nemá smysl psát. Vyzdvihnout ovšem musím opět bombasticky dobrodružnou i melancholickou hudbu Randyho Newmana (těším se na český dabing, protože písně nazpíval Michal Prokop). Nebylo to zbytečné, bylo to krásné.____P.S. Zklamalo mě ale, že Pixar tentokrát vynechal předfilm. Proč?

Takoví muzikantští Avengers... Akorát ten hlavní už s nimi sice nestojí na pódiu, ale stejně tam je. Těžko z toho koncertu vybrat nejlepší moment, protože Under Pressure v podání Davida Bowieho a Annie Lennox je sice přímo úchvatné, ale Elton John si s The Show Must Go On a s Bohemian Rhapsody (za přispění šíleného Axla) poradil stejně skvěle, zároveň s tím je třeba jedním dechem zmínit Sealovu verzi Who Wants To Live Forever, andělskou Lisu Stansfield (sólo v I Want To Break Free i v dokonalé These Are The Days Of Our Lives s Georgem Michaelem), Roberta Planta, který zpívá Crazy Little Thing Called Love (a strašně mu to sedí, na rozdíl od paradoxně velmi zeppelinovského Innuenda, které se mu opravdu nepovedlo a on dobře věděl, proč ho nechtěl mít na záznamech)... A to jsem málem zapomněl, že při Tie Your Mother Down spolu hrají Brian May a Slash a tak dále, a tak dále. Atmosféra je velmi silná a zvláštní, je to zároveň truchlivé i důstojně zábavné rozloučení, slzám ani úsměvu se asi neubráníte. Nejdojemnější jsou záběry na Johna Deacona, který je očividně velmi smutný, zatímco Brian May a Roger Taylor se jakžtakž drží, ale občas i oni utřou oko. Není divu.

Po úplně prvním filmu, na němž byl jasně znát přímý vliv Stevena Spielberga, a po svěží čtyřce je tohle pro mě třetí nejpříjemnější příspěvek do celé té metalízované ságy. Na Bumblebeem, který na Spielberga pouze tu a tam odkáže, se mi nejvíce líbí, že má opravdovou duši. Hlavní hrdinka je tentokrát příjemná nejen na pohled, ale také přirozeně a uvěřitelně hraje, no a poměrně velkou novinkou pro mě bylo, že jsem věřil tomu, že mezi ní a oživlým žlutým Volkswagenem opravdu vzniklo přátelství. Bylo to pro mě důležitější než jinak dost směšná linka s lidmi, kteří naletěli záporákům (ačkoliv agent Burns v podání Johna Ceny ji velmi chvályhodně shazoval, kdykoliv mohl). Trikové scény se tentokrát držely při zemi a bylo to dobře (když si vzpomenu, jak mě jimi Michael Bay naposledy doslova utloukl, je mi pořád trochu zle), zklamala mě jen hudba Daria Marianelliho - podle mě bylo jeho angažmá dost zvláštní volba a ať si myslím o Stevu Jablonskim cokoliv, jeho hlavní motiv bych slyšet chtěl.

Jako by nedávná Čarodějnice potkala Rituál z roku 1973. Slunovrat je koncentrovaná poetická, psychologická hrůza, která ale neděsí tím, že by prostě jen šokovala a lekala - děsí plíživou nepředvídatelností, kdy sice tušíme, jak kdo dopadne, ale rozhodně netušíme, kdy a co se mu stane. Prokleté dědictví mě spíše zklamalo, ovšem druhý Asterův film to u mě už vyhrál na plné čáře. Už úvod, ve kterém poznáváme postavy a jejich vztahy, je bezvadný, ovšem po přeletu do Švédska jen těžko hledat slova pro popis té atmosféry, která nastane. A jak je to natočené! Nápadité úhly kamery a střihy, dlouhé a vtahující záběry, k tomu "živá" hudba a jeden podivnější pohan než druhý. Těším se, až to uvidím znovu - vím přesně, nač se budu chtít soustředit.

Kdybych měl náhodou pocit, že se dívám na opravdový horor nebo alespoň thriller, mohl bych filmu vytknout leccos (a nevěděl bych, co dřív), jenomže ona je to komedie - vlastně spíše parodie, a to docela roztomilá. Krásná (většinou) statečná děvčata proti upoceným tupým chlapům, hektolitry očividně falešné krve, poměrně hodně překvapivých momentů (aby ne, když se v té odzbrojující ptákovince může stát doslova cokoliv), svižná režie a pěkný vizuální kabátek. Je to brak, ale naprosto záměrný a stoprocentně hrdý.

Čím mladší divák, tím lepší pro něj Louskáček bude. Je to pohádka především pro dětské oči, pořád se v ní je nač dívat, pořád se něco děje, děti se nudit nebudou. Dospělé může zajmout hezká kouzelná atmosféra, bohatá výprava (nemyslím ale okatě digitální triky), někteří herci (Keira Knightey je ve třetí třetině filmu super a její "Hello, Boys!" mě velmi pobavilo), fantastická Newton-Howardova hudba citující Čajkovského a pěkné baletní číslo. Burtonova Alenka a hlavně Raimiho Oz se mi ale líbili více.

Mrazivá a bezútěšná atmosféra za milion, přesný Michael Fassbender (stačí chvilka a jeho Harrymu věříte, že je tam, kde je - totiž na dně), zajímavý případ a velmi mazaný scénář a Alfredsonova režie. Stejně jako v Jeden musí z kola ven je divák přímo tlačen k tomu, aby si všímal detailů, vnímal dialogy, byl neustále ve střehu... Ale je tu důležitý rozdíl - ve Sněhulákovi ho taková pozornost ve finále nijak neodměňuje, naopak ho má rozptýlit falešnými vodítky, chce ho zmást a nachytat. A daří se to na jedničku, musím říct. Záleží pak už na každém, jak moc to bude mít tvůrcům za zlé. Já si ten příběh (jehož předlohu jsem nečetl) užil se vším všudy.____P.S. Soundtrack Marca Beltramiho rozhodně stojí za samostatný poslech.