D.Moore

Jan Vyčítal je skvělý textař, jeden z vůbec nejlepších, ale ne vždy jeho textům sluší, když je zpívá on. Posluchači i diváci od něj čekají spíše jeho typický humor vyhnaný do absurdních výšin (titulní Pivní džíp), parodie (skvělé Boty proti jízdě), čundráckou nostalgii (Neklaunova zpověď), anekdoty (Santa Claus) nebo rýpání do minulého režimu (Ovoce z Lenina) než romantiku jako Dívka jménem Flora. Nechápejte mě špatně, je to krásná píseň, kterou dá práci vyhnat z hlavy, ale Vyčítal ji prostě nedovede podat tak, jak by to dovedl třeba Robert Křesťan nebo Pavel Bobek.

"Kaaafeee..." Ukrutná komedie, ale rozhodně ne pro každého. Jarmusch se nezapře, a tak je humor sušší než suchý, ale pokud jste na jeho vlně, je zároveň neodolatelný a od začátku do samého konce nabízí jednu příležitost k výbuchu smíchu za druhou. Bill Murray a Adam Driver jsou naprosto úžasní a apatie, s jakou všichni zúčastnění přistupují k příčinám i důsledkům zombie apokalypsy, je neodolatelná stejně jako Iggy Pop coby nejlepší nemrtvý, jakého kdy filmové plátno hostilo.

Nejen výborné pokračování příběhu Spider-Mana (a Petera Parkera... a Noční opice), ale také výborné rozvinutí celého Marvel světa, který po Endgame prodělal opravdu zajímavé změny, z nichž může scénář těžit - a také těží. Snad jen záporák mohl být lepší (Vulture v minulém filmu nasadil laťku velmi vysoko), ale promakané a nápadité skvělé scény s iluzemi jsou dost solidní kompenzace té předvídatelnosti. Líbí se mi, jak se ze Spider-Mana teprve stává ten opravdový Spider-Man (akorát strýčka Bena mu dělá někdo jiný, že ano) a jak Peter Parker nezapomíná na to, že má být také Peterem Parkerem. Tom Holland je v té roli senzační a Zendaya ještě lepší než minule. Komedie, akce, překvapení, všechno tu je. Režie bezproblémová, hudba Michaela Giacchina opět za sto bodů (i když s motivem Avengers si chvílemi hraje tak, že zní skoro jako Pán prstenů)... Kdyby měla Praha nouzi o turisty, mohla by se na ně začít chystat.

Připomněl jsem si Shafta po letech a tak mile mě překvapil, že jsem mu musel dát o hvězdičku navíc. Je to poctivá kriminálka, ze které by snad byla absolutní klasika, kdyby... Kdyby vznikla dříve než Drsný Harry nebo brzy po něm. Právě Drsnýmu Harrymu je Shaft dost podobný - titulním hrdinou, který je zároveň rebel, pragmatik i dost mazaný lišák, zajímavě se vyvíjejícím příběhem, cynickými hláškami i působivými přestřelkami. Původní seriál ani film neznám, ale i z téhle "verze pro nové tisíciletí" jsou ta sedmdesátá léta zkrátka cítit na hony daleko. A to je fajn.

Na té tramvaji stojí: Zvláštní jízda. A je to pravda. Kdyby Fritz Lang točil videoklipy, vypadalo by to asi nějak takhle.

Danny Boyle natočil další pohádku, ovšem ve srovnání s Milionářem z chatrče mi její pohádkovost vadila méně, vlastně vůbec. Čím to? No scénářem Richarda Curtise, který neváhá úžasný nápad těžit od začátku do konce, pořád ho zužitkovává a díky Boylově nápadité režii ho mění v ohromnou komedii a jeden z nejpohodovějších příběhů poslední doby. Opravdu je to tak, celé dvě hodiny jsem se buď usmíval nebo smál a už dlouho se mi nestalo, že bych šel z kina z komedie, ze které bych si pamatoval tolik vtipů a smál se, když jsem si je vybavil. Komediální linka jasně převálcovala tu předvídatelnou romantickou, ale nevadilo to, naopak k celkové náladě filmu tenhle poměr dokonale seděl. S vyzněním, že hudba Beatles je geniální v jakékoliv době, samozřejmě souhlasím, no a pokud to cítíte stejně a pokud budete stejně jako já celý film vyhlížet, kdy se objeví Paul a Ringo, má pro vás Yesterday připraveno něco krásného.

Tak dlouhý a přitom tak stručný dokument, že? Spielbergovi příznivci se z něj dozví jen málo nového (mě kromě části o režisérské partě Spielberg - Lucas - Coppola - De Palma - Scorsese nejvíce zaujalo vše, co se týkalo Spielbergových rodičů) a chtělo by to spíše několikadílný seriál, ale co se dá dělat - i tak je to důstojný hold skvělému režisérovi.

Znám pouze původní povídku, hru jsem nečetl ani neviděl, a jsem doslova unešený tím, jak se takový krátký příběh podařilo rozkošatit a kolik potenciálu se v něm ještě skrývalo. Několikanásobnému dramatu vévodí Toby Jones, jehož Mayhew se stal nezapomenutelnou postavou.

Zmatek, ve kterém jsem se ztrácel podobně jako kapitán Yossarian, nebyl zmatek válečný, ale zmatek scenáristický. Viděl jsem řadu skvělých scén, k popukání vtipných, absurdních i mrazivých, nicméně nakonec jsem měl pocit, že řadu z nich jsem ani vidět nemusel - že byly takřka zbytečné a že by Hlava 22 musela být mnohem delší, aby se je podařilo do děje pořádně začlenit a aby se všechny ty podivné postavičky v uniformách staly opravdovými postavami. Nicméně obžaloba války je to i tak působivá a hvězdné obsazení je vskutku hvězdné.

Myslel jsem, že film využije obsazení neznámých hereckých tváří, aby překvapil tím, kdo bude hrdina, kdo zemře a kdo přežije (jestli vůbec někdo), ale bohužel - role byly jasné po pár minutách. Následovala skoro třičtvrtěhodina víceméně nudného nebo dost obyčejného čekání na to, proč jsem si Overlord vlastně pustil, a potom už, ano, vcelku zábavná přehlídka praktických krvavých efektů, která ale byla komornější než by se mi líbilo. Vůbec nevadí, že jsem Overlord neviděl v kině, televizní obrazovka je tak akorát.