D.Moore

Popová tvář Václava Neckáře se vším všudy - aby také ne, když na jeho první opravdu dospělé album Tomu, kdo nás má rád se čekalo ještě dva roky, na Planetárium šest a na Příběhy, písně a balady jedenáct let. Neznamená to ale, že by tenhle medailon byl špatný. Prvních deset minut sice zabírá velmi potrhlá až parodická směs těch nejznámějších písní, které byly už v roce 1972 tak ohrané, že si z nich Neckář a Bacily prostě museli dělat legraci (ostatně tuto směs rádi hrávali také živě, jak dokazuje záznam na albu Doktor Dam Di Dam a jeho Bacily), pak ale počínaje tehdy čerstvým hitem Světská sláva, polní tráva přijdou na řadu regulérní písně a regulérní videoklipy. Mezi nimi se objeví ještě jedna šaškárna, a to Srdce v rytmu operety, která je ale snesitelnější než úvod a ve které vynikne také Neckářův herecký talent.___P.S. Komentář od GASTON73 je mimo, Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Věra Špinarová ani Hana Hegerová v pořadu nevystupují.

Jednoduchý příběh ve strhujícím podání, které přímo voní tím okouzlením ze zvuku a příležitostí vyhrát si při jeho kombinování s obrazem a při natáčení vůbec. Je to sice strašlivé klišé, ale tenhle film opravdu téměř nezestárl a je možná paradoxně modernější než řada těch, které vznikly v letech a desetiletích následujících. Úžasná hudba Jaroslava Ježka.

Tři úžasné povídky, každá svým způsobem jedinečná, s jinou náladou a vždy s vynikajícím obsazením a údernou pointou. Těžko říct, která se mi líbila nejvíce, ale kdybych měl vybrat, tak snad tu třetí o zmrtvýchvstalém dědečkovi, jenž ve stoprocentně napínavé noirové atmosféře pronásleduje Miloše Kopeckého, který ho vzkřísil "parádním smykem".

Poctivá akční legrace se vším všudy - s kasakdérskými kousky, honičkami, dámou v nesnázích a s hrdinou, kterému se ani na moment neztratí úsměv z tváře. No a navíc je to náš film, že.

Na údernou satiru se už asi úplně rezignovalo, zbyl jen situační humor, který tentokrát kromě Čechů rýpá například do Poláků. Proč ne, že, ale povedené je to zase jen občas. Závěr byl ovšem dobrý.

S těžkým srdcem hodnotím, jak hodnotím, protože hudba Dannyho Elfmana je asi to poslední, co novému filmu Tima Burtona chybí. On sice hezky vypadá, moc mě potěšila Eva Green, která konečně hraje něco trochu jiného, a dětičky jsou také příjemně podivné, nicméně je to TAK nudné, ke konci zmatené a akční jen proto, aby se neřeklo, že to není akční, a aby trikaři měli na chleba... Knihu jsem nečetl, ale přečíst si ji stále chci - momentálně proto, že prostě věřím, že bude lepší.

Už tak fascinující příběh Desmonda Dosse se pod rukama Mela Gibsona změnil ve stoprocentně působivý protiválečný film, který od začátku do konce velmi přirozeně a bez jediného škobrtnutí či snad klišé plyne a s divákem si dělá doslova co chce. V první půli sledujeme Desmondovo odhodlání narukovat a přejeme mu, ať se to navzdory všemu a všem podaří. Ve druhé polovině s ním prožijeme nesmírně sugestivní válečné peklo a nechápeme, co může člověka přimět k tomu, aby se do něj vrhl dobrovolně (mimochodem kdo tvrdí, že první polovina je pro ženy a druhá pro muže, ten musí mít vážně jednoduchý život). Všichni herci jsou skvělí, režie nápaditá, scénář není žádná rychlokvaška a moc se mi líbila také hudba. Český podtitul filmu "Zrození hrdiny" je ale zavádějící, protože o hrdinství, které má spoustu podob, tady až tak nejde. Jde o přesvědčení, odvahu a víru v to, že dobré věci se přece nemůžou přestat dít ani na tom nejhorším místě na zemi.

První povídka je dobrá, ale jde přece jenom spíše o romantiku s příchutí komedie, již dodal Miloš Kopecký. Ovšem povídka druhá, to už je zcela skvělá, skvostná a výtečná legrace od začátku do konce. Na tu se rád kdykoliv podívám znovu.

"Tak prosím. Ještě včera tam bylo devět tisíc pět set dvacet korun, třicet haléřů. Těch třicet haléřů tam ještě je." Kdyby tenhle film vznikl ve Francii a s Gabinem a Venturou v hlavních rolích, byla by z něj dnes klasická krimikomedie. Jenže on vznikl u nás, moc lidí ho nezná a je to škoda. Obsazený je přitom výborně (kromě snad přímo nebeské trojice Pivec, Pešek, Hrušínský bych rád vyzdvihl Emana Fialu v krásné malé roli) a napsaný s lehkostí, bez nějakých křečí, jež by si vyžádala doba vzniku. Snad jen všechny ty indicie vedoucí k závěrečnému odhalení jsou v příběhu poházeny trochu moc okatě - ale zase na druhou stranu tohle není ten snímek, ve kterém by vadilo, když je divák o krok či dva napřed.

"Cože? Prezident se namohl a zhroutil?" - "Ježíšmarja." - "Aha. Tak namokl a zkroutil." Je to dobré, Eva Josefíková je zase jednou úžasně roztomilá a Martin Myšička stále lepší, nicméně předchozí epizoda se mi líbila více. Snad i proto, že nebyla tak zbytečně dlouhá. Jakub Žáček má pořád takovou nevděčnou "rimmerovskou" roli, která navíc není moc vtipná, ale možná že příště už se to změní k lepšímu.