Nach

John Wick je bezesporu dobrou filmovou sérií. Tarantino nad ním jistě oslavně tleská. Málokterý film dokázal ukázat a možná i posunout hranici akčního filmu jako tato série. Přesto všechno je pro mě John Wick i jakýmsi zklamáním. Zklamáním po příběhu, který byl přebit akcí. Scénáristé si zde už ani nelámou hlavu logikou, proč ten a ten záporák si zlomí pádem vaz, aby John Wick vše přežil bez následků. To jediné mi na tom vadí. Nicméně na poli akce jde o nepřekonatelnou jízdu. A Bill Skarsgard je zde herecky opět excelentní! Na každou scénu s ním jsem se vyloženě těšil. 80%

Jedna z nejlepších epizod a jeden z nejlepších odklonů od původní hry, co jsem měl zatím tu možnost vůbec kdy vidět. Na skoro celovečerní stopáži si můžeme vychutnat milostný vztah mezi Billem a Frenkem. Hra ho jen načrtávala, ale zde je probrán skutečně do hloubky. A tak důkladně, až jsem se s charaktery plně ztotožnil, ač jsem plně heterosexuálně orientovaný jedinec. Příběh o lásce ve světě, který lásce nepřeje. A o tom, že i když se člověk může připravit na cokoli, i na apokalypsu, na svou vlastní smrt se připraví jen těžko. A to ji má stejně jistou, jako svou minulost. Tuze křehká a romantická odbočka, která celému seriálu dodává nový osobní rozměr tragédie, která tu lidstvo postihla. Za mě nejlepší epizoda postapo seriálů, kterou jsem dosud měl tu možnost vidět. Protože na malém prostoru je tu toho tolik řečeného, hlavně v emotivní rovině, aniž bychom to museli sledovat v nějaké Rkové krvavé formě. Dávám za tu odvahu natočit takto výjimečnou epizodu: 98%!

Tak se nám děj přehoupl do pasáže, který nám představí nakažené i riziko dlouhého pobytu mezi nimi. Práce s atmosférou je přímo excelentní. Tu atmosféru hry jsem tam cítil. Charaktery se o sebe třou a herci jsou výborní. Líbí se mi i Eliino odvážnější chování. Vím, že ve hře taková nebyla, ale mít postavu, která by byla natolik pasivní jako její herní verze, určitě by tím kvalita filmové verze utrpěla. Závěrečná změna oproti hře mi přišla lepší, neb nezakomponovala do děje lidský element, ale krásně tu vygradovala riziko nakažených a jejich nebezpečí. Moc se těším, co uvidíme dál. Snad dojde i na nějaké osobnější momenty. Nejen na epické výjevy. 85%

Kupodivu jsem zas až tak nebyl z této epizody odvařený. Je to nejspíše zaviněno mou znalostí řady jiných úvodů do postapo filmů a seriálů. Takže jsme viděli (zase, jako kdekoli jinde) chaos, zmar, násilí. O to příjemnější byly zde odbočky, které ve hře nebyly. Jakoby Craigu Mazinovy sama hra spíše svazovala ruce. Vykreslení babičky Adlerové, nebo úvod s televizním rozhovorem z roku 1960, to jsou vrcholy pilotní epizody, které mě doslova přišponovaly k obrazovce. Ellie zde není tak pasivní postavou jako ve hře, což kvituji, neb je aktivní v ději, což je vždy ve filmu dobře (pasivita kvality filmu zabíjí). Pedro Pascal si krade scény pro sebe a moc se těším, čeho se u nich v dalších dílech dočkám. 80%

Perfektní práce s charaktery, dech beroucí atmosféra a příběh, od kterého jsem nedokázal odtrhnout zrak a střídavě jsem se smál, bál se o postavy a těšil se na vyústění jednotlivých scén. Juraj Jakubisko si mě zde povodil za ručičku jako malého kluka. Jeden z klenotů naší Československé tvorby, ke které jsem se - ke své ostudě - dostal až nyní. Ale o to více jsem radši. Pokud toto čtete a Sedím na konári a je mi dobre, neznáte, rozhodně mu dejte šanci. Získá si vás. P.S. Nejlepší herecký výkon Boleslava Polívky vůbec! 90%

Výborná satira na ekonomicky a třídně rozdělenou společnost. Tři kapitoly z nichž nejslabší je poslední. Téměř dokonalá je první, která vychází z režisérovo osobní zkušenosti. A nejlepší je jednoznačně prostřední, odehrávající se na jachtě. Právě její vyústění, kde dojde k totálnímu ponížení těch, kteří si dávají záležet na tom, jak vypadají, jak se chovají a kolik mají peněz a moci, je nejgeniálnějším zvratem, který si tu režisér mohl dovolit. Jistě si díky tomu budu toto drama zas a znovu připomínat. 80%

Skvělý komediální zářez, který mě nevýslovně bavil. S půlhodinovou délkou je navíc akorát dlouhý a s výborným castingem i stavbou příběhu. Juan Diego Botto by si z fleku mohl dát remake Anděla na horách, protože mu profesorský bručoun jde na jedničku. Chválit mohu i ostatní herce. Vřele všem doporučuji. Více prozrazovat nechci. 80%

Jedno z nejpříjemnějších animovaných překvapení posledních let. To je Rozbitý robot Ron, kterého trestuhodně studio Disney pohřbilo, protože ho dali do výroby staří pohlaváři 20 century studia Fox, ještě než ho Disney koupil. Nedivím se že ho zazdili, protože je minimálně o třídu lepší, než to co poslední roky prezentovalo studio Pixar či Disney animation. Příběh o přátelství a moderních technologií má vše, co si přejete od moderního animáku mít. Zábavu, emoce a fungující příběh skrze skvěle napsané hlavní hrdiny. Pokud jste film neviděli, rozhodně máte mé velké doporučení jej zhlédnout. Velký palec nahoru. 85%

Je pěkné, že Zátopek vypadá, tak jak vypadá. Tedy draze. Co daleko více zamrzí je scénář plný zbytečných postav, které sice představují skutečné osobnosti ze Zátopkova života, ale film s nimi nijak obstojně nepracuje, protože nikam příběh neposouvají. Ano, mám zde primárně na mysli Rona Clarka. Snaha natočit tu velký Český sportovní film tu byla, ale dramaturgicky a hlavně scenáristicky je prostě pořád úplně někde jinde film kvalit Rivalů či Německý: Rivalové navždy: Bitva o tenisky. Zátopek za nimi paběrkuje přehnanou stopáží. Ač herci jsou vybraní excelentně, zmíněné mnou uvedené problémy jim nedovolují více vyniknout a celé drama tak vyznívá spíše do ztracena než do duše a srdcí diváků. Bohužel další tuzemský průměr. 65%

Rakeťák je pro mě jako návrat do zlatých časů Pixaru, kdy člověk mohl zajít na jakýkoli jejich film a měl jistotu, že to bude nestárnoucí klasika, která bude zrát jako víno. Jestli to bude i osud Rakeťáka, ukáže až čas. Nicméně takové pocity jsem zažíval. Je mi jedno, že to je příběh ze světa Toy Story. Je mi jedno, že to omývá známé sci-fi klišé. Pracuje to s nimi dobře a příběh skvěle odsýpá a s hlavním hrdinou jsem se sžil od první chvíle. Tam, kde jsem se měl smát, smál jsem se. Kde jsem se měl o postavu bát, bál jsem se. To vše znamená, že se tvůrcům u mě podařilo to, co chtěli. A čtyři slunce tedy jsou minimum, co jim mohu udělit. 80%