Nach

"Mí milí vojáci, chválím vás. Opět jste zahnali Američany pod Hacksaw Ridge. Teď.... se vraťte do děr a počkejte na další útok! Copak? Námitky?! Ne, nebudeme k tomu provazovému žebříku rozmisťovat nálože! Ani ho nebudeme přestřihávat. Hezky zůstane, kde je a my počkáme, až přijde další útok, aby jsme si to hezky na férovku rozdali, ne? Jednoho dne třeba budou o tom všem točit film, tak aby to nebylo o tom, jak Američané provazový žebřík na jednu horu upevňovali." Hacksaw Ridge je po několika letech skutečně áčkovým válečným dramatem, které se v brutalitě dokáže rovnat i legendárnímu: Zachraňte vojína Ryana. Celý film zobrazuje válku jako místo, kam se mladí muži vypravují s hrdinskými ideály, aby zde následně zažily takové hrůzy, které když přežijí, navždy je poznamenají. Protiválečná rétorika Mela Gibsona z toho vane jako známá vůně parfému. Postavy mi nakonec nepřišly tak černobílé, jak mnohými bylo avizováno. Je pravda, že výcvik a bitva jsou dva odlišné styly filmů, ale krásně se doplňují a nenudí. Naopak mi pak vadilo, že některé nezodpovězené otázky z první části filmu nebyly vysvětleny metodou, jíž jsem si přál. Hugo Weaving je v roli otce poznamenaného Velkou válkou až oscarový. A ač je film o vojínovi, co furt všem říká, že osobní ideály - víra - jsou nejdůležitější, nejsou jeho moudra otravná (maximálně vyvolají nějaký ten úsměv), ale naopak nenuceně dokreslují charakter hlavního hrdiny, díky čemuž pak chápeme jeho konání. Jeden z TOP filmů roku a obrovský žánrový úspěch! 90% P.S. Doporučuji vidět film s někým, kdo je u armády.... zážitek byl díky tomu dvojnásobný. Jak z filmu samotného, tak z reakcí společníka/společnice na některé situace - scény. Hned jsem si tak připadal, jako bych byl přímo na bojišti. A proto mi prosím do kin znovu uveďte: Zachraňte vojína Ryana!!!

Tak Harry je pryč - nenarozen, ať žije Mlok, který si vybuduje svou armádu mloků a dobude svět.... Ne, bohužel nebo bohudík, toto není adaptace Čapkova slavného románu. Tento Mlok je podle J.K.Rowling slavný spisovatel, který miluje magická zvířata, více než lidi (aby ne, když lidi zneužívá pouze k tomu, aby mohl být u zvířat). Jenže ouha, je v nelehké době na nelehkém místě (ano, USA je prostě pořád stejná), kde kouzelná zvířata jsou zakázána a mágové kvůli nemágům přestávají i kouzlit, protože by je pak nemágové mohli upálit (cože???!!!). A právě v této situaci utečou našemu Mloku magická stvoření, která začnou dělat pořádný brajgl. A to by vlastně bylo o ději vše, kdyby kdesi v pozadí se neobjevila linka, která ve výsledku přinese daleko větší hrozbu, která... závěrečné titulky! A tak to přesně budete mít. Fantastická zvířata a kde je najít je stejně zábavný, jakoby šlo o autobiografii jednoho kouzelnického spisovatele, který sedí za pracovním stolem a kouzelným brkem škrábe svou učebnici. Dívat se 133 minut na to, jak celkem charismatické postavy loví zvířata a do toho se zjevují vedlejší charaktery s pár štěky, jenž zřejmě vůbec nepatří k této dějové lince, je poněkud nejednotné. A to je důležité vědět. Fantastická zvířata jsou návratem do kouzelného světa, který je vlastně úplně jiný. Jde tam cítit ten potenciál a snaha udělat z toho opět velké divadlo. Jenže... jako samostatný film to moc nefunguje. Nestane se téměř nic zajímavého a vše je vlastně příslibem do budoucna. A tím u mě tento vcelku charismatický fantasy snímek kvalitativně padá. Režisér David Yates je nicméně výborný. Jeho až divadelní vedení je precizní, svět v mezích normy nějak funguje a kdyby bylo zajímavějšího scénáře, určitě by to byla pecka ala nejlepší Potterovky. Takhle ale jsem zažil jakousi představovačku, která svůj děj teprve odhalí v budoucích filmech. A za to těch 170,- Kč za lístek je fakt moc. 65%

Před rusy klobouk dolu. Nevím, kde sbírají svůj kompraz, ale jejich historické filmy - a tento je toho ukázkou - je narvaný dobovým životem. Batalon je zvládnutým válečným filmem o ženském sboru, který byl nasazen, aby mužská bojová morálka se zlepšila. Zní to pitomě a tvůrci to jako pitomé myslím i chápaly. Proto je převážná část příběhu o tom, jak se ženy duševně vypořádávají s hrůzami Velké války a co je kde jako nezkušené ženy může překvapit. Sledujeme tak přerod z hezkých, dlouhovlasých dívek do polomužů, jenž jsou od sebe téměř k nepoznání. A to je zároveň i velký negativ. V úvodu si řeknete.... tohle je hlavní hrdinka a jde pomstít milého. Tohle je služka, která jí má přivést k matce. A toto je kamarádka téhle a tamta je zase šlechtična. Jenže jakmile jsou ostříhány, sotva si vzpomenete která je která. Nenajdete žádné styčné znaky, které by vám určili, že žena, co chce pomstít milého je tato, protože má pod okem pihu či že šlechtična nosí brýle. Na to zapomeňte. Díky tomu ztrácíte pouto s postavami, což je škoda, protože film je to výborný, dobře natočený i vedený. A ruské bojové scény jsou samozřejmě úchvatné. Palec nahoru a doporučuji všem milovníkům válečných dramatů. P.S. Feministky tento film budou milovat, neb muže vykresluje jako odpadlíky nemilující svůj národ, které ženy musí učit, co to znamená patriotství. 75%

Pro mě spolu s Dokonalou bouří a Titanikem skvělý katastrofický film, který dělá čest svému žánru, měl dostatek financí a vcelku kvalitní scénář. Moc se mi to pojetí líbilo. Psychologie postav nebyla (kromě závěru) příliš patetická a přehnaně hrdinská. Co naopak zamrzelo byla absence hrůz, které přišly poté (i když v rámci stopáže to chápu). Nicméně za mě velký palec nahoru a doporučení. Tohle se filmařsky povedlo. 80%

„Máš na jiný věci. Chceš víc. Jsi jiná než ostatní, “ tak dochází k seznámení Bonnie a Clyde, které zprvu vypadá na již dlouhodobou známost, ovšem pravda je zcela opačná. Tak začíná slavný film z roku 1967. Nutno podotknout, že Bonnie a Clyde jsou legendou oprávněnou. Roku 1967 šlo pro studio o velice kontroverzní projekt, u něhož se tvůrci báli, že bude propadákem. A kritiky v USA jim dávaly za pravdu. V Americe film propadl, ale v Británii se stal legendou. A když přišla éra Hippies, snímek došel k uznání a dokonce i v některých bodech k napodobování. Vezměte si: dvojce vyvrhelů se rozhodne bojovat proti konvenci a stereotypnímu životu. Společnost dělí na ty normální lidi, kteří jsou často zobrazováni jako chudáci, jenž kvůli ekonomické krizi (v roce 1929), přišli o celý majetek a bydlení. A ty špatné, které představují banky (jako instituce) a policie. Nikde není vysvětleno, co je dva motivovalo k tomu, aby svůj vztah založili na zločinu. Prostě se tak najednou děje a vy si užívejte jejich jízdu. Technická stránka filmu je excelentní. Scény jsou snímány přehledně z několika úhlů, čímž snímek působí technicky i velice současně. Akční scény mají dynamický střih a kvalitní soundtrack. Tvůrci se nebáli používat roztřesené záběry, které oproti stativu (nehybnému, klidnému záběru) působí celkově emotivněji. Dojem, že nesledujeme zločince, ale hrdiny, podtrhují i akční sekvence, kde desítky policistů střílí na auto, které ale zasáhne jen jedna kulka ze sta. Takže hrdinové v klidu projíždějí přestřelkami a nic jim pro neschopnost nepřátel nehrozí. A samozřejmě můžeme pokračovat snímáním úmrtí. Policisté, kteří v přestřelkách umírají, odpadávají ze scény. A hrdinové vydechují a skonávají hrdinskou smrtí s až dramatickým patosem. Takže nejen, že pětice lumpů je vystavena obrovským přesilám, kterým zas a znova uniká, ale v případě skonu některé z těchto (hlavních) postav, je její smrt znázorněna jinak, než u osob, které oni sami odpravili. Bonnie a Clyde je legendární a velice zdařile natočený film s nebezpečným poselstvím z ranku Takoví normální zabijáci. Nebezpečný ne pro běžné lidi, ale ty, jež hledají nějaký motiv k vykonání podobných zločinů. Pokud totiž člověk nedokáže rozpoznat, co je film a co skutečnost, velice jednoduše podlehne iluzi, že život ukazovaný v tomto filmu je vlastně velice super a zábavný i v realitě. 80%

Má to originální vizáž, styl i zpracování. A vlastně se mi to i líbilo. Akorát po zhlédnutí nevidím motivaci to celé absolvovat znovu. Každopádně velký palec nahoru tvůrcům, zvláště Tomu Tykwerovi, který ukázal svůj režisérský a scenáristický um. Vše se sice odehrává tak rychle a s takovým spádem, že si k postavám nedokáži najít bližší emoční cestu, ale drží to příběhově pohromadě a to oceňuji. Plus hvězdu za originální prvky a nápady. 75%

Šestice docela originálních příběhů, které jsou krátké na vlastní film, tak mají jednotný patronát a společnou stopáž. Výsledek? Sakramentská pecka!!! Skvělé mini příběhy od pasažérů v letadle, které spojuje jeden člověk, přes dva rváče na prázdné silnici, bombového muže nenávidějící některé instituce, až po svatbu, kterou by si nepřál zažít ani Ozzy Osbourne (a to je pořádný pako). Scénář musel být vytvořen jako odpověď na všelijaké filmové klišé, či člověkem, který si přeje svět shořet ve vlastním ohni. Každá z hlavních postav zde nějaké to peklo prožije. Někdy s badendem, někdy s happyendem. Vizuál je originální, kamera chytlavá a často ráda je napevno připevněna na otevírající či zavírající dveře (a ono je to fakt efektivní!). Takže nejen ty příběhy, ale i koncipování jednotlivých sekvencí a záběrů je stylové. A to vše se přičítá ke kvalitám. To, že jsem neměl vlastně čas se s jednotlivými postavami sžít, beru jako přijatelnou cenu za tu škálu pozitiv. Prostě se to povedlo a pátá hvězda zůstala jen kousek pod vrcholem. P.S. Výborné herecké výkony! 80%

Tak jsem se vrátil z Anthropoidu od něhož jsem nic nečekal a byl jsem v podstatě nadšený. Tak nadšený, že jsem si položil otázku: viděl jsem stejný film jako kolegové odborní kritici? Ta vlna hejtů na toto protektorátní drama plná historických nepřesností, rozvláčné první poloviny a akčního finále je nepřehlédnutelná. A přesto.... první konverzační polovina není nudná. Historické nepřesnosti oproti jiným tématickým filmům, minimální. A akční finále přehledné a husí kůži nahánějící. Tohle si přesně film o Anthropoidu zasloužil. Takhle měl vypadat. Pocta mužům, kteří obětovali své životy pro boj proti totalitnímu systému s hákovým křížem uprostřed. Padli za vlast a jejich patriotismus je zde náležitě, ale nikoli kýčovitě oslaven. Hejtovat tento film můžete, ale neupřete, že se povedl lépe, než kterékoli válečné drama z posledních několika let z tuzemské produkce. Jediné nedávné srovnání s tímto dílem (u nás) vidím až u Marhoulova Tobruku, a to je pro mě také kvalitativní meta. 80% a velký palec nahoru.

Velice zajímavě natočený dokument o Hitlerově psychologii. A přesto v mnohých věcech dokument nepodrobný. Historická fakta jsou řečena strašně obecně a jednotlivé kontexty nejsou zmíněny (např. podle dokumentu Mnichovskou dohodu podepsal jen Hitler a Chamberlain), ale vynechány. Přesto však o osobnosti Hitlera je zde řečeno skutečně dost podstatného, aby si člověk mohl udělat názor na to, proč se stal tak oblíbeným a proč za ním šly masy obdivovatelů. A za to BBC tleskám. 75%

Velice příjemné překvapení, které mi udělalo neskonalou radost. Malý princ není příběh o malém princi. Je to o malé holčičce v dospělém světě plném pravidel, který ji nedovoluje prožívat dětství. A tak se spřátelí s podivuhodným staříkem, který jí začne vyprávět o chlapci, kterého kdysi potkal v poušti po havárii letadla. ... Prostě originálně zpracovaný známý příběh, kde funguje vše a emoce z něj jen prýští. Umělecky i vypravěčsky vypiplané s inteligentním scénářem. Může si snad člověk přát víc? Možná ano, ale těžko si to dokáži představit. 80%