charge

Rozjezd vypadal slibně a k tomu ještě očekávaný legendární scény s naservírovaným shitem, jenže ono nakonec hovno. Ano byly tady sem tam alegorie nad kterýma se dalo zamyslet, ale ty rozhodně nedokázaly utáhnout celkovou nudu k posrání, což obsahovalo nezáživný vyprávění kurev o jejich pikantériích z jejich kariéry a především píchání do řití bez ohledu na pohlaví a (ne)sexuální zvrácenosti, perverze, mučení a mordování, což i když vytvářelo poměrně hutnou atmosféru, pod její pokličkou se nacházelo téměř vzduchoprázdno. 25%

Rozjezd s Hopkinsovo sluchovýma haluzema sice vypadal zajímavě a člověk čekal co se z toho asi tak může vyvinout, nakonec se z toho ovšem vyklubal blábol sladší než hovno z nutrie, ve kterym Pitt akorát neustále blbě čumí a Hopkins mu sekunduje v jeho debilní hře, která by obstála leda v jednom z dílů Krajních mezí. K tomu Hopkinsovo kreténský kecy, nějaký to mrdání s omšelým hudebním motivem a máte z toho tříhodinový uspávací filmový utrpení. 5%

Děsivých snímků odehrávajících se za bílýho dne pár znám, Slunovrat mezi ně ale opravdu nepatří. Vizuálně dobrý a některý šílenosti provedený členy sekty v deliriu taky, problém však nastává v chybějícím konceptu postrádající nějakej hlubší smysl. Povedená partička zkuřek si vyrazí na základě pozvání jednoho z ichtylů, toho času pobývajícího ve Státech, do Švédska mezi zfanatizovaný zhulence, tam se začnou v místní komuně, připomínající Amiše, pořádat divný obřady a následně ztrácet omladina. Dejme tomu, ovšem místo gradace, po celkem dobře rozjetým úvodu, začíná vše naopak uvadat. Rituály jsou čím dál stupidnější a to víc i nudnější, jako by si tvůrci od půlky nevěděli rady jak s načatým dílem vůbec naložit a asi i proto zvolili cestu klišé hororů 80. a 90. let. Snímek postrádající náboj, rozuzlení, či alespoň pozoruhodnej závěr. 15%

Transformace labilního blázna v šílenýho zloducha se příliš nezdařila. Zrození Jokera totiž nenabízí stabilní základ na kterym by se dalo stavět. Arthur Fleck akorát prožívá svůj žalostnej život a sdílí domácnost se svou omámenou matkou, přičemž se mu čas od času přihodí nějaká patálie, ty maj sice stupňující gradaci, ale i tak neposouvaj příběh dostatečným tempem kupředu jak by se mohlo očekávat. I když nerad, nemůžu se ubránit porovnání jednotlivých charakterů Jokerů. Zatímco Phoenix vypadá jen že každou chvíli vybuchne hněvem když ho někdo nasere, Nicholson a Ledger si svojí zvrácenost vyloženě užívaj, což ze zdejšího Jokera nevyzařuje ani na okamžik a filmu společně s přehrávaným Phoenixovo nekontrolovatelným smíchem dost uškodilo. Děj a scény nezáživný, dost hluchých míst a hlavní postava tak nějak nemastná neslaná. 35%

Kurva co tohle jako mělo byť. Tarantulák asi totálně zmagořil či co. Strašný hovno kde se věčně zlitej DiCaprio akorát snaží prosadit ve filmu v ponižující roli přihřátýho kovboje s knírem a sekunduje mu jeho teplej kaskadér Pitt se supermanovskýma schopnostma. Nudný scény - Mansonův ranč, věčný jízdy automobily - s téměř žádným dějem, trocha unylých retrospektiv, ukázky z debilních filmů a brutální zakončení (joke k popukání). Kdo není opravdovým znalcem pozadí Hollywoodu 60. let asi se nebude orientovat, ale rozhodně si kvůli tomu nehodlám nastudovávat jeho historii. Můžu akorát hrdě zvolat - Tarantino di do prdele!!!

Sice je zde k vidění plejáda afrobuzen, avšak vizuálně hodně zdařilá podívaná s top atmosférou 80. let. Hudba, až na závěrečný songy, která zde v podstatě hraje hlavní roli, je ale jinak dosti plytká a příběh samotnej neni nijak zvlášť strhující, což se dalo čekat, ale ne vyloženě špatnej. Tři dějový linky vzájemně se o sebe tříštící, profesní, milostnej a z rodiny kde vévodí agresivní fotr trýznitel. Taky musim vyzdvihnout výběr hereček, žádný vychrtlý kostice zde nečekejte. 60%

Pozor schizofrenik vraždí, dost omšelý, hned od úvodu je jasný o co se bude jednat a kam film bude směřovat, takže už potom nemá v podstatě čím překvapit, nuda se tudíž dostaví celkem rychle, příběh se navíc ničím nevymyká a o nulový atmosféře ani nemluvě, jakoby ani neměl základ, na kterým by stavěl a do toho se tam ještě motá cáklej fotr experimentáror. 15%

Naprosto nudnej příběh o stárnoucím gangsterovi, šilhající po penzi. Uhlazený a sterilní postavy s jejich kecy a zajímavost příběhu na stupnici 0, napětí a akce k smíchu a je mi úplně jedno v jaký době film vznikl. Znám snímky i mnohem starší, který jsou neporovnatelně lepší. 10%

Sterilní politickej thriller, u kterýho se vám nestane, že byste napětím ani nedýchali. Záhadný zmizení syna a manžela a jeho následný hledání po nefunkčních úřadech rozvrácenýho státu je absolutně nezáživný a i přes hrůzný prostředí plný strachu o život a mrtvol v márnicích a chilských ulicích postrádá jakoukoliv hutnou atmosféru. Jediný co film udržuje při životě je závěrečný rozuzlení, na který se ale čeká až neúměrně dlouho. 40%

Naleštěná bída sázící jen na songy, kterých se ale můžu kdykoliv nabažit i bez filmu do sytosti. Čekal jsem životopis ve stylu Klubu poslední naděje, nebo I love You Phillip Morris a písně jen jako kulisu, nikoliv velkolepou show, která nadívá jinak poměrně nudný pasáže. Na životopisný sekvence o začátcích kapely, prosazování se v showbyznysu, odmítání komerce, nahrávání ze studií, turné, krize atd. se kladl až zbytečně moc velký důraz, naopak záležitosti jako osobní život Freddieho, jeho lovestory, osobní nesnáze apod. proběhly filmem moc zbrkle. Kde jsou ty monstrózní párty, nezřízený život plný drog, divokých večírků, nezávaznýho sexu? Zde to vyznělo jako sešlost pár přátel někde ve vile. Jelikož příběh končí Live Aid z roku 1985, bylo mi jasný, že poslední léta a s tím spojená legendární skladba The Show Must Go On zde neproběhnou, což je škoda, ale tvůrci asi chtěli skončit někde na přelomu. Mírný zklamání 60%