Pepinec

Ona měla Julia něco s očima? Já se nedostal nad její výstřih, sorry jako. Film je to príma, já se ale krom háčkování v životě nenaučil ještě jak se vypořádat s tím, když má reálná postava nadpřirozené schopnosti. Je to pro mě jako stavět sněhuláka z prašanu. Navíc průhledná měla být Juliina blůzka a ne scénář, samotná atmosféra bez překvapení je mi k prdu.

Vypadá to, že Hollywood je nejlepší domov důchodců na světě. Kdybych navzdory všemu jednou vážně zestárnul, podám si mezi kluky žádanku. Přesně ten film, který nedělá nápad, ale charisma legend. Upřímně doufám, že ty prachy brzo rozfofrujou a budou muset vymyslet další bejkárnu. Tak jako jsou moje dvě největší noční můry stáří se svatbou, mě Loupež přesvědčila, že aspoň u jedné z těch dvou komplikací může být prča.

Film na jednu noc - pobavit a zapomenout 8. Tady jde o zážitek, ne o logiku. Když si tohle vyjasníte už na baru, je těžké ráno něčeho litovat.

Upřímně závidím těm, kteří dokáží v guláši X-Menů a Wolverinů rozlišovat. Já se v tom všem vyznám asi jako Babiš ve svých daních. Nenudilo mě to, ale ani nijak extra nebavilo, po týdnu už vlastně nevím, co tam kdo dělal... Za mě je to prostě tak, že ne každý zápas je pro nezaujatého fanouška. Deprese a masakr u mě nikdy moc bodů nezískají.

Občas mrknu na Darwinovy ceny, takže vím, že "nic není nemožný" na pět je Rusko. V týhle zemičce, která se taktak vejde na naši planetu, se kdysi narodily předci otazníků a Chuck Norris tam určitě jezdí pro rady, když je v koncích. Tohle je tak debilní jako nebe modrý - hodně, zatraceně moc. Za mnou seděl podobnej činko-mutant jakej tady kradl televizní vysílače a krom toho, že mě asi šestkrát málem odkopnul až do první řady, když si vyměňoval svoje Adidasky s bílou podrážkou na podhlavníku mojí sedačky, tak i tenhle činko-mutant z Prahy poznal, že v tom filmu něco nehraje. "Vole, to sem nežral, ne" řekl na konci, naposled si do mě kopnul a vyfouknul bicáky, aby mohl projít dveřma na chodbu. Ani já to nežral, kámo. Největší superschopností je tady koziště Xénie, stačilo aby měla kostým bez výstřihu a i ta jedna moje hvězdička odešla mlátit hlavou o zeď.

Trošku jsem zaváhal na začátku, když badatel Percy vyrazil hledat pramen řeky po proudu. Naštěstí se to ale mezi námi chlapáky rychle vyjasnilo, a pak už byl prostor jen na touhu a vášeň, která člověka žene do prčic. Myslím, že bychom si rozuměli. Škoda, že Amazonie nedostala ještě větší prostor, pokrytce sedící doma připrcle na zlatých vejcích bych tam tak často vidět nemusel, to je snad všem jasné, že tohle k ničemu nevede. Škoda je i to, že takhle zajímavý a nevšední film zmizí z kin stejným fofrem, jakým se v džungli ztratí běloch.

U nás za barákem máme údolí a to praská ve švech, jak je narvaný takovejhlema romantickejma serenádama. Koho má furt bavit čučet na sladký limonády, kde se nic nestane ani když nedorazíte? Takový škody... Rád bych viděl, jak to měl Saliya doopravdy těžký a co všechno obnášelo tahat je tak dlouho za nos, místo toho tady největší zápletkou bylo jestli na film stihnu včas dojet metrem. Klika, že Němci jsou ve formě a uměj dobře naservírovat i zvětralou limču. P.S.: Přihazuju hvězdu navíc, protože nabízet takovouhle komedii jenom s dabingem je podle mě na žádanku o pracovní neschopnost.

Naprosto do puntíku to splnilo moje očekávání. A teď ...je to pochvala? Názorná ukázka potlačení rozdílu mezi filmem a plakátem.

Je to jako když stojíš na hraně černý sjezdovky. Můžeš si znova zopakovat metodiku krátkýho oblouku, můžeš vystromečkovat zpátky k lanovce, můžeš tam připosraně stát až do jara, můžeš ale taky zařvat jako Kong a prostě se odpíchnout. Jordán si zvolil tu poslední možnost a díky tomu jsem řval i já, protože takovou jízdu jsem zažil naposledy před lety v Peci, kdy nás donutili sjet černou po jedný lyži. Adventura, která má všechno, co mít má a která by klidně mohla mít i o hodinu víc, protože s takovým přístupem k zábavě není možný, aby ses nudil. No a nebyl bych to já, abych se i během filmu o opici nezabouchnul. Brie Larsonová, chci být tvým tílkem!

Konečně zase jednou film o válce, který pochopil, že abys lidi přesvědčil o tom, že máš kule, nemusíš je hned všem ukazovat. Na ženě nejpřitažlivější a ve filmu nejděsivější je to, co nevidíš. Krásný a upřímný příběh (ne)obyčejných lidí, kde zlo je schováno do pohledů hajzlů a dobro do srdcí těch hodných. A ke mně jako k divákovi najednou všechny ty emoce připlavou mnohem blíž a s daleko větší intenzitou, než když jsou na jeden záběr troje vyrvaná střeva a čtvero ustřelených hlav. Mám radost, že k nám Amíci pro změnu nepřiletěli jenom ušetřit, ale že u nás taky i natočili čupr film.