m4xp4yn3

Nevím, tuto látku bych si raději dopřál v podobě románu nebo rozhlasové hry. Dobrý dojem z rozumého tempa vyprávění a většiny hereckých výkonů bohužel kazí jednak přepálená noirová stylizace (všimněte si nesmyslně předramatizované, nevěrohodné dikce členů studentského sboru - není přeci nutné diváka přesvědčovat, že slova mají význam - civilnější projev by většině postav prospěl), za druhé snaha ždímat z událostí detektivní potenciál a dělat tak z extrémně důležitých událostí českých dějin "lehkou zábavu".

Formální stránka The Artist je samozřejmě ňuňu. Stylizace dohnaná do extrému, každá blbost zde má svůj půvab, všechno vypadá retro-epesně, všichni komicky chodí, přehání to s mimikou atd. Jen mám neodbytný pocit, že na mě film míří pistolí a říká "máš tři možnosti - buďto teď hned projevíš svojí genialitu, nebo půjdeš navždy s davem. No a nebo chcípneš." Message filmu je velmi antiindividualistická.

Vytříbeně napsané a předpisově zrealizované mikrodrama bez rušivých elementů jako je skákání v čase a prostoru. Film, aniž by se tvářil nějak intelektuálně (naopak od začátku mate čistě komediální stylistikou), po Allenovsku odhaluje daleko více, než by člověk neznalý originálu čekal. V hlavních rolích přetvářka, alkohol a samotná podstata toho, čemu říkáme "moderní člověk". Od začátku do konce se až nepřirozeně rovnoměrně střídá dynamika mezi aktéry, kdo má v jednu chvíli morální převahu, snadno o ni přijde neuváženou hysterickou reakcí, kdo se snaží působit okázale a nad věcí, díky své ješitnosti odhalí své největší slabosti. Polanskému bych možná vytkl divadelní vedení herců, kteří jako by se ani nesnažili autenticky ztvárnit své role, ale v první řadě předvést, jaké že všechny rejstříky ovládají. Postavy jsem jim věřil těžko, neustále jsem za nimi viděl Jodie, Kate atd. Možná to však byl umělecký záměr, jakási další dimenze přetvářky každého ze čtveřice, bůh suď. Tak jako tak, nikdy předtím jsem neměl takovou chuť vstoupit do filmové reality a s odstupem pozorovatele zasáhnout do dění, se kterým si evidentně nikdo z přítomných nevěděl rady.

Jediné, co lze přičíst filmovému zpracování Hlavy k dobru je slušně povedený scénář. Naprosto nesourodé struktuře knihy se povedlo dát nějaký řád, takže se dá říci, že film má děj. Vše ostatní se ale minulo. To nejdůležitější, tedy tón knihy, se nepodařilo převést na plátno ani částečně. Vše je odehráno jako nejpřízemnější americký sitcom. Výkony herců jsou neadekvátní, postavy se objeví, odříkají to co odříkat mají a zase zmizí. Nevěřil jsem jim ani gesto. Ze všeho je cítit uspěchanost, nedostatek entuziasmu a nepochopení předlohy.

Pojetí tohoto dokumentu se mi líbilo. Nebyl to dokument "O" Bukovském, nýbrž "S" Bukovským. Většina slov pocházela přímo z jeho prašivých úst, takže nehrozilo dezinterpretační blábolení anonymních kritiků o jeho díle a odkazu. Mluvili jen lidé povolaní - blízcí přátelé, vydavatel, dcera či přítelkyně - jejichž výpovědi vhodně dokreslovaly Hankovu životní dráhu.

Ne, opravdu jsem se nebavil. Kdysi to možná bylo provokativní, dnes "žranice" nemá co nabídnout. Námět se dal zpracovat vizuálně zajímavěji (stačilo by přizvat schopného kameramana), obsažněji, vtipněji, svižněji a umělečtěji (Greenawayův Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec budiž příkladem), nebo se alespoň mohlo opravdu přitlačit na pilu. Takhle vznikla jen nudná a bezzubá satira s jediným zajímavým momentem (paradoxní znechucenost prostitutek).

V detailech vtipné, jako celek úplně rozbité. Koncepční myšlení nebude patřit mezi Moranovy silné stránky. Celý výstup působí jako nesourodý slepenec tisíců tu lepších, tu horších drobných nápadů, postřehů, glos, často i naprostých nesmyslů. Pocit chaotičnosti umocňuje jeho překotný a špatně srozumitelný projev. Pokud na jeho pojetí komedie přistoupíte, můžete se u toho i dobře bavit, ale po zhlédnutí ve vás nejspíš nezůstane žádná myšlenka déle rezonovat. Proto upřednostňuji starou školu (Carlin, LCK) s nižší kadencí vtipu, zato ze vším vypointovaným, dotaženým a uspořádaným do témat.

Obsahově hodně dobré, ale vadilo mi to Billovo neustálé pitvoření, kterým význam i vtip svých skvěle vypointovaných monologů citelně shazoval.

Cohen sice pořád umí natočit film, který svým pojetím vyčnívá z řady, ale čím víc dusí aspekt reality, tím je jeho produkce méně účinná. Diktátor měl potenciál stál se revoluční komedií, skutečně brutální satirou, která nafackuje celému západnímu světu a vysměje se jeho hře na demokracii. A závěrečný projev i něco podobného připomínal, jenže v zápětí sklouzne k trapnému patosu a kýžený efekt se okamžitě vytrácí. Stejně je to s celým filmem (respektive sledem křečovitě poslepovaných skečů). Všechno se tváří hrozně radikálně a provokativně, ale v jádru jde o typicky americkou, zábavně udělanou, ale vcelku lacinou a předvídatelnou komedii, jejíž radikalismu věřím asi tak stejně jako Aladeenovu plnovousu.

Začátek zlaté éry Carlinových vystoupení. Teprve po více než dvou dekádách v oboru našel ideání tón hlasu a vybalancoval funkční poměr humoru a agresiviy. Úvodní čtvrthodinka se obejde téměř bez vtipu, je to vlastně odříkaná esej, ale to nevadí - vůle publiku něco říct je cennější než ho bavit variacemi již použitého materiálu. Přesně z tohoto důvodu jde ke konci kvalita prudce dolů.