m4xp4yn3

Pěkné obrázky, ale během jejich sledování mám neodbytný pocit, že autoři Čínu příliš idealizují a předkládají nám její zpoetizovanou podobu.

George přiběhne na pódium, umlčí obrovský uvítací aplaus a řekne "Všimli jste si, že proti potratům nejvíc protestujou lidi, který byste nešukali ani za milión?". A až do konce nepoleví.

Sympatická obžaloba církve (potažmo jakékoli jiné totalitní ideologie, neboť jak známo, kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost atd.), kdy ve jménu dvojího divadla k pobavení/podmanění lidu dochází ke skutečným obětem. Greenaway se už sice v minulosti blýskl jak duchaplnějšími dialogy, tak krásnějšími filmovými obrazy (především však zábavnějšími filmy s rychlejším spádem), přesto hodnotím vysoko.

První dojmy po shlédhutí: naprosto dokonalé, ale kde je pointa? Mezi řádky samozřejmě lze lecos vyčíst, ale když byl zbytek filmu vcelku doslovný, očekával jsem takový i závěr. Jinak ale nemám co výtýkat - Greenway se vyhnul přílišné artové uzavřenosti, takže jakkoliv je výtvarná stránka výrazná, nenarušuje pravidelné tempo vývoje příběhu ani prostou diváckou zábavnost, takže se krom vizuálního obžerství můžete těšit velice záživným dialogům a až geniálně zvládnutému herectví (všeobecná atmosféra nezvozity z nepředvídatelného, impulzivního Alberta je hmatatelná).

Problémem tohoto filmu je přílišná rozdrobenost. Scénář nabízí děj stěží pro hodinu, takže se dočkáme spousty nic neříkajících scén, které zabíjí veškerou potenciální dramatičnost. A je rovněž otázkou, zda-li si Mirrenová Alžbětu příliš nepřibarvila. Zahráno skvěle, ale opravdu byla předlohou skutečná britská královna, nebo šlo o další populární "historickou fresku"?

George Carlin si za více jak pět dekád své kariéry vypiloval svůj zcela specifický rétorický žánr na pomezí poetického happeningu, filosofického monologu, politického apelu, stařeckého lamentování, anarchistického projevu a až v poslední řadě stand-up komedie. Je radost vidět prošedivělého američana pálit do vlastních řad, sympatizujícího s mladou generací, nezastávajícího většinové konzervativní hodnoty. Jeho drive bere dech.

Zatím nejhorší Trierův film. Z nějakého důvodu se rozhodl vcelku jednoduchý, ale použitelný námět za každou cenu zamotat, nabalit na něj kvanta zbytečných vedlejších linií, ty nechat nakousnuté a natočit to technicky co možná nejhůř. Že to měla být komedie? Pak jde Trierův humor mimo mě. Nedochází mu, že k humoru je třeba empatie, kterou jsem k žádné z postav necítil. Osazenstvo zdejší kanceláře není nijak vykreslené, jejich osudy jsou mi ukradené. I u Idiotů jsem se smál více. Protože bylo čemu. Možná to dánové vnímají jinak. Trier tu během, na své poměry skromných, pětadevadesáti minut neohrabaným způsobem sděluje zcela jednoduchou myšlenku, kvůli které snad ani nestojí za to udržovat celou dobu pozornost. Hybaj točit dramata!

Jsem si jistý, že kdyby se LvT narodil za jiných okolností, v jiném čase i prostoru, byl by diktátorem. Možná hejhorším v novodobé historii. V tomto projektu však jeho posedlost nadvládou a intelektuálním rozbíjením sebe i okolí na atomy padla na úrodnou půdu. Výsledkem je hodnotný záznam jedné katarze a nahlédnutí do mysli tvůrců "obsahové" filmařiny.

Vždyť je to úplně jednoduché! Jak pravil Louis CK, "Men fucks things up. Women are fucked up."

Lynch s námi opět rozehrává svou hru (já vám budu postupně dávat indicie a vy se mě budete snažit pochopit), nicméně Lost Highway mi obsah hlavy nepromíchal ani zdaleka tak mocně jako Mulholland Drive. Po skončení ve mě zůstala pachuť, že film vznikl jen jako taková scénárisická exhibice, nepodložená hlubším obsahem. Bavil jsem se, princip filmu jsem pochopil (ikdyž vysvětlit bych jej zpětně asi nedokázal), ale o výjimečném zážitku mluvit nelze.