tlesk

Po tak dlouhém čekání se mohlo udát cokoli. Je ale dobře, že se na dokončení projektu netlačilo. Filmu Zombieland: Rána jistoty by se přesto dalo vyčíst leccos. Že je infantilní, málo hororový, dětinsky prostoduchý, plný klišé. Jenže on to všechno je i není. Pod prostou rouškou se totiž skrývá skvěle vykreslený příběh s fungujícím humorem a výtečně napsanými a zahranými postavami, kde jediné, co chybí, je silnější a efektnější finále. To zdejší je totiž v porovnání s konečnou sekvencí z prvního Zombielandu v lunaparku o poznání slabší, byť je i tak docela povedeně osudové. To vše ale zase vyvažuje zbytek filmu, který je o poznání akčnější než jednička. Jinak tedy tento sequel nezklamal. Ba naopak mile překvapil a se svým předchůdcem přinejmenším drží krok. Budete se smát často a nahlas. Postavám budete fandit a když po titulcích počkáte, dostane se vám i výborné třešničky na dortu. Co víc si od popcornového počinu přát?

Staříci jsou silné a velmi vážné drama s obdobně silným tématem (název, který mně osobně evokoval spíš něco na způsob povedeně zábavné Teroristky však mohl být zvolen přiléhavěji), které však jako by díky pozvolnému tempu (nejen hlavních hrdinů, ale i vyprávění), stále zůstávalo někde na půli cesty, byť bez přebytečného patosu či nějaké uměle vytvářené nostalgie. Jsme hozeni do vody a minulost obou hrdinů si musíme dotvořit ze střípků zde obsažených, jakož i z toho co o našich dějinách víme. Nad vodou jej drží skvěle ztvárněné hlavní postavy a řada v současnosti stále aktuálnějších motivů, jež pořád hýbou společností - a tedy i divákem. Možná by přece jen stálo za to dokument natočit a herce použít jen k rekonstrukci událostí, podobně jako třeba ve velmi dobrém dokumentu o komunisty umučeném knězi Josefu Toufarovi - Jako bychom dnes zemřít měli. Snímek je místy silně deprimující díky na mnoha místech čišící bezvýchodnosti a bezmoci, díky nimž se po finále jakákoli katarze jaksi nedostavuje. Místo ní zůstávají myšlenky na obtížné stáří a na to, že některé věci zůstanou asi už navždy nedořešené. I takových filmů je třeba. Jen si nejsem jistý, že bych tento chtěl vidět znovu. Alespoň ne v nejbližší době...

Vítěz festivalu v Cannes je jiný. Ani ne tak originální, jako svěží. Pohlcující. A velmi zábavný. Jde o výtečný pokrm, uvařený z velmi různorodých ingrediencí, které ovšem jedna druhou ničím neruší a skvěle fungují jako celek. Sice to pro mne osobně není film roku, přesto jde o zajímavý úkaz. Srovnání s mým nejoblíbenějším režisérem je docela namístě. Jednak díky obtížné žánrové definovatelnosti a zaškatulkovatelnosti, ale i odvážné nepředvídatelnosti. Trochu zamrzí místy poněkud absentující napětí a byť je finále skvěle vygradované, příliš ostře kontrastuje s první polovinou filmu, kde se toho tolik nedělo. Přesto - Parazit je filmem, který je prostě nejlepší prožít. Pocítit jej na vlastní kůži se vší symbolikou v toto rčení vloženou. Vykašlete se na pochvalné recenze a komentáře na databázích. Jděte na něj. Jednou. Dvakrát. A pak zkoumejte rozdíl mezi tím, jak na vás při obou zhlédnutích zapůsobil. Já to mám v plánu, protože přestože se jedná o výborný a zábavný filmový zážitek (ten film má prostě zdánlivě vše, co od tohoto sousloví můžete chtít), něco mi tam chybělo. A to něco se dost možná projeví po opakované projekci (podobně jako u tarantinovek, kde jsem některé opravdu plně docenil později)...

Joker stojí pochopitelně krom atmosféry na skvělém hereckém výkonu Joaquina Phoenixe, který dost možná strčí do kapsy všechny ostatní filmové představitele této role. Jeho největší devizou je paradoxně i to, co z něj dělá tak dobrý film – to, že není příliš komiksový. Je tragikomedií jednoho pohnutého osudu bezvýznamného, nemocného člověka, který se dostane do epicentra velkých událostí – a poté je jejich symbolem a naoko nezúčastněným hybatelem, jenž po pátrání po vlastní minulosti a identitě propadá do náruči šílenství. Do ále doodhaluje řadu odstínů ikonické postavy, kterou zná prakticky každý, kdo není úplně lhostejný vůči moderní popkultuře. Zasazení do komiksového universa DC a spjatost s jistým hrdinou (už v traileru můžeme vidět malého Bruce Waynea) je patrné v samotném závěru, kdy vše tak nějak zapadne a vliv hlavního protagonisty se naplno projeví. Nekompromisní, krvavý a brutální – takový je odvážný film, který se přes to všechno nebojí být nesmírně nápaditý a v mnoha ohledech má i revoluční potenciál. Mnohé fandy komiksu sice nepotěší, ale jinak osobně těžko nacházím negativa. Ohlasy z Benátek rozhodně nelhaly. Tohle je filmová událost.

Pokud si někdo přál finále kultovní série, pak rozhodně ne takovéto. Jde o drsný snímek, který započne zajímavě, načež se počne hlemýždím tempem ploužit k sice brutálnímu, přesto vyprázdněnému a generickému finále bez jakékoli invence nebo charismatických postav (kladných, záporných – jakýchkoliv). Vzdor krvi a brutalitě některých scén ve vás nezanechá ani smítko emocí. Působí tak jako docela zbytečný akčňák, který velmi rychle zapadne a jediný přínos, který ve vás po jeho zhlédnutí zanechá, bude možná touha pustit si z nostalgie některého z jeho předchůdců. Zrovna tahle akční ikona by si zasloužila poněkud důstojnější sbohem. Sly se na to dost možná tentokrát už měl vykašlat a nechat svou druhou nejpopulárnější roli spát…

Pokud jste viděli Děsivé dědictví a těšíte se už dle upoutávky na něco podobného, budete zklamáni. Vykašlete se na to, jak je Slunovrat prezentován a jděte na něj jako na zvrácenou komedii. Pak zklamáni nebudete. Počítáte-li se mezi fanoušky hororů, pak podobně jako já budete čelit velkému zklamání u filmu, který nezapře výbornou počáteční atmosféru a skvělou technicky precizní filmařinu, kterým podráží nohy scénář a až překvapivě hloupě předvídatelné zvraty (což je spolu se stupidním chováním postav v určitých momentech docela vražedné kombo – racionálně se zachovají jen dvě vedlejší postavy, zatímco ostatní protagonisté se v klídku nechají odbýt vysvětlením jak pro pětileté děti), ale hlavně celková neucelenost, která se snadno maskuje za tvůrčí záměr a jedinečnou práci. Dočtete se třeba, že jde o revoluční hru se žánry. Dle mého tomu tak není. A pokud je, tak jsem se tentokrát s Ari Asterem minul velmi širokým obloukem (ví se, že tento film mu posloužil jako terapie po obtížném rozchodu, což možná o lecčems vypovídá). Doufám, že příště se víc přiblíží svému debutu, protože v tomhle mladém filmaři nemalý potenciál je. A málem bych zapomněl, Florence Pugh v hlavní úloze je prostě výborná a pokud by její přerod z depresemi zmítané dívky, vyrovnávající se s tragickou událostí v klidnou ženu byl uchopen méně šíleně, než v bezesporu alegorickém a celkově prapodivném finále, bylo by to skvělé. Její herecký výkon ovšem film drží velkou většinu času nad vodou.

Je to bizár. Snímek, prosycený citem pro detail je něčím víc než jen béčkovým hororem o vraždících šatech. Jsou zde i náznaky satiry a kritiky na konzum. Na druhou stranu je řada myšlenek zde těžko uchopitelná a film jako takový navíc mnohdy na zmíněnou kategorii hororů odkazuje a takřka ji paroduje. Jde spíš o mysteriózní thriller s prvky absurdní komedie, který je natočen zvláštním artovým stylem. To vše podkresluje psychedelická hudba, jež vykresluje svízelnou atmosféru možná nejvíc. Protože atmosféra těmhle šatům místy docela chybí. Tedy ta hororová. Takové krásné šaty dokáží pobavit, znepokojit a hlavně zaujmout tím, jak nemainstreamově jsou zpracované. Je to dobrý film. A jiný. Stojí za zhlédnutí.

Noční můry z temnot jsou slušným “dětským hororem,” jehož největší devizou je spolu s jen slabě načrtnutými postavami fakt, že okolo podobného tématu už byly vystavěny mnohem lepší snímky. Hyzdí ho pak zejména slabý konec a neprokreslené noční můry hlavních i vedlejších protagonistů, kterým mohl být pro lepší představení klidně věnován nějaký představující prostor v samém úvodu. Zůstává tak na efekty a vyobrazení dobového bohatý a krásný letní snímek s atmosférou Halloweenu v dalším americkém maloměstě, kde se parta dětí porve s odvěkým zlem o své holé životy. Věrnost knižní předloze, jež schytala i nějakou tu kontroverzi díky na dětskou knihu příliš děsivým ilustracím (tedy těm u nového vydání, z nichž dost vychází i film samotný) je vzhledem k neexistenci tuzemské verze těžké posoudit. Tak či tak jde o film, který rozhodně návštěvu kina zasluhuje, jakkoli vám bude stačit jen jedno zhlédnutí…

Navzdory příjemně uzavřené trojce je čtvrtý Toy Story stále velmi nadprůměrným a povedeným animákem, který se nese nejen na vlně nostalgie, ale i velmi dobře fungujícího humoru. Ten nesklouzává do hloupé infantility, ale ponechává si inteligenci a hravost, pro kterou je nejen celá série, ale i tvorba Pixaru tak pověstná a oblíbená. Snímek má výborný spád a dynamiku, jakou mu mohou nejen ostatní animované snímky závidět. Otevřené otázky ohledně osudu jedné z původně titulních postav, jež se zde dostává do popředí nejen vlastním příběhem, ale i změněnou vizáží, jsou zodpovězeny. Sérii se dostává zakončení, jež tak trochu symbolizuje dospívání a byť není tak silné jako u třetího dílu, svou výpovědní hodnotu má. Ale ani tady není všemu konec a jistě by se navázat dalo. Otázka je, zda by to stálo i popáté za to. Jakkoli jde o povedený animák, jisté otřepanosti se už ani tato série nevyhne. Pochvalu zaslouží i vydařený český dabing, který si v tomto případě drží svůj standart nejen díky tomu, že postavám zůstávají stejné hlasy. O tom, že animace je zas o krok blíže naprosté dokonalosti a vzhled hraček je až mrazivě realistický, samozřejmě netřeba obšírněji mluvit. Výborný sequel, který v porovnání s předchůdci určitě nezapadne a stojí za pozornost. To je Toy Story 4.

Hobbs a Shaw se zařadí mezi ty nejlepší zástupce série. Vzdor všem vadám jde o vtipný a zábavný akční film, který je pro letní sezónu jako stvořený. Zamrzí nedostatečně využitá chemie mezi postavami a místy hůře natočené přestřelky a bitky. Ke cti scénáristy Chrise Morgana slouží, že se zbytečně nesnažil prokládat film každou chvíli odkazy na hlavní sérii, a tak tento spin-off dost dobře funguje sám o sobě. Trochu pak zamrzí povinná linka s důrazem na význam partnerství a rodiny, která jako by mateřské Rychle a zběsile z oka vypadla (finální prozření hrdinů, že musejí spolupracovat je docela komické – dost možná ale úmyslně), ale i přílišné tlačení na pilu u siláckých hlášek a také fakt, že se tvůrci neutrhli ze řetězu o něco víc. Jednoznačně největší díl charismatu si tu utrhává Idris Elba v závěsu s půvabnou Vanessou Kirby. Vzato kolem a kolem jde o adrenalinovou akční jízdu, ve které se prakticky nestihnete nudit a osobně bych se vybroušenějšímu sequelu mimo hlavní řadu nebránil.