tlesk

Vůbec jediný film, který mnohdy naprosto zbytečné 3D využil doslova a do písmene "do mrtě." Nepamatuji si více uchvacující zážitek, než ten, jakým byla návštěva Avatara. Tohle je film, který prostě nejde jinak, než vidět na velkém plátně. Svět Pandory je naprosto pohlcující. Tečka. Víc prostě nepotřebuji. Kašlat na to, že je to vlastně dějový mashup Pocahontas a střetu kolonizátorů s indiány. Tak vizuálně podmanivou, pohlcující a jednoduše i v rámci akce nádhernou a dynamickou podívanou jsem snad ještě neviděl. James Cameron je prostě filmový bůh, vizionář a já se těším na další části, které snad už krucinál brzo dovalí do kin.

Maják je jednoduše hlavně artový a festivalový film, natočený s nebývalou precizností a zručností, směle odkazující ke starým filmům nejen dobovým zasazením a mluvou, ale i strhujícím obrazem. Je kuriózní a silně příběhově nejednoznačný, což mu dodává punc snímku, který už napodruhé nejspíš zhlédne málokdo. Díky tomu se dá i docela dobře pochopit, proč se distributoři zdráhali jej uvést. Stává se tak zážitkem sice jedinečným a ojedinělým, ale pro mnohé obtížně definovatelným. Zkrátka a dobře od filmu nečekejte srozumitelný vypravěčský rukopis či smysluplné vyústění. Jděte na něj jako na atmosférickou, výborně zahranou podívanou s nádechem klasického hororu pro náročnějšího diváka a nebudete zklamáni. Návštěva kina v tomto případě za to rozhodně stojí.

Seriál, u kterého se dá rozhodně říci, že jeho nejmenším problémem je obsazení Henryho Cavilla do role Geralta z Rivie. Naopak velkou devizou tu je, že i přes snahu o věrnost předloze se tu vytrácí osudovost a pro Sapkowského typický nadhled a ironický humor, jež jsou zde notně okleštěny. Zpočátku dostaneme zmatenou směsici tří různých časových linek (vymlouvat se na znalost knih prostě scénáristickou neschopnost neomluví - četl jsem první tři knihy ze ságy a i tak jsem se místy fakt nechytal), abychom v půlce dostali tři slušné díly, následované unylým, rádoby epickým finále. Místy dost zaostávají kostýmy (tisíckrát kritizované zbroje Nilfgaarďanů) a výprava, kdy se v některých momentech ani nezdá, jako bychom sledovali vysokorozpočtový seriál. Nejlepší je Zaklínač v momentech, kdy se dostává prostor hlavně duu Geralt a Marigold. Charismatická dvojice je ale upozaděna pozorností, jež je věnována hlavně příběhu Yennefer. Vzato kolem a kolem je to průměr s pár vyloženě dobrými momenty, které ale zůstavají upozaděné a je otázkou, nakolik to zlepší druhá řada...

Vzestupu Skywalkera nejvíce podráží nohy zkratkovitost v návaznosti na své předchůdce, místy přílišné skoky v ději a zároveň i vcelku pochopitelná snaha jeho tvůrců vsadit spíše na jistotu, než dělat vlny. Dá se ovšem oponovat tím, že jich dost nadělal Poslední z Jediů. Tedy dost na to, aby finále ságy přidělávalo nové. Místo toho se, i přes přimíchání značného množství nových postav soustředíme na hlavní mladé protagonisty a uzavírá se sága, kde toho moc nového zase není. Tedy alespoň v zásadních zvratech, kde se nacházejí nepřekvapivé, ale zase docela příjemné odpovědi. Co Johnson dát fandům odmítal, jim Abrams servíruje na možná až moc stříbrném podnose. Přesto se nedá říci, že jsou nové Star Wars špatným filmem. Jsou dobré a vkusně to vše tak nějak – ukončují. Tedy pokud se to dá o značce, která bude dále pokračovat, dá vůbec říci. Zejména závěr celého filmu považuji za vůbec to nejlepší, co celá tato trilogie nabídla. Krásný návrat ke kořenům a uzavření velkého kruhu, které nakonec dodává smyslu i významu podtitulu této části… Je to dobrý film, není to ovšem nic převratného ani geniálního. Jen slušná a uspokojující podívaná, jež se vyhýbá zbytečným klišé a funguje tam, kde fungovat má. Což zase není málo. Nečekejte revoluci, ale povedený Star Wars film. A nebudete zklamáni. Obzvláště, pokud máte rádi původní ságu…

Herecký koncert obou výtečných ústředních herců to vytahuje z vod šedého průměru. Průser tohoto filmu je jeho doslovnost, ale hlavně žánrová neucelenost. Není to ani komedie, ani drama, ani thriller. Je tu jen silně patrný dokonale nevyužitý potenciál v příběhu. Jehož devizou není jen již zmíněná doslovnost, ale i fakt, že největší zvrat ke kterému celý film směřuje, odhadnete zhruba tak v polovině filmu a pak už jen čekáte kdy to přijde. Oddychová jednohubka, ke které není třeba se vracet a za zhlédnutí stojí jen pro McKellena a Mirren...

Jumanji: Další level je hlavně nenáročná a slušně odsýpající akční podívaná, která jde v poměrně přesně vymezených stopách svého předchůdce a ač reálně nenabízí příliš mnoho nového, první části se minimálně vyrovná. Což u oddychové dobrodružné popcornovky přesně chceme. Tedy alespoň v případě dvojky. Pokud by se něco podobného mělo odehrávat i v případném třetím dílu, už by to byl problém. Zde se ale ještě daří balancovat vcelku povedeně mezi obehranými (ale stále zábavnými) prvky a vyprávěcími postupy, které jsme už (ne)jednou viděli a novými nápady, jež nikterak nenahlodávají podstatu toho, co na Jumanji diváky baví. Dostává se nám příběhu, jenž projíždí po stejné cestě, jen v trochu odlišném prostředí. Devizou tohoto sequelu je jen o něco slabší scénář a možná některé z nových postav a vedlejších linek, jež byly poněkud zbytečné. Upřímně doufám, že na třetí díl nedojde, protože by dost možná už nebylo co zajímavého a dostatečně nosného vyprávět. V zásadě tak jde o naplnění definice nenáročné popcornové zábavy, u které můžete docela dobře vypnout a bavit se…

Objektivně je to děs a smutná ukázka toho, co jsou někteří lidé schopní obětovat pro publicitu a hru na "české reality typu Kardashians." Subjektivně to je ale hrozná prdel. Hlavně když si k tomu s kamarádem načnete flašku rumu a spolu se u toho cynicky chlámete. Po vystřízlivění ale musím říct, že je mi líto toho dítěte, který je očividně trošku opožděný a z tohohle prostředí si odnese leda tak celoživotní trauma. Na rozdíl od ostatních totiž asi nerozliší, že to není tak úplně realita, žejo...

Doktor Spánek od Stephena Kinga je obludně dlouhým temným fantasy thrillerem, který je široce rozkročen mezi kultovním předchůdcem a adaptací knihy. Prospěla by mu kratší stopáž a větší kuráž tvůrců jít si svou vlastní cestou. Místy možná až přílišná četnost odkazů na Kubrickovo Osvícení (jak formou obrazů (samozřejmě vyjma replik a doslovně přetočených scén), tak i hudebních motivů) možná potěší skalní fanoušky, nicméně podkopávají pomyslnou stoličku pod nohama filmu, který by jinak samostatně fungoval docela dobře. K tomu mu ovšem chybí pohlcující atmosféra – hlavně tedy ta hororová a svižnější tempo. Ač se McGregor a všichni herci snaží, efekty jsou kvalitní a vlastně tu po technické i faktické stránce není moc co vytknout, něco tomu všemu chybí. Něco, co dobrý film dělí od přelomového. A tím Doktor Spánek není. Není dostatečně zábavný, děsivý, ani napínavý. Docela dobře tušíte, jak to celé dopadne. Nadto všechno tedy zůstává “jen” slušným thrillerem bez výraznějšího rukopisu, který dokonale zapadne. Jestli oprávněně je pak už otevřená otázka…

Le Mans ’66 je nádherně natočeným filmem, z něhož přímo čiší ryzí filmové řemeslo. Jde o film, na který nejen že se skvěle dívá, ale funguje i po všech ostatních stránkách. Na ploše bezmála tříhodinové stopáže nepostrádá ani na okamžik dynamiku a napětí. Je filmem o lásce k závodění, ale i přátelství. Poskytuje příběh plný zvratů a zákulisního boje z prostředí automobilek a konstrukčního týmu Fordu, který je těžko uvěřitelný, byť dramatický oblouk zde zřejmě napsal sám život. Ať už se vyobrazované události udály tak jako na plátně či ne, postavy díky skvělému scénáři a castingu působí uvěřitelně a reálně. Zejména pak chemie mezi Damonem a Balem vykreslovala takové to správné chlapácké kamarádství. Líbilo se mi, že na rozdíl od jiných životopisných filmů se zde nekončilo oním velkým závodem, ale i tím co následovalo. Kdo zná další osud Kena Milese, ví. Tenhle film výrazně vyčnívá z řady popcornovek a mainstreamových filmů, přičemž se jedná o jeden z nejvýraznějších a nejlepších počinů, jaké do konce roku v kině uvidíte. Stojí za pozornost…

Ano, i Temný osud je znovu o cestování v časem, kde se jeden cestovatel snaží zabít pro budoucí běh dějin zásadní osobu, zatímco druhý ji před ním chrání. Tentokrát se ale do klasického příběhu přimíchává koření v podobě postav z prvních částí – tedy Sarah Connor (Hamilton) a stařičkého robota T-800 (Schwarzenegger, který si snad ke stáru začal brát lekce herectví). Oba zde nejsou využiti jen jako vějička pro fanoušky, nýbrž jsou plnohodnotnými charaktery, které mají v rámci děje velký smysl. Co do akce, hudby a efektů filmu není co vytknout. To ale upřímně asi nikoho nepřekvapí. Pokud se ptáte, kam zmizel John Connor, vydržte do kina. Tvůrci se s touto otázkou popasovali za použití nových technologií až překvapivě dobře. Nový Terminátor by byl skvělým počinem, kdyby žádné pokračování T2 neexistovalo. Takto je jen slušným akčním filmem, který znovu (byť ze všech pokusů nepřijatelněji v rámci návaznosti a duchu série) recykluje staré známé motivy. Přestože to opravdu funguje a jde o povedený snímek, díky němuž se nám konečně dostalo uspokojivého třetího dílu, byl bych osobně nejradši, kdyby se už dále nepokračovalo. Byť je v plánu celá nová trilogie. Nejzajímavější postavy jsou stále ty původní a jejich příběh už je vyčpělý…