tlesk

Psí domov nepřekvapil, ani nezklamal. Jedná se o roztomilou, sladkobolně dojímavou a krásně natočenou pohádku pro děti i dospělé, ale hlavně pro milovníky psů. Jen bez originálního námětu vracejícího se psa v různých podobách, jenž byl použit v Psím poslání (a bude rozvinut ještě letos v navazujícím pokračování). Zde je motiv “vracení se” použit trochu jinak a doslovněji, dává vzpomenout na klasiky žánru, jako je Lassie se vrací, jen v novodobých kulisách, jež mají velice nadprůměrnou vizuální stránku. Nemluvě o zdařilém výběru opravdu malebných lokací. Jen trochu zamrzí poněkud jednotvárný soundtrack, jenž sice funguje slušně, ale nenabízí mnoho zapamatovatelných motivů. Podtrženo sečteno, na Psí domov jděte do kina v případě, že toužíte vidět hezkou oddychovku o nehynoucím přátelství mezi psem a jeho pánem, zdolávajícím všechny myslitelné překážky. V takovém případě zklamáni nebudete…

Pokud čekáte nejlepší komiksový film roku, tak toho už se nám letos dávno dostalo. Nicméně i tak je Aquaman opravdu povedeným popcornovým počinem, který navzdory pořádně dlouhé stopáži slušně odsýpá a v porovnání s většinou toho, co se nám od DC dostalo, si stojí slušně. Přesto musím říci, že Wonder Woman se mi kupříkladu líbila o fous víc. Hlavním lákadlem na straně tohoto podmořského hrdiny je jednoznačně vizuální a akční stránka věci. Na obojí je prostě radost pohledět. Trochu mne zklamal soundtrack, který mi popravdě moc nesedl a někdy mi moc nepasoval tomu, co se dělo na plátně- byl příliš výrazný, ale ve špatném, trochu rušivém smyslu slova. Dostává se nám tu epických podmořských bitev, jež jsou plné rozličných stvoření. I boje s Black Mantou na souši stojí za to. Filmu trochu podkopává nohy předvídatelnost a hlavně charakter hlavního hrdiny, jenž sice oproti tomu, jak plochý byl v Justice League, alespoň dostal nějakou hloubku, ale i tak vlastně připomíná až příliš Thora, kterému moc nejde hláškování. Což je škoda, protože Jason Momoa charisma rozhodně má. Uvidíme jakou proměnou hrdina projde v pokračování (už víme, že skoro určitě bude – navíc konec má pro něj doslova otevřená vrata). A že se mu nebráním. DC chytá druhý dech. A je to dobře. Protože má postavy, které si to zasluhují…

Baví-li vás akce, drsní protagonisté, válečné hrátky velkých velmocí, hra na čest a bratrství ve zbrani a kopa patriotismu a patosu, Útok z hlubin vás asi nezklame. Akce pod vodou je výborně a celkem autenticky natočená (nebereme-li v potaz tak trochu nadpřirozenou odolnost ponorky) a je vidět, že si na ní filmaři dali opravdu dost práce (pokud vás zajímá, jak natáčení (na němž spolupracovala i skutečná posádka s opravdovou nukleární ponorkou) probíhalo, mrkněte na video zde). Nemohu říci, že bych se u něj vyloženě nudil. Film jako takový má slušný spád a obě linky (podmořská a s ní se prolínající akce utajeného komanda v Rusku, snažícího se zachránit tamního prezidenta) jsou dostatečně osudové. Postavy jsou dost dobře nastíněny, spolu s motivací a dějovým pozadím, abychom jim fandili. Ačkoli jsou dost neoriginální a (jak už tu několikrát padlo) šablonovité. Co filmu vyloženě chybí, je charismatické záporák, protože onen “zlý muž” ruského prezidenta je prostě příliš generický a nezajímavý. Co naplat, že jak prezidenta, tak ministra hrají ruští herci… Zkrátka a dobře, tohle je americké válečné béčko s kvalitními efekty, které nezklame, ale pokud očekáváte něco víc, tak ani nenadchne.

K filmu Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny mám v zásadě jen dvě větší výtky, z nichž jedna ovšem stačí k tomu, abych jí neudělil vyšší hodnocení než předchozímu dílu. Ta první a méně podstatná (a možná se jedná jen o mé nepochopení chronologie), je podivná návaznost scény, kdy se mezi scénami odehraje reálně docela dlouhá doba, aby v té navazující stály postavy jen pár vteřin. Ve filmu je také pár vedlejších odboček, které moc nikam nevedou (jedna z postav omdlí, protože má jakéhosi parazita- proč a k čemu tam tato scéna, následovaná ošetřením je, jsem tak úplně nepochopil a svědčí to o tom, že režisér Yates by možná měl Rowlingové scénář trochu více “proškrtávat” aby nedocházelo k podobným slepým uličkám). Ale ta druhá a největší výtka tkví v odhalení toho, kdo je skutečně Credence, který je středem střetu dvou táborů- stejně jako v prvním díle. Protože se jedná o velké odhalení, k němuž celý film směřuje a proto, že jde ze strany Rowlingové o velký zpětný zásah do historie kouzelnického světa. Což mne jako někoho kdo kdysi četl knihy trochu mrzí a trochu to podle mě upozaďuje význam samotného Grindelwalda, na druhou stranu jsem ale stále zvědav jak se to bude vyvíjet. Přece jen máme před sebou ještě tři filmy…

Paralelní světy jsou svěžím superhrdinským překvapením a žánrovkou roku. A že byl letošek na komiksové filmy bohatý, o tom není sporu. Tento Spider-Man sice nesesadil z piedestalu Raimiho Spider-Mana 2, ale minimálně se k němu vmačkává. Jde sice o animák, ale o animák protkaný popkulturními odkazy, narážkami, tématikou a hlavně přístupem k látce překvapivě dospělým a v určitých momentech dost drsným, aby si ho užili i dospělí. Nerad to říkám, ale letošní druzí Úžasňákovi ve střetu s touhle peckou možná o fous prohrávají. Máte-li alespoň trochu rádi Spider-Mana, jděte na to. Toť vše…

Predátor: Evoluce je filmem, který je prostě neskrývanou poctou béčkovým filmům se vším, co k tomu patří. Shane Black moc dobře ví, co funguje a kdy se (ne)hodí tlačit na pilu. Snímku bude (a už je) vyčítán primitivní děj, “dětinský humor,” absence hororovosti a příklon k odlehčenosti (což je momentálně díky Marvelu docela trendy). Ale díky násilnosti a brutalitě se to zrovna tady ještě skousnout dá a vy tak filmu mile rádi i nějakou tu chybu ve střihu či nesrovnalost v naraci mile rádi odpustíte. Tedy alespoň já to tak udělal. A bavil jsem se královsky. Za sebe mohu říci, že pokud bude pokračování stejně tupé a béčkové, ale i zábavné, budu se na něj těšit. Jo, a predátořího psa chci domů… Více zde: https://nafilmu.cz/2018/09/recenze-predator-evoluce-2018/

Ačkoli může mé hodnocení vyznívat spíše negativně, je tomu tak hlavně díky tomu, že projekt měl mnohem větší potenciál, který bohužel nenaplnil. Tedy- není to žádný zázrak a řada věcí šla jistě udělat lépe. Přesto se ale jedná o slušné akční béčko, u kterého nemusíte moc přemýšlet a ku spokojenosti stačí prostě sledovat akci a vývoj děje. Jeho vyústění je sice přímočaré, nicméně se filmu nedá upřít slušné, nenudící tempo (tedy až na poněkud zdlouhavý úvod, ukazující Chicago jako město hříchu a zločinu) a několik bezesporu povedených, ba i celkem silných momentů. Willis v hlavní úloze je navíc stále dostatečný sympaťák. Ono vůbec celkově sympatické obsazení potěší zrovna tak (minimálně fanoušky seriálu Breaking Bad Dean Norris v roli policisty). Jen je škoda námětu, ze kterého se dalo vytěžit mnohem víc. Zkrátka vezmeme-li si Přání smrti jako celek, funguje mnohem lépe, než by se z některých zahraničních recenzí mohlo zdát. Samozřejmě ve filmu, který slouží pouze pro pobavení (byť v některých momentech je situační humor, související s náhodnými zabitími jednotlivých záporáků nepříliš funkční) nesmíte hledat podtexty, nabádající k tomu, že zabíjení a braní zákona do vlastních rukou je za určitých okolností správné. Ale to je snad jasné každému. Přání smrti je zkrátka jednoduchou jednohubkou s rockovým hudebním podkresem (minimálně i „stopové množství“ AC/DC potěší snad vždy), s pár zajímavými nápady, která napoprvé rozhodně zabaví, byť nikterak výrazně nenadchne. Více zde: http://nafilmu.cz/2018/03/recenze-prani-smrti-2018-kdyz-bruce-willis-bere-zakon-do-vlastnich-rukou/

Brad Bird to dokázal! Je jedině dobře, že si dvojka podržela stejného režiséra a scénáristu v jedné osobě. Úžasňákovi 2 jsou jedním z nejlepších pokračování, jaká jsem viděl. Nejsou sice lepší než předchůdce, ale minimálně se mu vyrovnají nápaditostí, hravostí a spádem vypravování. Což je víc, než většina navazujících animáků, u nichž se dostavilo spíše zklamání může říci (ano, myslím tebe, Univerzito pro příšerky!) I kdyby to mělo být za dalších čtrnáct let, budu se na případný třetí díl těšit stejně, ne-li ještě víc. Více zde: http://nafilmu.cz/2018/07/recenze-uzasnakovi-2-2018/

Tohle se prostě povedlo. Řekněme si to jednoduše; pokud se vám líbila jednička, bude se vám s nejvyšší pravděpodobností velice líbit i dvojka. Deadpool 2 dokázal naprosto splnit valná očekávání v něj vkládaná. Nejen že si udržel spád prvního dílu, dokázal si podržet i schopnost sem tam překvapit (i když celkový wow moment v tomto případě samozřejmě valný už nebude) a neskutečně zábavnou odlehčenou nahláškovanost, pro kterou to užvaněné individuum řada z nás miluje. Z bezpočtu vtipů a gagů si jistě i vy najdete řadu těch, co vám sednou a za sebe mohu rozhodně říci, že minimálně ona legendární scéna z filmu Základní instinkt už po zhlédnutí Deadpoola 2 nikdy nebude stejná. Pokud jde o soundtrack, tady se zase nedá, než nešetřit superlativy. Je tu od lecčeho trocha, navíc řada skladeb komicky koresponduje s dějem a hláškami (dubstep žije!). Výměna režiséra Tima Millera za Davida Leitche rozhodně nebyla špatnou volbou a mohu říci, že jsem se v kině upřímně bavil jako už dlouho ne. Pool nezklamal. Běžte na něj. Užijte si ho. Toť od jeho fanouška vše. Více zde: http://nafilmu.cz/2018/05/recenze-deadpool-2-2018/

Děsivé dědictví je svízelným hororem s pečlivě budovanou atmosférou. Je z letošní přehlídky děsivých snímků bezkonkurenčně jedním z vůbec nejlepších filmů tohoto ražení, o kterém se bude ještě hodně dlouho mluvit a který jen tak nezapadne. Tedy mezi kritiky a „odborníky“ rozhodně ne. Mně se líbil. Tedy v rámci kvality. Patří k těm hororům, které ve vás po skončení závěrečných titulků nadále nějakou dobu rezonují a musíte je patřičně strávit. Rozhodně to není zážitek pro každého. Zkrátka a dobře, tento film je záhadně mrazivý, znepokojující (ale ne třeba tak, jako Aronofskyho matka!, ze které mi bylo až zle a málem mne vyhnala z kina) v dobrém slova smyslu. A děsivý, byť trochu jinak, než je v současnosti u královského žánru zvykem. Jednoduše řečeno: je to výborný, místy až geniální horor. Horor s pořádným kořením v podobě nádechu mystiky a záhadnosti. Doporučuji všemi deseti! Tedy devíti z deseti. Více zde: http://nafilmu.cz/2018/07/recenze-desive-dedictvi-2018-hororova-revoluce/