HKstars

Kdyby mě někdo zastihnul těsně po zhlédnutí Paper Marriage, zřejmě by mě našel s jemným, spokojeným úsměvem na tváři. Málokterý hongkongský film se umí prosadit v jiném než akčním žánru, aniž by tím utrpěly tzv. výsostné hongkongské znaky, tj. specifická atmosféra, díky níž "prodáte" cokoliv a trademarková akce, která staví asijskou kinematografii v téhle oblasti mezi absolutní špičku. Sammo Hung měl během své kariéry bezpočet šancí vyzkoušet si, co funguje a co ne. Paper Marriage je troufalým výletem do oblasti melodramatu a neméně odvážný je i fakt, že se odehrává v Americe. Pamatujete Zelenou kartu s Depardieuem? Alfred Cheung stihnul téma falešných sňatků zpracovat o dva roky dříve a neméně důkladně. Středobodem příběhu je Bo (Sammo), bývalý boxer, manžel a v současnosti sázející smolař. Poté co na koňských dostizích prosází všechny peníze, má na krku mafii a tak musí zvažovat všechny možné formy příjmu. Nechá se zapsat mezi testovací subjekty ve výzkumné laboratoři (tyhle pasáže vám hodně připomenou klasické Sammovy komedie), přemýšlí o tom, že by se vrátil k boxu a hlavně... je ochoten hrát před imigračním úřadem čerstvého manžela mladé Číňanky Jade (Maggie Cheung), aby mohla získat zelenou kartu a vzít si později svou životní lásku, Petera (sám pan režisér - Alfred Cheung). Na Boovi je vidět, že to dělá z donucení a jde mu jen o peníze, kterými poplatí alimenty své bývalé manželce (tu hraje jeho skutečná manželka Joyce Godenzi) a všechny dluhy. Peter se ale vypaří i s penězi a dvěma osamělým duším nezbude než spolu začít vycházet. Jade se nechce vrátit do Hong Kongu, aby nebyla všem pro smích, Bo zase musí urychleně sehnat peníze. Problémy jak známo dovedou stmelit leckoho, tihle dva jsou ale jako den a noc. Povede se jim najít společnou řeč? Paper Marriage vás zřejmě nepřekvapí snahou tvůrců, namluvit vám, že se skutečně odehrává v Americe (jen zlomek scén se natáčel v Kanadě), ale tenhle nedostatek si můžeme s klidem strčit za klobouk, protože je snad jedinou chybičkou, kterou tu lze vytýkat. Cheung do svého filmu nacpal tolik témat a dějových odboček, až se vám z toho zatočí hlava. Máme tu imigrační útrapy, návrat boxera do ringu, mafiány a ukradené peníze, milostný trojúhelník mezi Boem, jeho bývalou ženou a jejím současným přítelem, boxerem, se kterým má brzy bojovat. Je toho spousta a ačkoliv žádné z témat není rozvedeno do stavu, ve kterém by se dalo nějak uzavřít a vypointovat, vůbec to nevadí. Cheung všechny tyhle "bokovky" používá k vykreslení vztahu dvou hlavních postav a herecké výkony Sammo Hunga a především mladičké Maggie Cheung mu v tom pomáhají víc než vydatně. Mezi těmi dvěma existuje něco, co by se dalo v klidu nazvat chemií, tak jak ji chápeme v romantických komediích. Opravdu jim věříte všechno, čím procházejí - zhruba v polovině filmu se protnou dva klíčové momenty, Sammův zápas v ringu a Maggiin zápas v bahně. Cheung zvládnul ukočírovat obojí s neuvěřitelnou lehkostí - jsou tu silné emoce, je to výtečně natočené a nechybí tu Sammovy zkušenosti s akčními scénami. Akční stránka filmu (možná na úkor všech ostatních) se prodere na světlo v poslední třetině filmu, kdy ústřední dvojice najde tašku plnou peněz a tím na sebe přivolá vlivné mafiány. V tu chvíli nastupuje do boje Sammův demoliční tým - Dick Wei, Chin Kar Lok, Billy Chow (tentokrát na straně těch hodných) a v závěrečných patnácti minutách uvidíte, proč má každý z těchle borců svoje vlastní místo ve zlaté síni hongkongské kinematografie. Především Chow tu září jako snad nikdy, vedle neuvěřitelných fyzických schopností (konkurovat mu tu může snad jedině Dick Wei, který je možná až příliš cool než aby byl záporákem ;) tu zapřáhnul i svoje herectví a vypadla z toho charakterní role, za níž se vůbec nemusí stydět. Naopak je možná škoda, že ho tak často vídáme v rolích mlčenlivých profesionálů. Paper Marriage je příjemná změna. To ostatně platí nejen o Chowově výkonu, ale o celém filmu. Melodramatický žánr si tu podává ruku s geniálními akčními scénami, herci hrají jako o život a všechno šlape. Proto se usmívám a usmívat se budu ještě dlouho, protože vím, že lezení do neprobádaných zákoutí hongkongské filmové historie mi za tyhle klenoty rozhodně stojí. 80%

Běloši to v hongkongských filmech nemají jednoduché - buď hrají idioty, záporáky nebo maso na porážku. Právě tu poslední variantu si střihla parta Evropanů v úvodu Peacock Kinga, když coby skupinka vědců poslouží pro prezentaci síly dvou démonek, fanatických příslušnic Greenpeace, které si usmyslely, že lidé jsou hříšníci a tak je třeba vzkřísit krále pekel, aby nad tím zemským holubníkem převzal velení. Naštěstí je tu ale tibetský a japonský mnich a jejich žáci - Lucky Fruit (Hiroshi Mikami) a Peacock (Yuen Biao) - zástupci absolutního dobra. Jedině oni dva mohou společnými silami peklo porazit. Vyrážejí tedy do Tokya, kde se otevřely dvě z pekelných bran a navzdory tomu, že si zpočátku příliš nerozumí a kočkují se při každé možné příležitosti, když se začnou modlit a jejich firebally sekají nestvůry na malé nudličky, je jasné, že tihle dva se hledali. Během první půl hodiny stihne novopečené duo ztrestat oživlé dinosaury, čínský klon českých Chobotniček, démona ve formě za kterou by se nemusel stydět ani Gigerův Vetřelec a to je jim ještě v patách pekelnická jednotka vedená Gordonem Liu. Takové trhlosti se dějí jen ve filmech Ching Siu-Tunga a anime, a jelikož hongkongský mág v obsazení nefiguruje, musíme za původní předlohou až do Japonska. Peacock King je v zemi vycházejícího slunce docela populární manga sérií (vznikly tam podle ní i tři filmy) a režisér Lam Ngai Kam (Story of Ricky) se zjevně snažil zaútočit adaptací právě této látky na nová území (o průniku hongkongské kinematografie do japonských kin by se dal napsat samostatný článek - zkoušel to i Jackie Chan (City Hunter)) a proto snímek není ani tak moc hongkongsky ujetý a humorný, jako spíš japonsky "podivný". Což je problém, protože kapka humoru a akčních scén (je tu jenom jedna, zřejmě proto, aby Biao jen tak nezahálel. Koneckonců mít ve filmu Biaoa a Liua a nepostavit je proti sobě, to by byl hřích) by snímek podržela ve chvílích, kdy hercům dojde dech a Ngai Kam naivně spoléhá na vizuální efekty. Těch je tu nepočítaně a některé jsou skutečně převratné (malé potvůrky, dinosauři, král pekel, vetřelčí stvoření) - na svou dobu. Šestnáct let po premiéře už většina trikových záběrů působí úsměvně a i když Ngai Kam často dovede navodit až hororovou atmosféru, k udržení vašeho zájmu to stačit nebude. Biao je zoufale nevyužitý (ostatní hrají o dvě třídy hůr, takže je snad ani nebudu kritizovat ;), veškerá magie a náboženská "ying&yang" moudra začnou brzo otravovat a samoúčelně použité triky přivádějí tempo k teplotám při kterých mrzne rtuť. Stačilo trochu víc akce a adrenalinu a mohla to být druhá Legenda o zlaté perle nebo Princ slunce, jenže Ngai Kam uhodil hřebíček na hlavičku až ve Story of Ricky. Peacock King byl jen takovým nesmělým pokusem, který dnes zaujme jen kvůli originálním trikovým sekvencím (a to ještě musíte mít náladu na něco tak švihlého). Příliš málo na klasiku, příliš málo i na průměr. 40%

Nikdo se nebude hádat, že osmdesátá léta byla pro hongkongskou kinematografii zdaleka nejplodnějším obdobím v němž spolu o přízeň diváků bojovala cca dvacítka akčních hrdinů, pokud se tedy nestalo (a stávalo se to často), že se všichni sešli v jednom filmu. Hollywoodské směrnice podobné párování nedoporučují, ale v Hong Kongu se natáčí za babku a když už se do něčeho pustil Sammo Hung bylo jasné, že stihne ukecat kohokoliv. Výčet hvězd by stejně jako u Millionaire´s Express vydal na celou stránku. Sammo hraje taxikáře (jestli tedy za taxík považujete kolo a k němu připevněnou rikšu), který bydlí u věčně nasupeného pekařského mistra a je stejně jako on zakoukaný do mladé pohledné Ping (Nina Li). Ta zaujme i šéfa místního nevěstince (John Sham), největšího gangstera v okolí, jenž disponuje armádou sestávající z bijců ala Chung Fat nebo Billy Chow (jejich věrný kamarád Dick Wei se tentokrát jenom mihne, překvapivě na druhé straně barikády). Samozřejmě netrvá dlouho a cesty Samma a jeho spolutaxikářů Mang Hoie a Maxe Moka (Foon v OUTC 2-6) se střetnou s těmi gangsterskými. Začíná to nevinnou honičkou, jejíž průběh zkomplikuje majitel kasína Lau Kar-Leung (netočí se vám z těch hvězd už hlava?), ale ve chvíli, kdy se Max Mok zamiluje do jedné z prostitutek (samozřejmě neví, že je to prostitutka), začne přituhovat, protože kořeny minulosti nelze odseknout jedním rázným švihnutím. Pedicab Driver je dlážděný dobrými úmysly, old schoolovou akcí a celebritami, přesto se o něm nedá říct, že by se povedl po všech stránkách. Sammo byl jistě potěšen, kolik má ve filmu známých tváří a tak občas hraje s divákem hru na kočku a myš - to když se objeví Lam Ching-Ying a je velice okatě naznačováno, že když ho někdo naštve, rozseká ho na kousíčky. Bum... nakonec ho nějaké bezejmenné křoví srazí k zemi jednou ranou. Legrace, podobným fórkům je bohužel věnováno víc péče než základní dějové linii, která nedokáže udržet pohromadě vysoce kontrastní scény - v jednu chvíli se smějete, když se Sammo s někým špičkuje nebo bojuje s konkurenčním taxikářským gangem (dojde i na parodii Lucasových Star Wars!), ale ke konci vám film ukáže i svou druhou, podstatně temnější a dramatičtější tvář. Podobné žánrové skoky by nedokázal slepit snad ani Spielberg a není divu, že přes všechno to vyšperkované obsazení si začnete ťukat na hlavu, protože i hongkongská ujetost má své meze, podobné ustřelení můžeme pozorovat i v obsazení hlavního záporáka - John Sham je skvělý komik, ale ztvárnil postavu, které hlášky a stylové přehrávání příliš nesluší. Ani akční finále se tentokrát nepovedlo zpracovat tak čistě jako jindy. Mang Hoi s Chung Fatem dostanou je třicet vteřin slávy (většinu z nich stráví tím, že se válí v posteli ;), Sammo s Billym sice předvedou pár zajímavých kombinací, ale lehkosti jejich duelu v Eastern Condors se nedočkáme ani smykem. Nedá se přímo říct, že Sammo zahodil tutovku, ale je smutné koukat na film, který má obrovský potenciál a neví, kterým směrem ho napnout. Na komedii to má příliš hutné poselství i následky, na drama je to zase příliš rozverné a bezstarostné ve své první půlce. Jako hybrid je to však vysoce koukatelné - adrenalinové akční scény, občasné záblesky lepších zítřků (Sammo v poslední třetině velice chytře ohlodává divákovy emoce) a Nina Li připravující placky, no řekněte sami, neláká vás to ani trochu? 70%

O Sammo Hungovi je známo, že rád zkouší i jiné žánry a ještě raději spolupracuje s jinými esy hongkongského filmového rybníku. V úvodu 90. let byly v módě Wooovky a jeden z mála režisérů, který si vedle snímků jako Lepší Zítřek nebo Killer dokázal zachovat vlastní tvář (přičemž hodně čerpal z francouzské drsné školy) byl Ringo Lam. Právě za ním Sammo jednou přišel s návrhem na spolupráci. Ringo souhlasil a... Sammo dostal takovou nakládačku, že se z toho jeho fandové pěkných pár měsíců vzpamatovávali ;). Je známý fakt, že Ringo Lam svým hrdinům nic nedaruje a řeže do krve nejen jejich tělo, ale i duši. Sammův charakter Tlouštík (všichni mu ve filmu říkají Fat Goose, což je poměrně nepřeložitelná hříčka a překládat to jako Vypasená husa se mi fakt nechce ;) je ten nejdobrosrdečnější chlápek, kterého si vůbec dovedete představit. Jeho naivita je bezmezná, stejně jako touha zavděčit se všem. Před matkou žijící v domově důchodců neustále předstírá, že má nějakou přítelkyni (v tom mu za úplatu pomáhá jeho sousedka) a živáčkovi by neublížil. Jeho život se změní v nonstop peklo ve chvíli, kdy oknem zahlédne vraždu. Marně se snaží přesvědčit zločince, že "vlastně nic neviděl a to zakrvácené torzo policisty už vůbec ne", ale naštěstí se mu podaří utéct a protože je příkladný občan, nahlásí všechno na policii. Tam se ho ujímá kamarád zavražděného, detektiv Pitt (Vincent Wang) a oba budou mít brzy plné auto olova, protože navzdory tomu, že Tlouštík neví nic o pozadí vraždy, stává se nepohodlným svědkem. Dvojici se totiž podaří zatknout vraha, ale ten je vzápětí propuštěn na kauci. Tenhle policejní okrsek má zkrátka prohnilé dno. Pitt je odvolán k jinému případu, ale začne pátrat na vlastní pěst. Nebude v tom ale sám, protože Tlouštík se mu přilepí na paty a poté co mu zločinci zapálí byt, dokonce se k Pittovi (a jeho sestře, novinářce) přestěhuje. Svérázné duo se pouští do vyšetřování - Tlouštík chce mít konečně pokoj a žít dál jako spořádaný člověk, Pitt chce pomstít svého kolegu a přijít na kloub případu, od kterého dává každý na oddělení ruce pryč. Stopy vedou do rezidence jednoho z nejbohatších šéfů mafie, který si zařídil výnosný bordel v němž za pomoci obstarožního videa (má rozměry skříně, ale co byste chtěli v roce 1991 ;) diskredituje všechny důležité hlavouny v okolí. Dobrý byznys, dokud se neobjeví naši dva hrdinové. Prokousat se však k jádru věci, bude v Lamovském stylu pořádně těžké a kromě jizev a průstřelů, to bude i pěkná psychická zabíračka... Ale nebojte, ještě pořád je tu Sammo a to je asi důvod, proč se Ringo Lam tentokrát výrazně krotil. Jistě tu najdeme řadu jeho trademarků (akční scéna s motorkami, finále na vrakovišti), ale je tu patrný i Sammův vklad, především ve formě jedné velké bojové scény (kde se mj. mihne i Billy Chow) a několika hutných kaskadérských kousků. Tím nejdůležitějším, co trochu nabourává Lamovu atmosféru v níž dostávají hrdinové nepřetržitě kapky, jsou kontrastní "vtipné" scény. Prakticky ve všech se objevuje Tlouštíkova matka a i když je člověk z hongkongských filmů zvyklý na leccos, "porodní" scéna zřejmě vykolejí všechny. Sama o sobě nepůsobí nijak kontraproduktivně, ale do thrillerového celku vůbec nesedne a zbytečně rozptyluje divákovo vtažení do děje. Takových momentů je víc a zbytečně shazují Lamovo snažení. Divák tak nakonec dostává "jen" solidní hybrid temné detektivky a rozpustilého akčního filmu, který vlastně neví čí je. Lamovi hrdinové si tentokrát neodnesou doživotní jizvy, koná se regulérní happyend a všichni jsou v pohodě. Jemná schizofrenie ale ještě nikomu neublížila a Sammo spojuje obě linie svým nadprůměrným výkonem - bojová scéna v domě hlavního záporáka je fajn, stejně jako přerod jeho postavy. Takže co nám z toho vychází? Point of no return nikoho nenaštve a i když se zřejmě nezapíše zlatým písmem do zlaté kroniky, má právo na existenci. A pokud "existuje" někde blízko vás, bylo by hříchem, neobohatit se. 70%

Kdesi v hloubi tibetského kláštera, obklopeného tisícem modlících se mnichů, dospěje reinkarnovaný buddha k tomu, že je nejvyšší čas zemřít a tak se také stane. Těsně předtím řekne Khenlunovi (Lam Ching-Ying), že se převtělí do toho a toho novorozeněte a ve chvíli kdy vydechne naposled, se objeví konkrenční frakce mocichtivých mnichů v čele s Khentsem (jako vždy úchylný Shun Lau) a ukradne kamennou kuličku, kterou starý buddha opatroval jako oko v hlavě. Ta je taky jediným artefaktem, jež může zničit sílu nového buddhy. Khentse by se tak stal největší silou vesmíru a nastaly by temné věky. A to přece nemůže Khenlun dopustit... Naneštěstí pro něj, po cestě na nádraží (i pronásledování mnichové zdrhají výhradně do Hong Kongu), která proběhne pět let po událostech v chrámu (scenárista si s návazností starosti nedělá, ale střih je proveden především proto, že postava nového buddhy může být pětiletým dotěrným frackem, tj. postavičkou kterou si zamiluje většina publika ;), je zabit čtveřicí lámů ve službách Khentseho. Malý buddha se však stihnul naučit tajemství neviditelnosti a tak zabijákům uprchne a ve vlaku se cestou do Hong Kongu spřátelí s potrhlým emigrantem (Conan Lee). Tomu slíbil jeho kamarád Fu bezstarostný příchod do Hong Kongu, jenže při vyskakování z vlaku se všechno trochu pokazí a mladík zůstává v Hong Kongu sám, s dítětem o jehož schopnostech nemá nejmenší tušení... Prince of the Sun je komedie, která vám zanechá potutelný úsměv na rtech. Přes veškeré žónglování s žánry, při kterých duchovní otec projektu Wellson Chin stihne navodit takřka indianajonesovské reálie a zaexperimentuje s triky, za které by se dnes styděla i česká škola loutkového divadla, zůstává těžištěm filmu především situační komika. Naše dvojice totiž brzy po přistání v Hong Kongu vyhledá Fuovu sestru, sadistickou učitelku a notorickou hráčku karet May (Sheila Chan), která jim nedobrovolně poskytne přístřeší (protože ji právě honí banda věřitelů, kterým dluží peníze prohrané v kartách). Nedá se říct, že by se May a mladík z Číny do sebe zamilovali, ale jiskří to mezi nimi pěkně, což se projevuje především mlácením basseballovou pálkou do hlavy, bodáním nůžek do předloktí a prohazováním okny (v druhém patře). Jestli si takhle Wellson Chin představuje romantickou příměs to tedy nevím, ale jako situační komedie fungují tyto okamžiky dokonale. Přidejme k tomu ještě dávku střízlivých triků, ve chvíli, kdy navštíví buddhu Khenlun (pomocí televize nebo vnitřního hlasu. To hongkongští duchové umějí) a učí ho novým schopnostem (telekineze, čtení myšlenek). Bránice si odpočine jen při bojových scénách, protože buddhu samozřejmě stále hledají čtyři lámové vyslaní Khentsem a jeho jedinou ochranou je žačka Khenluna, mniška Bencheuk (Cynthia Rothrock) - jakmile se začne bojovat, doslova přestává veškerá legrace... Choreografii zařídil Yuen Tak a i když občas postrádá dynamiku (úvodní souboj v chrámu), je podivné že se chová doslova macešsky k hongkongským hercům. Všechnu smetanu a nejlepší kombinace tu "vyžerou" Cynthia a Jeffrey Falcon (čímž alespoň částečně ospravedlní to, že v kostýmech tibetských mnichů nepůsobí dvakrát přesvědčivě), ten od koho bych čekal nejvíc - Conan Lee - trochu zatrikuje až v akčním finále, kdy mu Lam Ching-Ying propůjčí své speciální schopnosti. Soubojů je jinak docela dost, ale jsou velice krátké (hlavně ten nejpovedenější - bitka v parku). Jisté naděje sice můžete vložit do finálního střetu dobra a zla, ale tam už Yuen Tak vyčerpal všechny své nápady a v samotném závěru raději předal žezlo vizuálním trikům (které jsou opravdu, ale opravdu už hodně z módy). Snímek má zcela jistě celou řadu mínusů. Vyjma hlavních hrdinů všechny postavy přehrávají ostošest (malému buddhovi to prominu, protože pětiletý kluk prostě nemůže podat oscarový výkon) a příběh se marně snaží mystickým závojem zakrýt fakt, že scenárista skládal scény především kvůli potřebám trikařů a choreografů. Co však tuhle komedii drží nad vodou je solidní úroveň akční choreografie (je to opět jeden z mála filmů, ve kterých Cynthia předvádí pár zajímavých cviků) a především brilantně napsané gagy Conana Leeho a Sheily Chan. Kdykoliv se ti dva objeví na scéně, je o zábavu postaráno a Conanovi nakonec odpustíte i tu neakční polohu, protože jako komik je snad ještě lepší. Pokud máte šanci sehnat si film s originálním dabingem od Intersonicu, neváhejte dlouho. S takovým překladem a výběrem hlasů, se snímek stává nezapomenutelným zážitkem, především pokud je sledován ve větších skupinkách. Výsledné hodnocení nemůže být nijak objektivní, protože se mi stále vracejí ty chvíle hurónského smíchu, které jsem zažíval, nehledě na to, že už samotným vyzněním dabingu jsou některé scény vtipnější než v originále. 50%

A o čem vlastně tahle ninjovská technoromance (neberte mě vážně, jen improvizuji ;) pojednává? Zkuste si na chvíli představit fiktivní Japonsko, kterému vládne monarchie i v 21. století. I když bych měl vlastně mluvit v minulém čase, protože rebelové už se postarali o to, aby režim padl. Klan Takemikazuchi tak přichází o dobře placenou práci nájemných vrahů, kterou zvládá dokonale díky dědictví samurajských praktik. V elitním týmu zabijáků je i mladá bojovnice Yuki (která kulkám uhýbá výhradně dobře švihnutým saltem a stihne mezitím olovo odpinkat čepelí meče... inu Hong Kong, i když je snímek "Made in Japan", choreografie Donnieho Yena se nezapře), jediná pokrevní dědička jména Takemikazuchi. V klanu je za šedou myšku, ale protože se blíží její dvacáté narozeniny, které jsou jakýmsi předurčeným zlomovým okamžikem jejího života, začne se dozvídat informace, které ji doženou na cestu pomsty... Šéf klanu by se totiž rád zbavil všech tradicí a podobných "kravinek" a dělal práci tzv. na volné noze. Sám ale ví, že hlavní slovo bude mít Yuki, pokud si uvědomí, že právě ona a jen ona má dědičný nárok na šéfování. A navíc by ta holčina mohla zjistit, že jí právě on před lety... no vidíte, skoro bych to prozradil. O příběh tu sice pod nabušenými vizuály a Donnieho řáděním (nejen že navrhnul samurajské bičování meči, ale odmlátil i značnou část soubojů za hlavní hrdinku, která je pohledná, ale to je asi tak celé) až v poslední řadě, ale tu romantiku si můžete docela užít. Polomrtvá Yuki totiž uteče z lesní základny a náhodou se ocitne na na korbě dodávky jednoho z rebelů, který má zrovna krizi identity. Když najde v dodávce pohlednou dvacítku s mečem, rozseknutou rukou a obsesí pro blýskavé kamínky, rozhodne se jí pomoct. A dál už se jede podle klasických patníků... láska, krev, ninjové, další krev a poměrně chmurný konec, což je celkem odvážná věc, ale když si uvědomíme, že Princess Blade vychází z comicsu, na jehož stránkách neplatí žádné "PG-13", je celkem jasné, že debutující Shinsuke Sato jen vkusně vysál nápady ze stránek comicsu. Což je víc pokus o kompliment než cokoliv jiného, protože Princess Blade prostě vypadá moc pěkně a i když akčním scénám bych asi jedničku s hvězdičkou nedal (Donnieho klasické zrychlovačky, kombinované občas s přílišným maskováním toho, že polovina lidí na place potřebuje doubly ;), dá se u film strávit příjemných devadesát minut. Jen nesmíte požadovat příliš mnoho emocí a logiky a spokojit se s tím, že představitelka hlavní role Yumiko Shaku byla vybrána podle jiných než hereckých kvalit (nic proti tomu ;). Možná stačilo jít trochu víc do hloubky, možná si občas můžeme dovolit pochválit i tyhle nijak neurážející průměry. I z těch je konec konců člověk živ. 50%

Rudí khmérové jsou zlí. Vím to já, víte to vy a ví to i příslušník zvláštních jednotek, Li (Emil Chau), kterému se na stůl dostalo těžkotonážně kódované CDčko s plány téhle party na příští pětiletku. Stačí jen chvilka a bystré prstíky všudypřítomných expertů rozluští, že se v rámci očištění lidské rasy koná pořádný ohňostroj zvaný Purple storm - nebezpečná látka způsobující samovolnou explozi krvinek bude vypuštěna do vzduchu a během několika týdnů je s převážnou části civilizace ámen. A začne se nanovo, pěkně od nuly. Vzhledem k tomu, že nikdo nechce dobrovolně redukovat lidské životy, musí Li zjistit co nejrychleji několik zásadních faktů. Jak, kdy a kdo - k zodpovězení těchto otázek naštěstí stačí udělat pár kroků a zamířit do cely ve které sedí syn khméra nejrudějšího, Soonga, jménem Todd (Daniel Wu). Pomineme-li zásadní fakt, že Li a Soong jsou už nějaký ten pátek úhlavními nepřáteli, je tu kardinální překážka - Todd se při zpackaném přepadu jedné nákladní lodě setkal tváří v tvář s kontejnerem a odnesl si z této srážky, kromě několika modřin, i ztrátu paměti. To se Liovi náramně hodí, protože tak může Todda obrátit proti jeho otci a napovídat mu, že je tajným agentem, který už léta pracuje na infiltraci do skupiny rudých khmérů... Jeho záměr balancuje na ostří nože, protože Todd si může kdykoliv vzpomenout a Soong se navíc nehodlá smířit se ztrátou jediného syna. Den "D" se blíží, stejně jako finální střet dobra se zlem a otce se synem. Která strana dá ultimátní šach není jisté ani na vteřinu, protože figurky zběsile poskakují po hrací ploše a mění svou barvu s každým dalším záběrem... Pokusy o áčkový techno-thriller by se v hongkongské kinematografii daly spočítat na prstech jedné ruky a pokud budeme hovořit i o ničení světa, sektářství a psychologii postav, dostáváme se mílovými kroky k něčemu unikátnímu. Režisér a scenárista Teddy Chan si zvolil nelehkou "zlatou střední cestu" a zkusil vybrat to nejlepší z domova i ze zámoří. Břitká hongkongská akce se tu kamarádí s "hollywoodským" schématem zničení světa a postavy konečně netvoří jen křoví, poslušně čekající na eliminaci v bojových scénách. Akce je tu vůbec pomálu, takže bych prosil ignorovat trailery, které jako by odkazovaly na bezhlavou akci z dílny Jackieho Chana (který film sice produkoval, ale zejména díky přátelskému vztahu s režisérem). Ve výsledku se totiž dočkáte jen několika solidních přestřelek a víc než o olovo tu jde především o dusivou atmosféru. Děj nenechává ani na jedné postavě nitku suchou a ve finále se nikdo nemůže tvářit jako hrdina, protože symbolicky prohrávají všichni... Největší prostor v příběhu dostává postava Todda - její přeměna z teroristy v hodného hocha je poměrně uvěřitelná a především ostré flashbacky jí dodávají na sugestivitě. Čím víc se Toddovi vracejí vzpomínky, tím hlouběji se celý film noří do temnějších odstínů a neodvratně spěje k vyvrcholení. Právě díky Toddovi, resp. jeho představiteli Danielu Wuovi, se daří držet potřebnou gradaci i ve slabších scénách (při házení "špíny" na jednotlivé postavy se scenárista nechává unést a děj začne působit trochu nuceně a překombinovaně - obzvláště je to patrné při Toddově návratu mezi khméry). Po Wuově výkonu v Hit Teamu jde o další slibný zářez tohoto mladíka a pádný důvod k tomu, abychom sepsali jeho portrét. Bohužel ani Todd nedokáže svými bedry zakrýt všechny chybičky Purple Storm a čeho je moc, toho je příliš. Teddy Chan se až nebezpečně často zahledí do mírně surrealistických vizí (nepočítám v to ukázku oné "purpurové bouře") a některé díry v ději zkrátka nelze omluvit vizuálními vějičkami a nadstandardními výkony všech zúčastněných. Purple Storm tak zůstává "jen" vrcholně zajímavou a originální hongkongskou variací, které si nelze nevšimnout... K dokonalosti jí chybí přehlednější akční scény, trochu střízlivější scenář a méně uměleckých ambicí... Nejsou to drobné chybky, ale pokud máte chuť na něco netradičního, dají se zkousnout. Osobně doufám, že se Teddy Chan poučí a časem to třeba zkusí znovu. Tenhle žánr hongkongské kinematografii docela sluší... 70%

Být členem ochranky na výletní lodi je těžká pohoda - sem tam chytíte za flígr zloděje (nebo zlodějku), přes den nachytáte bronz a večer můžete v baru házet očka na přítomné milionářky. Alan (Kenny Ho) by o tom mohl vyprávět a určitě nelituje, že k téhle fušce zběhnul od policie. Nebyly v tom jenom platové podmínky, Alan během jednoho zákroku přišel o manželku a tak doufá, že lehčí práce a mořské vlny dokáží zahnat zlé sny... Doufá marně, protože z jeho kolegů se vyklubou teroristi než by jeden řekl "švec". První důstojník, najatá zpěvačka, členové ochranky - ti všichni patří k sehrané partě, která má zálusk na uran uložený v lodním sejfu. Stačí jen zabavit pasažéry a dovézt drahocenný náklad na Filipíny, kde všechny čeká sladká odměna. Alan je samozřejmě proti a navíc si během záchranné mise stihne nabrnknout i zlodějku s dobrým srdcem (Christy Cheung). Věřte, že proti mnohonásobné přesile je každá pomoc dobrá. A na závěrečný polibek nad mrtvolami padouchů jsou vždycky potřeba dva ;)... Je až zarážející, jak málo věcí někdy stačí ke vzniku filmu. Scenárista a producent Ricky Ng se při psaní Red Wolfa skutečně příliš nepáral s podrobnostmi - vzal výletní loď, svoje nejoblíbenější scény z Přepadení v Pacifiku a Smrtonosné zbraně (vykrádání těchto dvou filmů je mnohdy až příliš okaté - viz scéna s přeskokem přes palubu nebo uvězněním v mrazáku) a poslal na plac Yuen Woo-Pinga, aby odvedl špinavou práci. Zjevně mu přitom naložil na záda i pidirozpočet a vražedný časový rozvrh, protože výsledek vypadá tak trochu jako levná americká mlátička. Při inspiraci hollywoodskými hitovkami se Ricky Ng asi nakazil přespříliš, protože se amerikanizace promítla i do charakterů postav a kdyby ve filmu nehráli Asiati a nerežíroval ho právě Ping, asi by velice brzy zapadnul... Naštěstí tu máme hromady všehoschopných kaskadérů, kvalitní herecký tým (i když holky (Elaine Lui, Christy Chung) tentokrát hodně zřetelně přehrávají kluky (nevýrazný Kenny Ho a poněkud udušený Ngai Sing)) a pořádnou nálož akčních scén. Právě na těch je však nejvíc vidět nedostatek času, se kterým se Ping musel potýkat a tak technikám občas nesportovně pomůže radikální zrychlení, což bohužel o pěkných pár kapek snižuje umění choreografů i herců. Ještě, že Elaine Lui hraje mrchu tak okouzlujícím způsobem a Christy Chung je roztomilá k sežrání. Nebýt těhle dvou, nevím nevím za co bych Pinga pochválil. Těch pár povedených nápadů (souboj v koupacích botech, hrátky s elektřinou a ohněm) je jen recyklací starých dobrých gagů a choreografie závěrečného souboje jako by předváděla Pingův odskok do druhé ligy. Ne, není to tak horké jak naznačuji, ale po perlách, kterými nás zásoboval v průběhu devadesátých let, bych čekal přeci jen něco na úrovni - Ngai Sing i Kenny Ho (mladý talent objevený Jackie Chanem) by si to určitě zasloužili. Film bohužel na každém rohu divákovi připomene, že ho tlačí nedostatek času, peněz a kreativity, které ulpělo na stránkách scénáře zatraceně málo. Red Wolf je tak pouze průměrným pokusem o trhák v americko-hongkongském stylu, který nezapadne ani na jednu stranu barikády. 50%

Válečné filmy z produkce Hong Kongu bychom spočítali na několika prstech, stejně jako comicsové adaptace... nápad spojit tyhle dva žánry je mimořádně zvrhlý, ale když se jmenujete Tsui Hark nebo Ching Siu-Tung a máte dost peněz, není žádná látka tabu. A to je dobře, protože comics z druhé světové války v podání těhle čínských mágů, to zní víc než slibně. Nemusíte být mimochodem obeznámeni s pozadím, abyste pochopili, že Hark tentokrát hledal inspiraci v obrázkových sešitech - úvodní titulky ladně přebíhají z comicsu do filmu (vypadá to skvěle) a Ching Siu-Tung jako druhý režisér a choreograf akčních scén nadšeně přijímá svůj úkol rozpoutat na place válku. To co by si jiní nechali do finále - explozi přehrady a letadla, to Siu-Tung zvládá v prvních deseti minutách. I přesto musíme konstatovat, že první půlhodinka je zkouškou trpělivosti, za kterou jsme však nakonec odměněni pestrou směskou charakterů, které nevyšumí z hlavy hodinu po promítání. Ústřední postavou je Dr. Choy (Dean Shek) - stárnoucí felčar, který se shodou několika náhod dostává přímo do centra válečného dění, když narazí na jednotku čínských vojáků, snažících se zabránit vývoji jedovatého plynu, který připravuje Mandžusko ve spolupráci s Japonci. Velitel jednotky Mang nejdřív Choyovu pomoc odmítá, protože nevěří, že by mu byl stárnoucí doktor k užitku, ale osud je nezdolný a tak se na Choye a jeho zlobivou neteř nabalí pouliční zlodějíček a velitelé městských gangů. Tahle výpomoc se sice čínským vojákům neustále plete pod nohy, ale jak už to tak bývá, plukovník Mang ji nakonec bude muset vzít na milost. Co jiného mu ostatně zbývá, když proti němu stojí velitel ochranky mandžuského císaře Masa a jeho sličná kolegyně Yoshiko... Ti jsou ochotni nasadit všechny dostupné zbraně - kanóny, létající ninjovskou jednotku a již zmíněný plyn... Jsme ale v comicsu takže si přepravte na zázračná přežití, neuvěřitelné kousky a překvapivě i notnou dávku situační komiky... Tsui Hark byl v roce 1991 na koni - právě dokončil Once upon a time in China a nabídky se mu jen hrnuly. Kdyby se vám na stole objevila adaptace comicsu, určitě byste po ní sáhli, kdybyste byli puntíčkář co se honí za každým záběrem, nad nasvícením scény stráví hodiny a nechává diváky, aby se ukájeli na dokonalými švenky kamery. Technická stránka The Raid je naprosto dokonalá - provázání s comicsovými vložkami, dokonalé barvy, nádherná kamera... tohle Tsui umí (nebo uměl?) jako nikdo jiný a některé technické aspekty snesou srovnání i s jeho OUTC. Stejně příjemný je i pohled na herecké obsazení - Dean Shek, Jacky Cheung, Mina Godenzi, Tony Leung Ka-Fai, Corey Yuen... to nejsou žádní béčkaři a všichni do jednoho to dokazují, především v dialogových scénách, kde Hark nešetří situačním humorem. Většina klíčových okamžiků totiž začíná nebo končí u nějaké náhody a se nelze divit nastálým honičkám, skrývačkám a nedorozuměním. Problém je v tom, že košatá předloha se těžko objímá. Harkovi se podařilo vytěžit z postav dramatický náboj a Deana Sheka si jistě budete pamatovat (nejen díky příspění Ching Siu-Tunga, který z něho několika šikovnými střihy udělal i kung-fu mistra), ale scény ve kterých se snaží pomocí humoru odlehčit tón filmu jsou až příliš natahované (např. schovávání se v ložnici nebo hrátky s dopisem) a ani dobré výkony herců nedovedou zakrýt jejich průhlednost. K prozrazení pointy gagu tak většinou dochází s několikaminutovým předstihem a vy už jen bezradně koukáte na hodinky. Nemít režisér k mání tak dobré herce, nevím nevím jak by to dopadlo. Ale Hark je měl, a navíc měl i Ching Siu-Tunga. I když je tu akce méně než v jejich dalších filmech, důvod k bitce nebo přestřelce se vždycky najde (pravda někdy skutečně takový důvod doslova spadne z nebe ;) a i když jsme ve válečném stavu a většinou tu štěkají pušky, Dr. Choy vlastní megašavli a tradiční trénink, takže mu nečiní problém vběhnout do olověného deštíku a rozčísnout pár mandžuských vojáků. A věřte, že kombinace Siu-Tungova rozevlátého stylu a Harkovy načančané kamery je esem, které přebije všechno ostatní. Někomu přijde dokonale samoúčelné, když se při finálním zúčtování v továrně najednou hrdinové dostanou do modře ozářené místnosti, kde prší (!) a začnou kolem sebe létat jako zběsilí, aby se ve vzduchu střetli zbraněmi a vyvolali tak celý gejzír jisker. Je to stylizace ad absurdum, ale Hark ji umí natočit s elegancí Michaela Baye a klidem, který vám všechny argumenty mocně odpálkuje... I navzdory bezchybné technické stránce však zůstává mírné zklamání... s tímhle potenciálem se dalo skórovat o dost lépe - nevyvážený scénář dělá ze stominutové podívané trochu velké sousto a akční scény jsou po dějové lince rozesety až příliš daleko od sebe. Přitom stačilo jen seříznout některé zdlouhavé gagy, obsadit někoho kdo skutečně umí rozdávat rány a devadesátiminutový výsledek by trhal rekordy. Ale to už je život a někdy nemusí pršet, stačí když kape. A tady to kape docela fajn. 70%

O existenci tohoto snímku jsem neměl sebemenší "šajn" a přitom je Red Zone jednou z mála hlavních rolí Kena Loa, což z něj dělá prakticky raritní kousek. Zajímavé je také jméno režiséra - Edward Tang je scenáristou spousty chanovek, od Police Story přes Project A až po novějšího Drunken Mastera 2 a Mr. Nice Guy. Bohužel Tang je mnohem lepší scenárista než režisér a jeho první a poslední film je tuctová televizní kriminálka. Což je o to smutnější, že vedle Loa se tu mihne ještě Yu Rong Guang, Waise Lee, Kenny Ho a Valerie Chow. Celkem hvězdná sestava, která vůbec neodpovídá vizuální fazóně filmu. Mám silné podezření, že Tang si tentokrát odlehčil a scénář nepsal, protože v roce 1995, kdy byl snímek natočen, působí zápletka s ovlivňováním soudu a vyhazováním rozličných lidí (svědků, soudců, policistů) do vzduchu už poněkud vyčpěle, hlavně proto, že se všechno odehrává nesmírně hekticky. Policie neví jak postupovat, takže najme tajného policistu Kwonga, profesionálního baliče ženských, který má okouzlit milenku gangstera hnijícího ve vězení, aby z ní dostal nějaké informace. Šéfův poskok si ale na dívku také dělá nároky, což vyústí v likvidaci Kwongova bytu. To je bohužel jedna z mála delších akčních scén (trvá cca minutu), což je vzhledem k talentovaným bijcům (Ken Lo a Yu Rong Guang) velké plýtvání. Navíc Ken Lo po barové estrádě (karaoke zpěv thajské verze písničky Love Hurts ;) už ničím nezaujme. Pár kolen do hlavy a strojově přesné otočky by zvedly moje obočí, kdyby si kameraman zrovna neodskočil na cigárko, protože kamera míří všude možně, jen ne tam, kde se něco děje. Bez akčních scén film míří do horoucích pekel, protože se v něm neděje nic překvapivého ani zábavného. Loa nevědomky práskne jeho kamarád z mládí a tím je náš hrdina mimo hru. Iniciativu přebírá Yu Rong Guang jako policejní inspektor, který spolu s parťákem najde skladiště, kde Loa vězní. Mezi těmito styčnými body se neděje nic, co by stálo za řeč (milostná scéna mezi Loem a Valerií Chow je mimořádně slabá, Waise Leeho jako gangsterského bosse uvidíte dohromady snad pět minut), takže všichni koušou nehty nudou než dojde k finálnímu útoku. Ani ten příliš nerespektuje slušné vychování hongkongských akcí - je trestuhodně krátký a místo končetin v něm mluví olovo. Kenny Ho popadne M4A1 s raketometem, takže je proti policejním revolverům ve slušné výhodě. Ken Lo se zbaví pout a běží oplatit tomu parchantovi elektrickou sprchu (jedna z mála věcí, která mě ve filmu zaujala). A co na to záporák? Normálně bych to nenapsal, ale tohle finále je tak stupidní, že nemůžu jinak... Záporák prostě z ničeho nic vybuchne. To jsem teda ještě nežral. Upřímně řečeno, Ken Lo není nějaký extrémní talent (je to vidět na akčních scénách filmu) a pokud nemá oporu v Chanově vychytané choreografii, nemají jeho protažené nohy divákům co sdělit. Svojí šanci si ale zasloužil a je škoda, že to dopadlo takhle. Yu Rong Guang si alespoň užil do poslední kapky hlavní part v Iron Monkey (i když ho Donnie Yen stihnul zastínit), Kenovi byl tenhle luxus odepřen. Nechci se pouštět do debaty o tom, kdo z těch dvou je lepší herec (Yu Rong Guang vyhrává o deset tříd a to stačí jen, aby se podíval do kamery ;), ale není těžké si představit, jak uzemňujícím dojmem musela tahle kriminálka působit po Loově exhibici v Drunken Masterovi 2 (jeho nejslavnější role). Inu, každý den není posvícení. 40%