HKstars

Mysleli jste si, že Ringo Lama už máte prokouknutého? Krutý omyl protože tenhle mistr thrillerů a dramat umí vystřihnout i naprosto šílenou akční komedii. Skoro se mi nechce věřit, že za Looking for Mr. Perfect stojí on, protože je to podobný žánrový rozptyl jako kdyby Michael Bay přesedlal z akčních filmů na natáčení Teletubbies. ;) Snímek vznikl v roce 2001, kdy měl nakopnout kariéru začínajícímu Andymu Onovi, jenže těsně před plánovaným termínem měl premiéru Black Mask 2, což byl propadák nejhrubšího zrna, premiéra Mr. Perfect tak byla posunuta o dva roky (a film neměl štěstí ani napodruhé, tehdy zrovna řádil v Hong Kong S.A.R.S. a do kin se moc nechodilo). Velká škoda protože tahle akční romantika si určitě zasloužila trochu pozornosti. Hlavní hrdinkou je pohledná policistka Grace (Shu Qi), která bydlí s kamarádkou Joey (Isabel Chan) a ve svém volnu musí odrážet dva "kamarády", kteří jsou do ní beznadějně zamilovaní a navzájem si dělají samé naschvály. Občas je to náročnější než se vypořádat s gangstery během služby a tak Grace s radostí přijme nabídku Joey, aby s ní vyrazila do Malajsie na focení reklamy na hodinky. Dvojice kamarádek tu prožije velké dobrodružství a to nemluvím o samotné výrobě reklamy, u které se to přímo hemží obskurními postavičkami (a zvířaty). Poprvé se na scéně objeví samotný Andy jako agent číslo dvě a krom toho, že má tajné poslání, je nebezpečně podobný muži, který se zjevuje Grace ve snu. To je onen pan Dokonalý, vyskytující se v názvu filmu a Grace ho pomalu začne uhánět. Místo toho ale vrazí do starého známého z Hong Kongu, notorického zlodějíčka, který dokáže svým "šarmem" zlikvidovat jakkoliv dobře rozjetou akci, ať už se jedná o zatýkání důležitých svědků nebo balení opačného pohlaví. Postav je tu opravdu hodně a prakticky všechny jsou obstarány známými a talentovanými herci, ovšem jakmile se na scéně objeví hlavní záporák Simon Yam, spadne vám čelist. Nebude to jen díky šílené módní kreaci (růžová je "in") a neustálým šéfovským posuňkům, je to tisíc drobností, které vytvářejí dokonale ujetý celek. Nevím co Mike Cassey (autor scénáře) při psaní hulil, ale první akční scéna je tak ujetá, že vás to nakopne a vyděsí zároveň. Musíte věřit, že ten první pocit bude silnější, protože od chvíle, kdy se Andy On a Simon Yam poprvé utkají, začnou se události roztáčet šíleným tempem a Ringo Lam přikládá na plyn jednu cihlu za druhou. Po slabším rozjezdu najednou řadí výš a výš a někdy ve dvoustovce vyhazuje brzdu z okna. Kdo by jí potřeboval, že? Na tuhle jízdu ale nemá každý nervy a to přesto, že Lam se nebojí takřka ničeho - akční scény jsou plné cartoonovských zvuků (ke konci se dokonce bojujícím postavám začnou smát slunečnice ;), minimálně Simon Yam přehrává o několik koňských délek a dialogy nabývají sitcomových parametrů. Z málokterého filmu poslední doby jsem měl takhle uvolněný pocit, protože to vypadá, že se všichni skvěle bavili a navíc po té první rozporuplné akční scéně se všechno srovná i v tomhle ohledu, bojové výkony sice nejsou prvotřídní (jen Andy dokazuje, že má na to stát se budoucí akční ikonou), ale nápady v choreografii, nadsázka a technické provedení, to všechno posunuje akční scény o notný kus výš. Chvíli to možná vypadá jako vykrádačky Jackieho Chana, ale Lam si dává pozor, aby kopírák nezneužíval, mnohem lépe by se akční scény daly přirovnat k Tokyo Raiders, stejně jako tam je tu hudba používána velice experimentálně. A je to celé hrozná sranda, pokud jsem to ještě neřekl dost nahlas. Zajímavé je, že to není příliš hongkongský humor, Ringo Lam se zřejmě na Západě naučil pár fintiček a tak je výsledný hybrid mezi asijským a hollywoodským pojetím gagů dost neokoukaný, ale musím říct, že hodně příjemný. Možná měl Ringo Lam jenom štěstí a tahle splašená kobyla vběhnula do správné stáje, ale většina vtipů má pointu, herci jsou super (Chapman To je otravný tím fajn způsobem, Shu Qi není prkenná a Isabel Chan je krásná... co chtít víc?) a film má patřičný drajv. Bylo to hodně blízko osmdesátce a zřejmě bych se nechal ukecat, nebýt zbytečně mdlého rozjezdu. Pro fanoušky komedií a hlavně Tokyo Raiders je tohle jasná volba, jenž je zářivým vykřičníkem mezi všemi těmi gangsterkami, kterých je momentálně filmový Hong Kong plný. 70%

Pokud byla Zrada a pomsta první historické kung-gu, které jsem kdy spatřil, totéž platí o Magic Crystal pokud mluvíme o šílených kung-fu komediích. A s potěšením musím konstatovat, že tenhle film skoro nezestárnul. Pod režií i scénářem je podepsán Wong Jing, což předem vylučuje jakoukoliv kontinuitu nebo snad logiku - zahoďte hlavu a ocitnete se ve světě, kde existují mluvící krystal s nožičkami, trávicím ústrojí a rodidly, které jsou ve skutečnosti mimozemskými počítači. Jeden takový objevil Andyho kamarád v Řecku a vysloužil si tak pozornost Interpolu i KGB. Než se k němu stačí Andy a kolegové z Interpolu (Cynthia Rothrock a Max Mok z OUTC série) dostat je zlikvidován poskoky sadistického ruského zabijáka Karova (Richard Norton), který má kontakty v hongkongském policejním sboru a tak je vždy o krok před našimi hrdiny. To už se krystal přesouvá z Řecka (tyto sekvence ze všeho nejvíc připomínají turistickou vložku) do Hongkongu a krystal, cestující inkognito v Andyho kufru, se tu skamarádí se synkem Andyho poskoka (toho hraje sám Wong Jing). To přináší řadu skutečně humorných situací (některé jsou z dnešního pohledu dost naivní a hloupoučké, Jingovu scenáristickou bezradnost však často zachrání výkony herců (naprosto dokonalý Chan Pak-Cheung, který si doslova ukradne dvacet minut filmu sám pro sebe) a především neutuchající akce). Wong Jing si byl moc dobře vědom možností, které skrývá zajímavé obsazení a tak souboj střídá souboj, i když se občas budete škrábat na hlavě a marně přemýšlet, kde se vzalo tolik protivníků a proč se tak nadrženě zraňují o pěsti hlavního hrdiny. Akčním scénám by možná prospěla lepší kamera, ale choreografie je výborná a především Cynthia Rothrock a Richard "Bolí to?" Norton ze sebe ždímou maximum. V zápalu boje pak zapomenete na úlety ala "Andy Lau z ničehonic ze své sportovní tašky vystřelí harpunu s třicetimetrovým lanem a skočí ze čtvrtého patra", protože jakkoliv úchylnou věc Wong Jing vymyslí, vždy ho zachrání buď stylové provedení nebo totálně odzbrojující humor. Nikomu zřejmě neujde, že Magic Crystal se snaží svézt na Spielbergových filmech, ať už jde o E.T.ho nebo třeba i Indiana Jonese (závěrečná sekvence odehrávající se v podzemí chrámu bohyně Athény), ale nebere se při tom vůbec vážně, což je víc než dobře, protože krystal papající zmrzlinu a mimozemšťana, který vypadá jako nepodařený recyklační experiment bych v seriózní filmové produkci asi nevydýchal. Ale to už je holt Wong Jingův trademark, osobitým a trochu ušmudlaným způsobem vykrádat filmy. Někdy se mu daří líp a někdy hůř, tenhle pokus ale rozhodně patří k těm úspěšnějším. 70%

Nenápadný název a visačka s nápisem "1966" mě popravdě trochu rozklepala. Ne že bych byl odpůrcem starých pořádků, ale v rámci udržení svojí karmy pohromadě jsem si vytyčil za začátek kinematografie Star Wars (tj. rok 1977), stejně jako mnozí další povrchní komerčáci. ;) Dělám si samozřejmě legraci, ale nakoukat stěžejní snímky ze všech období kinematografie (nejen té hongkongské) není legrace a tak jen málokdy zobu do něčeho pravdu starého. Magnificent Trio naštěstí spadá do období, kdy se po filmových placech proháněl King Hu a Chang Cheh, takže když narazíte na film od některého z těhle dvou pánů, můžete být docela překvapení. 60. léta totiž byla daleko od úpadku old schoolů, která nastala v další dekádě, kdy se zápletky a postupy začaly nepříjemně opakovat. Tím však nemůžeme říct, že by old schooly z 60. let byly originální. Jak Chang Cheh, tak King Hu se hodně inspirovali v japonských samurajských filmech. Magnificent Trio je nepřiznaným, ale jinak poměrně věrným remakem chambary The Three Outlaws. Hlavní hrdina (Jimmy Wang Yu), syn slavného generála, se probije nepřátelskou zástavou, aby zjistil, že na domácím území ho čekají další problémy. Vzpurný soudce se totiž neřídí zákony císařského dvora a napařil vesničanům veliké daně. Ti mu na oplátku unesli dceru, protože stav už byl neudržitelný. Wang Yu jim zkonzumuje poslední rýži, ale na oplátku se rozhodne pomoci. Jeho titul je paradoxně spíš nevýhodou, protože soudce ví, že ho může u dvora rychle "bonznout" a krajem navíc zanedlouho bude projíždět jeden z císařových generálů. Na hlavu Wanga je rychle vypsána velká odměna a soudce na něj pošle nejen svojí gardu, ale i pár vězňů, kteří za slíbené peníze odkrouhnou kohokoliv a sousední gang. O zábavu tedy bude postaráno, nicméně Wanga ještě doplní dva borci. Ukáže se, že jeden z vězňů je jeho spolubojovník a nechal se zavřít jen proto, aby neumřel hlady a po sympatickém jinochovi pokukuje i vzpurný soudcův bodyguard. Všichni tři samozřejmě umějí sekat hlavy na potkání, pokud možno rovnou po tuctech. Přesila je ovšem veliká a uvědomění toho třetího z nich chvilku potrvá. Wang Yu se mezitím stihne nechat zbičovat, pár vesničanů (ehm... všichni vesničani) zemřou krutou smrtí a na konci se to všechno pomlátí. Chang Cheh nezklamal. Magnificent Trio si drží poměrně vysokou laťku především díky dobře napsaným a odehraným postavám. Pokud jste čirou náhodou neviděli japonskou předlohu, vydržíte u filmu až do konce, navzdory průhlednosti zápletky, Wang svou postavu zahrál výtečně a sálá z něj charisma navzdory spíše spartánským bojovým scénám (výhradně swordsplay, na kung-fu bylo v té době ještě příliš brzo). Tohle sice není zdaleka jeho nejslavnější film, ale rozhodně nedělá jeho slavné pověsti žádnou ostudu. V malých roličkách se tu mimochodem objevuje tařka celý Yuenovic klan. Milý old school s japonským řízem, pokud mu přijdete na chuť v úvodních minutách, už ho nevypnete. 60%

V Hong Kongu se nebojí ničeho a protože osmdesátá léta se nesla mj. i ve znamení Indiana Jonese, neváhali místní filmaři přiložit ruku k dílu a příjít se svojí troškou do mlýna. Zapomeňte na vybušenou Laru Croft, přichází Ming-Ming v podání neustále se usmívající Michelle Yeoh. Je to hrdinka pro krušné časy, umí se ohánět šavlí i těžký kulometem a její bojové schopnosti neznají výkonnostní stropy. Není divu, že jí čínská vláda přesvědčí, aby odcestovala do Mongolska (nebo kam vlastně, tuším, že země účinkující ve filmu byla pro jistotu smyšlená), kde musí zachránit místního vládce Youdu (pěkné jméno), který je kontrolován japonskými vojáky (Fung Hak-On a Hwang Jang Lee jsou typičtí Japonci). Aby to nebyla taková nuda, do všeho se vloží Richard Ng, jehož postava je zatraceně ujetá (nad Richardovy poměry) a dcera japonského pohlavára, kterou tajně Youda miluje. Inu, v Mongolsku (ok, není to Mongolsko ;) bude o zábavu postaráno. Vykrádat Indiana Jonese je hodně odvážný kousek, ale s velkým rozpočtem a vynikající kamerou (režisér David Chung mimochodem nasnímal i první Once upon a time in China), to jde jako po másle. Michelle je ve vynikající formě a i když se její herecký výraz omezuje jen na drobný úsměv (každý nějak začíná), její končetiny už znají mnohem více poloh a pod vedením choreografa Fung Hak-Ona dopadají na ta správná místa. Děj se neustále točí kolem politikaření a snaží se útočit na "zlé japonce", ale scenárista měl naštěstí dost sebeúcty a vážnější podtext se snaží odlehčovat jak to jen jde (a s Richardem Ng to jde). Navíc se dočkáte i scén, které už možná v jiném hongkongském filmu neuvidíte - filmařům se někde podařilo splašit japonské Zero a tak ho Michelle v divokém (no... řekněme spíš dlouhém) leteckém souboji sestřelí. Pistolí ze vzdálenosti asi dvaceti metrů, holt šikovná holka. Vrcholem je pak závěr filmu, kdy Japonci povolají na městečko hotovou armádu (v ději není vysloveně udána časová osa, ale moderní japonské zbraňové systémy (s ruskými popisky) moc nekorespondují s venkovskými praktikami ze začátku století ;). Závěrečná válečná pětadvacetiminutovka je pak sice trochu natážená, ale neustálé výbuchy, přepadovky, přestřelky a likvidace všeho od lidí před dobytek až po budovy, je dechberoucí ukázkou toho, co by ti asijští ďáblové dokázali s velkým rozpočtem. Pokud máte rádi rozmáchlejší příběhy a s chutí si dopřejete velkou porci akčního běsnění, tohle je naš tip na kvalitně strávenou půldruhou hodinku. 80%

Hurá... Chiu Man-Cheuk konečně prolomil hradbu nekonečné smůly a dokázal znovu (po Blade) v jednom filmu současně zahrát kvalitní postavu a ještě rozkopat všechny kolem. Jeho postava (budu používat jméno Ick, i když mu každý říká "Quick Hands") se právě vrací z vězení a jako napravený karetní renegát, to nebude mít lehké. Všichni o něm totiž vědí, že je nejlepší gambler v Číně a účty si s ním chtějí vyřídit nejen kamarádi, které nechal na holičkách, ale i druhé největší eso, Tin Lung, který díky osudné partii přišel o dva prsty. A pokud jste někdy něco zkoušeli dělat třemi prsty (jako nindža želvy ;), chápete, že něco podobného se neodpouští. Ick je ale v zásadě pacifista, takže se snaží najít pokud možno co nejrychlejší řešení. A najde ho v osobě padesátileté policistky (jejímž největším koníčkem je sázení a nekonečná honba za informátory) Sau Din. Stačí odpovědět na její inzerát a skrze dohodnutou svatbu se Ick konečně dostává z horké čínské půdy do Hong Kongu. Ani tady však nebude mít klidné spaní a to je dobře, protože filmy, které vás nenechají vydechnout jsou dobré filmy. Ick potkává svou novou lásku a vůbec se kolem něj děje spousta věcí, ale v druhé třetině musí ustoupit do pozadí, protože ho naprosto zastíní další herci. To už je Chiu Man-Cheukův osud, ale tentokrát se nemá za co stydět, protože Josephine Siao předvádí po Fong Sai-Yukovi další herecký koncert a styl s jakým si dělá přátele v Hong Kongu i ve Francii je nezapomenutelný. Mladistvým lichvářem počínaje, partičkou natáčející umělecké porno konče. Jeff Lau humorem rozhodně nešetřil a tak je hlavní hrdina doslova válcován gagy, které na něj, ale i na své okolí pálí Josephine a humor je doslova zázračným lékem, který film vytahuje z chaotického úvodu (kdy nevíte kdo, co a s kým). Je překvapivé, že odzbrojující vtípky fungují v kontrastu s vážným příběhem o síle přátelství a lásky, ale je to především zásluha skvělých herců, krom již zmiňovaných překvapí i Blackie Ko jako tajný a značně žárlivý obdivovatel Sau Din. Jeho hudební sólo na balkóně patří k vrcholům filmu. Co se týče gamblování, ač ho titul snímku slibuje v hojné míře, dočkáme se tu od Man-Cheuka jen vrhání karet proti monitoru a několika osvědčených triků s výměnou karet či kostek. Mahjong se tu hraje jen několikrát a většinou je to buď příběhová vata nebo kulisa pro další gagy. Neštěstí ve hře, štěstí v boji... tak by se dalo směle parafrázovat, protože bojových scén je tu docela dost a i když choreografii Coreyho Yuena občas nemile zrazuje kamera, je na co koukat. Vždycky když Man-Cheuk přepne do wushu módu, stává se z něj bezcitný sekáček na maso a každý kdo má oči na správném místě, si musí povzdechnout nad tím, co by dokázal, kdyby dostal příležitost v nějakém velkém filmu. Toho kluka je pro čínské televizní seriály škoda. Až ho uvidíte ve finále (které je patřičně sugestivní a žene hodnocení filmu na konečnou sedmdesátku), kterak se nejdřív dobrovolně mrzačí a posléze vymlátí z Kena Lo duši, neubráníte se vzrušeným ovacím. Je rychlý, brutální a vynalézavý. Dokonalá konfigurace proti které jsou i Kenovy bleskurychlé nohy krátké, ale je to výhra těsně na body a její průběh je potěchou pro oči, tím spíš že souboj probíhá za velice přísných "triádských" pravidel a sebemenší chyba hlavního hrdiny znamená zlomené kosti nevinných přihlížejících. Příliš kruté? Ale o tom tenhle film je. Jeff Lau precizně zkombinoval scény, které vás dostanou do kolen s okamžiky při kterých budete odvracet oči. Je to netradiční postup a potřebuje pár minut na rozehrání, takže buďte kapku trpěliví a neodsuzujte film po první půlhodině, kdy se tváří přinejmenším nejistě. Odměnou vám budou příjemné chvíle, brilantně zahrané postavy a nějaké to akční inferno na závěr. A to se vyplatí... p.s. Jestli je Jeff Lau nějaký pseudonym Coreyho Yuena a Davida Laie (kteří jsou uváděni jinde), tak se jim omlouvám. Titulky filmu ale hovoří jasně. p.p.s. Ve finále má Josephine Siao krátký souboj se štaflemi, který vypadá až podezřele stejně jako Jackieho finty ve First Strike. Skoro bych se nebál říct, že jde o TYTÉŽ pohyby. Oba filmy vznikly ve stejném roce, takže nevím jak tuhle věc rozsoudit. Nějaké nápady? ;) 70%

Další andílkovský klon? Správně, tentokrát ten úplně první, televizní. Kdysi jsem o něm možná někde psal, ale to už je hodně dlouho, takže si to zopakujeme... V Americe vzniká celovečerní remake seriálu Charlieho andílci a v Asii samozřejmě chtějí mít svou vlastní verzi (tahle posedlost je typická nejen pro Hong Kong, Thajsko se může pochlubit kopírákem Nezvratného osudu (999-9999), Korea zase mírně přepracovaným Dnem poté (Dragon Head)). Takže vzniká pilot k televiznímu seriálu (žádné troškaření) pod taktovkou Clarence Foka (Naked Killer, Dragon from Russia). Nutno říct, že kvalita pokulhává a seriál je nakonec po několika epizodách zrušen, ale všechen "odpad" je k něčemu dobrý, Corey Yuen se nechává inspirovat a o rok později natáčí So Close. Ale zpátky ke Clarencovi, jehož filmy mají velice rozeznatelný styl a řadu společných prvků. Pěkné herečky, většinou jen nezbytně oblečené, samoúčelnou brutalitu a mizerně natočené akční scény (to proto, že Fok se při výběru herců řídí jejich účesy, ne schopnostmi, malou výjimkou je Dragon from Russia, kde měl alespoň schopného choreografa). To všechno najdete i v Martial Angels, ovšem navíc uzavřené v proklatě úzkých mantinelech televizní tvorby, což předznamenává nízký rozpočet, nijaké kulisy a převážně neznámé seriálové tváře. Výjimku tvoří Shu Qi a Sandra Ng, ta první je tu kvůli svému vzhledu a popularitě (a asi to funguje), ta druhá zas exceluje v humorných okamžicích (moc jich bohužel není) a občas snímku doslova zachrání krk (i když spojit ji před kamerou s Wong Jingem to mohla být umělecká sebevražda). Zbytek Asiatek tvoří velice, velice pohledné herečky, které však kromě svých půvabů nedisponují vůbec ničím, takže na ně rychle zapomenete. A chlapi? Buď jsou beznadějně zamilovaní nebo nadržení (specialista na výbušniny masturbující při návštěvě dvou hrdinek ve věznici se vám nechtěně vryje do paměti ;). Tak probrali jsme tedy věci, které byly pro Clarence při natáčení zjevně nejdůležitější (tudíž se je snažil neodfláknout) a můžeme se směle vrhnout na ten zbytek, počínaje scénářem. Tady scenáristka Sharon Hui (Fok s ní spolupracuje dost často) selhává v plné polní, protože se chce americkým andílkům podobat, ale zároveň se od nich i co nejvíc lišit. A to prostě nejde - proto je příběh podivnou míchanicí o zamilovaném zloději, nerozhodné Shu Qi, jejích divokých kamarádkách a ruské mafii, která chce data z hranatého CDčka. Film používá oslí můstky téměř neustále, když je potřeba, posune děj o rok dopředu a na jakýkoliv vývoj postav můžete zapomenout (celé je to pak ještě směšnější, když se nás Martial Angels v posledních pěti minutách snaží dorazit pointou). Akce je tu i na střízlivou stopáž málo, resp. Fok by chtěl, aby jí bylo hodně, ale žádný z četných pokusů netrvá déle než třicet vteřin. A možná je to dobře, protože kung-fu se tu sice snaží být bleskurychlé a drátované, nicméně herečky opravdu neumějí lautr nic, takže z předčasných střihů vás brzy začne bolet hlava. Neodvratným důsledkem je, že díky Fokově bezpohlavní režii, která se tentokrát nemůže opřít o atraktivní téma (Naked Killer) nebo už hotové a známé charaktery (Dragon from Russia), se velice rychle přestanete zajímat o to co se děje s postavami, hranatým CDčkem (čert ví co na něm bylo) a při ubíjejícím tempu bych se hodně divil, kdybyste to vůbec dokoukali. Důvodů pro takové utrpení je hodně málo (ani Shu Qi to nesluší tak jako jinde) a to i přesto, že si budete dokola opakovat: Je to pilot, je to pilot, je to pilot. Věřím, že na půlhodinové ploše funguje dobrodružství těhle koček líp a dokázalo by utáhnout průměrný seriál, "celovečerák" se ale na videotrh raději stěhovat neměl. 40%

Miliónový expres je z těch filmů, které vypadají jako sen a mohou se snadno překlopit v noční můru. Je zatraceně tenká hranice mezi dobrým úmyslem a promarněnou šancí natočit úžasnou komedií. Sammo Hung balancuje přesně na tom kousku, který leží mezi pýchou a pádem. Jeho ambiciózní pokus sebrat všechny možné hongkongské hvězdy (najdete tu elitu osmdesátých let, chybí jen Jackie Chan (točil tenkrát Armour of God a zkrátka nestíhal), Jet Li a Chow Yun-Fat (ti nebyli v té době příliš známí)). Příběh ve kterém se prolínají velké plány bývalého recidivisty Fong-Tina (Sammo Hung), vlak naplněný nejvyšší honorací a tajný převoz ještě tajnější mapy o kterou má zájem jak čínská, tak japonská vláda, je jen naoko složitě zosnovanou sítí, do které Sammo chytá nejrůznější gagy. A je jich požehnaně, protože osazenstvo vlaku je vskutku vybranou klientelou, najdeme tu Wong Kei-Yinga se synem Fei-Hungem (jejich tunelové sekvence s konkurenčním mistrem Sekem a jeho synem patří k vrcholům), tři japonské samuraje (Yukari Oshima, Yasuaki Kurata, Hwang Jang Lee) nebo chronicky nevěrného manžílka (dokonalý Richard Ng). Ve vesnici, u které vlak za mírného příčinění Fong-Tina ztroskotá (aby pasažéři svými peněženkami pomohli rozjet ekonomický třesk ;), pak najdete policisty a požárníky, kteří vám budou zatraceně povědomí - Yuen Biao, Yuen Wah, Lam Ching-Ying, Wu Ma. Když dodám, že nakonec přiběhnou i typicky westernoví banditi (Richard Norton, Cynthia Rothrock, Dick Wei), je výčet hvězd úctyhodný, ale zdaleka ne kompletní. Všeho moc ale škodí a Miliónový expres odhaluje chybičky už ve vlažnějším úvodu, jehož tempo je zachráněno jen smrští postupně se objevivších hvězd a hvězdiček. Nikdo sice (až na Sammo Hunga a Yuena Biaoa) nedostane šanci zazářit (i když takový Richard Ng se snaží seč může), ale vyloudit vám úsměv na tváři se většině zúčastněných podaří. Navíc Sammo v druhé půli konečně pochopí, že vaří z vody a trochu přišlápne situační gagy, následují schovávačky v pokojích, solidní kaskadérské kousky (které jsou použity v naprosto "civilních" situacích, což vzbuzuje dojem lehké parodie) a samozřejmě dojde řeč i na bojové scény. Divák sice tohle všechno dostává pečlivě rozemleté na minigagy a tisíce hvězd, ale pokud má alespoň základní xichtoznalosti a za zády se mu v poličce hřeje alespoň pár hongkongských komedií, při závěrečných titulkách bude muset nad tímhle experimentíkem plným celebrit uznale pokývat hlavou. Miliónový expres není vhodný pro ty, kdo s hongkongskými filmy začínají a neznají jejich zvrácenou poetiku. Navíc pokud vám dělá problémy rozeznat Jackieho Chana od Jet Liho a neznáte alespoň zběžně ty méně zářivé hongkongské herce, ztrátí ve vašich očích většina situací svůj lesk. To napovídá, že Sammova komedie je trochu úzce zaměřená a potěší jen partičku vyvolených, ale pokud do ní patříte, neváhejte ani minutu. 60%

Dva roky poté, co Sammo s Encounters of Spooky Kind rozpoutal vlnu duchařských a všelijak mysteriózních filmů, přichází se svou troškou do mlýna i Yuen Woo-Ping (resp. celá jeho rodina). Příběh "Zázračných bojovníků" začíná v císařském paláci, kde velitel bojové divize Kao (Eddy Ko) čelí vážnému obvinění. Poté co odmítne přijmout trest (obětovat vlastní ženu), vrhne se na něho císařův dvorní kouzelník (Yuen Shun-Yee) a jeho poskok - šílený albín ukrytý ve velké nádobě na víno... Kao jen tak tak unikne a aby se vyhnul šípu do zad, bere s sebou rukojmí v podobě císařova syna... Blik... o čtrnáct let později, je Kao věčně opilou troskou, vyčítající si úmrtí své ženy a vychovávající dospívajícího... no prince ne, toho totiž Kao uškrtil při útěku z paláce (ne to není ironie, ani cynismus, prostě jen Yuenovic humor ;), takže řekněme dospívajícího sirotka. Bohužel pro oba, císařovy gardy jsou ostražité a mají sakra dobrou paměť, takže když se opilý Kao prokecne před jednou ze stráží, objevuje se na scéně nejen černokněžník a jeho vínový pomocník, ale i partička špionů, vyžívající se v otravě jídla. Všichni jdou po Kaovi a zároveň chtějí přivézt zpátky prince, což by znamenalo jisté povýšení... Černokněžníkova moc je veliká, takže Kao, pouhý pěšák, brzy umírá po zásahu jedním kouzlem... mladíka naneštěstí kouzelník potřebuje, i přesto že se dozví, jak dopadl pravý princ. Proč ale nenastrčit falešného, císař přeci nic nepozná. Mladík však mezitím utekl k dvěma rozhádaným čarodějům, bratrovi (Leung Kar-Yan) a sestře (Yuen Cheung-Yan!). Ti se připravují na čarodějnický šampionát a jediné o co se zajímají je, jestli ten druhý z nich náhodou nepřekročil pevně vymezenou hranici pozemku nebo nekuje nějaké pikle. Až s příchodem obyčejného smrtelníka zjistí, že jejich hádky jsou vlastně malicherné... a znáte to, ustrnou se nad osudem dobráckého mladíka a začnou ho učit magii, aby si to mohl s černokněžníkem vyříkat. Miracle Fighters jsou mimořádně podezřelým filmovým živočichem - zápletka jako by vypadla z klasického old schoolu (nemůžu si pomoct, ale hrozně mi připomíná Prodigal Sona), ale souboje v kung-fu jsou to poslední, co byste tu našli. Navzdory kvalitám všech herců se tu bojuje jen sporadicky a vždycky se jedná spíš o vrhání fireballů, mečů nebo papírků, než aby se šlo na plný kontakt. Ping se tentokrát soustředil především na triky, které jsou s filmovou magií neodmyslitelně spojeny a na tradiční Yuenovský humor, který můžete vidět např. v Drunken Tai-Chi... S Donnie Yenem si ale Ping už tolik nevyskakoval, jako s vlastními bratry ;) Miracle Fighters vypadají, jako kdyby Ping dostal spoustu peněz a naprostou svobodu, protože to co se občas na plátně odehrává, by asi soudný producent nikdy neschválil - příběh je sice trochu ušmudlaný a občas absolutně nedává smysl, nicméně veškeré slabiny děje jsou vynahrazeny neobyčejnou představivostí, která byla vložena do čarodějnických kousků - Lau Kar-Yan vaří kuřecí nudle z kousků nastříhané kresby kohouta, jeden z kouzelníků na šampionátu vysílá mluvící rybu hledat klíč ztracený ve vroucím oleji, svíčky namalované na stěně normálně hoří a ti největší machři ovládají i kouzlo pohodlného přesunu těla, pomocí rozsekání sama sebe na kusy... Pokud mě posloucháte, asi si myslíte, že jsem se zbláznil, ale na obrazovce všechny tyhle věci vypadají poměrně střízlivě, aniž by Ping použil nějaké vyloženě trapné triky nebo sklouznul k naprostým ptákovinám (i když... jsou tu místa, která balancují na hranici mého bezbřehého porozumění). Ve své době se zjevně jednalo o hotové trikové orgie, ale scény s magií účinkují i o dvacet let později, především díky humoru, který nestárne. To byla Pingova trefa do černého a diváci mu za ní poděkovali... Běžný Evropan sice bude mlátit do stolu pánvičkou a hystericky vyžadovat "vysvětlení toho všeho" (a že toho není málo, film je doslova přeplněný nápady, až vám bude ta kreativita stříkat z uší), ale kdo už nějakou Pingovu komedii viděl, ten se nebude divit ničemu. Ani mluvícím rybám, ani eunuchům ukrytým v nádobách na víno, ani tomu že ženskou postavu hraje jeden z bratrů Yuenů... A že ji hraje fantasticky... P.S. Konec s velkým červeným panákem, který představuje finálního soupeře v čarodějnickém šampionátu byl jedním z těch momentů, při nichž si uvědomuji, že mě hongkongské filmy stále mají čím překvapit. ;) 80%

Úplně na začátek bych chtěl říct, že tohle je s přehledem jeden z nejšílenějších filmů, co jsem kdy viděl (a to ještě doufám, že další film od Yuen family, Taoism Drunkard tohle "peklo" trumfne ;) a nemám nic proti gayům. O Donniem Yenovi jsem si každopádně vždycky trochu myslel, že je zženštilý, což se ale dalo dost dobře zaměnit s jeho nezměrnou ješitností (podívejte se na libovolnou jeho galerii, ten chlápek má ego velikosti panamského průplavu). Mismatched Couples vás ale přesvědčí o tom, že buď je Donnie gay, nebo s hongkongskou popkulturou 80. let nebylo něco v pořádku. Jakákoliv diskotéková scéna ze Sammových filmů 80. let, jakákoliv módní kreace z HK filmů na kterou si vzpomenete, nedosahuje ani po kotníky tomu, co se děje tady. Ping zřejmě se zpožděním viděl Horečku sobotní noci a rozhodl se vyrobit její asijskou verzi. Donnie tu bojuje jen minimálně (schovává si to na finále), ale dělá jiné věci, které vám protočí panenky. Je to diskofil každým coulem, ostatně už jeho ranní rutina spočívá v pořádném rozhýbání na "disco rock" linoucí se z rádia. Ze začátku se budete v křečích válet po zemi (uff... nebudu vám lhát, budete se válet smíchy pořád), ale vymyslet takhle divoké kroky a zaplnit jimi třeba pět minut stopáže, to už chce trochu odvahy a snahy. A Donnie se snaží mocně. Děj je hodně prostý. Donnie je známý podvodníček a sukničkář, takže se brzy dostane do boje o vysněnou dívku, na kterou má zálusk i vyfintěný "gweilo", což je evidentně gay a hraje to tak statečně, že by mu to nevěřila jen bigotní prababička ze 17. století. Donnie do svých eskapád brzy zatáhne staříka Miniho (největší role Yuena woo-Pinga kterou budete mít šanci vidět), který má neustále hlad, ale jídlo se mu nešťastnou shodou náhod vyhýbá (někdy mu i uteče). Neuvěřitelnou skutečností je, že se ve filmu pořád něco děje a to myslím doslova... jakmile skončí jedna nabušená scéna, začíná druhá. Žádná vata v podobě dialogů (stejně jsou absurdní, anglické titulky jenom dodávají filmu říz, protože jsou v nich občas naprosté nesmysly ;), Donnie jede jako naleštěný blesk už od úvodních titulků a kdo se nechá strhnout, už tenhle film nevypne. Třešničkou na dortu je pak linie s Dickem Weiem jako poraženým boxerem, který v tělocvičně trénuje od rána do večera a nechává se kousat do předloktí, aby zjistil, jestli už jsou jeho svaly dostatečně ze železa. Donnie svými podvůdky získá image největšího borce v galaxii, takže s ním Dick chce zákonitě soupeřit. Jejich finální souboj se vymyká čemukoliv co jste kdy viděli, je ale bohužel trochu zastíněn předchozím disco battlem, se kterým se dají strašit nejen malé děti, ale v podstatě kdokoliv. Když vás tohle zastihne nepřipravené, říkáte si o pár týdnů ve vypolstrované cele. Nevím jaké byly reakce publika na premiéře v 80. letech, ale TOHLE je něco nezapomenutelného. I proto filmu dávám dost vysoké hodnocení. Mismatched Couples je učebnicovým příkladem toho, že pokud šílenost dotáhnete do dokonalosti, vyhráli jste. Tenhle film je neuvěřitelně originální a zábavný a myslím, že ho ocení nejen tradiční milovníci "camp" filmů (u těch by si zasloužil prosklenou vitrínu). Sežeňte si to za každou cenu, tyhle filmy jsou skutečná vzácnost (a možná je to dobře, kdyby se daly sehnat na každém rohu, bylo by v blázincích plno). 70%

Možná se budu opakovat, ale znovu musím prohlásit, že rok 1993 byl pro hongkongské filmaře a speciálně pro wuxia žánr zaslíbený. Nikdy předtím ani nikdy potom nevzniklo tolik filmových klasik a jen tehdy se po asijských kinech proháněly ne desítky, ale stovky superhrdinů. Bey Logan přirovnává filmy jako Chinese Ghost Story, Evil Cult nebo Tai-Chi Master k asijským X-Menům a při troše nadsázky s tím nelze nesouhlasit. Na začátku devadesátých let si tenhle žánr vyzkoušeli úplně všichni, kdo v hongkongské kinematografii něco znamenají a došlo i k několika velice zajímavým spolupracím. Tsui Hark se spřáhnul s Yuen Woo-Pingem na Iron Monkey a podobný dreamteam se sešel i u Moon Warriors - režisér Sammo Hung, choreografové Ching Siu-Tung a Corey Yuen, kameraman Arthur Wong (OUTC, Iron Monkey, Dragon Gate Inn) a Andy Lau, Maggie Cheung a Anita Mui v hlavních rolích. Podobné allstar sleziny nejsou v Asii až takovou výjimkou, ale tahle září na všechny strany a je výjimkou z pravidla "kdo chtěl víc, nemá nic". Moon Warriors jsou neobjevenou a podceňovanou klasikou, možná proto, že stojí přesně na hranici mezi umírněnou asijskou produkcí, která se dočkala mezinárodních ohlasů (Tygr a drak, Hrdina) a Siu-Tungovými akčními šílenostmi (Evil Cult, Swordsman II, Chinese Ghost Story), které běžného návštěvníka multiplexů připravují v křečích o poslední zbytky zdravého rozumu. Sammo Hung si z postu režiséra pohlídal choreografii a i když Siu-Tung občas vymyslí neuvěřitelné věci, je uvážlivě krocen i Corey Yuenem na postu spoluchoreografa. Díky tomu je ve filmu mnohem víc kontaktů než v jakékoliv čistokrevné Siu-Tungovině, ovšem převládají divoké skoky, klasické souboje na meče a trademarkové kamerové jízdy, zjevně i proto, že žádnou z hlavních postav nehraje skutečné eso zběhlé v bojových uměních. Poznat to ale není (zvlášť Andymu Lauovi jeho schopnosti bez problémů uvěříte) a i kdyby, tenhle film stojí především na svém příběhu a dechberoucí formě. Sammo nám představuje Yena (popová hvězda Kenny Bee), panovníka, který musí utéct ze své země poté, co je vláda násilně převzata jeho mladším bratrem. Yen cestuje inkognito se svým doprovodem zahrnujícím sličnou bojovnici Hsien (Maggie Cheung) a v lese je zachráněn šikovným rybářem (konečně nějaké sympatické povolání pro mistra bojových umění ;) Feiem (popová hvězda Andy Lau). Ten je zavede do své vesnice a pomůže jim objevit tajnou hrobku Yenovy rodiny (překvapení). Yen naléhá, aby se Fei doprovodil k sousednímu panovníkovi, jehož dceru Wuen (ne úplně popová hvězda Anita Mui) si má jednoho dne vzít. Chce to trochu urychlit a za pomoci posil obnovit svůj nárok na trůn. Yenův bratr je ale o krok před nimi a jen tak tak se podaří zachránit Wuen a jejího otce. Při útěku před nepřáteli se musí hrdinové rozdělit a Fei cestuje s Wuen, což dopomůže k finálnímu tvaru milostného čtyřúhelníku. Zatímco Hsien tajně miluje Yena, Fei se zakouká do Wuen, aniž by věděl, že ona si musí vzít Yena, jak jí to bylo předurčeno (zřejmě sudičkami)... Nikdo ale netuší přítomnost zrádce, který tajně podává informace Yenovu bratrovi. Moon Warriors je romantika jako trám, pevně propletená s akčními osudy hrdinů. Zápletka je na první pohled jednoduchá a obyčejně se v případě úspěšného filmu argumentuje vynikajícími hereckými výkony (i tady jsou, samozřejmě), tentokrát je to ale hlavně scénář, který dokonalým způsobem vystihuje nemilosrdné moc lásky, koření to několika všemocnými čínskými příslovími a nabízí charaktery tak živé, že nad jejich osudy až slzu uroníte. Hodně záleželo i na režijním uchopením, osobně si nemyslím, že by Ching Siu-Tung v roli režiséra udržel podobnou atmosféru a sílu, kterou film oplývá, ale docela mě překvapilo s jakou precizností si s tímhle žánrem poradil Sammo Hung, znovu dokazující, že zvládne cokoliv. Vedle Tsui Harka ho řadím k nejdůležitějším režisérským osobnostem tohoto období a Moon Warriors jsou odpovědí na všechna "proč", která by se vám při této skutečnosti mohla rodit v hlavě. A pak je tu samozřejmě vizuální stránka věci, která film proslavila. Ani zdaleka se nedá říct, že by forma zabíjela obsah, jde spíš o nevídanou symbiózu. Na některých záběrech je sice vidět, že Arthur Wong je přímo posedlý fotogeničností vody tříštící se o lidská těla, cákající krve nebo poletujících jisker, ale našel by se snad nějaký hříšník, který by mu to vyčítal? Dokonale zaranžované scény, kouzelná kamera a chytře využité filtry jsou někde mezi až vyumělkovanou dokonalostí Yimouova Hrdiny a rozverným přebarvičkováním Harkovy Once upon a time in China. Tím chci říct, že to vypadá fantasticky a i v samoúčelných záběrech, ve kterých si Andy Lau hraje s kosatkou (ta má dost klíčovou roli v celém příběhu), jen aby ho mohla přeskakovat v západu slunce, najdete kus celuloidové duše. Na prstech jedné ruky bych spočítal filmy, které mají tak dokonalý souzvuk všech složek, které určují jejich kvalitu. Moon Warriors by byl mezi nimi. 100%