Mariin

Trapné, až neuvěřitelně.

Typický španělský brak, již devátý ze série o polském šlechtici-vlkodlaku Waldemaru Daninském, tentokrát v režii samotného Paula Nashy-ho (uveden jako Jacinto Molina). Poněkud překombinovaný scénář, ale pro diváka, který zcela vypne rozum, bohatá porce dekadentní zábavy, namíchaná snad ze všech ingrediencí žánru o vlkodlacích a upírech. Začínáme v 16. století, pak se ocitáme ve 20. století, kde se na plovárně tři emancipované lepé děvy rozhodnou vypravit se do Karpat pátrat po vlkodlakovi a Alžbětě Báthoryové. Převážná část film se vyznačuje koloritem gotického hororu a odehrává se téměř výhradně v noci (svíce, děvy v nočních košilích atd.), samozřejmě řada scén tu působí nechtěně komicky. Ačkoliv se má jednat o karpatský hrad, v celkových záběrech se ukazuje svérázný španělský kastel. Proti monstrům funguje posvěcený stříbrný kříž...

Film žánru sci-fi hodně dobově podmíněný románem Iry Levina, čiší z něho revoluce šedesátých let, jejíž nejsem obdivovatelem. Hlavně feminismus a prolomení sexuálního tabu, jinak natočeno velmi dobře s výbornou herečkou Katharine Ross. V závěru mírně hororové prvky. Myšlenka a zápletka vlastně velmi jednoduchá, takže by příběhu prospěla kratší stopáž.

Tatiana Vilhelmová v zajetí šíleného kastelána Jiřího Dvořáka na hradě Velhartice. Dost dobrý, napínavý horor, velmi dobře zahraný zejména Tatianou Vilhelmovou. Atmosféra tajemných zákoutí hradu ovšem mohla být využita lépe...

Kvalitní film, u něhož bych se nedivil extrémním výkyvům hodnocení. Někdo ho úplně zavrhne, někdo bude možná nadšen. Veskrze náznakový, lehounký mysteriózní thriller, v němž není žádné násilí a krev. Tísnivý (kafkovský) pocit zde vyvolává společnost lidí v hotelu sama o sobě. V hlavní roli sympatická slušná dívka Irena, která začíná pracovat jako recepční v hotelu Waldhaus. Divák je stále s ní a sleduje i běžné banální činnosti (pro Hausnerovou charakteristický "dokumentární styl"). V pozadí celého nejasného a náznakového příběhu je legenda o lesní čarodějnici z konce 16. století (takových legend je v Rakousku a ve Štýrsku hodně), ale ani ta se za celou dobu nikterak jasně neprojeví.Nicméně od začátku do konce převládá pocit neklidu, umocněný zvukovou podmalbou. Po skončení filmu si uvědomíme, že křížek, který Irena nosí na krku, je klíčovým symbolem k chápání děje. Dalo by se uvažovat i o čtyřech hvězdičkách, ale přece jenom se mi to zdálo chvílemi příliš zdlouhavé. Jessica Hausnerová mne hodně zajímá, je pro mne tajemná jako její filmy. Je to ateistka, židovka nebo co? Ona ví, co je to katolická víra, ale zatím jsem nepoznal, jestli je věřící nebo agnostička, která si zahrává s religiózními tématy...

Bylo to dobré, škoda že už to TV neopakovala. Marně na to čekám...

Stejně manipulativní jako všechna soudobá produkce na toto téma.

Ve své době pěkný dobrodružný film pro děti podle verneovky "Děti kapitána Granta". Dnes již triky působí spíše úsměvně, ale ten, kdo viděl podobné filmy jako dítě, neodolá nostalgii.

Pro mne zklamání poté, co jsem četl převážně kladná hodnocení filmu. Především proto, že je to opět krajně zjednodušené pojetí tendenční pro-židovské, pro-hilsnerovské, které příběh staví tak, aby (pro blbého diváka) od začátku jednoznačně obhajoval židovského šnorera Hilsnera. Z hlediska umělecké kvality mi tu chybí nástin prostředí malého, ale sebevědomého českého města poblíž německé Jihlavy, v němž se nachází poměrně velká židovská čtvrt. Chybí mi tu polenské ghetto se synagogou, náčrt mentality převážně katolického obyvatelstva Polné (ti jsou tu ukázáni jako pověrčiví a ziskuchtiví burani) a náčrt povahy židovského světa. Hilsner zde není prezentován popravdě jako drzý prolhaný lotr, ale eufemicky jako jednodušší člověk, kterému je jenom ubližováno. Víme přece, že u soudu hodně lhal, což napomáhalo k jeho odsouzení. Jinak, tímto netvrdím, že Anežku zavraždil Hilsner. Ono se to neví dodnes. Ale vadí mi to, že se našim předkům tak kálí na hlavu, a to v českém filmu. Vadí mi primitivní černobílé zjednodušení, kterého se tu autoři filmu dopustili. Herecké výkony nepovažuji nikterak za oslnivé, zejména u venkovských (maloměstských) postav. Viz též rovněž tendenční dokumenty http://www.csfd.cz/film/385902-pripad-leopolda-hilsnera/komentare/ a http://www.csfd.cz/film/357374-smrt-anezky-hruzove/prehled/. Ti, co jsou dnes "nad věcí" a odsuzují naše "fanatické" předky, budou první, kdo odsoudí nějakého toho imigranta z údajného zločinu, jenom proto, že je jiný. Židovské rituální vraždy jsou známy z více míst Evropy, ale všechny jsou dnes židovskými historiky popírány a za "pověrčivost" jsou peskováni křestané. Prostě tento Polesného film řadím mezi filmy dobově podmíněné, tendenční; až příliš manipulujících s divákem, a tipuji, že s odstupem času se jeho hodnocení bude hodně měnit... Dobré postřehy má v recenzi např. Martin Svoboda http://magazin.aktualne.cz/televize/recenze-zlocin-v-polne-prinasi-chvalyhodne-tema-mene-chvalyh/r~2d8ea3c6c80c11e59e52002590604f2e/ Výstižný titulek: hystericky anti-hysterické! A ještě toto stojí za přečtení: https://makrofagblog.wordpress.com/2016/02/08/film-zlocin-v-polne-dil-druhy-labyrint-lzi/

Další ze série "Filmy ne na spaní", tento s názvem "Dětský pokoj". Mladý manželský pár koupí starý dům a má v něm obavy o své sedmiměsíční dítě. Zdá se, že někdo navštěvuje dětský pokoj. Opět charakteristický, pomalý, atmosférický, mysteriozní thriller, postavený na paranormálním jevu zdvojení osobnosti.