Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenzie (689)

plagát

Ostrov (2023) 

Pominu fakt, že kdyby se film, nazvaný mimochodem podobně líně a přímočaře, jako kdysi Hadi v letadle, odehrával třeba v garáži, kde by hrdiny nešťastnou náhodou někdo zamknul, asi by to nikoho moc nebavilo. Mávnul bych rukou nad scénou ztroskotání, která by vypadala lacině i na TV Barrandov. Nevadilo by mi dokonce ani, že se ústřední duo tváří v tvář mezní životní situaci (a ano, dokonce i tváří tvář smrti, byť ne vlastní) pořád jen hádá, jako by jim bylo deset a ne čtyřicet - protože jinak by jednoduše nebyla legrace. Ale odmítám se smířit s ryzí scénáristickou flákarnou, která dovolí, aby se Alice probudila za bouřky až v okamžiku, kdy leží ve třiceti číslech vody. Aby Richard na pohřbu kvůli potřebě "vtipu" prohodil, že byl majitel letadla mizerný pilot, ačkoli předtím na vlastní oči viděl, že příčinou havárie nebyla jeho neschopnost, ale zdravotní indispozice. Že se cestou k vodopádu Alice zeptá, jestli jdou správně, a Richard jí zcela vážně a bez ironie odpoví, že jo, přičemž oba stojí doslova uprostřed potoka, který z vodopádu teče. Navíc je Ostrov film - emoční mrzák, v němž jsou veškeré pocity skrz naskrz umělé. O hrdiny se ani na vteřinu nebojíme, není proč. Nikdo nemůže pochybovat o tom, jak to dopadne. Na vzpomínání na společnou dceru dojde zhruba po týdnu a to ještě jen tak na půl huby, aby se neřeklo. Zkrátka, tenhle Havlíkův výlet je ekvivalentem exotické dovolené, na které celou dobu žerete jenom napůl žluklé řízky z domu: ani v jednom případě jste tím pádem nemuseli nikam jezdit. 50 %. PS: Samozřejmě se krade z jiných filmů a to ve velkém, ale ruku na srdce, vzpomíná-li někdo na dnes už zaprášenou romanci Šest dní, sedm nocí se slzou v oku jako na žánrový klenot, má hodně děravou paměť. PPS: Jana Plodková je tady skutečně sexy a moc jí to sluší, bohužel ale není můj typ - kdo to má naopak, deset procent si klidně přičtěte. O Langmajerovi pochopitelně platí totéž...

plagát

Sedm schodů k moci (2023) (seriál) 

Lepší, než bych na první dobrou čekal. Hlavně díky hercům, nejen Vyorálek a Podzimková jsou skvělí. Seriíl nabídne odvážné postelové scény (s dublérkou) a místy trefné politické momenty, poněkud nejapně ale působí postava Batěkova novináře - a ten fígl s jeho promluvami přímo na kameru a la House of Cards je v tomto kontextu vysloveně trapný. Dramaturgicky moc nefunguje ani přeměna slušné naivní holky v šílenou panovačnou mrchu, takovýhle osobnostní posun je nevěrohodný. Znovu ale říkám: když se u nás někdo pokouší o tenhle žánr, bývá to obvykle mnohem horší. 60 %.

plagát

Stupně poražených (1988) 

Neprávem zapomenutý film, který velmi zábavně vtáhne do světa profesionálního sportu na sklonku socialismu, a to i přesto, že oním sportem je v dnešní době už trochu odtažité odvětví moderního pětiboje. Vašut přesně v roli, v jaké ho čekáte, Štěpnička a Větrovec zrovna tak, nechybí ale řada dalších známých obličejů. Pokud se vám líbil třeba seriál Dlouhá míle, bude se vám líbit i tohle. 80 %, protože i když se pár hluchých míst najde, geniálně cynický závěr a konfrontace na letišti to zase vykompenzují.

plagát

Jako v bavlnce (2020) 

Ze začátku vám bude divné, že nemáte komu fandit, protože se vám zdá, že tenhle film nemá protagonistu. No, skutečně nemá, a je to jenom první z dlouhé řady porušených scénáristických přikázání. Logika letí komínem nepozději v půlce děje a o konci škoda mluvit. Nedivím se, že Blakesonovi už pět let nikdo nic normálního nesvěřil a být jím, tak si seženu buďto režiséra, nebo aspoň dramaturga, který mu z toho nepovedeného cvígra plného školáckých chyb udělá funkční příběh. 30 %.

plagát

1923 (2022) (seriál) 

Asi jen u Sheridana se může stát, že postava X ve druhém díle vyrazí na cestu z Y do Z, aby pohnula dějem... a do konce série tam nedorazí :) Na druhou stranu, mateřský preprequel 1883 byl ještě větší slowburn, tady se toho odehraje přeci jenom dost. Nečekaná exotická dějová linka mixující Vzpomínky na Afriku s Titanikem mě na rozdíl od jiných tolik neiritovala, přeci jen ale těžko koušu, když celá sezóna de facto končí téměř tam, kde začínala. 70 %. Harrison Ford a Helen Mirren pochopitelně monumentální.

plagát

Súperi (2024) 

Začnu od konce a přiznám se, že ten jsem nepochopil, nebo spíš pochopil, že úmyslně nedává vůbec smysl, asi aby to bylo víc festivalové. Takže sorry, ale tohle se nepovedlo, jinak ale všechno klape nadmíru. Herecké trio parádní, soundtrack vynikající, a příběh sám o sobě sice dohromady nikam nesměřuje, ale baví a je uvěřitelný. Práce s kamerou taky suprová a tenis místy opravdu vypadá jako tenis, než se začne až zbytečně moc experimentovat a CGI z toho vyleze naplno. I přes to nejapné (ne) vyvrcholení čtyři hvězdy dám, ale spadlo to o deset dolů na 70 %. PS: Zendaya si umí vybírat projekty jako málokdo, ta holka bude jednou spoluvlastnit nějaké velké studio, dejte na mě.

plagát

Godzilla Minus One (2023) 

Když si přeberete všetky tie japonské špecifiká, zůstane hutný příběh a náserová akce. Scénářem je to samozřejmě ultrapředvídatelné bé mínus, ale s tím se u takovéhohle filmu musí počítat - a zábavnost i emoce to ždíme do mrtě. Družka hlavního hrdiny je komplet Božidara Turzonová zamlada, tam snad musí bejt nějaká příbuzenská vazba, a když si vůbec představíte v roli toho kapitána té minolovky Josefa Kemra, potrhlého vědátora v podání Vlasty Brodského a armádního generála dejme tomu Otu Lackoviče, má to ještě víc retro vibes, než předtím :) Ale vážně, 80 % a klobouk dolů, takhle to vypadá, když má někdo talent, a za opravdu málo peněz umí nasekat opravdu hodně muziky.

plagát

Miluje ma, nemiluje ma (2023) 

Dohromady žádný zázrak, ale funkční romantická komedie s uvěřitelnými herci, což se dneska už nevidí. Začátek výrazně lepší konce, protože prvotní nedorozumění ještě scénář tak tak unese, to druhé v podobě nastavené kaše už ne. Powell naprosto skvělý, Sweeney hot as fuck a Charlee Fraser stejně tak. Tohle si stoprocentně ještě někdy dám - jen těch závěrečných dvacet minut jsem nepotřeboval vidět ani napoprvé. 70 %.

plagát

Kaskadér (2024) 

Vlastně nakonec docela zklamání, jakkoli je The Fall Guy rozhodně dobrý film. Jenže vibe z trailerů mi slíbil mnohem víc, než zvládl David Leitch dodat. Předně je to celé místy opravdu dost infantilní, často zbytečně ukecané a zápletka opravdu echt blbá. Tyhle atributy mi připomněly spíš seriálového Teda Lassa, s nímž film ostatně propojuje (v podobně přestřelené roli) Hannah Waddingham, a který se mi z téhož důvodu moc nelíbil. Tady je samozřejmě obrovskými tahouny ústřední duo hollywoodských zlatíček Gosling-Blunt a doopravdy bych byl radši, kdyby se film točil kolem jejich romance, jen s příměsí lehké ironie a klidně bez všech těch kaskadérských blbin. Úplně otravné jsou pak scénáristické meta manýry a la Deadpool, bez kterých bych se obešel taky. Takhle vysypané to zní jako nevybíravá kritika, ale opakuju, ten film je milý, zábavný i dojemný. Jen mohl být o dvacet minut kratší a o řadu atributů chudší. Paradoxně by mu to prospělo. 70 %.

plagát

Jej telo (2023) 

Především poctivá filmařina, což zdaleka není samozřejmost. Velkorysé exteriéry, výborní herci v čele s vynikající (!) Denisou Barešovou, v tomhle ohledu ale doručili kvalitu všichni zúčastnění. Bohužel Natalia Germani je sice ještě víc sexy, než skutečný předobraz její postavy, zároveň ale vyzařuje nezpochybnitelnou oduševnělost, která originálu přinejmenším na fotkách a kameře chyběla, což působí rušivě.  Ještě horší ale je, že dramatický oblouk se skládá ze tří období, které spolu nijak nesouvisí - sport, porno, vážná nemoc - a pokoušelo-li se duo scénáristek nějak to všechno propojit. úplně se to nepovedlo. Není hezké to říct naplno, ale kdyby Andrea Absolonová neudělala kariéru v pornoprůmyslu, její osud by dnes už nikoho nezajímal, přičemž film se (přese všechnu sympatickou snahu nemoralizovat) staví spíše proti společenské přijatelnosti téhle branže. Producenti čeští i američtí jsou podivínské figurky, scéna u bazénu plná klišé působí hodně naivně  (ten skokan do vody v úvodu scény je nemýlím-li se doslovnou kopírkou Hříšných nocí) a chlípný americký videomagnát už je doslova komicky. Nechce se mi ale být přísný, protože snaha Natálie Císařovské je mi veskrze sympatická a nekompromisní přístup včetně velmi (!) explicitních scén taky. 65 % a opatrné doporučení. PS: Záběrů na ženské nohy je tu víc než u Tarantina, což pochopitelně jedině kvituji ;)