curfew77

Začnu tím, co funguje. Rozhodně se nevytrácí hlavní rowlingovské kouzlo drobných kouzelnických vychytávek, na kterém je ostatně fenomenální úspech knižní série od začátku postaven. Všechny ty myslánky, lektvary, kletby a pohybující se fotografie prostě fascinují, i když je znáte z předchozích dílů, a trikoví filmaři se na nich vyřádili do sytosti - koneckonců, ještě aby ne! Mimořádně šťastnou ruku měl Hollywood už od začátku i při výběru herců, především ženské osazenstvo je luxusní: Helena Bonham Carter jako Belatrix jednoduše bechderoucí, Emma Watson jako Hermiona, Bonnie Wright aka Ginny a Evanna Lynch alias Lenka Láskorádová ke svým rolím taky dokonale sedí. Snad jedinou výtkou budiž poznámka, že Dracovu matku rozhodně MĚLA hrát zvažovaná Naomi Watts, i kdyby to mělo stát polovinu rozpočtu (a do role Levandule Brownové jsem si neskromně vysnil Dakotu Fanning, ale uznávám, že nemůžu chtít všechno :). Yatesovi se taky paradoxně skvěle povedlo to, z čeho měli Warneři největší strach, totiž hodnověrně posunout dětské hrdiny do fáze dospívání. Jenže bradavické Beverly Hills je bohužel taky to jediné, co mě na Princi dvojí krve scénáristicky baví. Ano, tím se dostáváme k nedostatkům, které jdou (asi očekávatelně) ruku v ruce s hluchými místy knižní předlohy. Šestým dílem si J.K.R. dost klopotně chystala půdu pro velké finále a ve stopadesátiminutové stopáži ta klopotnost doslova bije do očí. Pár téměř hororových momentů je sice silných a například scéna s prokletím Katie Bellové téměř odkazuje k první Noční můře v Elm Street, což mě přímo nadchlo. Jenže děj se často neúnosně táhne, postavy jsou vláčeny spirálou těžko uvěřitelných náhod i samoúčelných prostředí, no a závěrečné třičtvrtěhodinové finále? V něm se z úcty k románu samozřejmě muselo vytratit randění Harryho s Ginny, Rona s Levandulí či Hermiony s Cormacem, protože je třeba válčit s Voldemortem... a zbytek jakés takés zábavy je rázem fuč. Nepochopitelným paradoxem je pak skutečnost, že scénář sice řadu zajímavých postav z knihy obětoval na oltář ukoukatelnosti, ale neodpustí si na začátek vlomit likvidaci Millenium Bridge. Ta je přitom v předloze zmíněna jednou větou, a přestože byla nesporně velmi trikově náročná (a taky drahá - měli jste ty prachy radši dát Naomi!), valný dojem na vás stejně neudělá. Sečteno a podtrženo: potterovská série jde od třetího dílu sice pozvolna, ale setrvale dolů s kvalitou, a neblaze začíná připomínat nastavovanou kaši. Jak po tomto zjištění naložit s faktem, že sedmý díl bude rozdělen na dvě filmové části, ponechávám na vás... Ode mě tedy 65 %, což je ovšem vzhledem k hitovému potenciálu takto kultovního díla něco jako ekvivalent lepší čtyřky ve vaší žákovské knížce ze základky. A ještě na okraj: doufat, že nás filmaři aspoň projednou ušetří Hagrida, který v prvních dvou ryze dětských dílech představoval něco jako čarodějnický protipól postaviček Jů a Hele, je už asi definitivně od věci...

Vorlova ujetá filmová poetika a la Kouř či nedejbože Skřítek mě nikdy moc nebrala, a tak první dobrou zprávou pro Gympl je fakt, že jde tentokrát o dílo poměrně civilní. Jenže ani tady nechybí podivné skákání od žánru k žánru, přičemž oscilování na myslím dost dlouhé ose komedie/drama mi prostě vadí. Sotva se totiž člověk vžije do bizarních peripetií dcery tyranizované psychopatickým tatíkem Hanákem nebo si začne užívat věrohodně promiskuitní středoškolské citové propletence (včetně milého Matonohy), napochoduje na scénu někdo jako vystřižený z Pelíšků (v tom lepším případě) nebo Bakalářů (v tom horším). Postavy Holubové, Krause, Chýlkové, Šteindlera nebo Schmitzera snadno a ochotně sklouzávají k fraškovitosti, pitvořící se policajty Marhoula a Trojana spolu s inspektorem Teličkou si pak Vorel mohl (měl!) odpustit úplně. Co filmu naopak pomáhá, jsou nečekaně herecky uměřené dívky: Lenka Jurošková je přinejmenším sexy, a výborná Martina Procházková by dokonce celému Gymplu i přes jeho hvězdnou sestavu téměř kralovala - pochopitelně nebýt famózního Mádla. Jeho suverénní výkon jen potvrzuje, že je momentálně o třídu jinde než jeho vrstevníci, a měl by místo Jakubiskových historických slátanin rychle začít pokukovat aspoň do Německa dřív, než ho protykaný pražsko-český "hollywood" pohřbí v škatulkách domácích filmových stereotypů. Mladší z Vorlů mě pak nezaujal zhola ničím, věrohodnější už by snad bylo obsadit přímo writera z ulice - herecké srovnání by prostě tak jako tak vyznělo 10:0 pro Mádla. Už kvůli němu stojí za to Gympl vidět, i když se dost často budete ošívat nad nedostatky. Ale pár dobrých (a nezřídka hodně drsných) hlášek, dvě až tři celkem věrohodně natočené středoškolské soulože plus krátká rvačka nahých gymnazistek ve vaně to nakonec překlopí nad průměr :) Tedy, mírně nad průměr. 55 %. A mám podezření, že skoro takhle nějak to na některých pražských gymplech už fakticky chodí... ač tomu mnozí nechcete věřit :)

Dobře si pamatuju, že když jsem viděl Dědictví při premiéře v kině, fackovaly mě uprostřed nadšeného davu rozpaky nad bezostyšně buranským humorem a třeskutě lidovými neherci. Pocit studu se po letech sice víceméně vytratil a legendárních hlášek je tu opravdu nepočítaně, nicméně průhledná moralita, která navíc paradoxně vykresluje chlastající nemakačenky jako zábavné a vlastně docela milé bytosti, si moje srdce nijak zvlášť nezískala. Ocenit lze snad Miroslava Donutila, jehož advokát marně čelící Bohušovým eskapádám jako jediný nesklouzl do jinak všudypřítomné fraškovitosti, naopak znovu a znovu mě irituje skutečnost, že režisérka věhlasu Věry Chytilové nechá po plátně pobíhat neskutečně topornou Šárku Vojtkovou. Ukázkově přehrávaná je i scéna s odcházejícím číšníkem, a k tomu všemu vulgarismy, která na vás ke všemu Polívka sype s pitomě spikleneckým výrazem "teď už se to konečně může"... Přesto všechno je ale Dědictví docela (ba ne, přiznejme si, velmi) zábavným filmem, který už si dávno vybojoval své místo v české filmové historii - a jako bonus sem tam nabídne i záblesk humoru téměř cimrmanovského. "To je sviňa, to prase..." :) Lehce velkorysých 60 %.

Není to zase nějaká tragédie, ale pro mě čistočistý průměr. Spíš komický (často nechtěně) Matthew Broderick, antiherecky se pitvořící Maria Pitillo (kde zůstal relativně příjemný projev z Ally McBealové?), nudící se Jean Reno a digitální triky, které, pokud si dobře pamatuju, neposadily na zadek nikoho ani v onom roce 1998. Nechci být morbidní, ale o tři roky později ukázal Emmerichovi, jak obrátit New York vzhůru nohama, někdo úplně jiný - a bohužel v reálu. Jediné, co můžu i po letech, je našláplá rocková kolaborace Puff Daddyho a Jimmyho Page na motivy zeppelinovského Kasmeeru ze závěrečných titulků. 50 %.

Těžké, moc těžké hodnocení. Bobule jsou totiž filmem, který skýtá přehlídku začátečnických filmařských chyb, nepravděpodobných dějových schválností , charakterových klišé, nepokrytého opisování, herecké nemohoucnosti... a přesto všechno divák nutně musí cítit, že Tomáš Bařina to v jádru myslel dobře, ba dokonce moc dobře. Když v závěru vzduchem poletuje peří, Krajčo a spol. spustí instrumentální Atentát a nádherná Tereza Voříšková sklízí víno, najednou tam všechno je... ale jen na docela malou chviličku. A pak si vzpomenete, že scénář dělá se zatvrzelou nemotorností a doslovností blbce z Pražáků, Moraváků, policajtů i vinařů. Že Bařina chvilkami bezostyšně cituje či spíš vykrádá nejen Smoljaka se Svěrákem (postřehl jsem přinejmenším odkazy k NA SAMOTĚ U LESA a VRCHNÍ PRCHNI) ale dokonce i YouTube (policejní "tenis" s plácačkami). Že Lukáš Langmajer je totální neherec, který vlastně jen paroduje staršího bratra a to ještě z doby, kdy neuměl, nechtěl nebo nemohl (COPAK JE TO ZA VOJÁKA). Že linka parlamentního letce Lukáše Kohouta je ve filmu absolutně zbytečná, nehledě na to, že tomu upocenému podvodníčkovi byste na plátně stejně nemohli fandit ani na vteřinu. Že se moravskou vinařskou komedii prohánějí ódeesácké špičky, které by nejspíš správný vinař hnal ze dveří vidlema. Že je obzvlášť v Česku neskonale naivní a lživé zkoušet obejít základní pravidlo, které zní: policajt policajta nikdy nepotopí, Že vám tvůrci každý pokus o vtip servírují dost dlouho na to, aby ho ve vzduchu rozpoznal i slepý a hluchý. Že Kryštof Hádek předvádí totožně plytkou hereckou kreaci jako před řadou let v TMAVOMODRÉM SVĚTĚ (předčasně dospělé dítě), takže by s ním někdo jako Tereza Voříšková šel ve skutečnosti do postele tak maximálně ze soucitu. Zkrátka, bída s nouzí. Ale pak přidáte k tomu kratičkému závěrečnému prchavému pocitu opravdové filmařiny taky bytostné profíky Lipského s Postráneckým, kteří jako jedni z mála nesklouzávají ke karikatuře - což právě u Postráneckého mile překvapí, ba šokuje. Oceníte to, že český film se taky konečně jednou vyhrabal z interiéru pražských klubů a kameraman umí moravskou krajinu nakomponovat stejně plakátově, jako Hollywood... Ba ne, Bobule nejsou tak docela trapas. Je to jenom trochu smutný příklad toho, že umět jakž takž točit ještě k filmařině nestačí, a že přinejmenším na psaní scénářů by měl Bařina v budoucnu rozhodně rezignovat, a to navždy. Dávám vstřícných 55 %, přestože to krátké pomíjivé krásno, které je ukryto někde pod povrchem, by stálo za čistou osmdesátku či devadesátku. Zbytek je ale tak na patnáct až dvacet. PS: A mimochodem, chtít natočit druhý díl filmu, kde za něco stojí jen nejzákladnější příběhové jádro, filmu, který navíc scénáristicky vůbec neotvírá cestu k pokračování, to je podle mě jistá tvůrčí sebevražda. To nemůže skončit dobře, dejte na má slova.

Todd Philips musel být zamlada pořádný pařmen, protože už jeho fratpackovsky kongeniální OLD SCHOOL je plné opravdu hustě kaličských příhod - a PAŘBA VE VEGAS to samozřejmě jen a jen podtrhuje. Přestože budete základní dějovou premisu a pár hlavních fórků nejspíš znát ještě dřív, než vysolíte kinobábě do okýnka prachy za lístek, těšte se na fakt docela dobrou komedii. Docela? No ano, i přesto, že Bradley Cooper je vy-ni-ka-jí-cí, Heather Graham i v devětatřiceti božsky krásná a zbytek se snaží seč může, celou tu dobu mi tam tak nějak chyběli Vince Vaughn s Owenem Wilsonem. Ikonou žánru pro mě prostě zůstavají NESVATBOVI, stejně ale dávám místo přiléhavějších pětašedesáti nakonec 75 %. Důvod? Ty nejvtipnější závěrečné titulky filmové historie, kterým se upřímně směju ještě čtvrthodiny po skončení produkce a ze kterých jsem fakt nemohl chvilku popadnout dech. Za ty je deset procent navrch snad ještě málo :)))

Jakmile Bridget Moynahan přidělí Benu Affleckovi na desetibodové stupnici dvanáctku (promiň Bene, ale to fakt ne), jde to s filmem rychle z kopečka. A není divu, když vznikl po 11. září, a přitom se ohání prapodivnými evropskými záporáky a přibaluje dávno vyvanulý jaderný strach z Kremlu. Točit lehce zaprášené špionážní románové série možná v Hollywoodu vynáší, ale mě tahle hra na agenty nebavila ani s mile a stařecky hloupoučkým Harrisonem Fordem, natožpak s jeho mile a mladicky hloupoučkým nástupcem. Není náhoda, že se Affleck k roli Jacka Ryana už nevrátil... a pokud by mělo být po mém, pohřbil bych navždy i celou tuhle sérii. Sotva 55 %, to pětiprocento navíc jen za odvahu a ryze americkou rozhodnost, s jakou filmaři dokázali zatočit se stadiónem plným lidí :) A Ben ať radši režíruje, píše scénáře nebo alespoň hraje v mírně inteligentních romancích.

Z tohoto seriálu jsem měl bohužel s každým dílem stále neodbytnější pocit, že se jeho tvůrcům dokonale daří vrazit meč nepochopení mezi emigraci a šedou zónu, takříkajíc ve stylu "a co je nám vlastně po tom, že tihle chudáčci tak strašně trpěli, když si svoji cestu vlastně vybrali docela sami." Obávám se, že takhle to tedy seriáloví tvůrci (a už vůbec ne Mašínová a Kohout) rozhodně nezamýšleli, ovšem věčné nářky a fňukání Dejdara, Cibulkové či Dulavy, šílená skoromilostná linka Zedníčka a Laurinové, blazeovaná nadřazenost Brzbohatého či poněkud pomateně idealistický mladý slovenský pohraničník, to je na mě trochu moc silný koktejl. Nejsem si vůbec jist, jestli se tady podařilo zůstat aspoň na oné obligátní půli cesty. Slaboučkých 50 % - to už mi byl milejší i takový Hotel Herbich.

Věru šílená záležitost, leč kategorii jedna hvězdička a níže si přeci jen pošetřím pro onačejší bijáky. Televizně pojatý rádoby thriller napumpovaný ovšem jen kompletní sadou žánrových klišé a pocukrovaný neskutečně koženým Ice-T. Herecky stíhá hollywoodský podprůměr jen hlavní záporák a to ještě tak tak. 30 %.

Unikátní, děsivé a ochromující. Zmatek dispečerů na newyorské kontrolní věži je naprosto nezapomenutelná scéna, mráz vám ale bude běhat po zádech celou dobu. Jen doporučuji shlédnout nejméně půl roku před nejbližším leteckým výletem :) Ale vážně, Greengrass tímhle real dokumentem popostrčil filmový průmysl zase o nějaký ten kousek dál. Průlomové filmy je třeba vidět a tenhle k nim rozhodně patří. 100 %. A tváří v tvář patetické Stoneově nudě nazvané WORLD TRADE CENTER by si bez ohledu na matematickou logiku zasloužil UNITED 93 ještě nejmíň o pět procent víc.