Tetsuo

Forrest Gump, Amarcord a Život je krásný dohromady. Když jsem po projekci slyšel dvě novinářky středního věku říkat "Věřila bys, že ten blázen Burton mohl natočit něco tak krásnýho?", bylo mi jasné, že je něco špatně.:)

Ještě o dost horší než první díl, což už je co říct. (Kdybych na to nemusel pracovně kvůli psaní Troškova portrétu, vyhnul bych se tomu širokým obloukem.) ___ Kamera malinko profesionálnější, objeví se tu i takové vymoženosti jako vizuální gag, zvuk mimo záběr nebo humorný hudební podkres, ale hrozně ruší postsynchrony a dabing. _______ Co se týče vtipů samotných, jsou vulgárnější a tupější než minule, ale nejvíc vadí používání téže hudby, závěrečné písně, naprosto hluché obsazení Vondráčkové a Maxy a totálně rozpadlý děj. Minule to totiž bylo přese všechno sudržnější. Teď už se postavy chovají jako naprostí magoři a není v nich ani kapka životnosti. _____ Situace jsou nejen nevěrohodné z hlediska jakéhokoli realizmu, ale blbé i v žánru jakkoli nadsazené komedie. A hlavně je to všechno příšerně ochablé, s nulovou dynamikou. Nuda a trapnost.

Hrozivý debakl po všech stránkách. Režijně i herecky nevzvládnutý převod divadla do filmu - nehledě na sklepácká specifika. Hard-boiled detektivky a filmy noir bývají velmi svižné a atmosféra je až výsledkem rychle navazující akce. Mazaný Filip je ovšem uondaný a vaří atmosféru z řídce rozhozených žánrových ingrediencí. Na celovečerní film je tam toho velmi málo, každá situace i pointa se neúměrně natahují. Hudba tu většinou absentuje zřejmě nikoli ze stylotvorných důvodů, ale prostě proto, že ji nikdo nenapsal, nebo ji režisér neuměl zapojit do stavby vyprávění a dynamizace montáže. Vůbec statičnost celého dílka je velmi nesmírně protivná. Není to jemný a rafinovaný, ale velmi primitivní pokus o parodii. Nevěřím tomu, že Marhoul rozumí žánru, poněvadž tam kromě citací nových - notabene ne-noirových - filmů nemá nic, co by prozrazovalo jeho poučenost. Genialitě Pytlákovy schovanky nebo Limonádového Joea Mazaný Filip nesahá ani po kotníky. O tom, že Hanák vypadá dobře, ale neumí hrát, se všeobecně ví. Rád bych celé partičce okolo tohoto filmu fandil za jejich odvahu a jistou nepopiratelnou výtvarnou pečlivost, ale nemůžu si pomoct, hanba z koukání na tento nepodarek mě fackovala celou dobu.

Spousta testosteronu, a skoro žádný adrenalin: spousta siláckých řečiček, minimum akce, napětí a věrohodnosti. Nesmírně tupé.

První třetinu filmu si člověk připadá jako kdyby naskočil na rozjetý vlak a neseděl v něm; jako by se jen vezl na audiovizuální vlně a poslouchal klasicky hádankovité a chvílemi už poněkud prudící dialogy, ale víceméně nijak vnitřně nerezonoval s příběhem. ___ Autoři nemilosrdně počítají s tím, že se chytáte a vcítíte, což u někoho přijde po třetině filmu (můj případ), u někoho v polovině a u někoho vůbec. Reloaded ještě mohl fungovat jako samostatný film s volně rozprostřenými hádankami, ale Revolutions už ne. _____ Wachowští přišli "jenom" s toužebně očekávaným, nesmírně čistým, perfektně a překvapivě logickým doťuknutím. Ekonomie vyprávění eliminuje zbytečné dohady a směřuje k jedinému cíli. Všechny linie se postupně propojují a nakonec do sebe dokonale zapadnou. ______ Řešení je chytré (ve smyslu dobře zkonstruované) i moudré, a bez nadsázky můžu říct, že má filozofickou hloubku a přináší také potřebnou katarzi. Nekoná se tedy žádný kýčovitý "superhepáč", protože příběh o balanci protichůdných sil se ani nemůže převážit jenom na jednu stranu. _______ Co se týče akce, přestřelka ve stavu beztíže je hodně cool (možná i prostorově lépe zkomponovaná než přestřelka v jedničce), bitva o Zion, v níž desítky lidmi řízených bojových robotů střílí tisíce chobotniček, je dlouhatánská, bombastická, kupodivu i krvavá a špinavá (u matrixovské akce novum) a většinou vás ani nenapadne, že jde takřka o 100% počítačové generované obrazy. Souboj se Smithem je už vyloženě sekvence z jiného světa a zajímá mě, kolik lidí, kteří nikdy neviděli žádnou anime, ji stráví. Pokud znáte aspoň Akiru, budete v sedmém nebi. ______ Abych to shrnul: čtyř a půl hodinový kolos Reloaded/Revolutions považuju za to nejlepší, co se letos urodilo v Hollywoodu a trilogii Matrix řadím k těm vůbec nejlepším sci-fi, jaké kdy byly natočeny. _____ A propos - postava bezúčelného, ale z lásky vzniklého programu holčičky Sati, která umí tvořit krásné věci, je pro mě geniální personifikací ducha celého díla. Evoluce ducha dosahuje vrcholu, když začne myslet a tvořit z estetických pohnutek.

Bay nezná míru. To, že je film brutální mi nevadí (naopak), vadí mi, že není ani za mák vtipný. A tak odporná a přitom líbivě zamaskovaná konzumní kapitalistická ideologie se jen tak nevidí. Finále na Kubě jenom dokládá naprostou ztrátu soudnosti a elementárního citu pro společenské souvislosti. Jako že nedělají politiku, a přitom ji dělají. Bayovi by měl někdo prostřelit prdel, případně ho rozšmelcovat autem.

Jako kdyby Jean-Luc Godard natocil v novem mileniu U konce s dechem.

Tragédie s plnou parádou. Není pochyb o tom, že padesátiletý herec v dětském pyžamku je úchylná věc, ale jsou tu jiné věci, které zarážejí ještě víc. Například, proč v dětském filmu nehrají žádné děti, ale i všechny dětské role hrají dospělí, a jestli chaot Benigni natočil tuhle úchylárnu, protože ho bavil ten bordel, který Pinocchio způsobuje, nebo jestli coby autor věří té moralistické ideologii, pointující celý příběh.

Sice se mi to moc líbilo a soudě podle reakcí divaček, jde o výjimečně povedený film určený současným emancipovaným, ale stále romanticky založeným ženám. Nicméne Salma Hayeková je na tuto roli stále příliš krásná, historicko politické pozadí celého filmu dost plytké a zabalené do mnoha klišé "malířských filmů".

Chvílemi lepší než všichni Indiana Jonesové dohromady. Miyazaki je prostě borec. Úžasně vtipný, dynamický a romantický dobrodružný film.