Tetsuo

Nejsem si jistý, nakolik měl Niccol tu alegorii promyšlenou, nakolik se do ní sám projektuje jako autor, ale nakonec si stejně podrazí nohy. A ačkoli jsem se bavil u narážky na Andreje Tarkovského (hrdina se jmenuje Viktor Taransky), taky nevím, jestli mu chtěl vzdát hold, anebo si utahuje z jeho hlubokomyslného artificiálního stylu. Každopádně ty analogie mezi uměním (art) a umělostí (artificiality), proklamované teze o autonomii umění, kde jsou nedůležití herci, a vůbec ono téma totální manipulace ve jménu svobody vyjádření, dostávají v digitální éře celkem dráždivou příchuť. Dráždí to ale jen intelekt, ne emoce, takže se nelze divit, že ten film je tak chladný.

Ukázkově xenofobický a rasistický film 80. let. Z Japonska si to bere sotva texturu, o jakémkoli pochopení nebo aspoň vykreslení tamní kultury nemůže být řeč. Douglas je zcela nesnesitelný a komický, ať už má na hlavě helmu nebo ne. Důkaz toho, že Scott se rozhodl vytřískat z vizuality Blade Runnera i poslední zrnko. Marně. Ten film je podobně hnusný jako Black Hawk Down.

Ano, tomuto se říká fim "dominantní ideologie". Být žena, která ze sebe nechce dělat blbku a nestačí jí zasmát se chlapovi v punčocháčích, budu velmi naštvaný/á. Tento film ženy velmi rafinovaně degraduje, i když se přitom tváří hrozně emancipačně a chápavě. Především to není film o tom, co ženy chtějí, ani o tom, jaké ženy jsou. Je to příběh o privilegované vrstvě dobře zajištěných měšťáků, kteří nemají žádné skutečné existenciální, natožpak existenční problémy. Žena je jakoby jen jednoho druhu a stačí jí málo ke spokojenosti. Proto je celé poznání a poselství tak líbezně a nasládle lživé a sebevětší filmařská a herecká profesionalita to nevytrhne.

Dokonale vykastrovaná adaptace.

Je zbytečné hodnotit ten film jako průnik do světa snuffu, nebo dokonce jako nějaký sebereflexivní film o filmu, o touze se dívat, o touze manipulovat, o tom, že pohledy vraždí, že soukromé filmy jsou smrtí kina a kinematografie obecně, že perverznost vychází z mechaničnosti rituálů atd. ____ Ne, tento film je v tom nejlepším duchu dědicem noirové školy, která se řídí morálním pravidlem "je třeba něco udělat", ale když už se necháte do případu zaplést osobně, tak už nikdy nebudete stejný jako předtím. Nejde o žádnou jednoduchou moralitu, ani strašení počestných občanů ošklivým pornem. _____ Tenhle snímek je svým způsobem religiózní, ale ne pánbíčářský. Jeho religióznost spočívá v momentu posvěcení, které vyžaduje detektiv Tom Welles po matce zemřelé dívky. "Řekněte, že toho parchanta můžu zabít." V této scéně se ukrývá síla celého díla. Poznání o banalitě zla a nejednoznačnosti toho konat dobro jsou už jen vyústěním vykonané akce, v níž nám násilí neumožní prožít si satisfakci. ___________ 8 MM není tak dokonalý počin jako Volný pád, ale rozhodně jde o mistrovký kousek Joela Schumachera. Kromě skvělé kamery, vyniká především úchvatná huba Mychala Danny, dvorního spolupracovníka Atoma Egoyana. Vřele doporučuji srovnat jeho práci na filmu Exotica s 8 MM. ______ Do srovnání s tematicky podobnými snímky Thesis a Hardcore bych se (narozdíl od jiných uživatelů) nepouštěl, protože ty podobnosti jsou příliš povrchní.

Film bez detailu, ktery spoleha na autonomii divaka. Uzasna prace se zvukem.

Nesmírně podivná, civilní a zároveň psychedelická SF, trochu kafkárna, trochu a la P. K. Dick. Vyznění je o to pikantnější, že Rock Hudson hrával v těch nejpřeslazenějších maloměšťáckých filmech a najednou dostane takovou kládu. V němčem mi to připomínalo Muže, který spadl na Zem. Dá se sehnat i v našich videopůjčovnách.

Výborný dokument o hororovém žánru. Chytré, vtipné, komplexní, s myšlenkou. Možná vám po zhlédnutí dojde, že horory velmi často odrážejí nálady ve společnosti a nejde jen zálibu tvůrců v nechutnostech. 1. světová, Vietnam... atd.

Možná nejprogresivnější sci-fi posledních let, jehož největší kvalitou je lehkost. Film, natočený v budoucnosti a poslaný zpět časem k nám.

Po prvním zhlédnutí velké rozpaky. Bylo by to asi na delší debatu. V zásadě mi to přijde jako dílo, které má být o budoucnosti a přitom se dívá na svět konzervativníma technofobníma očima 50. let minulého století. Navíc se tu všechno doslovně vysvětluje dvakrát i třikrát, ale celkové vyznění je nejasné. A to ani ne nejednoznačné (jako třeba u Blade Runnera); jen se zaměřením na hlavní postavu potlačují další možné významy toho, jaké místo mají roboti ve společnosti. Po řemeslné stránce vynikající, ale příběh stojí za úvahu jen v tom ohledu, nakolik je zpátečnický. Uvidím ještě po druhém zhlédnutí...