Tetsuo

Působilo to na mě mnohem méně než Loni v Marienbadu, přestože je to založeno na stejném principu rozbíjení jednotného narativu. Možná se u mě ohlašují předsudky vůči francouzské výrazové exaltovanosti, kterou tento milostný příběh oplývá.

Přelomový, skutečně moderní film, který rozbíjí klasicky strukturovaný narativ a sebevědomě se dává všanc různým výkladům. Poskytuje záměrně matoucí a nedokonalá časová vodítka, takže prezentovaný syžet je možné upravit do mnoha fabulí. Takové dílo je nesrozumitelné pouze pro ty, kteří chtějí mít jasno, požadují jednotu výkladu a nepřistupují na to, že by smysl díla mohl být v samotné interpretační hře. Ano, je to trochu l´art pour l´art, věkem to trochu schází a zdá se to být tezovité, ale jako východisko k novému využívání potenciálu filmu, je Loni v Marienbadu nezastupitelné.

Kdo někdy četl Ballardovu Bouračku a zná aspoň rámcově teorii transgrese George Batailla, ví, že líp už to snad natočit nešlo.

Mírně nadprůměrná televizní inscenace, u níž není jasné, zda se zde nakonec oklikou nestvrzuje patriarchální řád (v němž se žena podřizuje muži) nebo, jestli se toto schéma naopak jemně a rafinovaně neironizuje.

Nadherny artificialni eurotrash (opak evropskych art filmu), silne poznamenany dobou sveho vzniku, tj. sexualni revoluci. Snad jedine remake Flashe Gordona v sobe ma takovou miru zamerne umele hovadnosti.

Bezpochyby absolutní špička současné digitální trikové idiocie a autorské impotence. Obsazení Owena Wilsona dělá z filmu nechtěnou parodii. Jeho skon si v ničem nezadá se scénami ze Žhavých výstřelů či Scary Movie. Tento paskvil není třeba parodovat, je směšný sám o sobě. Navíc hloupý a nudný. Možná vůbec nejhorší vysokorozpočtový studiový film 90. let.

Zpětným pohledem bráno velmi důležitý film o Česku první poloviny 90. let. Sice nevypadá, že se odehrává v Česku, ale ...