Crocuta

Tuctová rádoby kriminálka, ve skutečnosti spíš ještě tuctovější vztahová nuda.

Náramně povedená nekorektní psí taškařice, která je většinou k popukání, ale občas v ní zazní i nějaký ten mollový tón, hlavně tam, kde divákům připomene, že naši čtyřnozí miláčci vidí svět zejména skrze vztah ke svým lidským parťákům a ten dokáže být někdy hodně bolestný. Každopádně mi "Vocasy na tripu" potvrdily mou dávnou domněnku, co je absolutně největší psí pochoutkou a také jsem se konečně dozvěděl, co náš buldoček každodenně vyřvává na místního pošťáka :-).

Tak jo, shlédl jsem po té reklamní megamasírce alespoň jeden díl, abych mohl s klidným svědomím ohodnotit něco, čeho jsem se popravdě dopředu hrozil. Oprávněně, jak se dalo čekat. Emmino herectví působí asi stejně světově jako její nepřechýlené příjmení (a to ještě nehraje v rámci této bídy zdaleka nejhůř), scénář jako by vypadl z dílny TV Barrandov a celé to působí tak papundeklově lacině, až se vtírá myšlenka, že většina rozpočtu padla na reklamu (a že jí má "Eliška" i s "Damiánem" sakra zapotřebí!). Buď jak buď, můj život je přece jen příliš krátký na to, abych i sebemenší jeho část promrhal dalším sledováním podobných srágor.

Podprůměrné ztvárnění klasické látky, které se po celou dobu utápí ve tmě a stínech pravděpodobně hlavně proto, aby nebylo tak zřetelné, jak je představitel titulní role z formy. Maigretovu úlohu má utáhnout patrně jen svým jménem, protože jakéhokoliv hereckého projevu už není schopen - a to nejen díky své abnormální vyžranosti a z ní plynoucí dýchavičnosti, ale zejména protože Depardieu vypadá, jako by mu největší problém dělalo neusnout a udržet svůj ospalý výraz v alespoň jakž takž snesitelných mezích. Klobouk neodkládá snad ani na hajzlu aby bylo vidět jaký je dobový retro detektiv, ale to už nic nezachrání - Gérardův komisař vypadá jako vypasená androgynní kreatura, která nesahá po kotníky nejen Gabinovi, Cremerovi nebo Atkinsonovi, ale ani Lukavskému, který hrál Maigreta jen v jedné Tv inscenaci a už vůbec ne Hrušínskému, který ho ztvárnil v rozhlase a nebylo ho tudíž vidět. Což Depardieua bohužel je!

Ani zdaleka tak nepovedené, jak se bylo lze obávat a jak předjímali mnozí domnělí experti. V každém případě jde o mnohem lepší film, než jakým byl 4. díl - "Nástroj osudu" "Křišťálovou lebku" hladce trumfne co do vtipu, zdařilosti akčních scén (které zde naštěstí nejsou do nemožnosti přepálené) i úspěšné snahy vzbudit v divácích nějaké ty emoce. Škaredá Wombatka a ten její věčně otráveně se ksichtící spratek mne tedy dvakrát neoslnili, ale čas strávený v kině utekl jako voda a z představení jsme se ženou odcházeli s pocitem že jsme se dobře pobavili a 154 minut zbůhdarma nepromrhali.

Celkem podařený survivor, kouká se na něj minimálně stejně dobře jako na "Mezi vlky" nebo "Horu mezi námi". Já jsem se ale zrovna vrátil z dovolené v Norsku a včera jsem skoro celý den četl Welzlovy paměti "30 let na zlatém severu", a tak mne "Arctic" večer už jen dorazil - ještě že máme srpen, v zimě bych tento bezpochyby kvalitní snímek plný omrzlin a ledních medvědů za této konstelace raději oželel.

Tradice je třeba dodržovat, v dnešní době, kdy jsou "naše hodnoty" tak často ohrožovány ze všech stran tím více. Tudíž na nějaké mekty amerických študáků, že za těchto ztížených podmínek se ta dizertačka fakt nedá psát, se každé květinové dítě z krajů kde slunce nezapadá, může leda vybodnout. Každopádně, až za 14 dnů zase vyrazím na ryby na sever, cestou po švédském venkově raději omezím konzumaci místních nápojů a masových koláčů na minimum.

Adaptace McBainova románu "Deset plus jeden", šikovně přenesená do naprosto odlišného prostředí a se zcela jinou atmosférou. Z Carelly, v knihách empatického a rozšafného sympaťáka, se tu stává mrazivě chladný neurotický mrzout, ale přesto má v Trintignantově podání něco do sebe. Některé scény jsou sice značně přitažené za vlasy, ale suma sumárum jde o zdařilý snímek, jemuž nechybí spád ani napětí.

Divák nepoučený knihami, které hlavní aktéři příběhu po válce napsali (Rudolf Vrba - "Utekl jsem z Osvětimi", Alfred Wetzler coby Jozef Lánik - "Co Dante neviděl") bude patrně dějem chvílemi nemálo zmaten, protože mu budou nutně scházet patřičné souvislosti. Já jakožto čtenář nejen výše zmíněných titulů, ale i další rozsáhlé literatury s touto tématikou jsem byl se zpracováním tématu víceméně spokojen - tu část příběhu "Zprávy", kterou se režisér rozhodl odvyprávět, podává vcelku věrně tak, jak jej popisují Vrba a Wetzler, včetně vyčerpávajícího útěku a tristního přijetí jejich svědectví. Škoda, že vyznění snímku nabourává závěrečná audiokoláž podbarvující titulky, v níž jsou společně bez ladu a skladu citováni Trump, Bolsonáro, Salvini, Kotleba atd., atp., zkrátka všemožní představitelé "zla", jak jej vidí tvůrci filmu - chybí snad už jen Sauron a Lord Voldemort. Všechno dohromady to nepůsobí ani tak jako varování, ale spíš jako naivní a hodně demagogická agitka...

Některé epizody a podniky mne zaujaly více (italské, americké), jiné méně, soutěžící typu "zážitkového" restauratéra, komandujícího své "gájs" a pomlouvajícího konkurenci mne příliš nenadchli. A plky "tajné agentky", která není spokojena s "welcomingem" (česky uvítáním - to by ale neznělo tak "cool", omg!) mne nejen nezajímají, ale spíš serou. Nervy drásající souboje s časem vyvolají snad jen útrpné pousmání a jednotlivé díly byly většinou sestříhány tak, že bylo už dlouho před koncem jasné, pro koho se hlavní arbitr rozhodne a koho odbyde cenou útěchy v podobě nějaké té lichotky na závěr. Ale jako reklama na IKEU a MAKRO dobrý a jsem si jist, že zdejší kulinářské experty a gurmety z velkoměst, brněnské fanoušky Komety zvláště, tento pořad vskutku "baví a zajímá".