Faye

Rafi je 37 a právě se rozvedla. Se svým rozčarováním se pravidelně svěřuje své terapeutce Lise, vlastně skoro kamarádce „ Podepsal to tak rychle, já jsem alespoň předstírala, že se pokouším se nad vším ještě jednou zamyslet“. Ale vzpomínky na svého bývalého brzy vymění za nadšené vyprávění o svém novém a poněkud mladším příteli. Každou další návštěvou je její přítel ještě o něco mladší a vyprávění intimnější. Až najednou věk pasuje (23 let) a a někdy prostě nastanou situace, kdy i psychoterapeut potřebuje radu profesionála ze svého oboru a to nejenom tu etickou. Tradičně skvělá Meryl ve filmu, který je něco víc než jen vtipným příběhem matky, zaskočené láskou svého syna k trochu dospělejší přítelkyni, které navíc její profese dává možnost dozvědět se víc než je mnohdy vhodné. Je to hlavně o porozumění, okouzlení, o odvaze vpustit si někoho do svého soukromí, o důvěře, ale i o všedních dnech, kdy jsou problémy ve vztazích tak nějak víc vidět. „Občas se zamiluješ, něco se naučíš ... a ... pohneš se dál. A tak to má být.“

Bree zbývá poslední operace a změní se ....z přírodou určeného muže na vysněnou ženu, kterou se vždy cítila. Vše zkomplikuje jeden telefonát, mladý muž hledá pomoc svého otce. Bree nemá odvahu se ke svému otcovství přiznat, vždyť to bylo jenom takové „lesbické“ vzplanutí, ale přesto syna (prostituta) z vězení vyzvedne. Podivná dvojice na společné cestě z New Yorku do Los Angeles. 1 * navíc dávám za naprosto přesvědčivou Felicity Huffman v roli Bree, odhadnout jestli její 23 pár chromozomů je XX nebo XY to bych si netroufla.

Na Hallströma poněkud mdlý film o osudových chybách, které nejdou vrátit, bolestných vzpomínkách a odpuštění. A snad i pochopení, že nedopatřením a omylům se nikdo nedokáže vyhnout. Dost mě odrazovalo obsazení J.Lopez, ale filmu neublížila

Jeho život je stejně zakaboněný jako počasí, které moderuje v oblastní TV. A dnů, kdy zasvítí sluníčko, těch je zatraceně málo. Obzvlášť, když se David i Chicago momentálně nacházejí v měsíci únoru . Marně se snaží vrátit ke své bývalé ženě a dětem. A zároveň touží po uznání svého otce, úspěšného spisovatele. A packá to víc a víc.Vedle otce se shodou zlomyslných náhod ocitá většinou v pozici pitomce a jeho zbytečná snaha o návrat k rodině je ještě zoufalejší. ..„Věci nefungují tak, jak jsem předpovídal. Přijmout to, není snadný, ale tak už to v životech dospělých bývá“. Pro N.Cage byl rok 2005, rokem šťastně zvolených filmů, po „Lord of War“ další role, která mu dokonale padne.

. „Jediná věc, která je v Izraeli jistá, je intifáda. A válka.“ Izraelka Hanna a Američanka Rebecca jsou na společné cestě do Free Zone (mezi Sýrií, Saudskou Arábií a Irákem), kam jede Hanna dokončit obchod s Palestinkou .. „Myslím, že je opravdu důležité, znát jazyk svého nepřítele. Škoda, že Izraelci nemluví arabsky jako Palestinci mluví hebrejsky. Možná by se věci změnily.“ Na mrazivou atmosféru filmu a úvodní vlezlou odrhovačku ...... „.přišel Anděl Smrti a zabil řezníka, který zabil vola, který vypil vodu, která uhasila oheň, který spálil hůl, která zbila psa, který zardousil kočku, která snědla jehně, které koupil můj otec.Jen za dvě mince.Jehně! Jehně!..... Jak dlouho bude trvat tenhle koloběh? O pronásledovateli a pronásledovaném, o popravčím a oběti.Kdy skončí tohle šílenství?“, jen tak nezapomenu!

Seriál začíná amatérským přepadením banky. Poté je banka obklíčena policii a Michael Scofield je zatčen a následně odsouzen na 5 let do státní věznice Fox River, kde na svoji popravu čeká Lincoln Burnows.... jeho bratr (odsouzený za zabití bratra viceprezidentky.). Takže je ve vězení, s čerstvým tetováním, vzděláním ve stavebnictví, technickým myšlením a především má informace. Ví o každém důležitém vězni. A nastupuje cestu vzájemných úsluh a zkoušek důvěry. S jediným cílem, dostat svého bratra, o jehož nevinně je přesvědčen, z vězení. Naplánoval každý krok, všechny eventuality „Všechny možnosti? Možná máš plány tady toho místa, ale něco ty plány neukazují ..... lidi.“ Ano, lidi jsou velká, nevyzpytatelná neznámá vždycky! A nejenom ti ve vězení i mimo něj se hraje vysoká hra. Napínavé, chytré, strhující. V rozhodování mezi 4-5* mně pomohl okouzlující kukuč a chlapecký úsměv Wentwortha Millera. Ten kluk by mě utáhnul na vařený nudli :-).

„Pokud se nebudeš umět zasmát sám sobě, tak se ti bude život táhnout víc, než bys chtěl.“ Andrew se plouží životem v odevzdaném útlumu. Až úmrtí matky ho donutí poodhrnout mlhu svého světa sedativ a vydat se domů, do New Jersey na pohřeb. „Stalo se ti, žes překročila tu hranici, kdy si uvědomíš, že dům ve kterém jsi vyrůstala už dávno není tvým domovem. Najednou, dokonce i když máš stále střechu nad hlavou, se vidina domova rozplývá. Jako kdyby se ti stýskalo po místě, které ani neexistuje.“ Kromě kamarádů ze střední, na které naráží doslova na každém kroku a otce s kterým se nenávratně odcizil. Tady potká živel jménem Samantha. Něžný film o hledání pocitu bezpečí, důvěry, sebe. Trochu smutný, trochu veselý, trochu k zamyšlení a jeho pohodová nálada se dokázala přenést i na mě a to i díky skvěle vybrané hudbě.

4* pokud zapomenu, že hady znám i jinak než z televize! Nezapomenutelným pro mě, ale navždy zůstal způsob jakým Eva ukládá potraviny do ledničky ( občas její styl kopíruji), její prostorný byt a ta koupelna ( to se mi okopírovat nepodařilo). Navíc obdivuji i její úžasný pozorovací talent. Na videu se objeví na okamžik útočící had (a i když 1 x to vrátí) „ třeba není jedovatý, třeba je to jenom užovka“, stačí sáhnout do knihovny a hned s jistotou ví „je to mamba“. Šikulka. Přestože je zápletka filmu založena na neuvěřitelných nesmyslech, je to i po letech vtipné. P.S. nevím jak pružné je naše zdravotnictví teď, ale kdyby se vám náhodou tenhle had ocitnul v obýváku. Tak donedávna bylo nejbližší sérum v Johanesburgu, ovšem musíte to stihnout tak. no do čtvrt hodiny :-).

. „ Sousedy, dobu a rodiče si člověk nevybírá“. Zastánce starých pořádků a proti němu Lucrezia Borgia, teda Maryša. Naprosto úžasné!

50.léta- období temna. Kdokoliv mohl být obviněn bez možnosti se obhájit ( a to nejen u nás). A (stejně jako u nás) k tomu stačilo banální nařčení. Ideologické prověrky, profesní likvidace, veřejné ponižující výslechy, udávání.. vše ve fanatické honbě na komunisty. První se proti hysterii postavila stanice CBS. Neuvěřitelná odvaha a vytrvalost s jakou její reportéři poodkrývali praktiky "Výboru pro neamerickou činnost" vyprovokovala jejího největšího zastánce a 6.dubna.1954 se v televizním pořadu střetli dva muži, zkušený novinář Edward R. Murrow a senátor Joseph McCarthy. Černobílé zpracování a autentické nahrávky dokázaly navodit tak mrazivou atmosféru, že jsem se málem ohlížela přes rameno. Takže „Dobrou noc a hodně štěstí“.