faraoon

Šudlání, kouření, šoustání...................kouření, šoustání, šudlání.....................šoustání, kouření, šudlání........a najednou zásadní hlubokomyslná, dramatická, filosofická otázka.........."Měla jsi ho už někdy současně v puse a v prdeli ???".......A je konec -panečku......... A Artporno je na světě.......Bravóóó........

Fakt roztomilá naivňoučká, ale nadčasová blbůstečka, které shovívavě odpouštím množství nelogičností protože mě překvapila téměř dvouhodinovou adrenalinovou jízdou . A jak to panečku před třiceti léty Bont zmáknul pěkně poctivě bez počítačově generované grafiky a tehdy třicetiletý, neokoukaný Reeves do toho dal sympaticky a zuřivě úplně všechno netušíce, že se dočká děsivého propadu v hloupém Wickovi. A stejnětakletá kouzelná Bullock ještě netušila, že to nejlepší jí teprve čeká.

Při vší úctě k 89 obětem teroristického útoku v koncertní síni pařížského Bataclanu v roce 2015 tady hodnotíme úroveň filmu nikoliv smutnou historickou událost. A tato filmová pieta je otravný, nudný a pseudopatetický pokus o výzvu k pláči.

No. Pokud si představím úhlopříčku přes Čechy od Německa po Polsko na mapě. Tak to není až taková vzdálenost. Zato zcela propastná je v mentalitě a ve filmové kultuře. Zatímco na německou produkci se nedá koukat téměř v ničem, u nás občas na něco tak u poláků téměř na všechno.

Ještě nikdy v mém filmovém životě jsem neviděl takové přepětí nelogičností a chyb ve scénáři, že jsem to v 52 minutě znechuceně vzdal bez nároku na finále. A je to škoda. Být vcelku dobrý námět scénáristů uchopen jiným tvůrcem, spíše radnějším nežli bezradným, který nepodceňuje alespoň základní inteligenční výbavu diváka mohl to být bombónek tohoto žánru.

Tady je ta výjimečnost příběhu sympaticky protivná, drze provokativní a roztomile nepravděpodobná. A to je výzva k mému štědrému ocenění a optimistickému potvrzení, že vše špatné může být pro někoho i dobré. Podle mých pravidel splňuje báchorka veškeré parametry jedinečnosti v současném proudu produkcí. Prostě žádné prostoje. Film Vás vcucne ihned od začátku do dobrodružství před i za zrcadlem což je první podmínkou udržení pozornosti. Příběh má bezkonkureční nápad, hravou kameru, nevtíravou muziku a uvěřitelné herecké oslovení. Prostě proplujete fikcí bez bouří a krveprolití přesto s dynamikou a napětím.

Nudný, otravný, utahaný propadák. Nezvládnutá režie, dialogy i herci. A ta patetická trapná ukňouranost v širokém finále.....Toto je horší než odpad.

Při vší úctě ke 130 obětem série teroristických útoků pošahaných islamistů z IS v noci na 14. prosince 2015 v Paříži zůstávám u jedné hvězdy protože myslím, že na CSFD se hodnotí kvalita filmů a když už události tak jejich mimořádné zpracování. Tato patetická nuda, (A to mám Virginii Efiru tak rád), s řadou nelogických reakcí a hloupých vztahových náznaků nesplňuje u mne ani jednu hodnotu kvality. Snad jen jedinou. Každá víra v cosi neexistujícího v hlavách nevzdělaných a hloupých po celé věky plodila pouze násilí.

Zatím poslední Scottovo velkopanské rozmáchnutí po filmovém plátně jakoby leželo v režisérově paměti z jeho podle mne nepříliš zdařilé prvotiny "Soupeři" také z napoleonské doby. Avšak tento poslední s geniální strohostí vystižený osudový vztah Císaře s Josefínou je fikaným Scottovým majstrštychem. Důmyslně totiž zacílil na odvrácenou stránku Napoleonovy osobnosti a rafinovaně odklonil důraz nežli na válečná jatka právě na vztahovou interní linii vojevůdce čímž nedubloval omleté, notoricky známé geopolitické souvislosti a již nepřekvapující válečné obrazy jeho imperiálních úspěchů a strategických schopností. (Avšak pokorně doznávám, že teoretická tréninková průprava proběhla "Napoleon - Metternich: The Beginning of the End" a "Waterloo" 1970). Napoleon by jistě Scotta nepochválil za spolupráci se Scarpou, který směnil důraz úderu než na velkolepost válečné vřavy na bitevních polích a zápach střelného prachu z jeho potu spíše za závan vůně ženského rozkroku do imperátorova chřípí. A tento hazard se mu vyplatil neboť osvětlil oprávněnou, přírodou fylogeneticky vyžadovanou sexuální orientaci vojevůdce, výši jeho testosteronu v krevním řečišti a povznesl nebo alespoň dorovnal jeho dosud neznámou touhu po kralevici nad jeho chorobnou sebestřednou ješitnost sycenou cynickým pohrdáním milionovými lidskými ztrátami. Sázka fištróna Scotta na neomylného Phoenixe a ne vždy, však v tomto případě opravdu jedinečnou Kirby nedělá z eposu Oscarový trhák, ale ztrátou v mé paměti neutrpí.

Páni. Tak to se podařilo. Tady je naprosto nečekaně dobré úplně všechno. Námět, scénář, výborní herci, sqělá kamera a klouzavá muzika. No prostě živočišné uhlí na průjem který "Přišel v noci" společně s Pekovou a Kratinou.