Znovu vidieť Paríž

Podľa popisu to znelo viac než dobre a aj úvod filmu sľuboval perspektívnu psychologickú drámu. Postupne sa však dej stabilizoval a celé sa to napokon po celý čas točilo v tom istom kruhu traumy a pátrania po spomienkach. Celkom škoda, že sa dejový rámec takto uzavrel a takmer nepripustil žiadnu dramatizáciu. Celé sa to skôr odohráva v takej psychologicko-filozofickej rovine, proti ktorej v podstate nemám nič, ale trochu viac epickej esencie by určite nebolo na škodu. 2* (19.05.2023)

„Som jeho manželka a vieme, že to nikdy neprekonáme. Vy ste jediná, s ktorou o tom vie rozprávať.“ __ Alice Winocour má cit pre spoločenské filmy a je vidieť, že má odvahu ísť aj do neľahkých tém. Revoir Paris zachytáva kalváriu ženy (menom Mia) v strednom veku, ktorá s niekoľkými ďalšími ľuďmi prežila teroristické útoky v Paríži z roku 2015. Režisérka sa schválne nevenuje k detailnejšiemu zachyteniu útoku v reštaurácii, všetko prebehne v rámci pár sekúnd a v neskorších častiach príbehu sa objaví len zopár snímok vo forme flashbacku. Mia pátra po svojich spomienkach, objaví komunitu obetí, kde sa snažia jeden druhému prekonať prežitú tragédiu (jedným z najsilnejších momentov je priznanie vdovy o tom, čo spravila // prípadne scéna v múzeu pri „dlhej“ maľbe). Režisérka medzi inými ukáže niečo aj z toho Paríža, ktorú nepoznáme (prípadne poznáme, len sa snažíme na o tom mať nemať vedomie) – nič nie je čierne a biele. P.S.: To, že Virginie Efira je opäť tlmočníčkou ako v (nedávnom) filme Madeleine Collins, je pravdepodobne len náhoda. Osobné hodnotenie: 80% (****) (30.04.2023)

O snímku jsem neměl až do nascendiho komentáře ani tušení, a tady se jasně ukazuje, že by se množina Oblíbení uživatelé měla nazývat spíše Užiteční uživatelé, protože se člověk díky těmto lidem dostane i k filmům, které by jinak minul, aniž by vůbec zaznamenal jejich existenci. Tato záležitost není vhodnou pro milovníky akčního žánru, protože děj plyne dosti zvolna a jde hlavně o pocity. Ne, není to žádná emocionální ždímačka (přestože nepochybuji o tom, že bych se jí v americkém podání dočkal), jde spíš o to, zda se divák dokáže alespoň částečně (bez samotné zkušenosti, kterou bych nikomu nepřál, to víc než částečně ani nejde) naladit na emoce hrdinů tohoto snímku. Mně se to asi podařilo, protože jsem při sledování cítil střídavě vztek, pohrdání, smutek i radost, takže je jasné, že se mi Alice Winocour dostala pod chitin. Sám se tomu vzhledem ke své povaze divím, ale stalo se. Z mého pohledu šlo o jakousi oslavu všech obyčejných lidí, kteří se bez vlastního přičinění dostanou do situace, kdy o jejich životech rozhoduje skupinka vypatlanců, a kteří, přestože vyváznou, už nikdy nemohou vnímat život a svět tak jako dosud. Můj dobrý pocit z celé záležitosti ještě umocnila Virginie Efira v hlavní roli, protože, jak jsem už naznačil v komentáři / recenzi k filmu Benedetta, je to nejen schopná herečka ale i sakra pěkná žena (přibývajícímu věku navzdory). / Poučení: Život a blbec dokáže člověku pěkně překopat priority. 4*+ (08.07.2023)

Vždy ma rozčuľovalo, že pri násilných trestných činoch sa pozornosť médií aj ich konzumentov sústreďovala výlučne na páchateľov a obete ostávali mimo záujmu. Preto som bol príjemne prekvapený takmer neznámym filmom, v ktorom je to inak. Ocenil som množstvo momentov z psychiky obetí, o ktorých som nemal ani tušenia. Až dodatočne som si všimol, že film nakrútila žena, čo vysvetľuje s akou vnímavosťou a citlivosťou to urobila. Jediným mínusom ostáva, že kdejakú kravinu si pozrú desaťtisíce a tento film hodnotím ako 21. užívateľ a komentujem ako tretí. (20.04.2023)

Trochu nerozumiem tomu pátraniu po tých udalostiach, keď ľudský mozog pracuje tak, že zabúda príliš traumatizujúce udalosti, aby sa z toho človek nezbláznil. Ale možno nie u každého je to tak a hlavnej hrdinke to pátranie a pravda prinášali úľavu. Film je to citlivo natočený, aj s malou pointou, ale nie celkom určený pre mňa, preto iba priemer. –––– Nevedel som, čo povedať. Hanbil som sa, že ja žijem. (13.05.2024)