progression

Krásná romantická komedie nejenom o tom, že láska je všude okolo nás. Geniální scénář, hvězdné herecké obsazení a skvělá hudba přináší nevšední zážitek. Pestrá skládanka zdánlivě nezávislých příběhů se navzájem prolíná a postupně se pospojuje až k závěrečnému finále. Je to perfektní "urychlovač" dobré nálady, pokud jste ji před shlédnutím třeba měli přechodně ve srabu. Nezapomenutelných scén je ve filmu "hafo", těžko vybírat. Namátkou třeba svatba v kostele, "cedulkové" vyznání, tiskovka s americkým presidentem, školní koncert (malá Olivia Olson zpívá neskutečně) a mnoho dalších. Všichni představitelé jsou neuvěřitelně přirození a nezapomenutelní jsou i dva hlavní dětští představitelé. V souhrnu je to bezpochyby Love Actually...

Nezapomenutelný film o mužském přátelství (Ventura a Delon ve svých možná nejlepších rolích) a co se s tímto přátelstvím stane, když se objeví krásná Joanna Shimkus ? Už se nedivím Sidney Poitierovi, že si před lety vzal právě ji ... Rozmanitá atraktivní prostředí, kde se děj odehrává, v závěrečném finále dokonce pevnost Boyard (dlouho před TV reality soutěžemi), nádherná hudba a toto všechno vám připraví zážitek, na který jen tak nezapomenete. Já jsem film viděl opakovaně v mládí, hluboko se mi zaryl do paměti a když jsem měl možnost si ho nedávno zopakovat, zjistil jsem, že dojmy a pocity z mládí i "ranně středního věku" :-) se vůbec nezměnily ... Tento film asi bude patřit navěky mezi mé srdcovky, stejně jako slovenský film Medená veža. Mají toho hodně společného (mužské přátelství a nádherný ženský faktor), i když byly natočeny v jiných exteriérech (asi trošku jiné finanční možnosti), s jinými herci i v jinou dobu.

Nádherný příběh mimo jiné o tom, že není tak úplně od věci si občas připomenout dětské časy, kdy jsme měli daleko přirozenější fantazii a všechny podněty jsme daleko více a opravdově prožívali. Velmi přirození a spontánní dětští představitelé (obzvláště Freddie Highmore), skvělý Johnny Depp v roli člověka obdařeného bujnou fantazií, který za pomoci dětských představitelů a nezapomenutelné Kate Winslet v roli matky čtyř dětí, přirozeně a poutavě vytváří neuvěřitelný příběh Petera Pana. Menší ale velice výrazné role zastávají slavní herci už další třetí generace Dustin Hoffman a Julie Christie . Příběh vrcholí nezapomenutelným zobrazením atmosféry v divadle při slavnostní premiéře. Ale to skutečné finále má teprve přijít. "That Is Neverland", podívejte se ...

Jeden z nejlepších "sportovních" filmů, pro mne určitě ten nejoblíbenější, právě proto, že není zdaleka jen sportovní. Nezapomenutelný Will Smith v roli caddieho, no spíše "životního našeptávače", Jack Lemmon ve své úplně poslední filmové roli, jeho "postatně mladší předobraz" v naprosto přirozeném podání vás kouzelně provádí celým dějem a další ústřední postavy filmu vytvářejí neskutečný filmový zážitek. Sportovní postavy mají reálné historické předlohy, a i když je to legenda, tak děj filmu působí naprosto reálně a s většinou ústředních postav "soucítíte". Kromě velice reálných golfových scén je tam i velké množství scén, které vás nutí o celém příběhu i jednotlivých osudech přemýšlet, takže si myslím, že kromě nezapomenutelných scén "golfových i negolfových" příběh v sobě nese i určitá "životní" poselství. Jak on to ten Robert Redford dělá ? ... Některé z postav filmu mi možná ten "němec od A." :-) časem pomalu vytěsní z paměti, ale na "baggera Vanceho" asi nezapomenu nikdy.

Nezapomenutelný film o osudech jedné z koňských legend Seabiscuita (výborné a velice reálné dostihové scény, není divu - zahrál si zde i Gary Stevens a to je nějaká žokejská legenda). Ale není to ani zdaleka film o dostizích, ale především o velice výrazných životních osudech lidí kolem něj (zejména tři ústřední postav), které vás do příběhu vtáhnou a až do konce nepustí. V poutavě vyprávěném příběhu o vývoji životních osudů ústředních hrdinů nechybí ani výstižné vykreslení historie, ve které se film odehrává. Podobné "osudové dostihové" filmy o skutečných koňských velikánech např. "Secretariat", "Ruffian" a samozřejmě legendární "Phar Lap" (i když ty "dostihové scény" jsou sice nezapomenutelné, ale v reálností "malinko" pokulhávají, byla ale jiná doba a v té době asi i technika).

Neobyčejný příběh parkurového koně Jappeloupa, ale především lidí kolem něj. Zajímavě natočený film podle skutečných událostí s velice reálně natočenými parkurovými scénami i "vývojem" hlavních postav kolem neobyčejného koně. Pro mne kromě Caneta nezapomenutelný Daniel Auteuil a Marina Hands. Celý příběh vtáhne diváka rychle do děje a zároveň mu prostřednictvím hlavních postav dá i mnoho podnětů k zamyšlení. Podobně reálný film o skutečném koňském hrdinovi (tentokrát z dostihového prostředí) a výstižně popsanými osudy lidí kolem něj (včetně hereckých výkonů) je např. "Seabiscuit".

Neskutečně lidský příběh Ludwiga Guttmana, židovského lékaře, který v novém prostředí (v malé anglické nemocnici) úspěšně a s ohromným nadšením "bojuje" s do té doby zavedeným způsobem léčby těžce postižených válečných pacientů. Snaží se kromě tělesné schránky léčit především jejich duše, aby se mohli vrátit do "normálního" života ("Nevzdávejte se, nový život čeká, bude jiný, ale lepší."). I při vážnosti tématu je ve filmu dost scén, které vás také pobaví. Velice optimististický film o zakladateli paraolympijských her (což málokdo ví, ani já jsem to před prvním shlédnutím nevěděl). Léčba válečných traumat (a zdaleka nejenom těch válečných) není vůbec jednoduchá. A o tom tento nenápadný film především je. Podobné filmy zabývající se postválečnými traumaty a návratu pacientů do "normálního" života : např. "Návrat domů" s Jon Voigtem a Jane Fondovou a především legendární hollywoodský snímek "Nejlepší léta našeho života" Williama Wylera.

Vlastně taková moderní hudební pohádka pro dospělé ... JENŽE : neskutečný Freddie Highmore ("hudba je všude okolo nás, stačí se jen zastavit a poslouchat"), uvěřitelná ústřední dvojice - krásná Keri a Jonathan, který si to i na ostro odzpívá a Robin Williams v nezvyklé roli "záporáka" vás neuvěřitelně rychle vtáhnou do děje. O krásnou muziku jde přece až v první řadě. Pokud nejste přímo "hudební nepřátelé", zastavte se a poslouchejte. Je co (a napříč žánry). Ani se nenadějete a je tady finále (sice předvídatelné, ale je to přece pohádka ...). U mne kromě koncertního finále asi nejvíce zabrala scéna "Dueling Guitars" v parku. Podobné hudební "srdcovky" : např. "Opus pana Hollanda", "Slavíci v kleci" a vlastně i "Once".

Jeden ze starších filmových klenotů. Docela rád jsem si dal tento týden na AMC "opáčko". Tři hodiny v soudní síni (a v zákulisí), které díky skvělým dialogům, utečou jako voda a nenechají vás ani na chvíli vydechnout. Stanley Kramer tyhle "soudní" filmy uměl zatraceně dobře (a nejenom ty soudní). Ve středu pozornosti je samozřejmě Spencer Tracy, ale další (Lancaster, Schell, Widmark i Marlene) se svými hereckými výkony nezůstávají v ničem pozadu. Nezapomenutelných scén je tam mnoho, neuvěřitelné jsou zpočátku "němé" scény Burta Lancastera. Mne kromě nich nejvíce zaujal Tracyho závěrečný monolog a také závěrečný rozhovor s Lancasterem. Podobné "soudní srdcovky" např. "Kdo seje vítr" (překvapivě zase Kramer), "Dvanáct rozhněvaných mužů", z novějších např. "A spravedlnost pro všechny" s Al Pacinem.

Nezapomenutelný film, pro mne absolutní jednička domácí filmové tvorby. Kronika a naprosto přesná analýza poválečné a především poúnorové doby nezapomenutelně zobrazená na osudech obyvatel jedné moravské vesničky. Díky režisérovi, kameramanovi i výstižnému obsazení ústředních rolí film plyne neskutečně poetickou a poutavou formou. Prostřednictvím mistrného vyváženi scén veselejších, smutnějších, vypjatých či "na zabití" je divák plně vtažen do děje i osudů jednotlivých postav. Ale není to zdaleka jen kronika tehdejší doby, ale naprosto výstižná analýza lidských (jejich i našich) charakterů i chování v konkrétních situacích. Jednotlivé ústřední postavy jsou dost různorodé a možná i díky tomu je ta analýza (zrcadlo) osudů a charakterů tak působivá. Scén i "hlášek", které se vryjou do paměti, je ve filmu mnoho, zrovna tak dost situací k zamyšlení. Nad osudy "rodáků" i nad osudy našimi. Děj filmu nezapomenutelným způsobem glosuje Vlastimil Brodský jako jedna z ústředních postav filmu. Já sám mám své první shlédnutí filmu ještě spojené se zážitkem, který jsem nikdy předtím ani potom v kině nezažil. Ve vyprodaném kině se střídaly hromadné spontánní výbuchy smíchu, potlesku či ovací podle povahy jednotlivých scén. Na konci filmu (až po titulkách) se rozhostilo ticho (nikdo neodešel v průběhu) a po chvíli spontánní dlouhý potlesk (i vestoje). Kdyby tam byl "oponář", bylo by těch opon nepočítaně. Později jsem film viděl znovu, atmosféra zdaleka nebyla taková a nedlouho poté tento filmový klenot putoval na mnoho let do trezoru ...