progression

Dechberoucí životopisné drama o vyjímečné, ale současně i hodně kontraverzní osobnosti generála Pattona, o kterém jsme se my ze starší generace z pochopitelných důvodů ve škole vůbec neučili. Útržkovité informace jsme získávali až o něco později a nikoliv ze zdrojů oficiálních. Pod vedením režisérského velikána Schaffnera vzniklo nezapomenutelné dílo, které osobnost generála Pattona ukazuje se všemi klady i zápory v syrovém a současně strhujícím rytmu. Diváka nenechá ani na chvilku vydechnout a hluboce ho vtáhne do příběhu a "zarazí do křesla", což zrovna režisér Schaffner uměl velice dobře.  Výborná hudba a především vynikající herecký koncert George C. Scotta, který tu zlatou sošku dostal naprosto zaslouženě. Takováhle postava, ta se mu musela opravdu skvěle hrát. "Nepotřebuji, aby mne mí vojáci milovali, ale aby za mne bojovali !"

Moc povedený koncert evergreenů S + Š tentokráte v originálních swingových aranžích. Je obdivuhodné jak to Jiřímu Suchému v jeho věku ještě zpívá a jeho životní i výrazová vitalita na sebe stále strhává pozornost i nostalgické vzpomínky co všechno "vyváděl" v mladších letech. Výborný Emil Viklický a jeho trio, což u něj vůbec nepřekvapuje. Originální aranže i vlastní improvizace zaujmou od začátku až do konce. Dokonce i u písní, kde by si posluchač říkal, že zrovna u některých písní, které má v paměti zaškatulkované úplně v "jiném kabátku" se to přece nedá zeswingovat, ale opravdu dá :-)

Výborný Barabášův horolezecký dokument, což v jeho případě už vůbec nepřekvapuje. Na rozdíl od jeho předchozích dokumentů je malinko potlačená obrazová složka, ale o to zajímavější jsou v dokumentu znázorněné výpovědi horolezeckých legend (Chris Bonnington, Petr Habeler), účastníků tehdejší expedice i významných horolezců mladší generace. Největší místo dostává pochopitelně Ivan Fiala, vedoucí expedice. Výpověď je velice osobní a zahrnuje jak tehdejší události, to co se dělo po návratu, ale pokouší se vysvětlit i to, s čím musel třicet let žít. Horolezecké veličiny komentují tehdejší výstup jako jeden z milníků horolezectví, ale současně se zaměřují i na rizika dlohodobějšího pobytu "v zóně smrti" nad 8000 m. Stará horolezecká pravda je, že úspěšný výstup nekončí na vrcholu, ale až návratem do základního tábora. Pověry Šerpů často zmiňují, že Čomolungma se často rozzlobí a pokořitele nerada pouští zpátky. I to se možná tehdy splnilo, počasí se opravdu změnilo hodně extrémně. O tom všem dechberoucí formou vypráví dokument, který vysvětluje motivace horolezců, rizika himalájského lezení i obtížnosti rozhodnutí "v pásmu smrti". I když tehdejší události shodou všech okolností dospěly k tragédii, vyznění dokumentu je hodně osobní i dojemné.        V souvislosti s těmi návraty zpátky se mi opět vybavilo, jestli tím prvním na vrcholu nebyl tehdy v roce 1924 už Mallory. Tehdejší technické i komunikační možnosti oproti těm současným byly ještě v plenkách, ale jak to bylo tehdy v roce 1924 s tím vrcholem už se nikdy nikdo nedoví. To už ví jen George Mallory ... Ještě jsem si vzpomněl na jednu z nejoblíbenějších knížek svého dětství "Himalájští tygři". Byla to sice románová fikce, ale založená na skutečnostech, které autor studoval velice důkladně.  Budu si ji muset po letech znovu přečíst, jaké budou mé dojmy z této knihy teď.

Skvělé válečné konverzační drama, které přesto, že se odehrává víceméně v jediné místnosti (scénář dle divadelní hry), nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Výborné dialogy a strhující herecké výkony dvou hlavních představitelů s významným režisérským a kameramanským podílem servíruji divákovi dechberoucí příběh nejenom o tom jakými diplomatickými metodami a jakým způsobem lze rovněž ovlivnit běh dějin i názory a postoje protistrany. Jeden z novějších filmů Volkera Schlondorfa, který i v pokročilém věku natočil poutavé dílo, které za jeho významnými filmy z mladších let (a nebylo jich málo) nezůstává vůbec pozadu, možná právě naopak. Ony ty režisérské i životní zkušenosti se neustále prohlubují, takže je to obdobné jak s vínem. Čím starší, tím lepší. Tahle lahvinka byla skutečně výborná a nezapomenutelná.

Další geniální Wajdův film, volně navazující na Člověka z mramoru. Bylo opravdu obdivuhodné takovýto film tehdy natočit, zobrazoval i reálné události a i když opět sklidil vavříny v Cannes, obávám se, že od "černobrýláče" Jaruzelského a jeho věrných Wajda asi "sklidil ocenění" spíše "inverzní". To zahrnutí tehdejších dokumentárních záběrů z Gdaňsku i celá scénáristická a režisérská stavba souvisejícího příběhu je obdivuhodná a nenechá diváka ani na chvilku vydechnout, o množství podnětů k přemýšlení ani nemluvě. Docela brutální obžaloba vládnoucí moci, jejích praktik a současně i věrohodné znázornění a oslava té strany druhé - vznikající Solidarity.  Ve filmu mají místo i návaznost na děj také gdaňské události o deset let zpátky. Jméno Janek Wisniewski tam je opakovaně zmiňováno. K těmto událostem mohu doporučit skvělý novější film "Ćerný čtvrtek, Janek Wisniewski padl" od režiséra Krauzeho (jeho bohužel poslední film).

Andrzej Wajda patřil a patří mezi mé oblíbené režiséry. Tenhle film ale pro mne byl víceméně utajen. Nebylo divu, v předešlém režimu se takováto díla "nehodila moc do krámu". Obdiv Wajdovi, že tento film dokázal tehdy natočit. Myslím si, že ani v Polsku tehdy neměl tento film "na růžích ustláno", i když v zahraničí (tedy kromě východního bloku) sklízel ceny. Výborný scénář a hodně zajímavé a netradiční zpracování nejenom o tom, jak se vybírali a "vyráběli hrdinové/budovatelé/stachanovci - nehodící se škrtněte :-) ale také o tom, co se s nimi dělo dále, poté co splnili svoji roli a režimu posloužili ... Moc poučný film, obzvláště pro ty, kteří tuto dobu zažili. Ale zrovna tak i pro mladší generaci pro představu, jak "cool" bylo žít v režimu a společnosti založené na lžích a přetvářce. Hodně poučný film a obávám se, že i dost nadčasový i "hranicemi neohraničený". Zpočátku jsem si musel trošku zvykat na originální a méně obvyklý způsob vyprávění (film ve filmu), ale po "naladění na vlnu" už to byl pozoruhodný zážitek.

Tak to bylo pro mne moc příjemné překvapení a skvělé pokoukání, které ve mně rezonovalo ještě pěkně dlouho po skončení filmu. Po pár dnech jsem si musel tuhle lahůdku ještě zopakovat. Od režiséra Henri Verneuila jsem v minulosti viděl docela dost filmů a velká většina z nich byla silně nadprůměrných. Ne nadarmo byl považován za jednoho z nejlepších režisérů ve zlaté éře francouzských kriminálek sedmdesátých a osmdesátých let. Tenhle film jsem předtím "nepotkal" a teď musím říci, že patří k jeho úplně nejlepším. Nadčasová kriminálka s politickým přesahem, při jejímž sledování se ani na chvilku nenudíte a jen sledujete postupné odhalování "skládačky" faktů od velice elegantního a překvapivého úvodu až po strhující finále. Výborný a uvěřitelný Yves Montand v hlavní roli spolu s hudbou Ennia Morriconeho to spolehlivě jistí. Samozřejmě si najdete v ději některé drobné nelogičnosti, ale z hlediska odhalování jednotlivých fakt a velice důmyslnému režisérskému rukopisu to v pohodě "zkousnete" , protože vás film strhne a nepustí až do konce. Velice zajímavá je poměrně dlouhá scéna s psychologickým testem (podle skutečných výzkumů). Ale ta délka scény má rovněž význam :a dost možná i na diváka :-) Každopádně je výzkumný test velice zajímavý, ale současně i výstražný a varující - až z něho mrazí. ("Vždyť vy sám jste začal protestovat až při 200 voltech" ...)

Výborný a obsažný dokument o Osobnosti mnoha profesí a zájmů, bez které by Cimrmani nebyli Cimrmany.

Vynikající hudební dokument o spolupráci tehdy šestnáctileté Anne-Sophie Mutter s věhlasným dirigentem Herbertem von Karajanem. Mladičký houslový talent zahrál pod vedením dirigenta bravurně Beethovenův houslový koncert D-dur (jeden z nejkrásnějších, ale současně i nejobtížnějších koncertů houslové historie). Záznam koncertu je protkán velice zajímavými glosami a postřehy jak současné Anne-Sophie (jedné z nejlepších současných světových houslistek), tehdejších pamětníků koncertního vystoupení i interpretů mladší generace, pro něž jsou oba hlavní protagonisté vzorem. Dokument obsahuje i část méně známé, ale odborníky vysoce ceněné nahrávky s Berlínskou filharmonií, která vznikla (napůl inkognito) o pár let později. Ten úsměv Anne-Sophie po skončení koncertu je spontánní a velice výmluvný.

Už se v poslední době po několikráté opakuji, ale polská kinematografie opět nezklamala. Jak už bývá častým zvykem u ČT, tento vyjímečný film šel v "atraktivním" nočním čase a bez předešlých upoutávek (ty jsou asi rezervovány pro jiné typy pořadů a hlavní vysílací čas). Ale přesto díky ČT za jeho uvedení, i když s výše uvedenými výhradami (nebýt toho, že jsem měl nastavenou ČSFD upomínku, tak bych film prošvihnul). Velice působivé drama mapující na osudech jedné z rodin události z prosince 1970 v polském trojměstí. O těchto událostech se u nás obecně skoro nevědělo, protože v té době už u nás byla normalizace v plném proudu a celonárodní euforie po srpnu 1968 i pohřbu Jana Palacha už začínala vyprchávat. Film působí syrovou, ale realistickou formou o tom jakým způsobem se tehdejší moc vyrovnávala s těmi, kteří na nedemokratické poměry upozorňovali. Současně působí i na mladou generaci, kteří tu dobu "vytváření světlých zítřků" či komunistickou totalitu (nehodící se škrtněte) nezažili. Ale současně působí i výstražně, protože je obecně známo, že historie se dost často opakuje a mění se jen vůdci a jejich propaganda. Já jsem měl to štěstí, že někdy kolem roku 1975 jsem se do Trojměstí dostal a až tam jsem se dozvěděl bližší informace o tehdejších událostech a známí z univerzity nám postupně ukazovali i různá zajímavá místa (pomník obětem, který se objeví na konci filmu byl samozřejmě mezi nimi). Solidarita byla v té době ještě 5 let na houbách, ale podhoubí bylo už tehdy zaseto. Je škoda, že tento závažný film z historie ne tak dávné šel na okraji pozornosti, protože by si zasloužil důstojnější místo ve vysílacím čase. Tajně doufám, že po zkušenostech z minula, že filmy, týkající se herců či režisérů bývají dost často ve dvojicích, že by ČT jako druhý mohla uvést od stejného režiséra film Smolensk. To jeho hodnocení na ČSFD je asi hodně subjektivní dost pravděpodobně díky výblitkům různých trollů(