Réžia:
Patrik UlrichScenár:
Patrik UlrichKamera:
František SvěrákHrajú:
Miloň Čepelka, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Jan Hraběta, Miroslav Táborský, Ondřej Vetchý, Luboš Sluka, Josef Čepelka, Genadij RumlenaObsahy(1)
Je známo, že Miloň Čepelka je představitelem (nejen) ženských rolí v legendárním divadle Járy Cimrmana. Méně se ví, že vedle Jiřího Šebánka, Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka patří k zakládajícím členům tohoto ansámblu mapujícím kariéru fiktivního génia z Liptákova. Miloň Čepelka je ale kromě rolí v divadle a ve filmu také básníkem rozvíjejícím starojaponskou formu haiku, prozaikem a textařem věnujícím se širokému žánru hudby, od popových hitů až k dechovce. Režisér Patrik Ulrich renesanční Čepelkovu osobnost představuje na místech, která se významně zapsala do života portrétovaného. Od rodného Pohoří u Opočna přes bývalou vilu Českého rozhlasu, v níž Miloň Čepelka prožil dramatické chvíle srpnové okupace sovětskou armádou v roce 1968 až k žižkovské scéně Divadla Járy Cimrmana. O svém kolegovi a příteli zároveň vyprávějí herec a scenárista Zdeněk Svěrák, herci Jan Hraběta, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský a Petr Brukner nebo hudební skladatel Luboš Sluka. (Česká televize)
(viac)Recenzie (27)
Tak zhruba takhle si představuji životopisný dokument. Ten o M. Čepelkovi je ve své podstatě dokonalý. Důležité je, že divadlo Járy Cimrmana mám velmi rád a Miloň Čepelka v něm patří opravdu k nejlepším. Je to komplexní herec, který zahraje prakticky cokoli a navíc geniálně. Pravda, sám Zdeněk Svěrák připustil, že je lepší básník než scénárista. A bylo nám též vysvětleno, proč zakládající člen žižkovského divadla hrál tak málo ve filmech. Pro mě je ale ještě důležitější, že se sám Čepelka nevyhýbá kontroverzním a ožehavým částem jeho života - členství v KSČ, odchod původních členů apod. A když k tomu připočtu, že jsme navštívili řadu míst jeho života, představených navíc malebně, nebo že za zvuků úžasné hudby a pohledů na krásnou krajinu posloucháme jeho verše, neměl jsem o hodnocení pochyb. ()
Největší herec mezi Cimrmany a nádherný člověk. Krásná pocta, přesně taková, jakou si Miloň Čepelka zaslouží. Klidně mohla být i delší (sakra!), ale i do té jedné hodiny, se toho vešlo strašně moc (sakra!). Prostě půvabné. A pan Svěrák má zase pravdu! Do toho divadla se prostě chodí na Čepelku. A on si to zaslouží. ()
"Můj hřbitov v Pohoří má v každém rohu lípu, a na těch lípách bzučí v červnu včely, jako by se i hroby rozezněly a mrtví by si vyšli na besedu. Radují se, co bude letos medu, a kdo měl život sladší, nežli jiný, vynahradí teď marné laskominy, tomu, co ještě mlád se zabil v jeepu. Takový mír a pohoda tu vane, co bylo, bylo, co se stalo, stalo, hlína to srovnala, a všude plno květů. Přesto zde klekám k vážné prosbě pane. Jednou sem jistě přijdu natrvalo. Leč dokud miluji, nech napospas mě světu." ()
Svěrák: „On hraje figury. My, ostatní, já zejména, jsem furt Svěrák. A tu figuru jen tak lehce připomínám. Ale Miloň… Když dostane roli, tak je ta figura. A Čepelku potlačí. A čím vzdálenější je ta role jeho charakteru, tím ji udělá líp. A nevzdálenější jeho povaze je ženská a on ji dokáže zahrát!“ Krásny človek, vzdelaný, jemný, úprimný. Tento dokument bol pre mňa dojímavým pohľadom nielen do života Miloňa Čepelku, ale aj ďalších členov DJC, do ktorého som sa zamilovala len pred pár rokmi. ()
Věřím, že kdyby byl tenhle dokument celovečerní, uspěl by i v kinech. Na ČT absolutní nadstandard, byť dokumenty v poslední době vznikají krásné a kvalitní. Nejen díky osobnostem, ale i díky obsahu řadím Štace na úvoveň Sommerové a Špátové a jsem ráda, že je na jedné straně tradiční, ale přesto chytlavý a svižný. Oceňuji, když je v dokumentu prostor na hudbu i poezii. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (1)
- Štace znamená místo, kde hraje kočovná nebo zájezdní divadelní společnost. Původ je v německém „der Station“, tedy zastávka, místo zastavení či působení. (sator)
Reklama