Réžia:
Patrik UlrichScenár:
Patrik UlrichKamera:
František SvěrákHrajú:
Miloň Čepelka, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Jan Hraběta, Miroslav Táborský, Ondřej Vetchý, Luboš Sluka, Josef Čepelka, Genadij RumlenaObsahy(1)
Je známo, že Miloň Čepelka je představitelem (nejen) ženských rolí v legendárním divadle Járy Cimrmana. Méně se ví, že vedle Jiřího Šebánka, Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka patří k zakládajícím členům tohoto ansámblu mapujícím kariéru fiktivního génia z Liptákova. Miloň Čepelka je ale kromě rolí v divadle a ve filmu také básníkem rozvíjejícím starojaponskou formu haiku, prozaikem a textařem věnujícím se širokému žánru hudby, od popových hitů až k dechovce. Režisér Patrik Ulrich renesanční Čepelkovu osobnost představuje na místech, která se významně zapsala do života portrétovaného. Od rodného Pohoří u Opočna přes bývalou vilu Českého rozhlasu, v níž Miloň Čepelka prožil dramatické chvíle srpnové okupace sovětskou armádou v roce 1968 až k žižkovské scéně Divadla Járy Cimrmana. O svém kolegovi a příteli zároveň vyprávějí herec a scenárista Zdeněk Svěrák, herci Jan Hraběta, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský a Petr Brukner nebo hudební skladatel Luboš Sluka. (Česká televize)
(viac)Recenzie (27)
Milé. "Miloň je člověk domácí a na zájezdu nevychází" říká o herci kolega. Škoda že neměl ambice stát se filmovým hercem. Kolega pokračuje historkou z divadelního zájezdu: "Miloň šel ven do města" ,"nepovídej, a co se stalo?", "Miloň šel do lékárny a ptal se, jestli mají mast proti proleženinám". Dokument o zakladajicim clenu Divadla Jary Cimrmana je k videni na CT Art v archivu a nepojednava jen o tomto divadle. Vybavuji si Cepelku hlavne jako komika, ale Cepelka pise poezii a texty pisni. Tradicne se postupuje od Cepelkova detstvi. A je tu tradicni moralni dilema ze vstupu do komunisticke strany. Cepelka rika "Smrt je cloveka cil, bolavy a vzrusujici". ()
Věřím, že kdyby byl tenhle dokument celovečerní, uspěl by i v kinech. Na ČT absolutní nadstandard, byť dokumenty v poslední době vznikají krásné a kvalitní. Nejen díky osobnostem, ale i díky obsahu řadím Štace na úvoveň Sommerové a Špátové a jsem ráda, že je na jedné straně tradiční, ale přesto chytlavý a svižný. Oceňuji, když je v dokumentu prostor na hudbu i poezii. ()
Prohlédnout si důležité štace v životě mého oblíbeného cimrmanologa byl pro mě velký zážitek. Je sice diskutabilní, zda se máme jako konzumenti entertainmentu vůbec zajímat o ty, kteří jej produkují, ale v případě Miloně Čepelky to mělo své kouzlo. Ať už jen vypráví o dětství v Opočnu, o křtu pod jménem Amadeus (protože amo znamená v latině miluji), o přátelích z divadla Járy Cimrmana či o oblíbené pozici při psaní, přišlo mi to velmi sympatické a inspirativní. Vyzdvihnul bych zmínku Aloise Beere, jakéhosi českého všeuměla a možný předobraz Járy Cimrmana; stejně tak Čepelkův přístup k humoru, kdy, jak tam říká tuším Svěrák, rád konzumoval humor, rád jej hrál, ale co se tvorby týče, byl spíše vážný. Velmi silná byla část na hřbitově, kdy se cituje z Čepelkových básní. U více zpovídaných se v dokumentu mluvilo o konečnosti a o smrti, což je něco, co mě u starých lidí fascinuje - to smíření s nevyhnutelným. Ačkoliv nejsem fanoušek dokumentů, kdy filmaři naženou slavného člověka, aby nuceně někde chodil, tak tady jsem to překousl. Závěr s odchodem ulicí za zpěvu Marty Kubišové je dojemný. Jsem tedy nadšen. ()
Úžasné putování s Miloněm Čepelkou, které je kouzelné, poutavé a nádherně vystihuje člověka s velikým srdcem a darem bavit lidi. Dokument je hezké nahlédnutí za oponu žižkovského divadla, spojené toulkami po stopách jednoho z cimrmanologů. Jsem rád, že jsem jej několikrát viděl naživo. Chvíle s ním jsou nezapomenutelné, plné milého a inteligentního humoru. Děkuji ()
Největší herec mezi Cimrmany a nádherný člověk. Krásná pocta, přesně taková, jakou si Miloň Čepelka zaslouží. Klidně mohla být i delší (sakra!), ale i do té jedné hodiny, se toho vešlo strašně moc (sakra!). Prostě půvabné. A pan Svěrák má zase pravdu! Do toho divadla se prostě chodí na Čepelku. A on si to zaslouží. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (1)
- Štace znamená místo, kde hraje kočovná nebo zájezdní divadelní společnost. Původ je v německém „der Station“, tedy zastávka, místo zastavení či působení. (sator)
Reklama