Deleatur

Určitě se mi líbilo, že gay tvůrci se poslední dobou nebojí kontroverzních témat ani postav a že to umí ukočírovat tak, aby to nevyznělo homofobně (za úchylku americké demokracie - mccarthismus - můžou úchylové sexuální). Nevadí mi otevřené sexuální scény, ani stylizace historických seriálů. Mezi Bomerem a Baileym byla výborná chemie. Až na jeden moc detailní francouzák bylo intro fenomenální a výstižné... Problém pro mě ale byl scénář, protože se snažil honit moc zajíců, resp. gayů najednou. Přeskoky v čase ničily napětí, protože jsem věděl, které postavy represe přežijou a které ne. Ba hůř - mohly uškodit Bomerově postavě i výkonu. Jakkoli se mi Bailey na začátku zdál zbytečně exaltovanej a jeho postava často přecitlivělá, ve výsledku byla soudržnější, měla logičtější vývoj a opravdovější finální vyznání. Zatímco u Hawka (Bomer) jsem se nestačil vzpamatovat z jeho poslední zrady, a už se k Timovi (Bailey) hlásil veřejně. A pak ještě jednou, nastavovaně. // 68% (je mi líto)

Pro mě příklad, kdy byl Hitchův proslulý smysl pro humor na škodu: špičkování rodičů hlavní hrdinky a frivolní flirtování postavy Dietrichové samy o sobě vtipné a kouzelné, ale jinak solidní thriller tříštily natolik, že mi moc nevadilo to, co považoval sám Hitch za zásadní chybu filmu a podvod na divákovi. Navíc se do nejistého a nepříliš sympatického výkonu Wymanové možná promítly obavy, které Hitch zazlíval ještě jí: prý se vedle krásné Dietrichové nechtěla nechat kvůli roli moc zošklivit a tím svou postavu zničila. (Přitom její postava ani ošklivá nebyla, jen ošklivku měla hrát, aby mohla nenápadně pátrat.) // 57%

Možná chtěl Hitch zdůraznit, že se jedná o červenou knihovnu, proto ty křiklavé barvy a hojně červené. Vratkými a krouživými jízdami kamery třeba chtěl přiblížit hrdinčino rozostřené vnímání... ale celkově jsem měl dojem, že ten film byl utrápenej stejně jako jeho hrdinka. Navíc působil i dost odfláknutě, dneska by se řeklo televizně. Což ještě zvýraznily papundeklové kulisy, u nichž se Hitch nemohl vymlouvat, že mu natáčení v exteriéru nepovolilo studio, protože to byl jeho první film coby nezávislého producenta. Ostatně podle vlastních slov se mu předloha ani scénář nelíbily, ale myslel si, že budou vyhovovat Bergmanové, jež byla tehdy komerční tahák. // 49%

Čekal jsem třeskutě vtipnou screwballovou komedii, ale byla to spíš komedie úsměvná. Nevyšlo ani moje první setkání se slavnou (a Hitchem chválenou) Lombardovou - dle mého Montgomery lépe uhrál žánr, Lombardová oscilovala mezi komedií a dramatem. Ba ani její postava nebyla ve své katarzi tak přesvědčivá. (Hitchcock ale herečku chválil jako osobnost, film považoval za stejnou chybu, jako když později souhlasil s natočením scénáře, který se mu taky moc nelíbil, kvůli jiné herečce - Pod obratníkem Kozoroha s Ingrid Bergmanovou.) Podezřelá byla postava uhlazeného gentlemana Jeffa (Raymond) - chvílemi se mi zdálo (i vzhledem k nalíčení), že tvůrci naznačují něco jiného, než jen "bábovku a vycpanou košili"... // 61%

Ze slavného "filmu v jednom záběru" mě spíš bolely oči. Dobově stereotypní zobrazování gayů jako vyšinutých psychopatů mi tolik nevadilo. To spíš že ta (filmová) vražda byla z dnešního hlediska směšná. Když vrahové blízko sebe vzrušením funěli při vzpomínce na ni, vypadalo to skoro jako parodie. A pro mě nejvíce nechutný na filmu byl fakt, že mrtvola byla v truhle, na níž stálo jídlo připravené k servírování hostům (vč. rodičů oběti). Vlastně by výtky k homofobii ani nebyly fér, protože vím, že New Queer Cinema nastartovala mj. Závrať (ne to Hitchovo Vertigo), která vrahům připisovala homosexuální vztah naprosto otevřeně. // 58%

Těžko vymyslím kousavější popis zdejšího milostného mnohoúhelníku než Milan Klepikov:  "Soudcova choť (Barrymoreová) je ignorována svým manželem (Laughton), soudce marně svádí ženu obhájce (Toddová), obhájce (Peck) se nepříčetně zamiluje do obžalované (Valliová), ta je ale zcela ovládána nepřiznanou vášní k majordomovi (Jourdan), který ji ale nenávidí, protože sám nejvíce miloval muže, kterého ona kvůli němu zavraždila, slepého pana Paradina." Z čehož je též evidentní, že to bylo více milostné než krimi drama. Navíc v posledním případě byla sice pravda, že vozka opakovaně použil ve vztahu k majordomovi označení "queer", to ale bylo správně přeloženo jako "podivín". Koneckonců v Rozhovorech Hitchcock-Truffaut si režisér nevšímal ani ostatních náznaků, ale naopak si posteskl, že chtěl do majordomovy role animálnějšího herce (asi ho inspirovala erotická klasika Milenec lady Chatterleyové). Navrch - obhájcova manželka se křestním jmenovala Gay, tak co... // 62%

Vážně jsem uvažoval o hvězdičce míň, protože jen zvýraznili minulé problémy. U předchozí epizody bylo na potutelný úsměv, že gay utíká od milence do armády... a teď utekl ještě do církevního semináře?! V době, kdy jsou hippies nejdál za rohem? Minule už mi začalo vadit množství gay postav... a teď navíc přijdou s tím, že Fullerův syn cítí, že je s ním "něco v nepořádku"? Ještě že se soustředili i na Fullerovu manželku, která je v příběhu stejně tragickou postavou jako oba gay milenci. A že Williamsová je v její roli opravdu dobrá.

Budu ignorovat drobnosti (Williamsová hraje spíš britskou než americkou paničku, ani teď nepříliš jasný původ sebedestruktivního trápení Fullerova syna, Bomer není zas tak dobrý herec, vedle dobových záběrů vynikla stylizovanost minisérie) a dám plnou palbu za to, jak moc se zlepšili oproti předešlé epizodě - bylo to skutečné drama, kde každý dostal prostor a slabou i silnou chvilku. Možná pomohlo, že v té době se gayové už přestali skrývat a zvykli si bojovat, byť se minisérie tvářila, že teprve začali (v r. 1979 už bylo po Stonewallských nepokojích). Zklidněný Bailey ve své roli působil po všech stránkách dospěleji, i s tou žárlivostí a osudovou přitažlivostí.

Mírně zastaralý, anachronicky salónní a ne dost napínavý thriller. Ale vláčná Bergmanová, decentně obsedantní Grant a "výsada objímat je oba zároveň" stály za to. // 76%

I když mě scéna s titulním výrokem dojala, našel jsem další, tentokrát zásadnější vadu seriálu: odskoky v čase oslabovaly vyznění a hlavně napětí scén. Když jako divák vím, jak to bude za 30 let, těžko můžu trnout, že předtím hrdinům hrozilo každou chvilku odhalení nebo dokonce kriminál. Občas byl pro mě problém pojetí scény (ironie pohovoru v léčebném centru vedle tragického "Chci se vyléčit.") nebo její kontext (útěk od milence do armády). Dále - rozumím tomu, že se tvůrci chtěli vyjádřit ke všem dobovým důsledkům homosexuality, ale už se mi zdá, že těch gay postav je nějak moc.