Deleatur

Jako psychologický thriller mi to vůbec nepřišlo přesvědčivé a zjevně to bylo nad síly nejen Pecka, ale překvapivě i Bergmanové (zpětně mi to potvrzuje pravdivost Bergmanových slov, že ji v Podzimní sonátě musel usměrnit, aby se vzdala hollywoodsky teatrálního a hlasitého projevu). Téma psychoanalýzy působilo spíš jako reflexe soudobé módy, než by s ním šel Hitch do hloubky. S hodnocením bych klidně šel níže nebýt toho, že v něm byly zase pamětihodné momenty, tentokrát i jedna z veselejších gay narážek - rozšafný dr. Brulov (Čechov) ve filmu dvakrát zopakoval své favorizované žačce (Bergmanová): "Manžel Constance je i mým manželem, abych tak řekl." Což bylo vtipné hlavně podruhé, když to pronesl před průvodčím v nádražní hale a ten vykulil oči ještě víc, než když páreček (Bergmanovou s Peckem) potkal samotný, blahosklonně sledoval, jak se ve dveřích líbají (zřejmě na rozloučenou) a když mu podali lístky, nevěřil svým očím: SPOILER "Vy nastupujete oba?" // 51%

I když bylo zřejmé, že Hitche zajímal hlavně střet (neschopných) amerických trosečníků s(e schopným) kapitánem nacistické ponorky, která jejich loď torpédovala chvíli před tím, než ji američtí letci vybombardovali ze vzduchu... tak film podle mě zásadně utrpěl tím, že je očividně celý natočený v interiéru, ačkoli se odehrává na zmíněném (otevřeném) člunu uprostřed širého oceánu. Třebaže musím zároveň ocenit Hitchovu odvahu hledat cokoli pozitivního na postavě nacisty už v průběhu II. světové. // 64%

Bohužel, Bailey byl exaltovanej i jako o 30 let starší. Fullerova poznámka, že jeho postava je pro levicové ideje stejně zapálená jako onehdy pro antikomunismus, sedla. Podle některých by seděla i na dnešní "bojovníky za sociální spravedlnost", kteří kdysi zvonili klíčema, že? Děj se ale i tak moc neposunul, jen se v podstatě více zamotával boj jednoho gay zmrda proti jinému gay zmrdovi. Smyčka se kolem hrdinů sice stahovala, ale tvůrci si sami podrazili nohy odskoky do budoucnosti i opovržlivou hláškou: "Jestli ta blbost byla test mužnosti, tak by jím prošla i moje matka." Takže mi vlastně ani nevadí změkčilý překlad původního názvu epizody. Taky jsem si uvědomil, že pokud bych měl nějaký problém, tak se stereotypem top/bottom - v minisérii je už snad v každé epizodě scéna, kdy si Fuller s Marcusem (Alladin) sednou na mužsky střízlivý pokec nad skleničkou, aby si mj. postěžovali na přecitlivělost svých "ženušek".

Jedno z velmi příjemných překvapení mezi ne tak slavnými Hitchovými thrillery. V jedné eseji o homosexuálních postavách v Hitchových filmech byl strýček Charlie uveden jako diskutabilní příklad. Právem, dle mého misogynie a úpravný zevnějšek rozhodně nestačí, bez ohledu na to, že je to předsudek. Vztah se sestrou jsem viděl naopak: to ona lpěla na něm, protože byl její jediný důkaz, že kdysi byla sama za sebe, zatímco se nyní zcela rozplynula v rodině jako manželka, matka a žena v domácnosti (ve filmu z r. 1943 a od režiséra mě tak feministická úvaha hodně překvapila). Charlie k ní navíc utekl, protože neměl, kam jinam jít. A mimochodem, překlad názvu je sice efektní, ale nepřesný a zavádějící, ve skutečnosti by to měl být naopak Stín podezření. // 81%

Už v názvu je, že se přitvrzovalo. Mně to pořád nevadí, protože to odpovídá dynamice vztahu mezi Fullerem a Laughlinem. Původně jsem si myslel, že tak otevřené a časté gay sexuální scény seriálu určenému pro mainstreamovou platformu škodí, ale když se nad tím zamyslím, vzhledem k tomu, že i antagonisté jsou gayové, tak je beztak gay celý seriál, tedy cílený hlavně na minoritu. Navíc se kolem 50. let min. stol. skrývali všichni, takže nic jiného než sex mezi nimi nepřicházelo v úvahu, jak už v minisérii štve Laughlina i černou hraběnku (Ricketts). Ano, tvůrci nezapomněli na černochy a umění převleku (drag), ani na to, že se v té době teprve emancipovali jako etnická menšina ("To není boj, který teď můžu vyhrát!").

Došlo i na ženský: "Tohle neudělá, hluboce ji miluje." "Jo? Tak sleduj." Scéna s otcem byl přesně ten případ, kdy i s takovým parchantem jako Fuller (Bomer) musím sympatizovat. Naopak u pořád roztomilého Baileyho doufám, že takhle exaltovanej nebude celou minisérii, pokud má pokrývat dalších 30 let a že v odskoku do budoucnosti nehrál jen vyčerpání nemocí (ano, tou nemocí). Zas tak mladý není a tvůrcům slouží ke cti, že z něj neudělali nepolíbeného úplně ve všem.

Velmi příjemné překvapení. Koukám, že nadešel čas, kdy i sami gay tvůrci chtějí psát složitější, kontroverznější... a bojovnější gay postavy. Fuller není gay zmrd jen proto, že má proti sobě ještě větší gay zmrdy. Zároveň je jeho cynismus chytře podpořen ne tím, že je gay a sobec, ale válečný veterán (tedy implicitně ztratil ideály a iluze o lidech obecně za války). Vlastně to vysvětluje i ty drsné sexuální scény. Z hlediska dnešního obviňování LGBTQ+ komunity pomalu ze stalinismu je až ďábelsky ironické, že roztomilý Bailey (Laughlin) hraje zapáleného antikomunistu a rozervaného křesťana ("To je právě ten problém. Když jsem spáchal hřích obcování s mužem, necítil jsem se špinavý, ale čistý. Nejčistší ve svém životě."). Najmě když je to přesto jen slabá verze antagonistů minisérie - McCarthyho (Bauer), Cohna (Brill) a jeho cukrouška (Visser).

Velké zklamání. Působivý gothic horror to byl jen do jisté míry a především díky výborné černobílé kameře. Ale Steeleová mi po L’Orribile segreto del dr. Hichcock jen potvrdila, že je toporná herečka a rozhodně ne tak krásná nebo uhrančivá, ani s tak svůdným hlasem, abych jí věřil, že muže ovládá pouhou sugescí. Navíc se horror na začátku při brutální popravě jen tvářil protikřesťansky. // 30%

Velmi málo napínavý plagiát Mrtvé a živé, resp. špatná adaptace předlohy Daphne du Maurierové. Ironie je, že v Hitchcockově černobílé verzi byl gotický jen dům, ale mnohem ponuřejší než celý tento barvotiskový gothic horror. Navíc byl nejen obsazený béčkovými herci, ale v případě Steeleové velmi nevhodně i typově - tak plnokrevné (a lehce vulgární) ženské jsem nevěřil ani jedny mdloby. // 20%

V Hitchových filmech mám radši Caryho Granta a Dayovou bych mezi hrdinkami zařadil až někam na konec. Thriller to byl solidní, ale pamatuju si hlavně otřesnou zadní projekci ve scéně na marockém trhu a především velmi vtipnou scénku, která ale shodila budované napětí: když ústřední pár pátrá po svém uneseném synovi v honosné rezidenci, kde se pořádá společenský večírek, požádá anglická smetánka slavnou americkou zpěvačku (Dayová), aby jim zapěla. Ta toho využije, aby na sebe syna případně upozornila a odječí (Oscarovou) píseň "Que Sera, Sera" tak, že na ni hosté vytřeští oči, ošijou se a vytočí panenky - Á jé, americká sélebrita se předvádí. // 62%