Emo-haunter

Téměř dokonalý seriál, který mě přikoval k židli. Dynamický, nenudící ani na minutu, silný dějem, konverzacemi, postavami, cliffganery, pointizacemi a mnohými dalšími aspekty. Konec rovněž výborný, díky kterému dávám doopravdy plný počet. Skvělý mystery psychothriller s řádnou dávkou romantiky, melancholie, sociálními strukturami a čistou přirozeností. A přitom tak něžný a čistý, jen co je pravda. Jsem doopravdy spokojen a seriál jsem dál na jeden nádech, byť ta první polovina seriálu byla ještě více bezkyslíková (tzv. ještě geniálnější), než ta druhá (která jen o pár % ztrácela lehoulince dech (tedy byla o trošku méně bezkyslíková, já vím divné fráze, ale tak co už)). Více takových seriálů. Děkuji. 9/10!

Silně nevyužitý potenciál. Pár pěkných okamžiků nezachrání totální nekonzistenci filmu, který nevěděl, čím chtěl ve finále být. Postavy ackeptují veškeré podivnosti, které se dějí, a sami se nad nimi nepodivují ani v nejmenším a berou vše jako samozřejmost. Samotná derivace mi ani tak nevadila, jako spíš to, že se v mé hlavě nestihly urodit řádné city, když se film aspoň pět minut tváří jako romance, najednou se z ní stane přitroublá stupidní akčňárna bez dynamiky. Nějaká logika jde stranou, smysluplnost by se tu hledala marně. To, co se tam kolikrát dělo, bylo těžko uvěřitelné a takto by se normálně existence nechovaly ani v nejmenším... I animace místy drhne a jde na ní vidět umělost, stejně tak jako podprůměrná hudba. Plusové body za pár pěkných nápadů (které se ale vůbec nevyužily do hloubky) psychedelické animace a pointu. I tak ale víc, jak 4,8/10 dát nemohu. Itó tu chtěl udělat druhou revoluci jako Kimi no na wa, řezat to Matrixem, Odyseou a dalšími filmy i z japonské kinematografie, no výsledek vyšuměl do prázdnoty.

Závěr upíří pentalogie mě bavil o trochu víc, než třetí a čtvrtý díl. Byť už nepřináší nic nového a provařuje už uvařenou vodu, má pěkný vizuál, dobrou akci a doskládává i některé dílky puzzlí do sebe. Beckinsale je furt moc pěkná a její kamarádíček James je rovněž typický model upír, vždyť by se za mě do Stmívání hodil více, než Patinsson :D Když shrnu celou sérii, jedná se o slušnou béčkovou sérii. Její přednosti jsou především kostýmy, výprava, slušná akce a troška té mystiky. Naopak její slabinou je dostatečné nerozvinutí mytologie tohoto světa do dostateční hloubky, a rovněž obří absence empatie, provázanosti a osudovosti postav. Jsou to prostě jen filmy na jednou použití pro diváka, a po konci zhlédnutích nezanechávají hloubku, což je škoda, potenciál šlo rozhodně využív mnohem více. Já ale i tak nelituju toho, že jsem na sérii mrkl :) Za mě tento díl zruba 6,2/10

Ale jo, furt ještě obstojné béčko. Fajn akční scény i solidní triky, ale už tak nějak nic moc inovativního a co se týče Underworldu, žádné nové rozšíření tohoto světa se nekoná. Děj se pouze přesouvá na hranu zítřka, a tentokrát už tu nejde jen o boj Upírů a Lycanů, ale i lidí. Scénář celkem jednoduchý a místy až lehce pitomý, ostatně jako všech dílů této série. Nenáročný film na jedno zhlédnutí, bez emocí, osudovosti nebo vykreslených charakterů. I tak ale ještě tři hvězdičky a 5,5/10 dám. Jen škoda, že své možnosti film vyčerpal už po druhém díle. A proto od posledního pátého dílu už vůbec nic neočekávám. Jo a dobrý nápad s granátem na konci.

Vpoura Lycanů je prequelem této série, a vypráví nám příběh o tom, co už jsme se dověděli stručně, jasně a výstižně v díle prvním. Takže když bych k tomu měl něco říct k obsahové stránce, tak nic moc zajímavého, žádné rozvíjení mytologie tohoto světa, protože už jsem to všechno věděl. Ale aspoň jsem si víc okusil atmosféru toho, jak to bylo na začátku. Nicméně děj a scénář hodně podprůměrný. Po grafické stránce tu máme fajn opět fajn výpravu, slušnou kameru, i CGI (až na jeden cringe moment). Nicméně Mitra není Backinsale, aspoň Sheenova přítomnost potěšila, nyní se mi u něj změnil názor, a vnímám ho více jako kladnou postavu, v první díle totiž působil více záporněji, tady v prequelu spíše dobrý Lycan. Rovněž jsem uvítal návrat toho černocha, jehož jméno se mi nechce hledat. No, víc nemám moc co dodávat. I když grafická stránka filmu funguje, nelze zakrýt fakt slaboučký scénář, opět poměrně neempatické postavy, kdy už alespoň víte, komu máte fandit. Na povedený druhý díl to ovšem nemá, a v porovnání s jedničkou je trojka o trošku slabší. Proto víc, jak tři slabší hvězdy dát nemohu, a to jsem ještě celkem mírný.  5,8/10

Jo, já jsem to tak nějak čekal, ale měl jsem pravdu. Za mě je dvojka fakt lepší, než jednička. Jednak se mi líbí, že i při zmatečnosti tolika jmen se film snaží všechno vysvětlovat flashbacky, aby diváka držel v obraze. Film má rovněž lepší hudbu, empatičtější, a konečně je tu i o dost více empatie u některých postav, než v díle předešlém, což hodně rozhodlo o mém hodnocení. Líbílo se mi CGI, líbily se mi lokace, kdy se děj odehrává mimo město, což jsem uvítal, více to sedí. Milostná scéna rovněž moc cute. Rubačky rovněž podle mě lepší, než v minulém díle. Ano, furt je to čistokrevné béčko, kde není pořádně osvětlen důvod chování a jednání některých postav, proč se rozhodly tak či onak, a jaká je jejich motivace - například proč Markus potřeboval tak moc osvobodit svého bratra, když on jediný mu mohl stát v cestě stát se Bohem - možná ho chtěl jako loutku, kdo ví. Já tu klidně 4 hvězdy udělím, protože k tomu filmu přistupuji jako k nenáročné popcornové podívané, a nepotřebuju se k tomu stavět jako tady superchytří recenzenti, kteří čekali kdoví co a když to nedostali, dali jednu hvězdičku. Normálně je to tak na hranici tří až čtyř, ale tu čtvrtou právě dávám z recese a skrz podle mě až moc vysoké kritice této série. Film si na nic nehraje a ani nemá na co, ale diváka baví a podle mě určitě hodně. Dvojka velmi dobře navazuje tam, kde skončila jednička, buduje svůj vlastní svět, který má svá pravidla, svou historii, svou mystiku, svou strukturu a vytváří jí dále a dále, a to je správně podle mě.  Inu uvidíme, kam budou další díly směřovat. 7+0,5 z recese = 7,5/10

Asi jsem hodně přísný skutečností, že jsem dal jen za tři. Opět by se tu hodilo hodnocení půlené, protože cca 3,3-3,4/5 by sedělo. Nemám zde problém s příběhem. Nemám zde problém s tvorbou scénáře. Hodně dobrá je tu výprava, atmosféra s chladnými barvami a věčnou tmou, akce už je sice průměrnější, ale i tak je to furt velmi šlušná podívaná. Největší problém spatřuji ovšem v minimální empatičnosti celého filmu. Tady totiž nějaké emoce projevuje pouze Selena. Nevíte, komu tu máte fandit, protože nikdo zde není dobrý ani zlý, jak upíři, tak lycani tady páchají zlo po staletí a tak nakonec fandíte jen hlavním protagonistům - protože tento film je moderní Romeo a Julie v neoupírské koncepci díla. Nemá to špatné myšlenky, ovšem už jsou derivátem, protože toto se v kinematografii objevuje po "xté". I tak jsem se ale moc nenudil a rozhodně mě to neodradilo od kouknutí na další díly. 6,6/10

Inu, dá se takto dokonalý film nějak recenzovat? Je to těžké. Podívejte se sami. Já se během filmu třikrát rozbrečel. Protože toto se děje. Protože toto jsou lidské příběhy, které se musí dít. Empatie na světě ještě přeci jen existuje. A to je dobře. Ale v dnešní době bohužel začíná vlivem společnosti postupně odumírat. Tady je ale ještě svět poměrně v pořádku. Úžasné herecké výkony všech zúčastněných a nádherná finální pointa. :) Omluvte mě, nyní, drazí kolegové recenzenti, jdu si povykládat s jednou dámou :) Jo a lidi. Je nás tu pomalu 8 miliard. Kdo to ještě zvládne, zkusete ještě pociťovat emoce. Nejsou k zahození.

Když je moon v Utahu, chytáme se za hlavu, zalitý v olovu, únavou na hubu. Pocity jak žiletky, žiletky mý baletky, a v pustým dni, pustý bradavky. Jedeme ve vlaku a v podstatě furt, s peklem a andělem, než se nadějem. Žiletky na těle, žiletky v těle, žiletky ve vlasech, žiletky a jeden steh. Filip Topol 1988. Nedoceněný film, který i mně, který psal o mistrovi Topolovi bakalářskou práci, zůstane vážně nedoceněn. Má svou poetiku, má svou intelektualitu, čerpá z prvků Tarkovského, ale mohl dát mnohem hlubší strukturu a závěry, než ve finále podal. Má pár krásných scén, ale mohl jich dát mnohem více. A to si Topol zasloužil, protože byl géniem písma, géniem existenciality, géniem empatie. Ale co dělat.... Chce se mi spát. Když přijdu ráno domů, sednu si a zapnu televizi. Venku choděj krásný holky, začíná novej den. Ale co s tím, záchod je ucpanej, a žiletky jsou tupýýýýýýýý.  I am lucky, vždyť ty taky... Budem spolu, pouštět draky... Ahoj, Filipe, tam nahoru. I já se brzy rozloučím s Kiliánem, neboj se.

Snímek Kolonie mě rozhodně nadchl svou atmosférou, hereckými výkony a co je nejdůležitější - o Kolonii Dignidad jsem předtím vůbec nevěděl, takže jsem si s velkým zájem po konci snímku vyhledal další informace. Kolonii Dignidad založil v Chile roku 1961 Paul Schäfer - bývalý nacistický lékař, který se dal na dráhu evangelického kazatele. Svět kolonii u města Parral dlouho považoval za skupinu neškodných podivínů v bavorských krojích. Jenže se pak stal skandál - roku 1988 se dostali dva členové sekty ven, a tak se ven vypustily první informace, co se děje v tomto odděleném objektu. Asi 300 obyvatel nesmělo území obehnané ostnatým drátem opustit. V usedlosti platil zákaz telefonů, kalendářů a až na výjimky i sexuálních vztahů. Dnes 61letý Werner Schmidke na hrůzy z kolonie nerad vzpomíná. Když mu byly dva roky, matka ho s devíti sourozenci odvezla do Chile. Jeho rodiče byli přesvědčeni, že míří za lepším životem, který mu dá hodně. Jenže děti už na lodi od rodičů oddělili. Drželi je v domě, kde bydlel vůdce celé osady. Tím Wernerovo utrpení začalo. Od rána do večera nosil dříví z lesa nebo vykopával kameny na poli. Celé dny jen o chlebu a vodě. To nejhorší ale mělo teprve přijít. Zavedli ho do budovy podobné nemocnici. Ve velké místnosti ležely na postelích připoutané nahé děti. Svlékli ho, zavázali mu oči, do uší dali špunty. „Pak začalo peklo. Elektrické šoky, zvířecí bodnutí. Najednou jste slyšeli, jak někdo vedle vás křičí, pokud jste zrovna nebyli na řadě vy. Bylo to peklo. „Skoro o tom nedokážu mluvit, ale chci, protože chci, aby se svět dozvěděl, co se stalo,“ říká Werner Schmidke. Definitivní odhalení přišlo až v roce 1997, kdy zakladatel sekty z Chile uprchl před úřady a chudí, málo vzdělaní a traumatizovaní příslušníci sekty se ocitli na svobodě. Objevily se první žaloby proti Schäferovi. Toho policisti zatkli o osm let později v Argentině, kde se schovával. Chilský soud ho za zneužívání dětí a dospělých poslal na dvacet let do vězení, kde muž přezdívaný Věčný strýc předloni zemřel. Vážné zločiny proti německým občanům ale nespáchal Schäfer sám. Pomáhala mu velmi malá a soudržná skupinka, která za ním pevně stála. Kromě jiných do ní patřil i Hartmut Hopp. Schäferův blízký spolupracovník je druhým odsouzeným. Taky on ale stihl před trestem z Chile utéct. Ke zděšení obětí sekty se ale Hopp loni objevil v Německu. Nucený převoz do chilského vězení mu nehrozí, protože německá ústava zakazuje vydání vlastních obyvatel do ciziny. Poškození proto okamžitě podali novou žalobu. „Doktor Hopp je obviněný hlavně z napomáhání a podněcování sexuálního zneužívání dětí,“ upřesňuje státní zástupce Hans-Dieter Menden. To jsou totiž jediné zločiny, u kterých ještě neuplynula promlčecí lhůta. Během předchozích procesů přitom vyšetřovatelé odhalili další překvapivé skutečnosti. Třeba že se v kolonii skrývali hledaní nacističtí zločinci - včetně nechvalně proslulého doktora Mengeleho. Nebo že vojenský režim diktátora Pinocheta kolonii pravidelně využíval jako tajnou mučírnu. Hopp se k případu odmítá vyjadřovat.  Kolonie Dignidad přitom pořád stojí. Noví správci ji zmodernizovali. Snaží se na odlehlé místo přilákat turisty. V usedlosti přejmenované na Vila Baveria vznikl hotel. Z výnosů se platí odškodné obětem týrání. Nejaktuálnější zpráva z letošního září pak přinesla další zajímavé informace: „V Itálii byl zatčen Němec Reinhard Doring Falkenberg (75), jehož 16 let hledaly chilské úřady kvůli obvinění z únosu. Toho se měl dopustit v 70. letech minulého století, kdy žil s dalšími německými emigranty v osadě zvané Colonia Dignidad, využívané i chilským diktátorem Augustem Pinochetem k věznění a mučení odpůrců jeho režimu.“ Falkenbergovo obvinění se týká zmizení chilsko-italského fotografa Juana Maina, jehož v roce 1976 jako sedmadvacetiletého unesla z jeho domu chilská tajná služba. Režim generála Augusta Pinocheta (1973-1990) držel nad kolonií ochrannou ruku, neboť osadu sám využíval k věznění a mučení svých odpůrců. Schäfer byl zatčen v roce 2005 v Argentině a posléze v Chile odsouzen za zneužití 25 dětí a další zločiny k 20 letům vězení. Zemřel v 88 letech v roce 2010 ve vězeňské nemocnici v Santiagu de Chile. Hodně těchto skvělých informací mi nabídly články z ČT24, kteří o tom měli i krátký videozáznam. Hodně zajímavé a silné téma, ze kterého mrazí. Toto téma je pak tímto filmem zprostředkováno skrze romantický příběh dvou lidí, kteří se oba dostatnou do této kolonie - jeden nedobrovolně a druhá dobrovolně. Režisér Gallenberger se rozhodl, že k filmu přistoupí narací, která je přítomná třeba ve slavném Titanicu. Čekal jsem to surovější, ale bylo to celkem v klidu, Watson, Brühl i Nyqist hrají skvěle, zajímavá je i postava Richendy Carey. Celkově film hodnotím velmi kladně, i přes hollywoodský nádech a trochu odbytý konec, který byl takový lehce nerealistický (osobní názor). Celkově mi ale film dal novou zajímavou informaci, která mě zaujala, a já se tak kromě pomalejšího rozjezdu ani trochu nenudil! 8,5/10 Za mě mezi čtyřmi až pěti hvězdičkami, k dokonalosti chybělo, jak jsem již zmínil, pár menších nelogičností.