Emo-haunter

Naprostá bomba! Absolutně dynamická řežba od začátku až do konce, která vydráždila mé sci-fi choutky až na samotný sci-fi orgasmus, tak jak se zkrátka sluší a patří! Chris Pratt a jeho banda kámošů jedou bomby a řežou všechno, co jím přijde do cesty. Robustní dynamika, perfektní práce s kamerou a efekty, svižná hudba a několik fakt nezapomenutelných sekvencí, které mě přesvědčily o tom, že si tento film určitě nepouštím naposled. Bohužel, opět kvůli místním supererudovaným a  superintelektuálním kritikům, kteří v tomto žánru nenalezly žádné stopy Aristotelovy, Platónovy, Sokratovy, Nietscheho, Darwinovy, Lockovy, Kantovy, Akvinského, a já už ani nevím jaké další poetiky, bude snímek maximálně na hraně sedmdesáti procent, které si ani v nejmenším nezaslouží. Notak, milí kolegové a fanoušci kinematografie - musí každý snímek přinášet pouze naprosté intelektuální blaho všemožných rozměrů až za samotnými hranicemi vesmíru? Kurva, a teď mi řekněte, jak se třeba toto "pro vás béčko" liší svou strukturou od takových legendárních Vetřelců? :D Já nevidím nic špatného na tom, že tento derivát si vzal inspiraci od těch nejlepší, sám to ví, a na nic si nehraje a to je hlavní! Je vidět, že divák začíná být čím dál tím nenažranější, ale jak uvidí nějaký čtyřhodinový snímek, kde padne jedna jediná moudrá myšlenka a nic dalšího se tam neděje, jsou z toho v naprosté prdeli a jejich mozek stříká blahem jako rozmrdanej bělohrot! Ani pyču! Já si film užil od začátku do konce, a musím konstatovat, že jsem se fakt maximálně bavil. A o tom přeci filmy jsou, ne? Aby divákovi přinesly estetický prožitek :) Doopravdy nevím, co jste od Války zítřka čekali, film si na nic nehrál a dokonce sám sebe předčil, než vůbec mohl očekávat! Inu, je to váš názor, nemám právo vám ho brát, ale rozhodně tento film bránit budu! Vždyť je to jaká doba, kdy konečně vyšla nějaká taková řežba. Hezký den:) P.S. Souhlasím s tvým komentářem, verbale!

3,5 hvězdičky - 75% Příjemná komorní sci-fi intelektualitka s hrátkami s časem. Příjemné obsazení, dobrá kamera a pohodové efekty. I hudba slušná. Má to dobrou jiskru a myšlenky, je to ale doopravdy moc komorní, než aby to byl trhák. I tak ale dobrej filmek :)

Silný snímek, který příjemně překvapil. Skvělé herecké výkony, příjemná, byť béčkově vykreslená postapokalyptická atmosféra, kdy efekty místy drhnou. Nicméně musím rovněž pochválit příjemnou a citlivou klavírní hudbu i konečné vyústění filmu. Cesta je zčásti existenciálním snímkem, místy i nepříjemnou hororovou atmosférou a staví člověka do těžkých situací, u kterých není zcela jasné, jak se k nim postavit. Tyto momenty byly pro mě silné a překryjí i poněkud velmi průměrný scénář. I tak ale 80%

Nesmírně dojemný a citlivý snímek, který mě silně zasáhl. Nejedná se rozhodně jen o přerod chlapce v dospělého muže. Je za tím mnohem více, poznání života, jaký doopravdy je a bez příkras. Výborná hudba, nesmírně citlivé herecké výkony dělá z tohoto filmu smutný zážitek. Irving může být rád za to, že se režisérovi podařilo skvěle otisknout jeho knihu na filmové plátno. Příjemný komorní zážitek, tolik emocí v málokterém filmu najdete. 85%

Silný snímek. Dvě třetiny velmi povedené, poté se ovšem režisér dostal do patové situace. Záměrně nechal nasraného diváka ochudit se o pomstu v podobě syrové odplaty - což mnohé esteticky neuspokojilo, a kdyby naopak tu syrovou odplatu mít ve scénaři, tak by částečně zdesintelektualizoval celkovou hodnotu snímku a motivy protagonisty. I tak ale velmi dobrý film, který si 4/5 určitě zaslouží!

Další gangsterská žánrovka. Bohužel, ani zdaleka tak dobrá jako Casino. Bez dynamiky, vývoje postav a nějaké slušné akce. Celou dobu se jen blábolí a mele hubou bez nějakého vyššího principu a jednání postav nemá často moc logiky, jelikož nedojde k jejímu sebemenšímu vývoji. A ani herecké obsazení a dobrá řemeslnická práce nezakryjí slabý scénář a neperspektivnost snímku. Možná je škoda, že jsem viděl tento film až právě po Casinu a Vlkovi z Wall Street, protože z Mafiánů si Scorsese bere hodně inspirace. Za mě i tak velký overrated. 60%

Jestliže jsem měl problém s hodnocením Zrcadla, tak u Nostalgie cítím ještě větší rozporuplnost a nejasnost v tom, jak toto dílo uchopit. Na jednu stranu tu máme opět silná témata dotýkající se celé lidské společnosti, na druhou stranu tu jsou silné existenciální prvky samotného lidského bytí, touhy po domově, nekompatibilnosti s jinou kulturou a cizím prostředím, avšak režisér zde nepřinesl mnoho nového, co bychom již v jeho předchozích dílech nepocítili. Po shlédnutí výborného Solarisu, velmi dobrého povahopisu Andrej Rublev a autobiografického Zrcadla, se nyní s Tarkovským setkávám po čtvrté. Kromě pár dobrých dialogů a klasických uměleckých obrazů, které Tarkovský promítá do většiny svých děl (přírodní živly, prolínání časových rovin, motivy křesťanství, symboly s významem i bez něj) tu podle mého názoru autor nevyužil maximum hloubky svých myšlenek, které zde chtěl sdělit, respektive - místo toho aby se dotknul pouze menšího spektra myšlenek a hlouběji s větší dynamikou, snaží se zde solit tolik reálií, že to všechno dokáže vstřebat pouze hrstka diváků. Je to ovšem můj subjektivní pohled na věc, jelikož nejsem národa ruského, což podle mě rovněž hraje svou roli i ve filmu Zrcadla. Nostalgie a Zrcadlo má spoustu společných autobiografických prvků, které mohou být obtížněji uchopitelné pro diváky bez znalosti různých konkrétních kontextů a reálií. I zde mohu víceméně prohlásit, že pociťuju tu skutečnost, že Andrej si film točí více pro sebe a svou rodinu, než aby se dotknul samotných diváků. Je pak těžké objektivně ohodnotit takové ryze subjektivní dílo. Oceňuji opět skvělou práci s kamerou, hudbou, a také pěknými dialogy, to vše kolem je ale neefektivně zdlouhavé, natahované a kolikrát i kýčovité, když už jste od režiséra několik filmů viděli. "Třetinu života trávíme ve spánku (a tedy sněním): co je skutečnějšího než sny?" 60%

Antikapitalistické podobenství. Velmi dobře natočené, místy celkem nechutné, temné a mysteriózní. Film nabízí otázku a snaží se i lehce rozkouskovat možné řešení. Akorát jsem trochu čekal jiný konec, než takový otevřenější. Nicméně jsem rád, že jsem po delší době viděl něco alternativního. 80%

Inu, naleštěnené je to vcelku pořádně. Když má režisér k dispozici pořádný rozpočet, dokáže svou kamerou, střihem, efekty i dalšími řemeslnickými vychytávkami překrýt i vlastně zcela basic naraci a nevyužitý potenciál základní myšlenky tohoto filmu. První polovina vážně nudná, kdy se skáče jen od jedné osoby k druhé, což začne být brzo fakt boring a některé části byly fakt zbytečné - scénář fakt velmi podprůměrně sestavený a má hodně děr. Když už se konečně aspoň začně něco dít a využívat se potenciál Tenetu, tak je stejně člověk zklamán tou neznalostí universa. Nolan nás hodil do svého příběhů, aniž by nám něco řekl o zákonech tohoto světa, aniž bychom měli aspoň trochu ponětí o tom, kdo doopravdy postavy pořádně jsou - všechny tady jsou jen tak jako by se nechumelilo - bez nějaké empatie, citu, osudovosti a motivace, stejně tak jako celé to prostředí - pak se člověk kolikrát diví, jak dané osoby jednají a z jakého důvodu. Kdyby tady bylo aspoň základní charakter a myšlení postav vykresleno, divák by pak mohl více proniknout do jejich myšlení a necítil se tak zaražen a přemítal, proč se děje to či ono. A rozhodně to není tím, že bych snímek nechápal nebo se ztrácel. Aspoň finální rozuzlení a pointa byla poměrně kvalitní, ale přesto již klišovitá. Takže ve finále se jedná o řemeslnicky kvalitní film, který je řádně rozpočtem vyšperkován a naleštěn, pod jeho krustou se ale skrývá poměrně banální příběh s nezajímavými postavami a nevyužitým potenciálem. Nolane, tentokrát si to za mě trochu odflákl. Kde je ta velká síla příběhu, provázanosti a potřeba jít dál a nechat minulost za sebou (Počátek), kde jsou ty emoce, lidskost a osudovost (Interstellar), kde je to pořádné psychothrillerové napětí a temnota (Temný rytíř), a tak dále, a tak dále? V Tenetu jsem to nepocítil, naopak jsem viděl silnou sterilitu.  63%

Velmi příjemný krátkometrážní snímek o osudu Pastýřky, který velmi vtipným, svěžím a dynamickým tempem, a hlavně jak je u Toy Story zvykem - svou lidskostí a emoční stránkou, ukazuje její příběh do doby, než se opětovně setká s Woodym a starými dobrýmu přáteli! :) Rovněž smekám před moc pěknou animací. Krásná nostalgie, kterou jsem si pustil po dvou letech od posledního dílu. :) K tomu všemu jsem si pustil i malou sérii Krátké příběhy hraček a rovněž Prehistorický a Strašidelný příběh hraček. Moc příjemné zpestření a krásný nostalgický zážitek, který mi vykouzlil několik úsměvů na tváři v těchto podivných časech:)