Emo-haunter

Film se měl původně odehrávat v dánské Kodani, kde se narodil scenárista filmu Kim Fupz Aakeson, nakonec byl však točen ve Skotsku.

Mimo Španělsko byl film překvapivým hitem v Číně. Zpočátku ovšem film promítán v kinech nebyl, ale byl k dispozici na nelegálních webech pro sdílení souborů, kde byl ve velkém stahován. Pozitivní ohlas přimělo místního filmového distributora, aby kontaktoval režiséra Oriola Paula a prodiskutoval jeho uvedení v čínských kinech.

V lednu 2021 se na televizních stanicích NHK BS Premium a BS4K živě vysílal akční speciál založený na manze, jenž pojednával o 64leté Taeko a její dceři a vnučce.

Na oslavu 25. výročí filmu vydala společnost GKIDS 26. února 2016 film poprvé v anglickém formátu s hlasy Daisy Ridley, Deva Patela, Alison Fernandez, Laury Bailey a Ashley Eckstein.

Taeko vzpomíná na své oblíbené loutkové představení z dětství Hyokkori Hyotan Jima (od r. 1964), což byl skutečný loutkový seriál, který se vysílal každý všední den na televizní stanici NHK od roku 1964 do roku 1969.

Ve filmu se hojně využívá tradiční lidová maďarská hudba. Mezi používané nástroje patří výrazná nai, cimbál a housle.

Na rozdíl od typického japonského stylu animace postav mají zde postavy realističtější obličejové svaly a výrazy díky dialogu, který je nahráván jako první (v Japonsku je tradicí nahrávat jej až po dokončení animace) a animátoři přizpůsobují animaci mluvenému dialogu. Isao Takahata také nechal hlasové herce nahrát některé jejich repliky společně, přičemž záběry z jejich vystoupení použily jako vodítko pro návrh i animaci. Scény z minulosti Taeko z dětství však byly animovány před nahráním hlasů, což dává jemný kontrast mezi anime stylem jejího dětství a dospělou „realitou“ rámcového příběhu.

Spoluzakladatel Studia Ghibli a producent filmu Hayao Miyazaki byl nesmírně uchvácen původní mangou. Věřil, že má potenciální hodnotu v zobrazení originálního typu dětského příběhu, který ve schématu není běžný. Cítil však, že on sám nezvládne tuto mangu adaptovat do filmu, avšak jeho nápad zůstal nadále v jeho mysli, když režíroval další dětské filmy, jako například Můj soused Totoro (1988). Nakonec tento nápad nechal na režisérovi Isao Takahatovi.

Film byl překvapivým kasovním úspěchem, přilákal převážně dospělé publikum a stal se nejvýdělečnějším japonským filmem roku 1991.

Tento film je prvním anime od studia Ghibli, který byl režírován někým jiným než Hayao Miyazakim nebo Isao Takahatou. Režie se ujal Tomomi Mochizuki.

Snímek se kromě Tokia odehrává ve městě Kochi ležící na ostrově Shikoku.

V roce 1995 vyšlo pokračování „Ocean Waves II“, avšak jen v knižní podobě.

Ocean Waves byl pokus Studia Ghibli umožnit svým mladším zaměstnancům natočit film přiměřeně levně a rozvinout tak své zkušenosti. Rozpočet byl však nakonec překročen.

Snímek vznikl na motivy původní mangy napsané a ilustrované tvůrcem Leijim Matsumotem.

Herní designér Fumito Ueda uvedl Galaxy Express 999 jako inspiraci pro svou videohru „Ico“ (2001), která byla ovlivněna vztahem mangy zahrnující ženu, která je strážkyní mladého hrdiny při dobrodružstvích po galaxii.

Galaxy Express 999 byl zmíněn v písni „On the Moon“ od známé korejské zpěvačky Sulli.

Na anime se odkazovalo v písni „Express 999“ jihokorejské ženské skupiny Girls' Generation z jejich čtvrtého korejského studiového alba „I Got a Boy“.

Lokomotiva, kterou můžeme v tomto filmu vidět, je model parní lokomotivy japonských národních drah C-62.

Ze snímku lze vycítit jistou inspiraci dílem Kendži Mijazawy „Noc na galaktické železnici“.

Kdybychom měli film zasadit do historický reálií, tak se jedná o snímek dle skutečných událostí, konkrétně se jedná o spor Japonska a Ruska o Kurilské ostrovy. Kurilské ostrovy jsou řetězem ostrovů, které se táhnou mezi japonským ostrovem Hokkaido na jejich jižním konci a ruským poloostrovem Kamčatka na jejich severním konci.