Emo-haunter

Velice dobrý a propracovaný psychologický thriller, který měl hodně hutnou atmosféru, a trochu mi přijde, že si z této atmosféry a určitých narativních prvků něco vzal do své Hry i David Fincher, dokonce jsem měl pocit, jakoby ty některé ulice byly i ulicemi v jeho filmu, vážně. I ten chudák Douglas, zase s ním někdo vyjebává, a on pořádně ani neví, kdo. My diváci to tušíme do poslední chvíle, ale psychologická rovina a hrátky skvěle hrající Stone nechávají do poslední chvíle Douglase v nejistotě. Hodně symbolů, ikonickým momentů, fakt dobrá atmosféra, hudba, práce s kamerou, dialogy, je to film na velmi vysoké úrovni, kdy k dokonalosti mnoho nechybělo, přeci jen bych ale uvítal ještě větší šílenství, kdy Stone mohla tahat nitky ještě jinde než jen v sexuální psychologii protagonistů. I tak ale Verhoeven stvořil film na velmi vysoké úrovni! Škoda, že takové filmy už se v dnešní době moc netočí, respektive ta atmosféra konce osmdesátek a počátek let devadesátých je nezaměnitelná. ***8,5/10*** 

Upřímně jsem byl z filmu poměrně zklamán, a 88% je z mého pohledu velký hype. Mohl to být epický a nezapomenutelný film... Jenže. Postrádá to absolutně nějakou vnitřní logiku, všechno je tam totálně jeblé na hlavu a nereálné. Jako já nevím, ale nepřijde vám divné, že se pořádá největší turnaj historie nejlepších 16 hráčů světa a dají tam někoho, kdo byl nejvýše 500. nejlepší v UFC a nikdy nehrál nic profi, a někoho, o kom se vůbec neví kdo vlastně je, a na základě jednoho videa dostanu úplně na chill možnost tam hrát? Ještě když to řeknou komentátoři - "největší turnaj v historii, šestnáct nejlepších hráčů, a o pár minut později - my vlastně ani nevíme, kdo tento hráč je" - WTF?! To už mám větší šanci já podepsat s Realem Madrid. A takových prapodivných rozhodnutí postav je tam celá řada - manželka učitele fyziky je totálně na dně z toho, že do toho Brendan jde, chce mu to zakázat, ale najednou se rozhodne mu jít fandit s úsměvem na tváři v semifinále proti největším borcům, a ve finále úplně v klidu sleduje to, že nastoupí proti Tommymu, který doposud na turnaji všechny v podstatě zmrzačil? A mohl bych pokračovat, sociologická, psychologická a vnitřní stránka postav je totálně céčková, ne-li hůř, scénář totálně prapodivně vystavěn, nějaká osudovost a motivace postav chybí, otevřený konec byl cílený, protože očividně samotná režie sama nevěděla, co si s tím nakonec počít, no nezlobte se na mě, na tuto hru já fakt nepřistoupím. K tomu chyběly i pořádné ukázky tréninků a progresu protagonistů, a těžko se dá věřit tomu, že najednou minimálně Brendan je světovým fighterem, prostě těch chyb je tam fakt strašně hodně na tom scénáři, až to bije do očí. Je to totálně naleštěné, má to kvalitní hudbu, atmošku, ale to všechno kolem je celkem průser... Tomu filmu se nedá věřit, že to myslí vážně, je to jak z alternativního světa, plné klišé, plné roztodivného chování všech, místy totálně roztěkané kamery při soubojích, inu, nene, toto bylo vážně zklamání... Ani nevím proč uděluji tři hvězdičky, ale těch ***5,5/10*** tomu dám, takže se to do nich ještě s odřenýma ušima vleze, a to hlavně díky mému širokému rozpětí tříhvězdičkového hodnocení.

Neuvěřitelné surrealisticky realistické zjevení, čisté podobenství o podobenství, báseň o básni, touha odtrhnouti veškeré fyzično i psychično a být jednota vesmíru. Alejandro je prokletým básníkem využívající ne papír, ale filmové plátno. Píše zde obrazy tak reálného charakteru, svou představivost přetavuje maximálním možným způsobem tak jak to cítí. Není to film pro každého, ale rozhodně to není pseudointelektuální žvást, a rovněž ani žádný kýč nebo lartpourlartismus, i když z něho vycházeli symbolisté nebo představitelé dekadence. Sociální funkce zde z mého pohledu nejsou vůbec oproštěné, je tu práce s tolika tématy lidství, poznávání, esoteriky, náboženství nejen evropského charakteru, západní i východní kultury, že při jednom zhlédnutí člověk všechno rozhodně nezachytí. Todorowsky pro mě připravil poutní cestu, a jeho řeči jsem porozuměl. Udělil bych klidně i pátou hvězdu, ale bohužel to místy skřípalo střihu, a to nejen střihu kamerovému (kolikrát to jde hodně vidět), ale i práci se zvukem, který byl místy bohužel rovněž špatně sestřihán. A všimněte si takových detailů, jako když mocní lidé dávají peníze spálit, a jedné osobě s kufrem zůstane jeden malý balík peněz - a v tomto případě to režisérův záměr nebyl, jak jde o pár minut později vidět. Já vím, jsem strašnej hnidopich, ale plný počet dávám jen filmům, které jsou pro mě v podstatě bezchybné. Takových drobností je škoda, protože jinak je to po psychologické stránce v podstatě masterpiece, hudba je úžasná, obrazy, podobenství, myšlenky, symboly - rovněž nářez. Scénář a kamera také na naprosto precizní úrovni, stejně tak jako kulisy, výprava, vážně super! Upřímně jsem měl v některých pasážích husinu, místy jsem se nestačil divit, co za potrhlé a šílené nápady tento týpek vymyslel :D V tomto režisérovi určitě budu pokračovat, a už se moc těším na jeho další díla :) ***8,8/10***

Tomu říkám poctivá náhoda nebo zásah odněkud shora?. Dneska akorát předtím, než jsem se rozhodl pustit si tento film (cca v pět odpoledne), bylo na tomto portálu (nekecám) 979 hodnocení. No a jak film skončil, a já jsem se dal na hodnocení, byl jsem rovnou jubilejní tisící recenzent. Ale asi to dává smysl. Nevím jak u ostatních diváků, ale u mě to dnes padlo na melancholickou atmosféru. Venku pršelo, zatažená obloha, kapky dorážející na okna, a když vám od úvodních sekund začne hrát We'll Live Through the Long, Long Days, and Through the Long Nights, cítíte, že jste v totálním ambientním melancholickém módu. Atmosféra mi tedy byla nakloněna, a tímto zdravím i ostatní paralelně sledující diváky, a doufám, že si tuto tříhodinovou melancholii užili alespoň v podobném duchu jako má maličkost.  Tož to byl ode mě takový krátký postřeh, a teď už šupem na hodnocení tohoto filmu. Ještě předtím bych chtěl ovšem zapracovat na prologu. Tento úvod bych chtěl věnovat samotnému Murakamimu, který je již řadu let mou velkou inspirací. Jsem vlastníkem jeho doposud všech českých překladů děl (zdravím především Tomáše Jurkoviče, který nám dal možnost objevit kouzlo tohoto autora) od tohoto naprosto originálního tvůrce, který mě v lecčems ovlivnil. Nepřečetl jsem od něj ještě zatím vše, ale chybí mi už toho velmi málo - 1Q84, Kronika ptáčka na klíček, Komturova smrt a Tancuj, tancuj. Osobně mě nejvíc zasáhlo Norské dřevo, Kafka na pobřeží, Konec světa a Hard-boiled Wonderland a Na jih od hranic, na západ od slunce. Obecně Murakamiho tvorbu rozlišuji do dvou obecných kategorií - reálné příběhy bez fantasknosti, a pak jsou zde jeho magicko-realistické výtvory. Každý čtenář si v jeho dílech najde to své, obě jeho zaměření mají své kouzlo, které může člověka výrazně ovlivnit nejenom v myšlenkách, ale v každodenních činnostech, kdy si uvědomí, že každá nejelementárnější záležitost dává dohromady záležitosti elementárnější, ty se pak spojují v záležitosti menší, malé, až po ty naprosto stěžejní a důležité. Ne nadarmo se říká, že pokud chceme měnit věci okolo sebe, musíme mít nejdřív pochopené své vlastní nitro a umět pracovat konstruktivně se svým vlastním já, se svými pocity a myšlenkami, ale i s emocemi, kdy i ty negativní mají svůj silný význam - ty nás totiž neuvěřitelně posunují vpřed, jsou potřeba, balanc je potřeba. Osobně nepreferuji to, aby na světě bylo dobro, ale aby bylo dobro i zlo vyvážené, vlastně z určitého úhlu pohledu zlo ani dobrou není, ale jen a pouze - BALANC. Murakami mě v tomto dosti ovlivnil, jelikož my ve svých dílech ukázal nejen sociokulturní pojetí existence lidstva, ale dokázal mi poukázat i na ty nejmenší prvky v složitém spektru každodenních událostí tohoto světa. A i když jsou některá jeho díla odlišná, spojuje je právě autorův rukopis, který lze dohledat ve všech jeho dílech, který je příznačný, a dělá z autora ikonu současné postmoderny. Prolog tímto uzavírám, díky za vše, Haruki, jsi legendou. Co dodat k samotnému dílu režiséra Hamaguchiho? Jedná se o adaptaci s tvůrčím zásahem autora. Režisér si zde vypůjčil nejen z této povídky, ale i z jiných některé důležité prvky, a sjednotil je do podoby tohoto díla. Jelikož Muži, kteří nemají ženy, dobře znám, je trošku hlavní téma tohoto filmu odlišné od toho, čím se ve skutečnosti zabírá v literární předloze. I detaily jsou v některých věcech odlišné, a rád se mi během filmu líbilo je hledat. Ať už je to jiná barva auta, jiný důvod smrti manželky protagonisty, či jiná celková pointa filmu. Zde se jako hlavní téma nabízí smíření s tím vším, co se stalo a snaha posunout se kupředu i přes všechny ty nepříjemné věci, které se staly. V povídce to vnímám trochu jinak. Protagonista se zde ptá v dialozích i v monolozích na to, v čem jako muž selhal, co neměl na rozdíl od milence jeho ženy. Trápí se v tom, jak ztratil své ego, jak nemá přátele a jak hledá sám sebe. Tohle je totiž právě jeden z autorových rukopisů, existenciální postavy, které nejsou žádní hrdinové bez chyb, ale veskrze obyčejní lidé, kteří dělají chyby, ale ve svém vlastním nitru se je snaží řešit nebo jim utéct. Nakonec je ale všechny přece jen dostihnou. Na druhou stranu oceňuji, že řidička Misaki je vykreslena do reality naprosto přesně, tady autor zachoval maximální autenticitu. I když je snímek poněkud mixem jiných povídek z této sbírky, má naprosto silnou ambientně melancholickou atmosféru, je vystavěn na silných existenciálních dialozích, kdy se zde paralelně střídají jízdy autem a přípravy na představení, jež tvoří silný řád, má hodně dobrou hudbu, a herecké výkony jsou rovněž na vysoké úrovni. Stopáž se netáhne, nenudí, nevleče se, ale přirozeně pomalu plynu, a je příjemně vypointivizována. Strašně moc se mi na režisérovi líbí, jak pracuje s kamerou a střihem, že se člověk často cítí, jako by v tom autě seděl on, jako by chodil těmi ulicemi města, jakoby projížděl tím tunelem, zabořoval nohy do sněhu a byl vlastně součástí tohoto celého příběhu. Toto kouzlo totiž málokterý režisér svede, a za to mu dávám velký palec nahoru. Nabízí se už jen jedna otázka k obsahu mé recenze - proč jsem neudělil tu pátou hvězdičku? Co jako jediné režisér nedotáhl k dokonalosti, je osudovost, emočnost, prostě pocit, při kterém bych fakt měl smutnit a klidně se i rozbrečet nebo aspoň cítit a soucítit s tím, co se děje. Ta empatičnost tam není taková, jakou bych si představoval - a ano, chápu, ona tam nejspíše prostě ani nemá být, protože protagonisti si zkrátka prošli peklem, ale v tom daném momentu rozuzlení to čekáte, že z nich to, co v sobě drží, uvolní mnohem více. V povídce to totiž zobrazeno není, ale zde si myslím, že mohlo, začněme jenom tím, jak Kafuku při pohled na smrt své ženy nebyl tak v hajzlu, jak jsem čekal - a i bez rozklepaných ruk volal záchranku - to je třeba jasný příklad toho, o čem mluvím. No a navíc ta propletenost dvou hlavních postav je totiž za mě více než osudová, je v lecčems podobná, a zasloužila by si lepší vykreslenost. To je asi tak jediné, co bych filmu vytkl. Někteří i tvrdí, že prvku z jiné povídky se věnovalo příliš mnoho prostoru, já si ovšem myslím, že tyto dvě povídky mají více společného, než se na první pohled může vůbec zdát. Na druhou stranu sám za sebe souhlasím s tím, že rozvíjení vztahu mezi oběma protagonisty mohlo být trošku pečlivější, ale nebral bych to jako nedotaženost nebo chybu - v povídce to také není nikterak vykresleno. I tak ale není co víc vytýkat než to, co jsem uvedl, je za tím neskutečně odvedený kus práce, a jsem upřímně zvědav, zda si současná režie troufne natočit v příštích letech i něco víc, než krátké Murakamiho povídky. Vidět zpracovaný Hard-boiled nebo Kafku na pobřeží, to by bylo něco. Závěrem bych chtěl poděkovat ještě jednou režisérovi, který se toho zhostil chvalitebně, a Murakamimu, který na mé duši zanechal a stále zanechává citelnou stopu. Drive My Car si právoplatně zasloužil sošku Oskara, toto téma totiž je, bylo a bude stále aktuální. Murakami je v jistém spektru padlým andělem, který dobře ví, o čem píše, a ta jeho ryzí autenticita z jeho knih hodně srší, a to  na každé stránce! ***8,5/10***

Alternativní filmový unikát, jediný svého druhu, po kterém nevím, jestli mám mít zlost, brečet, smát se nebo se necítit nijak. Je to experiment, který i přes svou civilnost nenudil, a naservíroval intelektuální smršť všeho možného. Doporučuji zhlédnout všem budoucím teologům, kněžím, mnichům i jeptiškám, a mít z tohoto snímku i státnicovou otázku k závěrečným zkouškám! 8,3/10

Já jakožto divák, který sleduje málo mainstreamy a zaměřuje se spíše na filmy méně známé, než ty nejznámější, jsem měl až nyní tu čest zhlédnout Skálu. Naprosto bombastický ačkní thriller, kde se i řechtáte smíchy, vás přiková k obrazovce a svou naprosto dokonalou akcí, perfektní kamerou, střihem, vizuálem, hudbou, luxusně vybranými postavami, svou synchronií, napětím, emocemi, vás nenechá ani na desetiny sekundy vydechnout. Je to naprosto špičkový akční nářez, který ve mě rezonuje a dlouho rezonovat určitě ještě bude. Jedna akční scéna střídá tu druhou a je tak dokonalá, že se nestačíte divit, kolik geniálně zkomponovaných scén může v jednom snímku vzniknout. Takové mrazení během celého filmu jsem vážně dlouho nezažil. Musím se ještě vrátit k té hudbě, protože ta je za mě naprosto nadčasová a neuvěřitelná, dodává tomu filmu totální šmrnc, a to je jedině dobře. Není doopravdy absolutně co vytýkat, a těch 136 minut uběhne jako voda, že si ještě s chutí mrknete i na závěrečné titulky a teprve po nich si s úsměvem a euforií řeknete, že být filmovým fanouškem je naprosto úžasný koníček! 10/10:)

Nebavilo, nudilo, nenadchlo, prostě toto není můj šálek kávy ani v nejmenším... Postavy ploché, nezajímavé,, bezcharakterní, děj roztříštěný, zmatečný, kamera roztřepená, že z ní hned bolí oči, já nevím, kouzlo a kvality tohoto filmy mě minuly zcela obloukem, a tak nevím, zda dám prostor pro to sledovat další pokračování této série. Nedokážu říct, v čem se u mě stala chyba... Možná tomu někdy za pár let dám znovu šanci a budu to vnímat jinak. Dvě hvězdy za to, že respektuju skutečnost, že film se snaží být jiný, odlišný od klasické mainstream kinematografie v mnoha ohledech, a taky za fajného Damona a Potente, která si zasloužila být v této sérii mnohem déle. Ocenil jsem i Karla Urbana. Celkový dojem ovšem 4,5/10.

Tak konečně jdu na další známou filmovou sérii, kterou jsem ještě neměl tu čest vidět. Kvalitní tři hvězdičky uděluji. Poctivé ústřední duo má spoustu chemie, hraje tu hodně dobrá hudba a je tu i pár slušných akčních scén. Má to rovněž i slušnou atmošku Francie s geniem loci, připomíná to fakt takovou tu německo-francouzskou tvorbu. Nicméně je to takový opening k filmové sérii, kde je celkem jednoduchý scénář i pointa, a jde tam vidět ještě taková ta nezkušenost režiséra s takovým tipem filmů. I tak jsem ale nikterak nenudil, ale nikterak jsem se ani k židli nepřikoval. Nicméně si ostatní díly rád pustím, a jsem zvědav, kam se bude příběh ubírat dál. 6,8/10

Hra rozhodně překvapilo svou skvělou mysteriózní dusivou atmosférou a šíleným závěrem. Pochopil jsem, proč někteří dávají plný počet, a rovněž rozumím skutečnosti, proč někteří dali hodnocení nízké. Já však přináším svůj individuální pohled na věc. Proč jsou některé pointy těžko uvěřitelné nebo pro některé beze smyslu či vnitřní logiky? Můj pohled je takový, že možná celou dobu nesledujeme reálný příběh, ale jakýsi druh podobenství v podobně proměny, transformace člověka k lepšímu já. A pokud to tak Fincher zamýšlel, pak na jeho hru bez problému přistupuji, a její kvalitu oceňuji. :) A já jsem do jisté míry přistoupil, ale ne absolutně. I proto dávám 4* a ne plný počet. I tak je ale Hra legendárním a dobře natočeným thrillerem, který mě přikoval k obrazovce.

Všichni jsou všemi. Já jsem byl, já jsem jsem, já jsem budu. Spletenec tří lidí a časová pavučina bez počátku a konce. Je to hodně originální myšlenka, která byla velmi dobře zpracovaná a v čele se skvělým Hawkem a Snookovou doopravdy nenudila i díky své kratší stopáži. Je to film, který se uceleně pochopí až po několikátém zhlédnutím, takže si to v budoucnu určitě ještě pustím znovu, abych si to kompletně zucelil do jednotny v mé hlavě. Každopádně bych si i rád přečetl tu povídku. I přes komornost se jedná o film, který je fakt dobrý, ovšem kdyby byl delší, měl větší rozpočet a byl by vyšperkován více akčními sekvencemi a nějakým tím vizuálem, byl by to možná jeden z největších masterpieců ve světě kinematografie. 7,8/10.