Emo-haunter

Recese na vězeňské filmy.

Ztělesněné duše, to je to, oč tu celou dobu běží :) Víc netřeba říkat.

Asijská tvorba mi začíná více a více chutit. Doopravdy tomu tak je. Je to odlišná mentalita než evropská a západní produkce. Upřímný, citlivý a opravdový příběh dvou lidí kteří berou hudbu zcela jinak než jako prostředek pro materialismus. V tom se odráží právě i ta myšlenka filmy, a režisér nám klade otázky, co je hudba vlastně zač? Odpověď zde dozajista naleznete, a je jenom na vás divácích, jaký postoj k tomu zaujmete. Óhara i Sató k sobě sedí, chemie mezi nimi naprosto funguje, začal jsem jim oběma okamžitě fandit, a až do poslední chvíle čekal na vyústění příběhu, které se dovíme až po závěrečných titulkách, no vlastně ani po nich není zcela jasné, co se bude odehrávat dále v životech těch dvou, protože takové příběhy píše sám život. Krásná hudba jen podtrhuje emoce, které z filmu každou sekundu vyzařují. Tak se to dělá. Jedná se sice o civilní snímek, ve kterém nenalezneme nějaký velký moment překvapení či něco dosud neviděného, ale je natočen s velkou péčí, a takových věcí si já velmi moc cením. Děkuji režiséru Norihiru Koizumimu za silný zážitek, a s jeho tvorbou jsem dozajista neskončil. ***8,0/10***

Prázdný a bezduchý snímek hrající si na něco co není. Bohužel, po první půlhodině jsem čekal zcela něco jiného - lepšího, intelektuálnějšího, komplexnějšího. Film absolutně neví, jaký je jeho obsah a primární výpověď. Plácá se ani neví v čem. A nezachrání to ani dobře hrající Isaak, jehož vývoj mě ale také hodně zklamal. Gleesonův herecký výkon hodně slabý, ten mě rovněž nepřesvědčil. Nevyužitý potenciál, minimální poselství, odvar již dříve viděného. Plusové body max za příjemnou ambientní hudbu a pár pěkných vizuálních efektů, to ale nezachrání ten velmi slabý zbytek o ničem. ***4,8/10***

Vynikající herecký výkon Kidman, hutná atmosféra, a pár nečekaných zvratů. Ve finále je to ale takový lepší komornější snímek s tématikou, která není ničím převratná. Je to kvalitně natočeno, to ano, ale má to takovou tu klasickou hororovou naraci, která nemá žádné prvky navíc. Problémem také je ta skutečnost, že je to film na jedno zhlédnutí, po tom druhém vás už nemá jak překvapit, podobně jako Šestý smysl. I tak jsem se ale nenudil, a koncem byl velmi překvapen. Lepší tři hvězdičky. ***7,0/10***

Velmi dobrý film a velká pocta všem hasičům - jen si uvědomme, jak náročné toto povolání doopravdy je, a ne každý člověk na to má náturu. I přes slabší scénář a skromnější zápletku k pár zajímavým situacím došlo, hlavní zvrat jsem vůbec netipoval. Film je vyšperkován poctivou atmosférou díky vizuálu, hudbě, kameře a solidním hereckým výkonům. Kladně hodnotím i slušné vykreslení vedlejších postav, což je v dnešní kinematografii z mého úhlu pohledu stále častějším problémem a vedlejší postavy často postrádají rozvinutější charakter. Závěr filmu byl pak emocionálně doopravdy silným zážitkem. Nemám problém s udělením čtyř hvězdiček, film jsem si užil. Jinak taková zajímavost na závěr - jedna část soundtracku mi hodně připomíná část soundtracku ze Skály. Zimmer to dost možná o pár let později použil záměrně.  ***8,0/10***

Poctivá retardovaná řežba od začátku až do konce! Solidní hlášky, brutalita, násilí, industrializovaná estetika a vyjetej Radcliffe s ještě vyndanější Weaving a psychopatickými nepřáteli. Takové filmy určitě stojí za to točit, pokud tedy pan Howden Weavingové doopravdy vylízal klitoris. Jen škoda, že jsme nebyli svědky toho, jak vyndávají Milesovi jeho guny z pracek. Film má poctivý vizuál, hodně cool efekty, práce s kamerou je též very good, místy mě ale hodně boleli oči z hodně překombinovaného střihu, který spíš bil do očí prvních 20-30 minut. Pak už se to dalo zvládat lépe, ale v kombinaci s titulky to bylo celkem utrpení ta první třetina, to vám teda řeknu! I když je to totálně retardovaná kokotinka, byl to příjemně strávený čas, kdy jsem se párkrát i zasmál, mé oči si užívaly krásných efektů, a tak nemám problém udělit čtyři hvězdičky! Je totiž patrné, že film byl dělán s velkým nadšením! ***7,6/10***

Určitě je to nesmírně těžký existenciální film s hutnou temnou atmosférou plné deprese. Přehnaná očekávání ovšem způsobila, že po zhlédnutí ve mně nezbyla v podstatě nějaká naprosto legendární scéna - co beru jako hodně silnou scénu je konec písně The End od Doorsů, kdy je Kurtz zabit. I tak ale se mnou Brando moc nezacloumal, a to jsem se celý film čekal, jak se ti dva spolu střetnou. Nevadí, možná film ocením později, až budu vyzrálejší. Zatím zůstávám u tohoto hodnocení - ***7,0/10*** Viděna 196-minutová verze special edition.

Solidně převedený Murakami na filmové plátno, s typickými znaky, které lze bez problému identifikovat ve většině jeho tvorbě. Ale... Příběh má mysteriózní atmosféru, avšak chybí mu poctivá dávka empatie, větší chemie mezi protagonisty, větší temnota fyzická i psychická, a pomalejší tempo místy drhne. Sice jsem se ve své podstatě nijak nenudil, ale dynamika tu doopravdy hodně chybí. A když jsem celou dobu čekal na to, co se nakonec stane, nestalo se z mého pohledu zase moc. Dostali jsme minimum odpovědí, za to celou řadu otázek, na které si odpověď musíme najít pouze my sami. Burning je kvalitní snímek s poctivou řemeslnickou prací - krásná kamera, která utváří příjemnou atmosféru díky důrazu na detail a scenérii, poctivé herecké výkony i práci s dialogy. Chybí mu ale nějaký ten drive, chemie i víc nečekaných momentů. Celkový dojem je pro mě celkem rozporuplný, na jednu stranu mě film dost donutil přemýšlet, na stranu druhou vím, že šlo vytěžit více. ***70%***

Jojo, cítím v tom kousek Trosečníka, Mary a Max i Kimi no na wa. Taková ta revolta toho odejít ode všech sraček a systému, vysrat se totálně na to, a žít si po svém. Ono se o tom moc nemluví, ale víte, kolik lidí by se rádo vzdalo tohoto rádoby moderního světa, a uteklo pryč do divočiny mimo veškerý systém? Kde není čas ani prostor? Je to občas třeba, protože čeho je moc, toho je příliš, a tento film je toho důkazem. No a normálně jsem schopen i najít lehkou inspiraci Nostalgie od Tarkovského, kdy jsou tyto dva světy přímo v sobě - ostrov i velkoměsto, a navzájem se částečně ovlivňují ve všech spektrech lidského bytí. Samo sebou už je to taková moje vlastní interpretace, ale o tom ty filmy jsou, ať jsi v tom každý najdeme to svoje, proto ty filmy milujeme... Takže co závěrem říci? Nikdy není konec, pokud si sami v sobě neřekneme, že ten konec doopravdy je, ale i to může být stále subjektivně zcestné. Může vždycky přijít anděl, který nás odnese na svých křídlech. A i v tomto cítím filmy Revizoři nebo Brazil či Žiletky, fakt že jo... Heh, inu všechno souvisí se vším... Jo a taky jsem si uvědomil, že mezi lidmi, houbami a rostlinami (myslím tím biologické rozdělení na rostliny, houby a živočichové) není absolutně žádný rozdíl... Všechno je jen o tom, jak se na věci díváme, a jaké jsou naše charakteristiky fyzické duševní stránky, kterými nás obdařila příroda, respektive Ti nad námi :)) ***80%***.