Knifeos

Ačkoliv jsem si neuvědomoval, že mi schází, tenhle film je střípkem, který vyplnil mojí jednu velkou basketbalovou mezeru. Skvělé drama podle skutečných událostí, ve kterém se Ben chopil nelehké úlohy odvyprávět takto přelomovou událost způsobem, aby nepůsobila jako neatraktivní korporátní konverzačka. Dokázal to na jedničku a společně s Mattem Damonem opět doručili hrozně příjemný, svižný i napínavý kousek, který ve výsledku má i solidní informační hodnotu, pokud divák jako já nezná okolnosti vzniku této legendární značky, popřípadě i zákulisí Jordanovo vstupu do ligy. Zkrátka tedy prostý, přímočarý tah na bránu (nebo spíš koš?), při kterém moje oblíbené Hollywoodské duo po letech jednoznačně bodovalo. 7,5/10

Oslava dvou mužů a jejich upřímného pouta, které spočívá čistě v tom, že oba ctí závazky k sobě, které nevznikly z rozkazu nebo snad vypočítavosti, nýbrž z toho, že jsou prostě lidmi. 9/10 

Vše je od začátku pevně stanovené. Ocitáme se za války v nádherné, opravdu nádherné finské přírodě. Tam borec všech borců, finská Baba Yaga, vykope své jmění a vyráží s ním směr banka. Bohužel, spousta nácků dostane natolik špatnej nápad, aby se na něj jen podívali, ba dokonce víc než to. A v tomto duchu dalších 80 minut. Sisu je strašně úderný a nápaditý film, který přes svou takřka němost předkládá jednu infarktovou situaci za druhou a z pohledu našeho divokého hrdiny řeší každou z nich nepředstavitelně originálně. Mělo to onu kouzelnou esenci současných akčních pecek, mělo to esenci Mad Maxe, mělo to hromadu špíny a surovosti, jen pár věcí mi výrazně scházelo. Tím nedostatkem, který u mně citelně sráží body, je vztah k hrdinovi, který jsem po celou dobu vlastně neměl. Mimo to, že jsem mu samozřejmě fandil, tak se jeho počínání brzy stalo standardem, strach o něj opadl a já pak tu parádní akční jízdu "pouze" viděl, ale necítil. Z jednotlivých konfrontací a epizod na mě nebyla ani jedna příliš, než došlo na konec a závěrečných 15 minut mě svojí přehnaností poměrně zchladilo. Je ale na každém, aby zrovna tady posoudil, jestli je to za něj furt OK, nebo ne. Já se kvůli tomu ovšem o kousek přikláním k nižšímu hodnocení, které tuhle akční pecku vůbec nemusí trápit. Kéž by byla vzorem pro ostatní evropské tvůrce. 7/10

Celý seriál začal komorně, jako příběh jednoho zkušeného mazáka a jeho ušatýho, miloučkýho dítěte a odstartovalo to jeden opravdu právem milovaný hit. Druhá série šla ještě dál a s úžasnou technickou kvalitou každé epizody našla v Mandalorianovi vlastního Zaklínače, který procházel jedním vesmírným dobrodružstvím za druhým a směřoval k srdcervoucímu závěru. Bylo na místě zakřičet This is the way! a těšit se na pokračování. A dnes tu máme třetí sérii, která zcela mění koncept. Nezávislost epizod jde stranou a dostáváme ucelený příběh o sjednocení Mandalorianů a obnovení planety. A za mě je to sakra dobrý námět! Není jediný důvod na něj pindat. To, co tuto sérii oproti předchozím sráží je především scénář. On není o tolik horší než dříve, změna konceptu z komornosti na velkolepost, ale nutně vyžaduje změnu v přístupu ke scénáři a to se jaksi nestalo. Děj má ale jednoznačnou návaznost a nemám problém ani s volbou námětů pro epizody. Mám ovšem velký problém se zkratkovitostí. Byla zde hromada scén, které byly uspěchané, nedodělané a často jsem měl pocit, že tvůrci nedokáží plně prodat to dobré, co sypou z rukávu. Těšil jsem se ale na to, co Mando umí nejlépe - poskládat kousky dohromady a předvést fantastické zúčtování v závěru série. A to se i zde dostavilo, poslední dvě epizody byly kvalitativně jinde a já byl na konci opět naměkko. Závěrem si touto sérií můžu výrazně oddechnout, protože jsme poprvé viděli Mandaloriana v jiném pojetí než v prvních dvou sériích a díky bohu to i v novém, větším kabátu v zásadě funguje. Na čtverku je tedy důvod se těšit! 7/10

Díky novému filmovému D&D jsem se dostal k tomuto skvostu, který v 1. sérii stanovil zcela výjimečnou kombinaci velmi přímočaré animace, neskutečně vykreslených postav a Rkové brutální akci bez zábran, vše do sebe zapadlo a já byl nadšený. Šuškanda o druhé sérii jasně napovídala, že je opravdu na co se těšit a druhá řada nabídne dračí nářez a ještě mnohem více Vox Machiny než předtím. A byla to pravda, jenže... Po zhlédnutí všech dílů mám smíšené pocity. Potvrdily se ve mě obavy, že se můj nulový vztah a zájem o dračí tématiku podepíše na mojí schopnosti užít si plně dění na obrazovce. A stalo se. Celé uskupení draků, které mělo být tahounem série na mě bohužel pramálo zapůsobilo, onu monumentálnost jsem vnímal, ale necítil. Mnohem víc mě bavily epizody a dějové linky, které nabídly vhled do minulosti každé z postav a především Grogův příběh považuji za vůbec to nejlepší z celého seriálu. Když ale šly tyto osobní linky stranou a došlo na souboj, uvědomil jsem si, že jsem měl Vox Machinu radši jako outsidery, který byli zcela závislí jeden na druhým, protože jako jednotlivci "neznamenali nic". Zde, s relikviemi v rukávu a téměř neporazitelnými protivníky šla sice úroveň akce, efektů a velkoleposti nahoru, ale mé emoce se zapomněly dostavit. Závěrem ale nehledě na tenhle můj problém - druhá řada posloužila plně v upevnění mého vztahu ke všem postavám, ohromně je zbožňuji a pokud se Matthew Mercer ani dále nevykašle na budování jejich charakterů, pak se bude Vox Machina stále animovanou špičkou. Oproti minule mínus jedna - 7/10

Bohužel se tentokrát přikláním na tu druhou stranu. James Gunn je skvělý tvůrce, autorský otisk je v každém z dílů Strážců famózní a stává se zároveň mým nejoblíbenějším atributem celé trilogie. Závěrečná část nicméně v mých očích nefunguje tak, jak by mohla. Sází na dvě emoční roviny, onu silně smutnou a tu strážcovskou, nadsazenou, cíleně vtipnou. Tyto děje se prolínají pořád a všelijak, ovšem po zhlédnutí musím říct, že fungovala pouze ta Rocketova. Většina děje byla bohatě kreativní a ambiciózně rozpracovanou, dotažená do konce ovšem nebyla po žádné stránce. Dokonce bych se nebál říct, že v bytí Strážci galaxie byla nejhorší ze všech částí. Dojem samozřejmě z velké části zachraňuje osobní rovina, kterou Gunn tentokrát otevřel absolutně a nebál se přijít i s tématy, která jsou hluboká a hodně silná. Celkově si v tomto díle troufl na opravdu hodně, zdaleka ne vše na mě ale zapůsobilo. Navíc, závěrečná potenciální pointa a "zvrat" mohly být velmi údernými, kdyby byl opět dotaženy do konce, čemuž jsem i dobu věřil, protože kdo jiný než Gunn by to tak udělal. Takhle si spíš říkám, proč vůbec onen pokus byl. Nicméně i přes mé částečné zklamání film zůstává objektivně kvalitním, podle reakcí navíc trefa do černého, takže gratulace a těším se na Gunnovské hrátky v DC. 6/10

Vlastně co chtít víc než po skončení filmu odcházet s úsměvem na tváři? D&D je neskutečně zábavným filmem a zároveň sakra dobrým fantasy, tedy z žánru těch filmů, které to bez letité frančízy mají v kinech hrozně těžké. Tohle se ovšem mimořádně povedlo. Jsou zde skloubeny různé prvky filmu, které mají různí diváci rádi a mohou tedy být skrze tuto projekci spojeni a odcházet se stejně skvělými dojmy. Po stránce humoru je jasným lídrem Chris Pine, kterou svoji roli zandal mimořádně a nikde jsem ho dosud neměl radši než zde. Velkým překvapením je Jean Page ve velmi sympatické roli, kde si mě plně získal a to stejné dokázaly vlastně všechny postavy, protože casting se zkrátka povedl a film dává jasně najevo, že při natáčení byla totální idylka. Příběh jako takový je hrozně chytrý, dotáhnutý do konce a není na pořadu dne hledat slabší pasáže, protože tady byly nanejvýš pasáže, kde se polevilo na tempu. Nejvíc potěšila bezkonkurenční část na hřbitově - takhle jsem se u filmu dlouho nesmál... Vesměs tedy maximální spokojenost, dvojka není třeba, ale podobně povedené fantasy jednoznačně ano. Z tohoto kousku se může lehce stát další televizní kult, který bude Nova každoročně omývat, ostatně i Artušovi se to tenkrát povedlo. V rámci žánru bezostyšných 9/10

Fantastický! Třetí Creed dopadl úplně ukázkově a stal se vlastně prvním dílem této trilogie, který mě doopravdy dostal. Michael B. Jordan skvěle zvládnul režijní debut a nadělil si vhodnou osobní zápletku. Při tom nesklouznul do jakéhokoliv klišé, které ke sportovním filmům obvykle patří, a zároveň se mu podařilo oprostit se od Rockyho éry i postavy. Film má vynikající tempo a je rozdělený na mnoho krátkých, úderných sekvencí, a ty neskutečně baví. Líbilo se mi, že zde neexistují žádné mezery, výplně, nic - řekne se, že se něco udělá, tak se to rázem udělá, rozhodne se, že se uskuteční fight, takže od příští scény bojujeme a hned po tréninku to střihneme a vrátíme se až z arény. Na papíře zdánlivě zkratkovité, ale Jordan to uchopil zcela suverénně. No a Jonathan Majors je Creedův nejlepší záporák a za doby Rockyho by se stal jedním z těch kultovních, o tom žádná. Celkově se tedy z dílu, který se zdál, že bude prostě třetím dílem trilogie a při tom to zkusí sám Jordan bez Stallona, stalo nejlepší pokračování, kde se v dobrém osvědčil, kdo mohl a vypadá to, že trojkou nekončíme. Nebo přinejmenším nemusíme. 8/10

Nejlepší Wick? Nejen to. Nejlepší akční film, co jsem kdy viděl. Technická preciznost, kreativní zázrak, choreografické umění. Příběh za touto sérií je příběhem neskutečného vzestupu, který má Stahelski pevně v rukou a který vedl právě k tomuto dílu. Nemám jedinou výtku. John Wick vládne a tak to má být. 10/10

Přestože, že jsem divákem hrou netknutým, moc jsem se těšil na adaptaci The Last of Us, jelikož námět, hype a vlastně i obsazení slibovaly prvotřídní podívanou. A ono se to tak i povedlo. Je to seriál ve spousta ohledech jiný, citelně adaptující již existující materiál a nesnažící se to jakkoliv ututlat nebo předlohu zastínit. Vyprávění je také jiné, výrazně méně ucelené než jsem očekával. Nabízí jednotlivé kapitoly, které neposouvají děj přímočaře kupředu, ale nebojí se otevírat vedlejší, nečekané nebo až zprvu nepochopitelné vedlejší linie. Jedna z nich, konkrétně ta ve třetí epizodě je jednoznačnou špičkou v současné televizní tvorbě a na tento příběh už opravdu nikdy nezapomenu, byla to nádhera. Co se hlavně dějové linie týče, ta je za mě až příliš často přerušovaná a tempo v mých očích výrazně selhává, čímž trpí hlavně budování vztahu ústřední dvojice a taky diváka směrem k ústřední dvojici. Jelikož je tento přístup ale zvolený po celou dobu seriálu, nemá smysl hledat konkrétní místa a drbat je zde, takto je to zkrátka natočené. Produkce byla nádherná. Jednotlivé lokace působily přesně tak, jak měly a atmosféra byla pevně stanovená od první epizody. Problém nastává u vnímání apokalypsy jako takové a nebezpečí současného světa. Myslím, že 9/10 diváků má z toho, co viděli jednoznačný dojem, že právě živí lidé jsou na plné čáře tou největší hrozbou, před kterou je třeba se mít na pozoru. Houbáci jsou tady pak jen skoro mýtickou hrozbou, které jsou si všichni vědomi, ale já občas tápal, proč je kolem toho takový povyk, když skoro nikde nejsou. Navíc to podkopává hlavní cíl celé sledované akce, kterou je nalezení léku. Mezi postavami to za mě jednoznačně táhl Pedro Pascal jakožto Joel, kterého po Oberinovi a Mandovi definitivně zbožňuju. Ellie byla kontroverzní figurou už od počátku skrze obsazení Belly Ramsey do role. Osobně musím říct, že jsem se do velké míry přes tyto rozpaky přenesl, přesto pravdou zůstává, že mi k srdci nestačila přirůst. Všechny postavy a všechny nedostatky ovšem budou mít v budoucnu dost prostoru na další vývoj a vylepšení, stejně jako ta spousta kladných atributů, které The Last of Us dokázalo představit. Těším se. 7/10