johnny01

Za komedii bych to neoznačil. Celkově je to spíše drama, závod s časem, s perfektně stupňovaným napětím, jinak se mi to ale moc nelíbilo. Buck tam působí strašně psychopaticky a příliš smyslu tam nedává Dr. Divnoláska. Závěrečný návrh do děje také nezapadá, dokonce poněkud podrývá dosavadní vyznění.

Spoilery. ... Film hodně doplatil na míchání žánrů. Ani v jednom však není dobrý. Nejdřív se to tváří jako jakési existenciální drama, kdy ohňové přijdou do nového prostředí a snaží se nějak uchytit. To se nakonec i podaří. Tahle linie samostatně zjevně není dostatečně nosná. Přitom to ve spojení s druhou, iniciační linkou (a i sci-fi linkou), mohlo vydat na pěkné dílo v kratší stopáži. Iniciační linka tam přidává drama - podaří se Jiskře zvládnout emoce a jak to dopadne s předáním obchůdku? Bohužel tady je to zcela nezvládnuté. Asi čtyřikrát se rozmyslí, jestli chce, nebo nechce prodávat, vypadá jak schizofrenní. Nakonec emoce zvládne, ale prodávat pak už stejně nechce... Neskutečně zmatené. Přitom záchrana obchůdku před zavřením tam docela přidává napětí a pěkně funguje k první linii. Sci-fi linka je to, co na filmu lákalo nejvíce - vztahy mezi elementy. Zde to je skutečně místy zajímavé. Oheň, vzduch i voda mají své supercool schopnosti. Obrovské zklamání je však země - co komu udělala? Jejich největší schopnost je... že roste kytka v podpaží. No cože? Občas tam někomu roste koruna stromu, ale to je patrně spíš nešťastná náhoda, nebo mají milenci sklizeň jablek ze svých korun - aha? Přitom to mohli krásně využít, nějak hýbat půdou, prohrabat se někam, nevím. Už od pohledu jsou to ale ti největší joudové v čele s nějakým polosenilním mezišéfem na magistrátě a tím "frajírkem" s kytkami, o kterém už řeč byla. Živlově byl nejlepší asi výlet do botanické. Bohužel to ale naprosto totálně selhává v další linii, romantické. Naprosto prvoplánově je od začátku jasné, jak to dopadne, hlavně ale jak se může dotýkat oheň vody? Celý film se oheň chrání vody, kdykoliv je pocákán, něco mu upadne a musí si přiložit, aby se rozhořel. A pak najednou jim dvěma to funguje? Tedy překvapení to dějově samozřejmě není, ale je to prostě absurdní a nesedí to tam. Nehledě na to, že ten vodák je hrozný jouda a naprosto se k ní nehodí, je asi tak třikrát tak větší ve všech směrech než Jiskra. Půl filmu tam obě postavičky přehrávají (uvědomuji si, že to prohlašují o animovaných postavičkách...) a slintají po sobě, pak nastane fáze, kdy asi během 15 minut si to Jiskra třikrát rozmyslí, trapné pronásledování matkou a trapná návštěva u tchýně, kde se ukáže, že mamánek vodák podrobně referuje mamince, a nesmyslné slzy Jiskry. Vrchol všeho je naprosto absurdní oslava. Při potopě vodák konečně umírá a s nadějí doufáte v úlevu v podobě konce filmu s důstojným smířením a návratem Jiskry do obchůdku, kde by třeba mohla postupně zkusmo začít prodávat skleněné výrobky. Plané naděje! Nastává naprosto nesmyslný happyend, kdy vodák vstane z mrtvých jako Ježíš Kristus, na jeho obnově se podílí dokonce i otec. Odjezd do nějaké sklárny, protože najednou z jedné návštěvy u tchýně našla smysl života? A mamánek s ní? Na konci filmu je pak jediný silný okamžik, a to uklonění se Jiskry a dcery, ale je to takové izolované. Titulkové scény s mimořádně úspornou animací jsou pak téměř nekoukatelné. Celkově je to tedy dost zklamání.

Zdá se to takové slabší, bez erotiky, vlastně je to spíš studie o šílenství Humberta, který se čím dál tím více podobá Charlottě. Samotná osoba Lolity se zdá poněkud vedlejší a její nízký věk není tak významný, nadto je dost nevypočitatelná. Asi šlo téma zpracovat lépe.

Příběh je opravdu pěkný, ale film se dost vleče a zlo se nezdá dostatečně děsivé, nakonec je vlastně docela neškodné, byť vizuálně je perfektní. Velká výtka patří k hudbě u prvního souboje - napětí rozhodně nelze vytvořit pohodovým jazzem. Je to až nepříjemně moderní - samý mobil a sociální sítě. Film měl skončit asi ve dvou třetinách - ten zbytek je jen romantická slaďárna, která tam vůbec nesedí, nadto ještě se spolužákem a tetou - hrůza. Je to docela škoda, jinak je to úžasná podívaná, která navíc dost sedí do prostředí Japonska. A obrovská pochvala směřuje k úžasně originální proměně hlavní postavy!

Film je vskutku velkolepý, nejsilnější scéna je ta s větou "I am Spartacus". Roky jsou však chtě nechtě znát, a tak už to nyní nezaujme natolik, jako tehdy. Tempo by občas moho být svižnější.

Samotná příprava bomby je zpracována opravdu velkolepě a velice věrohodně. I hudba je fajn a herecké výkony také. Scénář mi však velmi nevyhovuje. Ve filmu se střídá několik časových rovin - "současnost", příprava bomby, přelíčení o udělení prověrky a slyšení kandidáta na ministra, něco z toho dokonce černobíle. Občas jsou i posuny v ději dozadu. Střídání je zmatené a je obtížné se v tom vyznat. Velká výtka míří k vedlejším postavám - sotva jsou představeny, divák si s nimi nevytvoří vztah, jejich motivace je zastřená, u přelíčení o udělení prověrky se střídají různí vědci, kdy ani není úplně jasné, kdo to je, a když už promluví, často je sporné, zda to bylo ve prospěch, nebo v neprospěch. Vztah Oppenheimera k politice i komunismu je podán dost zmateně. Celkově není jasné, co chtěl film vlastně říci. Nevypadá to jako oslava osobnosti Oppenheimera, ani nejde o čisté drama s přípravou bomby. Navzdory názvu film ve svém celku vyznívá spíše jako vzdání holdu Albertu Einsteinovi a jeho prorockým slovům.

Plukovník je velmi sympatická postava a je zahraný výtečně. Rovněž dialogy jsou hodně povedené. Téma je velice silné, ale závěr vyznívá tak nějak doztracena a je spíše neuspokojující.

Stupňované napětí se opravdu povedlo, dějové obraty také včetně toho závěrečného. Vyprávění na přeskáčku z několika perspektiv velmi připomnělo Tarantina. Na tehdejší dobu skutečně velmi dobrý film.

Celkem přímočarý a prvoplánový scénář, ke kterému tedy happyend moc nesedí. Ale povedené herecké výkony.

Působí to dost amatérsky, hraně a příběh je celkově slabý. Nevidím tam žádné "poselství".