johnny01

Začátek nic moc nesliboval, ale nakonec z toho byl nádherný příběh se silným závěrem, až je škoda, že tomu chybí nějaký happyend...

V prvním díle šachové začátky probíhají v té správné atmosféře, kterou dodává i první soupeř a učitel. V seriálu je mnoho šachových záběrů, nepřekvapivě kamera pozici zabírá málokdy, spíše soustředěně upírá pozornost na soupeře, případně diváky. Pokud se již pozice v záběru objeví, dává to smysl a po "odborné" stránce může být šachista spokojen, a to s jedinou výjimkou, kdy v pozici po tahu 1.d4 následuje věta, že toto je dámský gambit. Seriál se věnuje i osobnímu životu a někdy je až nepříjemně expresivní. Ve třetím díle Beth prohlásí, že by se měla naučit rusky a analogie s R. J. Fischerem je více než zřejmá... A Benny Watts má zase předobraz v S. Reshewském, jehož partie je přitom v seriále citovaná, ale jakoby byl pominut, když údajně je největším talentem od Paula Morphyho... Čtvrtý díl se pak soustředí více na její matku než na ni nebo šachy. V pátém díle je patrně snaha o nějaké románky, ale celý ten díl nedává moc smysl, motivace postav je nejasná a velmi zmatená. Přirovnání k Morphymu je zcela mimo - zatímco Morphy byl obrovský talent, tak nelze přehlédnout, že Beth velmi studuje (jak je vidět i v předchozích dílech, navíc většinu přijímaných knih komentuje, že už je četla). Problém Morphyho byl v tom, že ho americká společnost nechtěla zpátky přijmout zpátky a nepovažovala šachy za vážnou věc. Zatímco u Beth jde o závislost na lécích. V jedné z bleskových partií pak Beth hrála se spadlým praporkem, aniž by to soupeř reklamoval, což je absurdní. V šestém díle nudnou newyorskou epizodu střídá nudný pařížský turnaj, kde zajímavý je snad jen alkohol a podivná noc před utkáním s Borgovem - při kterém sledovat Beth je utrpením. Ostatně pokračování příhod s alkoholem je zajímavější (avšak pramálo originální). Motají i pojmy, kdy hovoří o "speed chess" (v překladu "rapid šach"), ale přitom jde o 5minutový bleskový šach. V sedmém díle při turnaji v Mosvkě si museli vypomáhat slovním komentářem partií. A pak, v turnaji každý s každým, proč při partii s Borgovem to byla najednou jediná partie? Jediný důvod je pouze v očích diváka vyzdvihnout důležitost partie (a že se hrála na konci je samozřejmě čistě náhoda). Jinak nesmysl, ostatní partie se musely hrát také. A bylo s podivem, že se partie hrály v tak malém sále, kde bylo tak málo diváků... Přesto tato epizoda nebyla tak hrozná, díky napětí, dobré atmosféře z Ruska, úžasné reakci Borgova a nádhernému konci. Proč jen Borgov je mnohem symaptičtější než Beth? Celkově je to slabota, neuvěřitelně rozvleklé a utahané, řeší se x různých linií bez uzavření, při prostříhání (vypuštění nudných záběrů na pohyb figurek a mnohdy bezobsažných rozmluv) by se to vešlo do celovečerního filmu, nelze se zbavit dojmu, že to je uměle natažený seriál, který se veze na vlně současné obliby seriálů oproti filmům. A na to, že údajně byl konzultantem bývalý mistr světa v šachu, zarazí ta hloupá chyba s dámským gambitem. Problémem je i malá originalita, kdy je to kombinace životů Fischera a Alechina. A závěrem nemohu pominout ještě jednu významnou okolnost - Beth vítězí díky podvodům, díky dopingu, a to se týká i závěru seriálu (bez dopingu by to totiž patrně dopadlo jinak, což je naprosto jednoznačné), který vlastně oslavuje podvody. A to je ostuda.

Zápletka je prostě divná. Nefunguje to správně, 5leté děti se zdají příliš vyspělé, do toho manželská hádka, která v takovém filmu nemá co dělat, využívání schopností je málo pochopitelné. Postavy se zdají ploché a málo propracované, nejvíce to platí pro Ponyu, která se navíc na pro ni obrovské změny až příliš rychle adaptuje. Nejzajímavější postavou je tak Ponyin otec, který však naneštěstí dostává málo prostoru a ještě u něj dojde k málo uvěřitelnému obratu. Ani babičky nebyly využity, jak by být mohly.

Realistický příběh se příliš nepodařil. Děj je velmi prvoplánový, s mnoha hluchými místy a nemá to atmosféru, narozdíl od jiných kouzelných fantaskních filmů. Je z toho vlastně tuctový romantický příběh, místy i nudný, s málo uvěřitelným koncem. Celým filmem se prolíná úvodní píseň, která je zajímavě využita a místy tomu dodává úžasnou atmosféru, když ji zrovna film využívá. Naproti tomu Měsíc a figurka jsou velmi málo využity, přitom by vydaly na samostatný film, za využití dědečkova příběhu.

Příběh je příliš krátký. Patrně bylo napětí špatně vystupňováno, neboť když se zdá, že se film konečně rozjíždí, je konec. Místo aby se film soustředil na letecký souboj jako na svůj vrchol a aby k tomu zcela směřoval, vedou se tam paralelně další linie (kletba, láska, italské letectvo), které hodně rozmělňují tu linii souboje. Závěr je pak veliké zklamání, jednak svou předčasností, tak i přehnanou otevřeností. Přitom jinak je to velice hezké, škoda, že se to nedotáhlo.

Krásná atmosféra v hornickém městečku a na Laputě trvá bohužel jen chvilku. Jinak je film plný boje a je málo uvěřitelné, jak se z některých nepřátel stávají přátelé, a hromadné zamilování se do Sheety je opravdu divné.

Je to velice pěkně zpracované, zámek má atmosféru a hlavně oheň, ale proměna čarodějnice není úplně věrohodná a i královna se psem asi měli být zpracováni lépe... Příběh není tolik originální, při sledování se vtírala myšlenka, jako bych to už někde viděl - je to podobné Cestě do fantazie (hlavní hrdina chrání hlavní hrdinku a proměňuje se, cesta do zámku) a částečně i Kiki (odchod pryč, práce v obchodě).

Zápletka a celkové vyznění příběhu je fantastické, překvapivé a neočekávané. Bohužel ten příběh nebyl tak nosný vzhledem k rozsahu filmu a očekávání nějakého velkého souboje dobra a zla zůstalo nenaplněné. Celý film budovaná atmosféra nebyla zužitkována, závěr je sice zápletkově působivý, ale vlastně slabý a nepřinesl očekávané vyvrcholení. Škoda, určitě to šlo zpracovat lépe.

V množství dějových linií je velmi lehké se ztratit, obzvlášť když si moderátor a Štěpán jsou podobní. Štěpánova linie je obyčejně trapná, jakož i Melchiorova a i Wladiho. Trochu zajímavý je příběh moderátora, hlavně díky svému synovi. Povedla se tak pouze linie Wojciecha, která je opravdu tajuplná, bohužel ta představa večeře byla zpracována divácky velmi nepřívětivě, mělo SE TO natočit nějak jinak, aby bylo hned poznatelné, co je a není realita.

spoilery ... Příběh je povedený, ale zpracování se v mnoha ohledech nepovedlo. Předně herci. Viktor Preiss jako otec hraje famózně a rovněž obě hodné sudičky se povedly (chemie mezi nimi funguje perfektně a převleky jsou dokonalé!) a snad i ta obluda a její „krotitel“ (i když je to prostě pořád docent Hejl :D ). Ostatní postavy jsou velmi průměrné a pohádku velice kazí zlá sudička – příšerně zahraná, nesympatická a vůbec odrazující od pokračování ve sledování. Mladá, ale nevěrohodně nahrblá, celkově tupá, obrovsky přehrává, podivně mluví a zvláštně odsekává dialogy – to je problém i Urbana, jako když sledujete divadelní představení namísto filmu. Navíc Urban je celkově chladný, málo pracuje s hlasem i emocemi a celkově toho do herectví moc nevkládá. Celkově jsou mnohé dialogy nepovedené – čarodějka přece ne nutně musí mluvit jak dlaždič, a ještě k tomu jako mentálně zaostalý a s vadou řeči… a od hodinářova učně (jaká to rodina s významným postavením!) čekáte, že na otázku, jestli si dá pivo, odpoví nějak lépe než „jo“. V obecné rovině se nepovedly charaktery postav – děti si hrají a chovají se jako sourozenci, pak jsou oznámeny zásnuby, z čehož se Laura vyděsí, ale vzápětí se ukáže, že se oba milují – no cože? A pak se teprve poprvé políbí? Vedle způsobu provedení dialogů je problémem i jejich množství – povídka je neuvěřitelně užvaněná, snad všechen děj je zbytečně převypravován i v dialozích – hrůza. Nedostatkem je jedna z písní, která je přespříliš (a to již na první poslechnutí) podobná jedné z melodií z pohádky S čerty nejsou žerty. Dílčí výtky míří i k jednotlivým scénám. Začátek se nepovedl – není vůbec patrné, proč se ubíhání času zobrazuje zaškrtáváním měsíců v kalendáři. Po zaškrtnutí několika měsíců je záběr na rok 1882 a na kalendáři je něco o Česku – proč? Je přece naprosto nedůležité, kdy a kde se děj odehrává – přibližné zasazení lze poznat z filmu samotného (prostředí, kostýmy) – nadto film se tváří, že se odehrává více v minulosti. Po posunu času do budoucnosti je opět záběr na kalendář, odškrtnut 1 měsíc, ale neukázán rok! Když už se rok jednou ukázal, je velmi iritující, že divák neví rok, když ho viděl předtím. Přitom šlo zrychleným záběrem pomocí kalendáře (nebo ještě lépe, v duchu pohádky, pomocí hodinek) krásně naznačit posun do budoucnosti. Takhle si divák domýšlí, že Laura už je plnoletá, ale neví kolik, na dortu je hromada svíček, ale věk není zmíněn. Opět, bylo by to jedno, kdyby tam předtím neukázali rok 1882. Další část filmu pak jen divák čeká, až někdo psovi sáhne za obojek – to nešlo udělat, aby to bylo překvapení? Motivace postav je tedy slabá (s výjimkou otce), lásku jim moc nevěříme. Urban navíc místy působí trochu natvrdle, zejména to mytí zad, co to proboha je? To myje záda holkám na potkání, když má být zamilovaný? To ji nepoznal hned po hlase? U konce je náhlá změna názoru otce ve špitále a následný souhlas ke svatbě velmi nevěrohodná. A podivné je i probuzení Laury, kdy má na sobě fialovou rtěnku – absurdní. Celkově je to škoda, příběh je opravdu povedený – zakletá hospoda (i když je hospodský velmi letargický v tom, jak Urbana vyhazuje), flashback obludy (velmi povedené!), sluneční hodiny i závěrečná pointa – vše se povedlo. I scenérie a lokality byly hezké. Jenže to zpracování a zejména čarodějka to strašlivě kazí.