DJ_bart

Je víc než obdivuhodný že si rakušáci natočili vesmírný sci-fi, ale jinak 'Rubikon' spíš připomíná Solaris z LIDLu....

jestliže takhle má vypadat budoucnost filmových selebrit co jsou cancelled, tak jedině dobře 🤠

pod drnem.

*princezna Fiona has joined the chat

ZAČÁTEK KONCE. Přesně takhle by se dal popsat velkolepý comeback Podivnějších věcí, vlajkové lodi streamovacího gigantu Netflix, na který fandové čekali celý 3 roky. A to čekání se setsakra vyplatilo. Jestli se tak najdou tací, kteří remcaj, že to už nejsou ty starý dobrý Stranger Things, tak jste nejspíš neviděli předchozí tři řady a ignorovali to, co již od počátku bratři Dufferové avizovali - že každá série bude větší, větší a větší. A přestože je čtvrtá řada skutečně monumentální událostí a kolosální vysokorozpočtovej kotel, jde zároveň o perfektní návrat ke kořenům, který zcela nejpatrněji čerpá z tvůrčího rukopisu Stephena Kinga...... Stranger Things byly vždy o postavách, o jejich radostech a strastech, dilematech, traumatech, a vnitřních démonech, díky čemuž s nimi dokázal divák vždy soucítit a ztotožnit se s nimi, zatímco ona mysteriózní omáčka okolo byla jen druhořadý katalyzátor děje. Jenže tentokrát je to právě naopak a paradoxně to vůbec není ke škodě. Samozřejmě, jednotlivým protagonistům je jako vždy věnována náležitá péče, character development je i zde neodmyslitelným elementem – akorát nyní má stěžejní prim příběh, a divák si tak může užít jak výletovou exkurzi do Upside Down, tak důmyslnou šachovou hru, při níž tvůrci odhalí takřka všechny triky, fígle, a na stůl vyloží všechny karty, ne-li rovnou všechna esa z rukávu. Dufferovci se totiž doslova posrali v kině, a mně se nejspíš při sledování odjebal dekel...... Stranger Things už prostě nejsou jen obyčejnej seriál nebo nadstandard quality TV – tohle je prvotřídní televizní blockbuster se vším všudy/13 hodinová intenzivní žánrová nirvána na půdorysu devíti epizod které se mohou pyšnit až celovečerní stopáží. V čem mě Stranger Things prostě nikdy nepřestanou udivovat je ten jedinečnej talent, s jakým Duffer bros. dokážou perfektně vybalancovat famózní formální stylizaci, hororové prvky, autentickou 80's retro feel-good atmošku a všechny melodramatický zápletky i podzápletky zabývající se vztahy mezi postavami. Zkrátka, Stranger Things jsou jeden velkej zlatej důl, z něhož bratři Dufferové zkrátka vytěžili absolutní maximum. Divák může očekávat mnohé, ale dostane mnohem, mnohem víc. Fakt nemám šajna, co je na 4. sérii lepší: jestli účesy postav, dobovej soundtrack, příběhový podzápletky, ten třeskutě zábavnej specifickej humor kterej prostě žeru, anebo Jakub Skokan mluvící rusky. Zamiloval jsem si každou tvůrčí intenci, každou nuanci, aspekt, element či sebemenší detail. Navíc vzhledem k tomu, že z hlediska fikce jde o hodně komplexní mnohovrstevnatou mozaiku, která spojuje tolik nesčetnýho množství postav, motivů, zápletek a podzápletek, je až nemožný, že se Dufferovcům podařilo celý tenhle žánrový spektákl, který nejen v rámci televizní tvorby nemá sebemenší obdoby, tak ambiciózně ukočírovat. Na účet Netflixu si ještě připište tuctový formální zpracování a poctivý řemeslo - zejména kamerový jízdy a otočky jak od Benoîta Debieho nemaj chybu a jsou neodolatelnou třešničkou na dortu - a máte zaděláno na jeden z nejkvalitnějších seriálových eventů za poslední roky. Mám však s tím jen jeden zásadní problém: byť fragmentace fabule na čtyři dějový linie je takřka bezchybná, zachovává vše konzistentní a plně koherentní, upgraduje neobyčejnou komplexnost a poutavost celého příběhu, tak linka, v níž jsou protagonisté Will, Mike, Jonathan a Argyle má žalostně málo prostoru a je až trestuhodně upozaděna...... Jinak ale nemám nic co bych dodal či vytknul, protože za tuhle velkolepou podívanou by se nestyděl ani Štefan Špilberg - především pak závěrečný tři epizody jsou totální randál, nemilosrdná nervydrásající vydíračka, ždímák slz a hotovej gejzír emocí. Indiánský stoner Argyle je moje nová crush, no a Eddie je hrdina. Jen bych možná ještě podotknul, že ačkoliv je Millie Bobby Brown jeden z největších hereckých talentů svý generace (její introspektivní linka o sebepoznání je za mě jeden z vrcholů), tak zatímco 3. řadu si pro mě ukradl Dacre Montgomery v roli Billyho, tak řadu čtvrtou si zcela bezkonkurenčně ukradla Sadie Sink v roli Billyho sestry, Max – už jen za tuhle dechberoucí scénu, která zbořila žebříčky hitparád, není o čem (v tý zrzce už odjakživa přeci jen něco bylo). Ne, Podivnější věci ještě nikdy nebyly v tak skvělý kondici. Třetí série je však stále nepřekonaná srdcovka........ [VERDIKT: nezapomenutelný eskapistický zážitek; 9,5 demo-netopýrů z 10]

TOTÁLNÍ MYSLŠUK! Dufferovci se doslova posrali v kině a mně se nejspíš odjebal dekel. Tohle už prostě není obyčejnej seriál nebo nadstandard quality TV – tohle je prvotřídní televizní blockbuster se vším všudy/dvou a půl hodinová intenzivní žánrová nirvána, která nemá sebemenší obdoby. Nemilosrdná nervydrásající vydíračka, ždímák slz a hotovej gejzír emocí. PTSD zadara.... Eddie je hrdina. Nancy s upilovanou brokovnicí FTW!

"Život je jako sen, že?" "Ano. Sen ve snu." ___________ Můj miláček Gaspar Noé se svým nejnovějším celovečerákem (který na festivalu v Cannes vyvolal nejeden poprask) mi dal další důvod, proč s tímhle šílencem chci na romantickou večeři. Zdání však klame, poněvadž nejde o klasický transgresivní flick z ranku nový vlny francouzský extremistický kinematografie. Není zde nic, čím je tento kontroverzní provokatér – jedněmi milován, a druhými nenáviděn – tak proslulý. Žádný neony, násilí, perverzní sexuální hrátky, opulentní halucinogenní tanečky natočený na jeden záběr, psychedelický halušky, znásilňování Monicy Bellucci, anebo radikální autorský rukopis. Přesto jde paradoxně o nejlepší režijní majstrštyk, co doposud ten plešatej magor natočil...... VORTEX je totiž jakousi anti-tezí Noého tvorby – jde o neuvěřitelně komorní, pomalou, intimní, subtilní, a citlivou vizuální esej, která je ve svý implicitní podstatě alegorickou vztahovou drobnokresbou o lásce, žalu, martyriu stárnutí, a nevyhnutelném smíření se smrtí. Do relativně malých a civilních rolí dvou stárnoucích, a jak psychicky tak tělesně nemocných duší, si Noé obsadil dva velikány – ikonického italského režiséra Daria Argenta (tvůrce legendárního hororu Suspiria který etabloval subžánr tzv. neon cinema, který Noého tvorbu zásadně ovlivnil) a slavnou francouzskou herečku Françoise Lebron. On je egocentrický workoholik jehož trápí kardiovaskulární onemocnění, ona je křehká žena která trpí nevyléčitelnou Alzheimerovou chorobou a pomalu ale jistě se začíná ztrácet nejen ve svém bytě, ale i své vlastní mysli. Oba dva jsou však neodlučitelným párem, jejichž láska vyplňuje prázdnotu v jejich osamocených srdcích...... Největší a zcela nezaměnitelnou devizou je – ostatně jako u všech Gasparových masterpieců – nekonvenční inovativní forma, která je (re)definicí pojmu "vyprávění obrazem". Gasparův dvorní kameraman Benoît Debie je totiž král a revolucionář filmového objektivu, a protentokrát si pohrál s metodou split-screen (kterou Gaspar už využil ve svém předchozím středometrážním experimentu Lux Æterna), tedy rozdělení obrazu na dvě části, díky čemuž divák sleduje dvě paralelně odvíjející se scény zároveň, které se průběhem času různě obměňují. Z hlediska narativu je tak VORTEX rozdělen na několik real-time příběhových fragmentů eskalující do až baladického, emocionálně zdrcujícího závěru, který vám zlomí srdce ve dví a rozdrtí ho na padrť. Celkově vzato, to s jakou pečlivostí a citem zde Gaspar pracuje s každým dílčím aspektem – jmenovitě mizanscénou, syžetem, poetikou fikce, či subjektivitou filmového času – a synergicky je spojuje do jednoho fenomenálního formalistickýho celku, prostě nemá obdoby...... VORTEX je tak ve výsledku neobyčejně obyčejný malý film s velkými myšlenkami a pohlcujícím imerzivním zážitkem o derniéře života, jemuž se nic už letos nevyrovná. Úvodní song nevyženu z hlavy hodně dlouho. Gaspar Noé je prostě někde jinde a jsem jedině rád, že nezávislá studia mu doslova zobou z ruky a poskytují mu tak naprosto neomezenou kreativní volnost, protože tímhle majstrštykem překonal sám sebe....... [VERDIKT: 10 důchodců z 10; peak of cinema]

"I don't wanna fuck you. I want you to fuck the world." _____________ Neskutečná střela tahle pistole. Ikonický režisér Danny Boyle si tentokrát vzal na paškál příběh o zrodu punku a natočil třeskutě zábavnou a formálně extravagantní oslavu anarchie, tvůrčí svobody, sedmdesátkové muziky, mládežnický revolty proti řádu a rebelie vůči konzervativním hodnotám. Boyle na pozadí tohoto silně stylizovaného a přesto autentického portrétu jedné popkulturní éry a její generace - která je zdánlivě ztracená v systému který je jen zástěrkou rádoby monarchistické idylky kde si nikdo nemůže malovat růžovou budoucnost - vykresluje vzestup a pád kultovní punkové kapely Sex Pistols a zachycuje tragikomické osudy jejich členů. Má to svý mouchy, chybí tomu nějaký komprehenzivní a koherentní děj (protože příběh je pojat dost epizodně a chaoticky), ale ono to kupodivu ani nevadí, poněvadž stylovější audiovizuální odvaz a sebelepší hudební extázi na televizních obrazovkách letos neuvidíte. Formát 4:3 ještě nikdy nebyl tak zatraceně sexy. Soundtrack boží........ [VERDIKT: Destroy! 8,8 pankáčů z 10] Ⓐ🖤❤

Matt Walsh, jedna z internetových superstar konzervativní lobby – kam třeba patří takoví demagogové jako Ben Shapiro (a celkově redakce Daily Wire), Jordan Peterson, Steven Crowder, Charlie Kirk a jiný vymrdanci – natočil další z řad manipulativních dokumentů o tom, že největší hrozbou pro lidstvo není klimatická změna, války, či hladomor, ale transgender lidé. Fakt tleskám twl, protože tohle přilije olej do ohně už tak extrémně vyhrocenejch a zcela zbytečnejch kulturních válek – vzhledem k tomu že USA se rozhodli dát zpátečku do středověku. Už mě fakt nebaví, že jsme se dostali do bodu, kdy člověka neposuzujeme podle osobnosti, ale podle toho co má mezi nohama. Transfobní kidi a ČSFD pseudo-intelektuálové ale budou skákat nadšením...... navíc, existují tři druhy pohlaví: 1) muž, 2) žena, a 3) co je ti kurva do toho.

Hodně neobjektivní a jednostranný dokument v kterým se konzervy, boomeři a sněžný vločky hádaj o svobodě slova. Tohle jsem fakt potřeboval vidět. Kdo nezná PragerU a jejich absurdní propagandistický pravičácký hovna, který jsou tajně dotovaný fosilní lobby, mějte se na pozoru.