Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (654)

plagát

Absolvent (1967) 

Krásný film z druhé poloviny 60. let, s nesmírně aktuálním významem a silným přesahem, kdy hlavní hrdina opouští veškeré morální a společenské konvence, v nichž dosud žil, aby šel tam, kam ho srdce táhne... Dustin Hoffman exceluje v roli Benjamina Braddocka, čerstvého absolventa a nezkušeného mladíka, který se stane cílem intrik šarmantní, avšak nebezpečné paní Robinsonové v úchvatném podání Anne Bancroftové, která debutanta Hoffmana chvílemi i lehce zastiňuje (byť následný vývoj hlavního hrdiny ho staví pevně do popředí). Skvělá je i jako vždy nádherná Katharine Ross v roli půvabně nevinné Elaine Robinsonové, která k Dustinovi skvěle pasuje. Přestože se jedná o společenský žánr, je Absolvent neuvěřitelně dynamický film. Atmosféru celého snímku dotváří krom pozoruhodné režie Mikea Nicholse především songy z pera dvojice Simon & Garfunkel. Absolvent je film s výborným scénářem, silným tématem, skvělými hereckými výkony, silnou režií, atmosférou a s nádherným (nezapomenutelným) závěrem. U mě to nejlepší hodnocení.

plagát

Accattone (1961) 

Překvapivě vyzrálý, mladickou touhou po buřičství poháněný debut Piera Paola Pasoliniho, jednoho z největších filmařů, básníků, filosofů a teoretiků 2. poloviny 20. století. Accattone je příběhem pasáka, jenž se nedokáže vymanit z komfortu své úpadkovité profese, jež mu přináší snadný zisk. Pasolini (s asistencí začínajícího Bernarda Bertolucciho) je jako režisér velmi střídmý, nesklouzává k lacinosti ani samoúčelné snaze provokovat. Naopak si udržuje vyrovnanost. Tak nebo tak, Accattone vzbuzuje otázku nad údělem člověka a jeho roli v dekadentním žití. Záměrné potlačení emocí ze strany hlavního hrdiny ve spojení s Bachovou hudbou výsledku dodává šmrnc a podtrhuje Pasoliniho stanovisko. PRO ZAJÍMAVOST: Vidím zásadní podobnost mezi Accattonem a Scorseseho epochálním Casinem z roku 1995. Vyjímaje Bachovu hudbu, oba snímky spojuje i charakter hlavní postavy (Vittorio Accattone x Sam Ace Rothstein).

plagát

Ad Astra (2019) 

Tak bohužel. Chytrost snímku Ad Astra ubírají banality. Jaká škoda. Sci-Fi Ad Astra režiséra Jamese Graye se od svého počátku navenek jevilo jako velmi propracovaný a chytrý film. Ve finále se z něj však stává jen další ze série současných science fiction projektů, které možná dobře vypadají, avšak uvnitř silně dějově kolísají a naříkají. Zásadní problém Ad Astry tkví tam, kde se nachází většina problémů všech filmů – ve scénáři. James Gray vytvořil zajímavý příběh, který ovšem přenesl do špatného scénáristického pojetí. Scénáři totiž chybí jakékoli paradigma, jenž by dávalo smysl. Nenajdeme v něm humor ani rafinovanost, stejně jako chytrost, se kterou přišli jeho filmoví předchůdci Interstellar a Gravitace. Režie je nevýrazná, a spíše než o propracovanost a gradaci se pan režisér zajímá více o krácení a rychlé střihy, protože jestli filmu něco škodí, pak je to nesmyslné stříhání, které pohřbívá jakoukoli snahu o gradaci příběhu. Kdyby se mělo počítat, nejlépe ze všeho vyjde kamera Hoyte Van Hoytemy, který do filmu přinesl své zkušenosti z vizuálně epického Interstellaru a skutečně podává v kosmu překrásné záběry a dotváří magickou podívanou, podobně jako fantastické vizuální efekty. Hudba Maxe Richtera i samotný výběr vážné hudby jsou rušivé a působí melodramaticky. Jestli před někým můžeme smeknout, pak je to Brad Pitt, jenž v roli astronauta Roye McBridea, který je Americkou zpravodajskou službou vyslán do vesmíru, aby našel svého ztraceného otce, který se před mnoha lety ztratil při vesmírném projektu Lima v okolí Neptunu, skutečně podává velmi silný výkon a dokazuje, že se vrací na vrchol své kariéry. Pitt nás provází po celé dvě hodiny stopáže, a film zvedá o deset procent nahoru, avšak je evidentní, že by místo monologů, které mu scénář předepisuje raději celé dvě hodiny mlčel. Scénář Pittově postavě totiž vkládá do úst nesmyslné výrazy, od klasických sebevýčitek a lítosti, až po absolutně zbytečnou linku s bývalou ženou. Naopak Pittovi svědčí komornost příběhu. Ze začátku sice působí jako Superman, ale posléze nastaví hereckou úroveň, která jednoduše funguje a při dalších dějových zvratech se ještě více herecky vyvíjí. Diváka svým způsobem ruší McBrideovo zpětné vyprávění, které je také zbytečné (otázky o existenci a ufňukanost působí jen na efekt). Naopak filmu chybí vnitřní otázky, které byly rafinovaně podávány už v Interstellaru. Zábavu Ad Astra nepřináší žádnou a silnější zamyšlení také ne. Scény v kosmu jsou rutinou, i když opravdu krásnou. Zajímavý je nápad s osídlením na Měsíci, potěší i letecká linka Země-Měsíc, a akční honička, kdy Pitt a herecký veterán Donald Sutherland prchají před měsíčními piráty, je přímo vynikající. Když se ještě vrátíme k hercům, víme že Brad Pitt je absolutní jedničkou, lehce za ním postává Sutherland, coby starý plukovník, pod ním stojí Tommy Lee Jones v roli ztraceného McBrideova otce, a ostatní herci hrají zkrátka průměrně. Ad Astra není zas tak velký průšvih sám o sobě. Spíše ji dolů táhne nenaplněné očekávání, které vzbuzuje. Zamrzí fakt, že se více, než přicházet s vlastní filmařskou poetikou a jedinečností, snaží své dva žánrové předchůdce Gravitaci a Interstellar dohánět, přičemž se jí to nepříliš efektivně daří. Z vnějšku Ad Astra vypadá opravdu skvěle, což ještě více utvrdil festival v Benátkách, kde film soutěžil. O to více zabolí, že v jejím jádru jde spíše o žánrovou „břečku,“ nežli chytré vědecké Sci-Fi. Podstata Ad Astra (z Latiny Ke hvězdám) zůstává více než ve vesmíru na planetě Zemi. Když si ale uvědomíme touhu, vizionářství a fascinaci nekonečným vesmírem, kterou na jednu stranu skutečně velkolepě představuje, má to celé něco do sebe. Brad Pitt, který odlétá do nekonečné éry vesmíru je jistota, a Ad Astra i přes svou banální filmařinu rozhodně patří mezi lepší žánrové zástupce současného Sci-Fi, a chytrým filmem dle mě je, i když mezi skutečné klenoty se nejspíš nezařadí. Ve finále tedy Grayův film představuje něco, co jako celek na své dva velkolepé a inteligentní předchůdce Gravitaci a Interstellar jen ztěžka dosáhne. Pro mě spíše zklamání. Lehce nadprůměrný snímek. 60% a tři hvězdičky. Nejlepší scéna je jednoznačně akční honička na Měsíci.

plagát

Aguirre, hněv Boží (1972) 

Aguirre, hněv Boží režiséra Wernera Herzoga předkládá nejen úvahy o člověku a přírodě, ale otevírá otázku střetu dvou civilizací; v tomto případě domorodých indiánů a bílých dobyvatelů uprostřed nekonečné džungle amazonského pralesa. Kinského "komorní" herectví je tahačem Herzogova filmu a jedinečným ztělesněním nevypočitatelného, hrozivého, vytrvale odhodlaného maniaka, jehož zištná vize bohatství a slávy přivádí vše okolo něj k záhubě. S pomocí hudby skupiny Popol Vuh vytváří Herzog doslova hypnotickou atmosféru, zejména v samotném závěru. Je skutečně fascinující, jak tíživě silný pocit umí režisér budovat pomocí zvuků a hudby, a zůstává až s podivem, jak podmanivý obraz umí vytvořit, přestože natáčí velmi minimalisticky, téměř dokumentárně (skvělá práce s kamerou Thomase Mauche). Aguirre, hněv boží je velmi pomalý film, avšak s přesně (ne)vypočítaným tempem. Zároveň zůstává živoucím důkazem toho, že filmy jsou buďto dobré nebo špatné, bez ohledu na to v jakém jazyce vyprávějí. Velmi nedějový, dosti atypický film, který však dokáže emočně neuvěřitelně zasáhnout. 4,5/5.

plagát

Ako sa zbaviť nevesty (2016) 

Můj ty bože. Co se jsem komu udělal, že se dnes točí takové filmy. Ten Tomáš Svoboda musí být opravdu blázen. Vůbec nechápu o čem tento film je. Kdyby tam nebyla Lenka Vlasáková, kterou mám moc rád Jarda Plesl, kterého přímo zbožňuji dal bych možná jen jednu hvězdu. Na odpad! to teda není. Jsou ještě o něco horší filmy, ale tohle byla taky pěkná hrůza. Největší chyba scénář. Marcel Bystroň není moc dobrý scenárista. Tento film se udělal jenom pro to aby pobavil. Nebýt těch dvou. Dám hvězdu jednu. Nejsem vůbec spokojený. Už ten název vypadal divně a námět prostě hrozný. U mě za dvě slabé, slabé, slabé hvězdy.

plagát

Amadeus (1984) 

Nadčasové dílo o lidské závisti, intrikách a souboji geniality s průměrností. Skvělý scénář napsal podle své vlastní divadelní hry dramatik Peter Shaffer a nebál bych se tvrdit, že se jedná o jeden z nejlepších scénářů (ne-li příběhů) jaké byly kdy napsány. Amadeus je dokonalý ve všech ohledech, od Formanovy režie a kamery Miroslava Ondříčka přes Pištěkovy kostýmy, dekorace a výtvarnou stylizaci Prahy až po fenomenální herecké výkony F. Murrayeho Abrahama (Salieri) a Tom Hulceho (Mozart) a především pak božskou Mozartovu hudbu, která je ve své podstatě hlavní hrdinkou celého filmu! Je scestné hodnotit Amadea jako životopisný film. Jedná se hlavně o silné hudební a lidské drama, které čistě využívá historických postav Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho a zasazuje je do fiktivního dramatického kontextu, který však zůstává univerzální a nezapomenutelný dodnes. Je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů a kdykoliv běží, snažím se ho dokoukat až do skončení závěrečných titulků. Když chci vidět pořádný film, který má všechno, pustím si Amadea. 100%. Osm Oscarů za nejlepší výpravu, kostýmy, mix zvuku, masky, adaptovaný scénář, hlavního herce, režii a film.

plagát

Amélia z Montmartru (2001) 

Pohlazení po duši s kouzelně nevinnou Audrey Tautou. Kdo říká, že jde o kýč, nemá srdce. Amélie z Montmartu sentiment vykupuje úžasnou filmařinou podle nejlepší francouzské tradice. Kdo říká, že je to příliš líbivé a divácky podlézavé, neumí propadnout kouzlu kinematografie. Yann Tiersen složil působivý hudební doprovod, leč s ohledem na ústřední téma Comptine d'Un Autre bych možná přeci jen polemizoval nad výběrem vhodnější hudby, avšak to je spíše proto, že Tiersena zas tak moc nemusím (na rozdíl od Einaudiho) a všechna jeho díla mi připadají stejná. Jeunet je kouzelník, jenž ve spojení s Delbonnelovou kamerou kouzlí jedno umělecké dílo za druhým. Každý záběr je budovaný v dokonalé stylizaci a v nádherné souhře barev. Amélie je nevšedně upřímný a přirozeně jímavý film, který si rád někdy připomenu. Tatou ve své životní (a díkybohu věčné) roli.

plagát

Americká krása (1999) 

Otevřený náhled za okna tradiční americké rodiny z pohledu disfunkčního otce Kevina Spaceyho. Americká krása v sobě mísí všechno, co mám ve filmu rád; skvělý scénář (Allan Ball), silné lidské osudy, výborné herce i nápaditý filmařský styl. Jednotlivé složky navíc podtrhuje působivá hudba Thomase Newmana (jedno z nejpřirozenějších prolnutí obrazu a hudby, co jsem kdy ve filmu viděl), a také skutečně překrásná kamera Conrada L. Halla, jež vizuálně umocňuje zážitek z celého filmu a v každé scéně kouzlí čistý úžas. Sam Mendes započal svou režijní kariéru neopakovatelným způsobem. Není zvykem vidět tak filmařsky vyspělý debut. Krom výjimečného Spaceyho a Annette Beningové v roli jeho ženy bych rád vyzdvihnul především skvostnou Menu Suvari, která se po právu stala plakátovým symbolem tohoto snímku, a také Thoru Birch a Wese Bentleyho, jejichž dialogové scény patří k tomu nejsilnějšímu, co Americká krása nabízí. Líbí se mi, že Ballův scénář pracuje s jistou epizodičností; každá postava zde má svůj dostatečný prostor, byť hlavním hrdinou, který všechny linky propojuje, zůstává nenahraditelný Spacey (Lester Burnham). Je to opravdu skvostné "vztahově-rodinné" drama. K absolutní dokonalosti chybí jen pramálo. A děkujeme Stevenu Spielbergovi, který se filmu produkčně ujal a objevil tak hned několik význačných tvůrců. Americká krása je opravdu krásná. Scéna s létajícím pytlíčkem patří k mým nejoblíbenějším. Pět Oscarů za nejlepší kameru, původní scénář, hlavního herce, režii a film. 95%.

plagát

Americký ostreľovač (2014) 

Vynikající film. U některých je tento film velmi podceňovaný. Clint Eastwood opět dokázal, že nepatří do důchodu a, že stále má na to aby natočil skvělý celovečerní film. Tento film byl stejně skvělý jako letošní Sully: Zázrak na řece Hudson a myslím, že je jedním z nejlepších filmů roku 2014. Clint si opět vybral výborný příběh a hlavně plně využil potenciálu příběhu. Chrise Kyleho by si lidé měli opravdu vážit. 160 oficiálních zásahů. V podání Bradleyho Coopera jsem měl pocit, že je to přímo on a, že ho nikdo nehraje. Jason Dean Hall napsal výborný scénář a Tom Stern opět dokázal, že si s kamerou skvěle rozumí. Sienna Miller byla též vynikající. Hudba Josepha S. DeBeasiho byla velmi pěkná, ale ze soundtracku se mi nejvíce líbila vložená skladba Ennia Morriconeho The Funeral. V překladu to znamená pohřeb. Byla použita v závěrečné scéně pohřební konvoje. Krásný byl i zvuk a moc se mi líbil obraz a výprava. Opravdu bych si myslel, že je to Irák. Miluji scénu při které Chris Kyle zabije na vzdálenost skoro dva kilometry Mustafu. To pokládám za nejlepší scénku filmu. Věřím, že i střih byl v tomto filmu skvělý. Podle mě měl film získat alespoň tři Oscary a to hlavně za mix zvuku, střih a za kameru. Nakonec, ale získal cenu jen za střih zvuku, ale získal několik dalších nominací včetně ceny za nejlepší film.

plagát

Amores perros (2000) 

Amores perros - Láska je kurva je strhující film, který nedá ani na vteřinu vydechnout. Emoce tryskající ze všech stran. Silnější pocit jsem po skončení filmu měl málokdy. Arriagův scénář v Inárritově pojetí nesmírně ožil. Z herců zmíním hlavně oscarového Emilia Echevarríu v roli El Chiva a Gaela Garcíu Bernala (Octavio). Ani 21 gramů, ani můj milovaný Babel účinek Amores perros nepřebily. Za což může i famózní Santaolallova hudba.