Gemini

Snová, magická až mystická pohádka, která snad ani nemá srovnání. Naprosto chápu její legendární status, i když jsem se k ní dostal z hudebního konce, přes dílo Petra Hapky. Jedna alegorie vedle druhé, jedinečná atmosféra... Na někoho může být "divná", já si ji vždy užívám. Nezbývá než doufat, že Juraj Jakubisko zvládne pokračování, které má mít premiéru letos napodzim, se ctí. 80%

Jeden z těch filmů (ano, jistě, je to dokument...), o nichž se dá říct, že jsou dvě a půl hodiny krátké. Režisérka věnovala práci na něm mnoho času a dostala se Karlu Gottovi velmi blízko. A vystavěla Mistrovi velmi důstojný pomník - možná až příliš. Kontroverze nehledejte, Anticharta a vůbec věci týkající se budování hvězdné kariéry za minulého režimu jsou brány velmi zlehka, Gottova záliba v konspiračních teoriích není vůbec zmíněna, ale jako portrét starého otce rodiny, který ví, že konec se blíží, a umělce cele oddaného jeho fanouškům, je Karel vynikající. Jímavý, řemeslně skvěle zpracovaný... jen to zkrátka není výpověď o osobnosti Karla Gotta v celém jejím "historickém" kontextu. K tomu si můžete přečíst knihu Pavla Klusáka, kterou paní Ivana rozhodně neautorizovala:) Když už jsem ji zmínil, nejde neříci, že ať si o Ivaně Gottové myslíte cokoliv, dokument ji zachycuje ve velmi těžké životní etapě, a i když nevyhnutelně česká mysl zabíhá k vidině bohaté pozůstalosti, nejde zpochybnit, že svému muži byla oporou - a že jeho odkaz bude bránit jako lvice nejen ze zištných důvodů. Jako film rozhodně Karel patří "do červeného", ale když jsem dal 70% i Mekymu, byla by tady vyšší známka poněkud nepatřičná. 70%

Velkolepost dostala své jméno - tedy pokud jde o výpravu, kostýmy, kulisy a takové ty věci. Seriál jako GoT v televizi (myšleno v jejím současném vnímání) nikdy předtím neběžel. Samozřejmě to je dáno hlavně úrovní technologie, na kterou jsme se dostali - ve své době, když vzpomenu na svoje dětství, vznikaly výpravné historickomýtické televizní filmy jako třeba Jáson A Argonauti v produkci Hallmarku, které tehdy byly také na špici, ale samozřejmě limity byly vidět. Nejblíž GoT je podle mě Řím také z produkce HBO - tam se myslím poprvé ukázalo, že "to" jde a může to vypadat už hodně dobře, a to už jsme jen pár let před odpálením téhle fantasy ságy. Taky jsou tu jasná "personální propojení", pro diváka nejlépe seznatelná v osobách Gaia Iulia Caesara/Mance Raydera a Niobe/Ellarie Sand;) Mám určité výhrady proti tomu jak se periodicky zničehonic objevila nová důležitá, neřkuli hlavní postava, ale vždycky jsem si říkal, že tak to vlastně je i v životě - nikdy nevíte, kdo pro vás bude důležitý, když se ve vašem životě prvně vyskytne:) O tom jak se s nimi zacházelo, pak platí vlastně totéž - historie je plná momentů, kdy se něco nějak stalo proto, že zasáhla náhoda nebo zbloudilá střela nebo bakterie a kdosi zcela nečekaně skonal. To jenom v uměleckých dílech vždycky jde o osudovou a dramaticky popisovanou událost, ke které ještě v jistých typech médií hraje dramatická/tklivá/patetická hudba:) Takže spousta narativních nástrojů GoT je naprosto OK:) Oceňuji i většinu hereckých výkonů a skutečně intenzivní práci s pletichami, intrikánstvím a nízkostí charakterů. Ale časem se začala projevovat "nutnost" děj natahovat (což někdy až tak nevadilo a zejména assassinská story Aryi Stark je velmi cool), a o posledních dvou řadách je skoro škoda mluvit. Nevím, co se dělo v hlavách tvůrců, ale konec je prostě zklamání - na vrcholně osudový osud (chci aby to vyznělo tak blbě jako to je v seriálu;)) Jona Snowa jakoby si někdo vzpomněl ve chvíli, kdy došel materiál od pana spisovatele, a když bylo nastoleno nové uspořádání Západozemí, bylo to jedno velké WTF. Ale nutno říct, že to není tak hrozné jako to, co se přihodilo House Of Cards:D Tady se alespoň děj uzavřel, byť ukrutně nelogicky. Abych už taky nějak uzavřel svůj text - Game of Thrones je po zásluze fenomén, protože byl svého druhu první a (zatím) mu není rovno. Ale podle mě je příliš přechválený, protože objektivně má nemalé rezervy - a to ještě bráno v průměru, protože řekněme do třetí, možná čtvrté sezóny, to byla úžasná podívaná, pak to docela šlo, a sedmá a osmá sezóna byly velký sešup dolů navzdory tomu, že dějově seriál vrcholil. A to, že ukočírovat něco takhle rozmáchlého je neuvěřitelně náročné, není omluva. To si měli showrunneři srovnat s dostatečným předstihem. Shodit celý seriál na 70% by asi bylo příliš. A je tu i poslední seriálová role Maxe von Sydowa;) Takže ano, dám 80%, ale je to jen tak tak.

Marie Rottrová dostala ke svým osmdesátinám (na které skutečně nevypadá) velmi slušný a decentní dárek. Celovečerní dokument, kde se řeší prakticky vše od ústupků minulému režimu přes určité vyhoření v polovině osmdesátých let až po určité sebevýčitky matky, která prostě měla svou pěveckou kariéru - nic z toho ale není kdovíjak drásavé či hluboce sebezpytné, "jen" se na to v rámci filmu nezapomnělo. Připodobnil bych to asi k nedávnému Mekymu, ale v něm bylo díky Laco Lučeničovi trochu té hořké pachuti, která u Marie Rottrové není. Což je ovšem dáno její životní dráhou, osobností i jejími spolupracovníky. Jako diváci jsme se dočkali kvalitního, obsahu plného dokumentu, který je až moc tradičně pojatý, a mohl (a snad měl) být trochu niternější. Ale abych nekřivdil, i na to nitro dojde, když paní Rottrová s (nynějším) manželem mluví o své svatbě. Což je moment, který mě definitivně přesvědčil, že příště Neratovem nebudu jen projíždět:) Takže ve výsledku dobře, dám těch 80%.

Už dlouho se mi nestalo, že by "doporučení" a zvěsti o bizarnosti něčeho byly tak dokonale pravdivé:) Tato papundeklová slátanina s víceméně štěky hlavních postav s čestnou výjimkou Chewbaccy, o kterém - a o jehož rodině! - to celé je, je prokládaná tu a tam nějakým záběrem z epizody IV, ale pozor, také "humory". Jakými? Tak třeba když mamka Chewbaccová vaří podle televizní show moderované tehdy v USA slavným transvestitou/transsexuálem v kostýmu fialové čtyřruké Haliny Pawlowské. Ano, skutečně;) Aby byl obsah pestrý, samozřejmě nemohou chybět hudební čísla tehdy slavných umělců (o kterých jste nejspíš neslyšeli). Ta jsou vpašována do děje skrz používání virtuální reality nebo 3D televize mimo jiné Chewbaccovic dědou. Upřímně naprosto chápu, že tento program od jeho televizní premiéry už NIKDY znovu nevysílali:D Nicméně je to vpravdě spirituální zážitek, čímž nemyslím Marka Hamilla s očními linkami:), ale rozhodnutí tvůrců, že hlavním poselstvím bude, že rodina (a povstání) jsou nejdůležitější, což se manifestuje tak, že Chewbacca málem nestihne "wookieovské Vánoce" kvůli imperiální blokádě:D Jestli tohle není ultimátní Christmasolo story, tak nevím:D V zásadě jedinými klady jsou Williamsova hudba a krátký animovaný segment, který dal světu Star Wars Bobu Fetta. Nechme stranou, že onen příběh má příběhovou kvalitu Tlapkové Patroly;) Pro fandy SW je dobrá zpráva, že pokud by na Holiday Special neměli cojones a chtěli nasypat Disneymu ještě nějaký ten bakšiš navíc do přetékajícího krmítka, tak dnes už je ten animák (podle wikipedie) samostatně k vidění na Disney+ :) Tohle je křišťálově čistý příklad bizáru, který si zasluhuje hodnocení krásnými nula procenty.

Princezna Sofie - more of the same. No, to není tak docela fér, protože je tu o něco míň mořských panen a všechno není tak roztomilé jako u příběhů z Nádhernie, ale zase se tu zpívá a tančí. Bonus je, že zasazení už není tradiční "evropské pohádkové", ale jede se latinská Amerika, Aztékové atd., což přece jen není tak tuctové. A i snaha animátorů je vidět, s prvními dvěma řadami Sofie je Elena o třídu až dvě výš. Příběhově jsou to (jak jinak) variace na už i v Disneyho prackách mnohokrát přehnětené těsto, ale málokdy si říkáte, že tohle už je moc trapné/nedomyšlené apod. Celkově takový slušný standard tvorby pro děti, 60%

Další zářez tandemu Prušinovský-Kolečko udělal takové "haló" jako žádné jejich dílo předtím, byť i Trpaslík tnul velmi často dost hluboko do živého. Ale vybudit takové vášně jako se to povedlo tomuhle katalogu neskutečných figurek, které nedělají bohužel nic jiného než že většinu "běžného provozu" nastavují to příslovečné zrcadlo dnešku, to je opravdu nevídané. Stejně jako to, že se tahle přehlídka dlaždičské mluvy dala nasadit rovnou od 20:00 a ještě k tomu na ČT1 :) Ať jde (podle Vašich preferencí) o Romy, Romáky, cikány, cikády, cigoše, vlastence, nácky, pravdoláskaře, vítače, gaye, bukvice, LGBTI+ (oder was) nebo transky a jejich větší či menší měrou na houby jsoucí životy, tvůrcům se podařilo (vedle kvalitní technické stránky) dokonale namixovat sociální komentář s místy až absurdním černým (a taky zatraceně nekorektním) humorem - a taky s momenty, kdy musí každému nesociopatickému divákovi zatrnout. A navíc se o tom dá hodiny a hodiny debatovat. Jako o celku, tak i o jeho jednotlivostech. A závěrečnou scénu mám za Montypythonovsky geniální. Dosavadní vrchol Prušinovského/Kolečkovy tvorby. 90% PS: A vydržím to a neřeknu to s tím Mostem;)

Nechápu to zhnusení, které se line mnoha zdejšími komentáři. Na poli plastelínové tvorby bez mluveného slova mnohem raději dám tohle než šílené zelené hrochy (viz Jak to chodí u hrochů). Jednoduchá forma, sázka na kouzlo Formeláků, výrazný klavírní doprovod, krom občasného morálně sporného děje;) nemám výhrady. Není to Pingu ani Tarbíci, ale dá to na slušných 70%.

Při prvním setkání s Peg a Kočičákem jsem chtěl dětem nakázat okamžitě přepnout televizi, protože na hysterku, co je z každého "velkého problému" "velmi nervózní", se při těch kvantech dostupné zábavy s poučením dívat nebudou. Ale po pár dílech jsem si všiml, že tenhle původně matematický seriál je "šílený zcela originálním způsobem", a "Problém náš už je vyřešen" se stal v naší rodině uznávanou hláškou:) A podezírám tvůrce, že zapojení "božského Ludwiga van" je z jejich strany další sofistikovaně otravný humor:) 70%

Z Matek mám smíšené pocity. Při čtení propagačního textu jsem čekal totální teror v duchu amerických Matek Na Tahu, ale nakonec jsem dostal nečekaně kvalitní herecké výkony a zápletky, které by vydaly když už ne na samostatné filmy, tak na slušné televizní "hodina a něco" kousky jako byly kdysi Soukromé Pasti nebo Nevinné Lži. Bohužel výsledek je typicky česky neuspořádaný a nerozhodný, pokud jde o cílovou skupinu i žánr, který chce reprezentovat. Takže tu máte nabito na drsné rodinné drama v hlavních rolích s despotickou Zuzanou Mauréry, Viktorem Preissem, Štěpánem Benonim a (Gabriela Marcinková promine) dokonalým klonem Anny Friel, ale dostanete z něj jen útržky, prokládané až úplně dada scénami (jako je ta z těhotenského plavání), a celé to skončí zcela od reality odtrženým rozuzlením, aby divák nebyl příliš obtěžován, a protože už musíme skončit. Stejně tak i jinak předvídatelná linka "žena superúspěšného podnikatele ve zlaté kleci" vygraduje ke scéně, ve které musíte aplaudovat jak Petře Hřebíčkové, tak Jiřímu Langmajerovi (BTW tihle dva už se spolu velmi slušně předvedli ve zmíněných Nevinných Lžích), ale i tady se dočkáte úplného WTF závěru, protože "to přeci je vztahová komedie", ehm. V rámci udržitelného rozsahu komentáře drze odignoruju příběh Sandry Novákové (BTW Ondřej Pavelka a Alena Mihulová taky v téhle záležitosti hrají jak z jiného světa), a přejdu k příběhu "vypravěčky", instaakdovícovšechnoještěgramerky Hany Vagnerové, která je tu hlavním držákem "prstu na tepu doby". Její scény s - mimochodem k mému fotříkovskému potěšení slušně zfotříkovatělým:) - Jakubem Prachařem jsou taky "každý pes jiná ves" a jde o story zcela předvídatelnou. Sice složenou ze spolehlivých a nutno říct dobře natočených humorů, ale s opět naprosto nejednoznačnou až zmatenou katarzí, která ale podle poslední věty celého filmu zase jako by žádnou katarzí být neměla. Prostě WTF? Proč proboha? Tohle mohla být opravdu kvalitní, řekl bych klidně i generační záležitost (nebo jich mohlo být i několik), ale tvůrčí tým to strašlivě zbodal tím, jak se chtěl zavděčit všem, a hlavně netlačit nikde moc na pilu. Kdo zná moje komentáře, ví, že dokážu být pěkně jízlivý - tady ale říkám jen, že mě výsledek upřímně mrzí. Nedokážu se donutit dát míň jak 60%, protože Matky jsou kvalitní i po stránce řemeslné, ale je neskutečná škoda, že (filmový) debutant Vojtěch Moravec neprojevil na režisérské stoličce víc odvahy.