Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (3 083)

plagát

Patriotka: A Star Trek Fan Production (2019) 

Jednohubka o dvou místnostech a jedné animaci, se slušnou myšlenkou i provedením, když přihlédnu k tomu, že jde o ryzí fan projekt. Oceňuji to vytažení temnějších, a tedy mainstreamově nepříliš vděčných, rovin závěru DS-9, i když zlom ohledně - jak to říct bez spoileru - získání svědectví asi, mi přišel trochu moc šestákový. Tajemnou Odyseu hodnotím o něco výš, a Squadron ještě o další trochu, ale myslím, že bychom to do červené zóny dotáhnout měli. 70%

plagát

Avenue 5 (2020) (seriál) 

Pokud podobně jako já nespatřujete potěšení ve sledování příběhů nesnesitelných individuí, a proto věci jako Kancl oceňujete z hlediska nápadu a třeba i kvality hereckých výkonů, ale nepřijde vám to ani tak vtipné jako nepříjemné, tak budete mít s Avenue 5 asi docela problém. Podobně jako já:) Vědom si komediální geniality Hugha Laurieho (viz asi nejvíc A Bit Of Fry And Laurie), očekával jsem něco velkolepého. Zvlášť když ty venkovní záběry na loď naprosto jasně odkazují na Red Dwarfa a seriál je částečně britská produkce. A světe div se, ono to nevyšlo. Ano, jsou tam krásně jízlivé a trefné momenty, ale většina postav mi přišla ubohá a trapná, a nechápal jsem, proč bych se jim měl smát, zvlášť když značná část humoru Avenue 5 hraje na fekální strunu (a to doslova). Jasně, odpichuje od ní správně absurdní a zejména pro fanoušky space opery tím kontrastem geniální humory jako Jana Pavla II. (a připomeňme si, že právě v tomhle karikování velikosti idejí hrdinství, přátelství atd. exceloval už zmíněný Red Dwarf), ale v průměru to byl jeden uchecht na díl, což je i při délce nějakých 22 minut na epizodu málo. Upřímně, hlava mi nebere, čím tvůrci přesvědčili produkci, že se má točit druhá řada. Já do toho rozhodně nejdu, i když musím uznat, že scéna se "specialistkou na VFX" je v temnotě a absurdnosti jejího humoru dokonalá, zvlášť v dnešní době "fake news" a "selského rozumu". Takže abych to shrnul, je to jako kdyby někdo chtěl točit Futuramu jako Kancl, a ještě to celé stálo na "idiot plot" v rovině jakési antiteze Apolla 13 nebo Marťana (což možná má demonstrovat úpadek, ke kterému naše společnost směřuje). Celkově to za mě je tak 60%.

plagát

S úsměvem idiota (1999) (divadelný záznam) 

K mému překvapení nikoliv repríza, ale dnes módně řečeno vlastní reimaginace či vzpomínka autorů na původní představení, made in 1999. Ale jako vzorek tvorby dua Skoumal - Vodňanský dokonale vyhovuje. Legendární humor s prvky absurdna a satiry, hudba, které nelze odolat, v úhledném balíčku s nepříliš vydařeným pěveckým příspěvkem paní Fischerové. Zamrzí, že ani jeden z účinkujících již není mezi námi. Zvlášť když u Jana Vodňanského (jehož skon byl důvodem, proč jsem teď na záznam díval) to byla v zásadě záležitost včasného očkování proti Covidu, ke kterému nedošlo, i když by v lépe řízeném státě dojít mohlo. Je to svým způsobem vrcholně ironická tečka za životem tohoto obdivuhodného pána. Ale zpět k tomu, proč tento komentář píšu - S úsměvem idiota je holý záznam představení, nic víc, nic míň, takže hodnotit lze v podstatě jen obsah, a u něj závisí na Vašich preferencích a vkusu. V mém světě králíci dupou v trojstupu a královna Alžběta beseduje s traktoristy, takže pro rodinné stříbro české kultury ode mě 80%.

plagát

Černobyl (2019) (seriál) 

Výkladní skříň "velké televize", povinná součást výuky dějepisu. Velké kulisy, historická věrnost (potvrzeno Danou Drábovou - vřele doporučuji její populárně naučnou přednášku na ČVUT v prosinci 2019, zaměřenou přímo na seriál a realitu; k nalezení na Youtube), zásluhou práce kamery, zvukařů a autora hudby neuvěřitelně silná atmosféra (a to jsem už leccos o Černobylu předtím viděl/četl), vše korunováno skvělými hereckými výkony. A navrch poselství o tom, kam to vede, když se bojíte znalostí a pravdy jako takové.100%

plagát

Nebo s.r.o. - Season 1 (2019) (séria) 

Sice velmi oceňuji, že Bůh je tu ztvárněn jako kdyby Steve Buscemi hrál Dudea Lebowskiho, říznutého trochou prchlivosti Jesuse Quintany, ale ona to bohužel není celá figura Stvořitele - ten je tu vykreslován jako naprosto nepoužitelné individuum zralé na celodenní péči včetně základních úkonů sebeobsluhy, což posouvá s danou postavou spjatý humor někam, kde mi to nepřijde vtipné, ale trapné. A stejně to mám s celou první řadou - koncept není špatně vymyšlený, některé vtipy jsou výborné, ale drhne to, drhne, drhne, až to dospěje ke zcela očekávatelnému konci (čímž nemyslím konec jako konec, ale konec předposlední epizody, a pak to, co se děje dál;)). Takže jediná opravdu pevná deviza jsou herecké výkony, s Harry Potterem - ale ne, pardon, Danieli, už zase... - v čele. Jestli sedmdesátka, tak velmi, velmi těsná. Ale pořád sedmdesátka.

plagát

Rím (2005) (seriál) 

Původní komentář, léta Páně 2008: Seriál, který světu léta letoucí chyběl. Doteď byl Řím prakticky výhradně zobrazován jako soustava honosných a čistých mramorových sloupořadí, a ta většinová "plocha" byla velkoryse opomíjena. Zde si naopak více či méně špinavých předměstí užijete dosyta, a jako prémii dostanete i pořádnou dávku brutálně sprostých malůvek a vzkazů na zdech, zkrátka konečně uvidíte, jak se skutečně (vědecky doloženo;)) žilo průměrnému římskému občanu. Výborně napsané postavy zahrané takřka bez výjimky neznámými a bez výjimky schopnými herci vás provázejí někdy nepříliš prokazatelně či pravděpodobně, ale vždy zábavně a účelně vystavěnými kapitolami příběhu pádu Republiky - tentokrát bez Jediů, zato s drsnými legionáři. Měnící se vztahy mezi jednotlivými hrdiny jsou krásným dokladem intrikaření na nejvyšších místech, tu úspěšně zosnovaného "těmi hodnými", tu zas "těmi zlými", aniž by tvůrci někomu stranili. I bez monstrbitek ve stylu Alexandera nebo 300 lze natočit parádní antickou podívanou, a jen tak mimochodem, Ciarán Hinds s tím umělým frňákem jako by ze sestercie vypadnul a James Purefoy si toho hulvátského hňupa Marka Antonia evidentně střihnul s nemalým gustem, a to se vždycky cení;) Po první sérii to vidím na 90%. Update 25.2.2021: Po dlouhé řádce let jsem si řekl, že se podívám na zoubek tomu online sledování seriálů, a vzhledem k restům a nabídce vyhrálo HBO Go. A po zhlédnutí druhé série musím říct, že na svém obdivu k tomuhle seriálu nemám důvod cokoliv měnit. A naopak teď už mám výhodu "historického kontextu", díky čemuž můžu říct, že TOHLE odpálilo vlnu historických velkorozpočtových televizních seriálů, a připravilo půdu pro Game of Thrones. Což je samozřejmě fantasy jako prase, zatímco Řím se drží v realitě (téměř všichni občas vzývají božstva, ale žádné nadpřirozeno se nekoná), ale posuďte sami - byla tu nahota, bylo tu neskrývané násilí, byly tu nečekané konce různých postav, z nichž některé měly skutečně lahůdkově zamotané osudy, a herecké výkony tu byly opravdu vynikající. Pochyby o vlastních skutcích a bádání nad vlastními rozhodnutími a jejich důsledky, jak je předváděli třeba Pompeius, Brutus, Cicero nebo samozřejmě Vorenus, to byla radost sledovat. A s tou GoT je tu i několik hereckých propojení, z nichž nejvýraznější samozřejmě je Indira Varma neboli Niobe/Ellaria Sand. Řím je i dnes skvělá podívaná a dostane ode mě 90%.

plagát

Star Trek: Prelude to Axanar (2014) 

Kdybych chtěl být hnusný, vysměju se obdivným komentářům, protože tvůrci zvolili mistrovskou taktiku jak toho příliš neukázat, a přitom vzbudit velká očekávání - tím, že příběh vyprávějí formou historického dokumentu, kdy nám kromě (velice hezky provedených) kratičkých záběrů vesmírných lodí a jejich bitev jakési mluvící hlavy vysvětlují, kdy a kde se "lámal chleba". Takže by se hodnocení dalo pojmout tak, že je to srabárna. Jenže on je to jako na potvoru fanouškovský film, který měl sloužit jako teaser pro účely shánění financování pro plánovaný seriál. A z tohohle pohledu je Prelude To Axanar geniální, a pokud hereckými výkony profesionálů neuráží, tak kvalitou masek (i těch space operových CGI animací) vyráží dech. Bylo by hezké, kdyby se tvůrcům podařilo dovést jejich snažení do úspěšného konce. Byl by počin hodný odkazu Star Treku - povedlo by se jim dostat tam, kam se dosud nikdo nevydal;) 80%

plagát

Zánik Československa v parlamentu (1993) 

Zánik Československa v parlamentu je autentickou procházkou tou částí procesu rozdělení ČSFR, která se odehrávala ve Federálním shromáždění. Jen zachycuje, co se kolem kamery děje - proslovy u řečnického pultíku, výměny názorů až hádky v kuloárech, názory "prostého lidu" reprezentovaného návštěvníky zasedání, přípravy občerstvení pro poslance, pitoreskní výstupy zejména Sládkovců - a to je všechno. Žádné hodnocení, žádné komentáře, jen záznam toho, co se dělo. Dobře, občas s titulkem, ozřejmujícím, kdo to zrovna před kamerou stojí. Ale tím to hasne. Takže záleží na tom, co hodnotíme. Jestli dokumentární film jako umělecké dílo, nebo jako prostředek zachycení událostí, které jsou významné, a jsou viděné skutečně velmi zblízka. Bez znalosti kontextu se divák musí ztrácet, a odnese si leda tak zážitek z toho, že "byl u toho". Za mě asi tak - jsem rád, že jsem měl možnost tento záznam dění konce roku 1992 zhlédnout, ale to je tak všechno. 70% dávám jen kvůli historickému významu tohoto filmu (po stránce technické je to totiž taky dost bída;)) - myslím si, že v dnešní době by něco takového už vzniknout nemohlo.

plagát

Darca (2014) 

Tak si to shrňme, film režíroval tehdy 64letý matador thrillerového žánru (i když nejen toho) Phillip Noyce podle předlohy, kterou napsala v roce 1993 tehdy šestapadesátiletá Lois Lowry. Román tedy vznikl dávno předtím než se svět zbláznil do žánru young adult boje s dystopiemi:) A z nějakého důvodu někomu přišlo jako dobrý nápad tento snímek vyprodukovat v době vrcholného boomu daného žánru (pro srovnání v roce 2014 šla do kin první část finále - ano, zní to hrozně - Hunger Games, a Harry Potter byl už pár let na odpočinku; jako ta postava, ne značka, to zas neblbněte, ta se teprve začínala ždímat;)). Jen si tak nějak ten někdo nedal práci zjistit, kam se žánr od roku 1993 vyvinul, a hlavně jestli autorka dostatečně držela prst na tepu doby... a příčetnosti:) Když se podíváte na popis série The Giver, zjistíte, že jde o celkem čtyři knihy, vydávané s dlouhými rozestupy (1993 - 2012), přímo spolu souvisí jen první a poslední díl, a míchají se tam podivné nadpřirozené schopnosti s dystopickou sci-fi. Takže je to spíš cosi podivného než materiál vhodný ke zpracování jako osamocený film:) Nemám iluze o tom, že geniální věci jako Verneovy Dva Roky Prázdnin by u dnešního vzorku cílové skupiny obstály, a podobné to je i zde. Vysvětlením bohužel je, že Jeff Bridges byl velkým obdivovatelem předlohy, a mnoho a mnoho let usiloval o její zfilmování (scénář existoval už v roce 1998!!!) - a jeho nekritický náhled je tak možné označit za nejpravděpodobnější příčinu, proč to dopadlo tak jak to dopadlo. A pokud se - tak jako Honza Musil na TV Barrandov - ptáte jak to dopadlo, tak asi takto: Dárce může fungovat právě na nezkušeného mladého diváka, který nemá moc "nakoukáno" a skoro nic načteno - my ostatní uvidíme všechny ty "inspirace" (ačkoliv minimálně u části z nich je kauzalita přesně opačná - pamatujte, rok 1993;)), a díry v logice prezentovaného světa, respektive spíš příběhu. A dokážeme si už představit, že pokud nemáte emoce, a vztahy k ostatním lidským bytostem vnímáte jen "funkčně", je vám naprosto nesrozumitelná řada morálních dilemat "normálního" člověka. Myšlenka světa, který si drží jisté spojení s emocemi a hlavně samozřejmě hrůzami zášti a násilí skrz jednoho vybraného profesionála (a zároveň vyděděnce), není špatná. Špatné je, když se tento svět začne rozpadat naprosto předvídatelným způsobem - a pak se ukáže, že je to celé jinak. Jinak takovým způsobem, který naprosto nedává smysl, a popírá samotnou možnost existence takového světa:) A vede děj k závěru, který očekáváte, a nemůžete nevidět, že to skutečně zajímavé se začne dít až po zatmívačce, díky již zmíněné kombinaci jakési omnipotentní technologie/nadpřirozena:) Je to velká škoda, vizuálně to totiž není vůbec špatné dílo (nemyslím jen efekty, ale i architekturu atd., a to byl rozpočet jen mrzkých 25 milionů dolarů), a herecké výkony také nedělají ostudu, ale ten scénář je peklo. 50% a víc ani ťuk.

plagát

Sestřičky (2020) (seriál) 

Česká televize se odhodlala vyrazit do boje za zlepšení obrazu českého zdravotního sesterstva, které - a to je bohužel zásadní - v určitých oborech zdravotní péče, v určitých zařízeních nebo na určitých odděleních vykonává vysoce kvalifikovanou a každopádně v řadě rovin extrémně náročnou práci. A zákonitě za to musí (ČT, ne ty sestry) dostat vylískáno ode všech, co znají vždy a za všech okolností zpruzelé sestry svých obvoďáků nebo běžné denní péče v nemocnicích, pro které je všechno problém, a které se vším otravujete, zatímco ony jen strkají tiskopisy receptů do tiskárny, měří tlak, nebo roznášejí léky, které předepisuje doktor a ne ony. Je určitě potřeba vyzvednout obrazy toho jak může vypadat "nezlomná" sestra, která má zájem o svoji práci, a která chce rozvíjet nejen sebe, ale i zdravotní péči jako takovou - ale je potřeba počítat s tím, že to bez "onoho bé" nebude působit věrohodně. A bez osvětlení toho, že je u nás špatně především rozložení toho, co má dělat příslušně vzdělaná zdravotní sestra, a co mohou a měli by dělat "běžní" sanitáři nebo zdravotní asistenti či jak tomu říkají v některých zemích, můžete lehce dospět k závěru, že to celé je zakázka sesterské lobby. Co je určitě pozitivum, je názorná ukázka, že sestry (vidíte, ani jsem nezmínil, že je zde i mužský protagonista, zatvrzele trvající na tom, že nic jako zdravotní bratr neexistuje:)) mají také svoje osobní životy a problémy, nezřídka pramenící z toho jak je jejich práce náročná fyzicky i psychicky, a v poměru k tomu nedostatečně ohodnocená. Ale celé téma postavení zdravotních sester je násobně složitější, a tento cyklus popisuje jen jeho poměrně úzkou výseč. Nicméně to samo o sobě dělá z hlediska dokumentárního dobře. 70%