Gemini

Alex Garland asi neumí točit jiné než pomalé filmy - aspoň pokud si k nim píše scénář;) Po Ex Machina přichází další sci-fi zabývající se otázkami individuality a vědomí, i když tentokrát výrazně jinak, za což může románová předloha. Ta údajně jde jinými cestami než film, a jelikož má tři díly, a filmová Annihilation navzdory konci s určitým náznakem možnosti pokračování přece jen působí uzavřeně, docela bych tomu i věřil. Filmu se nedá upřít tísnivá atmosféra, ostře kontrastující s barevností světa uvnitř "Záře", ze které občas máte pocit, že se natáčí přes vitrážové okno:) Zajímavé kulisy ale ještě poutavý film nedělají. Garland se chytil do pasti prvního dílu trilogie, a využití nosného tématu - proměny všech živých forem na světě a toho, jestli je to dobře či špatně a zda tomu vůbec rozumíme - se vlastně uzavírá jen v nejasných náznacích. Těžištěm filmu jsou duševní stavy hlavních hrdinek, a nutno říct, že jejich osudy, resp. vyrovnávání se s tím, co se děje, jsou docela nečekané. S posledním záběrem si sice říkám, co asi bude dál, ale je mi to upřímně řečeno docela jedno, protože tato místy celkem krvavá depka mě za skoro dvě hodiny s ní strávené moc neodměnila, a při představě pokračování v tomtéž duchu rád uzavřu svoji známost se světem Záře v okamžiku udělení závěrečního hodnocení. A to zní 60%, protože Ex Machina byla výrazně stravitelnější. Ale pokud chcete přemýšlivou, ne moc příběhovou, sci-fi s výrazným vizuálem i hudbou, jste tu správně.

Scooby-Doo poprvé vyrazil do světa "stříbrného digitálního plátna" a u Warnerů se zřejmě rozhodli využít tohoto svého dodnes úspěšného hrdiny (a jeho party, samozřejmě...) k umetení cesty pro pravděpodobné oživení svých jiných, u nás troufám si říct zcela neznámých, a jinde po desetiletí mrtvých, značek. Vytvořili proto crossover s hrdiny, které si mlhavě vybavuji z nějakých pořadů z půlky devatesátých let, kdy u nás kabelová televize nabízela Cartoon Network - proto si tu hlavního záporáka střihne Dick Dastardly a hlavního hybatele zápletky superhrdina Blue Falcon s DynoMuttem. Plus je tu Kapitán Caveman, Falcon je syn originálního Falcona a má hustou pobočnici, protože je rok 2020 a bez toho by to nešlo, ehm... Nicméně - po technické stránce je film velmi zdařilý, byť jsem nepochopil míchání vícero stylů animace, které je místy rušivé. A když je řeč o rušivosti - samozřejmě že nic není věčné, ale když už musí Scoobyho dabovat někdo nový, mohl by se alespoň lokalizační tým zamyslet nad Scoobyho zkresleným mluvením (kdyby tak jen mohl Frank Welker do téhle záležitosti mluvit tak jako některé superhvězdy mohou ovlivnit svůj dabing v různých zemích...), protože jeho ignorováním vzniklo pár nehezkých nesmyslů. A díky tomu jak skvělý dabér je Martin Stránský, tak DynoMutt Scoobyho zcela zastiňuje. Jinak nemám moc co vytýkat, film je prošpikovaný vtipy pro děti i dospělé (Ruth Bader Ginsburg a Zmijozel :D ), výpravu už jsem zmínil, a hudba je taky vynikající. Takže vše se láme na jediném zádrhelu - už to není Scooby-Doo a pátrání po strašidlech, ale dobrodružná podívaná, ve které by mohla figurovat jakákoliv, klidně i zcela nová, partička hrdinů. Těžko se mi odhaduje, jestli krok na novou "platformu" měl být i signálem, že Záhady s.r.o., kde se jela nacistická sci-fi jako z Wolfensteina, nebyly náhoda, a původní látka už se vyčerpala, tudíž je čas začít celého Scoobyho vést jinou cestou, anebo to je jen čistá snaha rejžovat z oživeného univerza po vzoru Marvelu. Takže dám "jistých" 70%, protože jisté je to, že na poli rodinné zábavy si tohle dílo červenou barvu zaslouží.

Že byl Gene Kelly perfekcionistický šílenec, to jsem věděl. Ale že byl ještě k tomu megalomanský šílenec, to jsem se dověděl až teď:) Jistě, divadelní předloha byla už tehdy obrovský hit (10 cen Tony, to překonali až Producenti v roce 2001!) a 20th Century Fox nechtěli nechat nic náhodě, ale přesto - filmové muzikály už v té době měly éru své největší slávy za sebou, a tak gigantickou výpravu jako tady jsem v žádném starším filmu podobného ražení neviděl (snad se shodneme, že Vojna A Mír opravdu srovnávat nejde:)). Nejde jen o běžný ruch na ulici New Yorku roku 1890, o skupinová taneční čísla, ale zejména o scénu přehlídky cca v polovině filmu. To Vám prostě MUSÍ spadnout brada. Barbra Streisand zpívá a hraje jako o život, Walter Mathau dohání svým herectvím, co mu schází v hrdle, no a sluší se připomenout, že další hlavní roli má Michael Crawford, pozdější první Fantom Opery;) Marianne McAndrew je rozkošná, další dámy také, a říkáte si, co by vlastně mohlo dopadnout špatně, když kameru, hudbu i scénář mají na starosti ostřílení profesionálové - vycházející navíc ze zmíněné bomby, která srovnala Broadway se zemí. A to je právě kámen úrazu, respektive jablko sváru mezi obdivovateli a haniteli Hello, Dolly! Na příběh se můžete dívat z více úhlů - jako na operetní historku poplatnou původní frašce už z roku 1938, nebo na příběh silné ženské hrdinky, vyzbrojené těžkým arzenálem šarmu, vtipu a vyřídilky. A podobně to platí pro další věci - taneční čísla jsou velkolepá, ale tanečníci se záměrně pohybují v absurdně dětinských a přehnaných pózách, že to místy vypadá jak přenos z výročního plesu Ministerstva švihlé chůze:) Je to obdivuhodné, ale někomu tenhle komický záměr může přijít směšný až odpudivý. Já jsem se po chvíli uvažování přiklonil k obdivu k práci choreografů a řekl si, že to vlastně dokonale pasuje k řachandě a pitvoření, které se v jednotlivých scénách (bez urážky) odehrává. A byť vyústění příběhu je takové trochu WTF, jsem ochoten si říct, že Dolly Leviová byla mistryní v nasazování brouků do hlavy, a koneckonců Efraim Levi musel podle jejího vyprávění být naprosto dokonalý chlap, takže jí prostě přejete, aby jejímu smutku byl konec (a to není spoiler, svoje úmysly Dolly odhaluje už v úvodní scéně;)). Takže i když by film mohl naprosto v pohodě být o dvacet minut kratší (a Zpívání V Dešti bylo kratší skoro o tři čtvrtě hodiny;)), a stejně by byl napěchovaný umem tanečníků, hudebníků i choreografů až až, a na ději by se to nijak nepodepsalo, dám 80%. Ale je to hlavně zásluha Barbry Streisand, která mě dokázala přesvědčit, že by její Dolly mohla dokázat vládnout celému světu, nejen New Yorku nebo Yonkers (BTW to místo fakt existuje, a má dnes asi 200 000 obyvatel:D ). Ale naprosto chápu všechny, kdo tenhle film odmítají jako přeplácanou a příliš dlouhou šaškárnu.

Vynikající příspěvek do doby, kdy bychom se snad už mohli začít pokoušet vyrovnávat alespoň s tak vzdálenou minulostí jako je druhá světová válka a události krátce po ní. Dobře, možná je to naivní myšlenka, když máme problém i s aspoň trochu objektivní reflexí první republiky, ale je třeba mít naději:) A co samotný Toman? Skvělé obsazení, kostýmy, masky, vůbec technická stránka. Film sice nejde ani v jednom ohledu do hloubky, ale šíři záběru má úctyhodnou. Připomínat si, že konec války nebyl začátek obnovy, ale že se další roky po světě stěhovaly statisíce uprchlíků, a že už za války se usilovně pracovalo na tom, jak "správně" uchopit vládu v osvobozeném Československu - a především jak vypadaly prostředky toho uchopení - rozhodně neškodí. A asi se najde jen málo lidí, kteří by nečernobílost lidských charakterů i dějin dokázali ilustrovat lépe než Zdeněk Toman. Tohle se Ondřeji Trojanovi opravdu povedlo. 80%

Harry Harrison by myslím mohl být spokojen - atmosféru skomírajícího lidstva, které přelidnilo a zcela vysálo matičku Zemi, se Richardu Flesicherovi povedlo vystihnout skvěle. Je to až kruté, sledovat jak se na klinice eutanázie budoucí nebožtíci loučí se světem záběry na přírodu, kterou si někteří z nich ještě pamatují z dětství, ale která je nenávratně pryč. Jinak příběhově - jasně tušíte, jak to celé je, tudíž není moc o co stát, takže za detektivku bych Soylent Green rozhodně neoznačil. Hlavní deviza tkví v přesvědčivém vykreslení ubíjející reality hroutícího se světa, kterou nejlépe předávají Edward G. Robinson (mimochodem toto je jeho poslední film) a strážci vědění z Archivu. Přece jenom Heston je tu za drsňáka, byť i z něj je postupem děje cítit vědomí, že si možná ukousl trochu moc velké sousto. Nebula i Saturn pro Soylent Green byly rozhodně zasloužené, ale nejde si nepřiznat, že dnes už by takovýto film těžko obstál. Na druhou stranu, ta zhruba hodina a půl uběhla jako nic, takže ode mě tomuhle nepříjemnému obrazu naší možné budoucnosti půjde 70%.

A je to tu, komentář číslo 3000. Přemýšlel jsem, jakému dílu ho přiřadit, a nakonec se mi před krátkým časem přihodila neuvěřitelná náhoda - v článku o herních adaptacích Duny byla zmínka o dokumentu o nerealizovaném filmovém zpracování Duny, které mělo údajně být naprosto velkolepé. Do té chvíle jsem neslyšel ani o tom filmu ani o Alejandru Jodorowském. Dokument jsem sehnal, pustil ho... a po čtyřech minutách - při prvním lehce animovaném obrazu vesmírné lodi - mi spadla čelist. A dál to byla už jen jízda nejen neuvěřitelnou vizí Duny, která žije díky obří bichli plné storyboardů, ilustrací a poznámek, ale hlavně světem nadšeného vizionáře, pro kterého není nic nemožné, a který srší energií i ve svých (tehdy) téměř pětaosmdesáti letech (přičemž byste mu hádali tak 60). Historky, které vypráví, jsou tak neuvěřitelné, že si až říkáte, že to musí být všechno pravda:) Z ukázek Jodorowského tvorby, které se ve filmu objeví, jsem nabyl dojmu, že bych si způsobil značnou újmu na zdraví, kdybych se pokoušel nějaký z jeho uměleckých počinů absolvovat - ale tu Dunu bych sakra chtěl vidět:) Protože ty obrazy lodí a náčrty kostýmů a kulis (mj. H. R. Giger) jsou tak dokonalé, že to až bolí u srdce. Co na tom, že sám autor říká, že to mělo být jako LSD trip;) Energie, tvůrčí duch, optimismus, a možná trochu šílenství - kde by bez toho lidstvo bylo? Dokument s jinými neporovnatelný. 100% P.S.: Teď jen doufám, že to Villeneuve zvládne se ctí;)

Fascinující vhled do doby, kdy byla Spravedlnost ve jménu vyššího dobra opakovaně umlčována tváří v tvář faktům - a to prosím ani nebyla doba totality, "jen" v tom měla celá veřejnost jasno (a někteří v tom mají jasno dodnes, viďte, pane Bartoš...). Zdenko Auředníček navzdory extrémní deziluzi svoje úsilí nevzdal, a Zločin V Polné je hlavně jeho portrétem. Masaryk je zde opravdu jen vedlejší postavou, byť důležitou. Na televizní poměry velkolepé dílo, a jedna z ukázek přínosu veřejnoprávního média. 80%

Mám opravdu rád dokumenty od BBC - ale když mi někdo chce servírovat celovečerní dokumentární film, a ona je to recyklační složenina "toho nejlepšího" z jiných dokumentů, je v tom určitý pocit zrady. Neříkám, že vás stejně neohromí organizovaný lov stovek hadů svištících po kamenech na Galapágách nebo se nepobavíte u drbajících se medvědů, ale je to tak nějak... jako podle příručky. Ano, jistě, má to být výkladní skříň pestrosti života na Zemi, ale na mě to nějak nefungovalo. Pokud to ale má být primárně záležitost "pro celou rodinu", tak záměr tvůrců dává smysl. 70%

Policajt je zvláštní film - trochu drama vztahu dvou přátel z opačných stran zákona, okořeněné "povinně" krásnou nevěrnicí (ale je to Catherine Deneuve v nejlepších letech, takže to lze "milostivě" přejít:)). Ale hlavně je to heist movie s převleky, výsadkem z helikoptéry do jedoucího vlaku, a s župany a pantoflemi, přičemž se bere neuvěřitelně vážně :D Je to o to horší, když už si Richarda Crennu nedokážete představit jinak než jako plukovníka Trautmana ve Žhavých Výstřelech:D Drsný výraz Alaina Delona s neodmyslitelnou cigaretou v koutku to pak už jen dorazí. Doporučuji to k vidění, ale de facto jako kuriozitu;) 60%

Z Walesy jsem si odnesl dva poznatky (že je Wajda skvělý režisér jsem věděl už předtím;)): za prvé - Robert Więckiewicz je ve své roli geniální, a za druhé - Danuta Walesová musela být světice:) Těžko se mi hodnotí historická věrnost. Můžu jen říct, že mě překvapilo, kolik absurdních (leckdy ne až tak humorných) momentů Wajda do svého filmu vpravil, a také, že mi bylo sympatické, že Walesu nevykresluje jako nezlomného hrdinu, jehož nitro vyplňuje jedna vlastnost kladnější nežli druhá, ale je k němu místy i dost kritický. Přidejte si k tomu precizní masky, kostýmy, kulisy, a vyjde Vám 80%.