Gemini

Občas si pod vlivem něčích hodnocení seženete film, sem tam si ho užuž pustíte, ale nakonec uplyne několik let, než na něj dojde... a on Vám pak svojí propracovaností a neuvěřitelným feelingem vystřelí mozek z hlavy. Perks Of Being A Wallflower je jeden z nejlepších filmů o dospívání, jaké jsem kdy viděl. Úžasné dialogy a verbální i situační humor, úžasné vztahy, už pochopitelně méně úžasné vyrovnávání se s hromadami sra(ndi)ček, které si leckdo hned vedle nás táhne s sebou už z dětství, aniž o tom víme, a především perfektní herecké výkony. Emma Watson si nemohla pro své první filmové vystoupení po ukončení Potterovského martyria vybrat lépe, a ve 22 letech se stala bohyní. Nádhernou (nejen fyzicky) a přesto křehkou a zranitelnou. Stephen Chbosky potvrdil pravidlo (z nějž existují bolestivé výjimky;)), že film vydupaný z vlastní knižní předlohy má jinou sílu než komerční studiový produkt. Twist čtvrt hodinky před koncem sice není úplně nečekaný, ale film je režírovaný tak, že na tu jistou nedořešenou věc téměř zapomenete, a najednou zjistíte, že sledujete úplně jiný film než jste si mysleli. Logan Lerman s Ezrou Millerem si to tu dali naprosto mazácky, a já vím, že i kdybych se ještě někdy stěhoval, tak nosič s tímhle filmem zůstane se mnou. 100%

Příjemný malý film z blízké budoucnosti, který překvapivě není čistou one man show Franka Langelly, byť by se to dalo očekávat. Členové jeho rodiny totiž také mají svůj nikoliv bezvýznamný podíl na ději i stopáži. Tvůrcům se podařilo skloubit vyprávění o nerudném staříkovi stiženém Alzheimerem s - musím říci že velmi uvěřitelnou - studií vztahu mezi člověkem a robotickým asistentem, který se časem může stát i přítelem - a pokládá si s tím spojené "tradiční" otázky, nakolik je v pořádku brát potom osobnost usazenou na harddisku (který jde smazat) jako obslužný program nástroje, který zapnete jen když potřebujete, aby Vám uklidil. Nemůžu tvrdit, že Frank A Robot nemá rezervy - hlavně linka se Susan Sarandon je už trochu moc WTF, a některá místa ve scénáři by šla pojmout lépe, ale hlavně díky kvalitnímu obsazení diváka nemá co urazit. A díky hercům funguje i ta část vyprávění, která se věnuje rodičovským kvalitám "etického" lupiče. Rozhodně doporučuji, a protože tu modrou barvu zde mám za urážku, trochu přihodím a dám 80%.

Sice mám z Ritchieho gangsterek o kousek raději Lock, Stock... než Snatch, ale to je celkem jedno, protože zvěsti nelhaly, a Gentlemani jsou jednoznačně jeho nejlepší film. A také nejfilozofičtější - v žádném jiném se v každé druhé větě nevzpomínal Kant:) Ale vážně - Gentlemani nemají jediné hluché místo a jednotlivci hrají jeden každý úžasně. A k tomu jsou - samozřejmě o parník v čele s Matthewem McConaugheym - perfektně vystajlovaní. Gentlemani jsou precizně vysoustružení a přesto mají ducha, není to žádná sázka na jistotu, u které producenti naordinovali seznam "jistých" položek, které si pak během filmu odškrtáváte. Taky mám pocit, že Lock, Stock... i Snatch (na rovinu přiznávám, že RocknRollu..RocknRollera...whatever... jsem vytěsnil, takže nevím) byli primárně komediálního ražení, a občas Vám u nich zatrnulo. Ale Gentlemani jako by to měli opačně - pořád máte pocit, že jde o vážné věci, děje se "něco" špatného, a do toho probleskuje černočerný - což není rasismus;) - humor. Ať už jsou to Toddlers nebo mrtvola na cestě z mrazáku nebo bajka o drakovi a lvu, zapadá to na své místo. Bez problémů jsem se nechal pohltit a o hodinu a tři čtvrtě později musel uznale zamručet - je to bomba. 90%

V jedné trampské písni se zpívá "pohádko mládí, mějme se rádi, šťasten ten kdo je mlád". Včera jsem se svou drahou ženou byl na Tenkrát Podruhé poprvé, a je to velmi podařená záležitost o tom, že na štěstí není potřeba být mlád, i když někdy to s tím mětím rád (in your face, češtino:)) je po desetiletích soužití těžké. Ano, je to trochu moc růžově zakončené, ale to, jakými cestami se vztahy v průběhu let ubírají, je tam zachycené úžasně. Stejně jako to, že nikdo není stoprocentní klaďas, a v čase se jeho "kvality" mění. Nádavkem k tomu je to i příběh muže, kterému všechny ty VR helmy, online platformy, navigace a podobné ptákoviny lezou krkem. A taky příběh vášnivého italského (dnes by se možná řeklo toxického:P) vztahu krapet šáhlého režiséra a jeho múzy:) Herecké výkony excelentní (aby ne), navíc jak víme, všechny pěkné Francouzky - těch asi dvacet:) - jsou u filmu (Doria Tillier, OMG). K tomu skvělá hudba z přelomu 60. a 70. let (ale ne, není to jako Tarantinovka...). No a humor v mnoha podobách - verbální, vizuální, situační, laskavý, ironický, černý, prostě skvělé. Vřele doporučuji zejména dlouhodobě zadaným:) A těm, kdo se chtějí smát hipsterům:D I když, jestli je pravda, že v Cannes to mělo osmiminutové standing ovations, tak je to poněkud přehnané... 80%

Na to, že je to celé o životě a "Mojí Úžasné Kariéře" pana Tukana, je ta jeho adorace ze strany hlavního tvůrce ještě podaná celkem nenásilně:) Ale vážně - Mikoláš Tuček má co říct, a rád jsem se o něm něco dověděl i mimo jeho práci. A je fajn podívat se na příklad toho, že se může stát, že budete dělat něco, co vás baví. Ne každý to štěstí má, že. Já ho mám, a jsem za to rád každý nejen pracovní den:) Na konto filmu už asi řeknu jen "Shirt Guy included", takže za mě 80%:)

Už dlouho jsem si na náhodném setkání s televizní obrazovkou nepošmákl tolik jako na téhle obnovené spolupráci (dnes již) starobních důchodců Brosnana a Campbella. Zlaté Oko před lety svedlo tyto dvě osobnosti dohromady, a The Foreigner vrátil Pierce Brosnana k bombovým atentátům, což je vtipná paralela, protože Exploze byla jedním z jeho prvních známých filmů, a kariéra jeho postavy (ministra Liama Hennessyho) odstartovala podobně - v řadách IRA. Filmů o tom, jak různí gauneři "messed with the wrong guy", který je shodou okolností veterán speciálních jednotek/ghost warrior/silent assassin, už tu bylo hodně, ale autor předlohy si dal sakra záležet na tom, aby věc obohatil o vysokou politickou hru, pokrevní vazby, morálně spornou práci tajných služeb a policie - a tvůrcům filmu se podařilo to nezvorat a obohatit o vizuální přitažlivost. Dnes už mě málokterý film donutí zůstat vzhůru po půlnoci, ale The Foreigner si to zasloužil. 80% a moje nejvřelejší doporučení, zvlášť pokud chcete vidět Brosnana pro změnu v... řekněme zajímavé nekladné roli;)

Nedejte se mýlit, tento dokument není primárně o letadlové lodi Charles de Gaulle, ale daleko více o historii (letadlového) loďstva jako takového. Není to špatné, ale čekal bych něco svěžejšího. Dokument o Eurocopter Tiger se francouzským propagandistům vydařil lépe. 60%

Po děsivé E8 jsem měl od "závěrečné" E9 jediné očekávání - aby nepředvedla tak retardované a vše ignorující násilné "uzavírání kruhu" jako kdysi E3. A nutno říct, že to se podařilo. Takže teď k těm horším zprávám;) J. J. Abrams natočil sérii dynamických epizod, které odpovídají jeho řemeslnému standardu a dovednosti vydělávat obří hromady dolarů. Což je nepochybně to jediné, oč se studiu Disney jedná. Háček je, že se podařilo někde naprosto poztrácet ducha Star Wars, rezignovat na jakoukoliv snahu o tvorbu příběhu, a ve finále zbavit Star Wars jejich výjimečného statutu a udělat z nich další rejžovací značku typu Mission Impossible nebo Rychle A Zběsile. Ne že by to nebylo nevyhnutelné, ale mohli to sakra ještě o jeden film odložit a zakončit příběhový oblouk nějak důstojně. Takhle se mezi jednotlivými akcemi přesouváme pomocí naprosto totálních haluzí, a ignoruje se nejen logika, ale - a to je historické novum - I VLASTNÍ VÝTVOR STUDIA V PODOBĚ MINULÉ EPIZODY! Najednou se zničehonic odkryje prastaré zlo, které v naprostém utajení vybudovalo (asi pomocí alchymistických metod přeměny vzduchu na kov a podobně:P) nejvíc megagigantickou flotilu s nejvíc megagigantickými kanóny, a vyhlásí, že do jeho útoku zbývají HODINY. Povstalců najednou není dvacet, ale asi tak dvacet tisíc, a největší sázka staví na hlavu nejvíc zdrcující moment E8 (a vypadá jako finále Mass Effectu - nejdřív přílet flotily, potom rozhovor Sheparda s Chlapcem). Jinak - když se chvíli po začátku filmu hrdinové objeví na pouštní planetě, kde se odehrává cosi jako Burning Man s (jak jinak než) roztomilými mimozemšťany, a C3PO prohlásí, že se tam zrovna slaví festival konající se jednou za 42 let, což je skutečně štěstí, ještě se tomu zasmějete. Ale pak se pokračuje dál, přes "hele shodou okolností tady mám dekódovací odznak Prvního Řádu, se kterým proletíte úplně kamkoliv", a naprosto se v rámci alespoň jakžtakž navazování děje obracejí naruby zákonitosti vesmíru SW, a to včetně toho, co představila tato poslední trilogie. Která představila i některé nové postavy, které jsou tu (některé téměř úplně, viď, Rose, jiné dokonale, viď, Benicio) ignorovány. A když to pak tvůrci ještě vyšperkují lovením Lukeova původního X-Wingu, kecy o jakési dyádě, což je někde na úrovni Harryho Pottera, a završí vše naprosto šíleným polibkem (kterému se chechtalo celé kino), tak se nedivte, že to ani Leia a finále se dvěma meči a "překvapivým" jménem nemají šanci zachránit. A k tomu ještě ani John Williams nedodá žádný pamětihodný track, což se mu třeba podařilo u každé epizody z první trilogie (myšleny E1-E3). To je vlastně příznačné, protože kromě Lany Del Rey a jejího vokalisty Kyle Orena si mám problém pamatovat jakoukoliv jinou postavu. Vlastně ne, ještě si pamatuju Camerona Poea... počkat, ten byl vlastně v Con Air... tak nic:D Když to tak shrnu, nejvíc mě pobavilo, že jsem nemusel ani o píď uhnout ze svého tvrzení, že stejně za všechno můžou Sithové:D Takže závěr zní, že ani E9 se nepovedla. 60% a repríza možná tak někdy v daleké, daleké budoucnosti.

No, můj příslib, že se na E7 podívám znovu jen pokud ty zbylé dvě budou tak dobré, že si zaslouží vidět celou trilogii jako celek, mě zdá se může ponechat zcela klidným a suchým, protože po E8 stejně klidně a suše říkám: "Gratuluju, studio Disney, podařilo se Ti zabít vše, co mě na Star Wars bavilo, a vytáhlo jsi ve větším kalibru všechno, co mi vadilo na E1-3." Výsledkem snažení pana Johnsona je nejdelší SW epizoda, která jako by chtěla obnovit věhlas Empire Strikes Back, ale místo toho tragicky selhává, přivádí podivné nové postavy (které pak v E9 zcela ignoruje, zdravíme Rose nebo ... koho to sakra vlastně hrál Benicio Del Toro?), naprosto ZBYTEČNOU digitální honičku jako z Jurského parku 16, a předvádí tak směšné momenty (Jediho ani vakuum nezastaví; padání bomb ani stav beztíže nezastaví; konstruktéři First Order zaznamenali za několik dekád od prokázání tragických omylů konstruktérů Hvězd Smrti ještě horší výsledky, protože jejich behemota dokáže zbavit kompletní obrany JEDINÁ stíhačka; Grand Máster se měl míň soustředit na Smouk a víc na skutečnou sílu), že ty potenciálně zdařilé a silné chvíle (hrdinné sebeobětování hlavního afroamerického hrdiny, prozření Hana Sola Mk II - ne Kylea Orena, ale toho lamače z kokpitu, jak on se jenom... Poe? Cameron Poe? Počkat, ten byl přece v Con Air... to je vlastně jedno;)) jsou pak naprosto zabité. Vizuálně je E8 velmi podařená (solné pláně, OMG), funguje i - kupodivu většinou neinfantilní - humor, vnitřní rozervanost Rey je také slušně zahraná, ale dohromady k sobě ty komponenty fatálně nesedí. A byl jsem opravdu zvědav, jak chtějí autoři rozehrát E9, když s Rebelií zatočili tak jak zatočili. Hehe, a světe div se, oni to lišácky vyřešili tím, že to naprosto odignorovali:D Což už samozřejmě není věc E8, ale E9, ale napsat jsem to sem musel. Protrpěl jsem se až k závěrečným titulkům, a zrovna tuhle epizodu naprosto jistě už nikdy znovu chtít vidět nebudu. Což je sice prvenství, ale asi ne právě prvenství žádoucí;) 50%

Film s takovýmhle názvem jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít:D Ne, vážně, původně jsem ho chtěl ignorovat, ale zvěsti o technologickém pokroku mě nakonec přivedly přímo do kina - na 2D, možná ani ne 4K verzi;) A musím říct, že práce na digitálním omlazení Willa Smithe je - pokud jde o obličej - dosud nevídaná. Opravdu jsem měl ve většině záběrů problém poznat, jestli je to "fyzická" nebo "virtuální" podobizna. Co už moc nefunguje, je animace celých postav - tam se neudělal od Bladea II téměř žádný pokrok - a větší než detailní záběry. Nevím jestli je to těmi barvitými prostředími (místo to na mě působilo jako barevná paleta z Touissantu v Zaklínači III), ale většinou jsem neměl pocit, že se dívám na technologickou špičku, ale naopak na špatně naklíčované herce v různých kulisách. Příběhově je to skoro čistý útěkový McGuffin, prokládaný "hlubokými" promluvami o svědomí a jizvách na duši. Will Smith předvedl rozhodně nejeden pozoruhodnější výkon. Clive Owen na mě nefungoval, naštěstí alespoň Ramona Flowers, pardon, Mary Elizabeth Winstead, hýří půvabem a násilnickými sklony, jak si to žánr žádá:) Akční scény jsou slušně kinetické, z více zdrojů opěvovanou motorkovou naháněčku ale mám za víc než co jiného za festival CGI, a nijak odvařený jsem z ní nebyl. A pokud jde o hudbu, Lorne Balfe se rozhodl něco Inceptnout Transformerům na Ostrově, některá místa jsou totální kopírka. Ang Lee dokázal natočit velké věci, ale Gemini Man je reminiscencí devadesátkových akčních sci-fi, která by bez svojí technické stránky byla úplně jednoznačným béčkem (s áčkovým rozpočtem). Ale ty skoro dvě hodiny docela utekly, a i když se nebudu už dívat znovu, na 70% to bude stačit.