Necrotongue

Po halloweenské epizodě přišel dost velký propad. Příliš mnoho důvodů k smíchu jsem tady tentokrát nenašel, spíše jsem se jen občas pousmál, protože děj byl ve všech třech liniích poněkud nevtipný. Ještě jakž takž zafungovaly Philovy vynálezy, ale v tomto dílu mě zklamali i Dunphyovi, na které jinak velice spoléhám. Jay a Glorie nula, nula, nic a gay linku nechám radši bez komentáře. / "Kdo by se rád zřekl ďábla a tuze moc jeho svodů?" / Poučení: Zadarmo ani kuře nehrabe.

První sezóna neodstartovala nejlépe. Tedy, z mého pohledu. Pilotní epizoda mě docela otrávila, a kdybych už celou záležitost neměl doma, asi bych už ve sledování nepokračoval. Tvůrci ale v dalších dílech zlepšovali svůj výkon takovým způsobem, že byl střed řady velmi dobrý, což mě ukolébalo, a zhoršování kvality, které nastoupilo s blížícím se závěrem, mě překvapilo. Moji rostoucí nespokojenost pak ještě prohloubily oba speciály (zvlášť ten první byl jen nudnou, prázdnou žvanírnou). K nadšení mám sice daleko, ale druhou sezónu určitě uvidím, protože ji mám taky doma, tudíž je to nevyhnutelné. / Poučení: Kam čert nemůže, nastrčí dealera aneb Kdo neznásilňuje, není bílý heterosexuál.

Ani druhý speciál mě zrovna nepotěšil, i když uznávám, že byl o poznání lepší než ten první. Rozhodně ale nemůžu říct, že bych se nějak výrazně bavil. Už úvod epizody mě příliš nedostal; faktem je, že mi ten nápad s okem zprvu přišel vcelku zajímavý, ale po dvou minutách a za pro mě opravdu otravného hudebního doprovodu už jsem toho měl plné zuby. / Poučení: Pokrok nezastavíš. Dřív se narodil chlapeček, který vyrostl v muže, nebo holčička, která vyrostla v ženu. Dnes se narodí dítě, které může vyrůst třeba v delfína. Jak říkám, pokrok nezastavíš.

Ježíšmarjá, Santo Klausi a Dědo Mrázi, to ale byla pokrytecká sračka! Tvůrci seriálu mi tady po osm epizod ukazují, že jsou sice drogy smrtelně nebezpečné, zároveň ale nezapomínají upozornit na to, jak jsou děsně cool, sexy, a jak umožňují vnímat život jiným, lepším způsobem, aby pak stvořili brutálně nudný devátý díl, v němž dvě smažky sáhodlouze filosofují, přičemž používají spoustu líbivých ale v podstatě prázdných frází, které bych jim žral snad jedině tehdy, kdybych byl naivním americkým pubošem. A možná ani tehdy ne. / Poučení: Neber drogy. A hele, ani jsem na vyjádření hlavní myšlenky této epizody nepotřeboval hodinu a x listů scénáře.

Ani osmou epizodou mi tvůrci seriálu neudělali velkou radost. Podobně jako v předchozím dílu i tady se mnoho věcí povedlo, jenže nepovedené záležitosti to prakticky vyrovnaly, takže u mě na žádnou velkou spokojenost nedošlo. Pokud jde o mě, bylo tady až příliš mnoho krasobruslení a samotný závěr byl fakt příšerně dlouhý, navíc ve většině jen opakoval to, co už jsem viděl, nebo si domyslel dříve. Oceňuji rozluštění záhady důležité mikiny, ale to byl v celé té retrospektivní desetiminutovce jediný podstatný zápis. / Poučení: Nenabízej nesplnitelné.

Předchozí epizody jsem docela chválil, ale sedmý díl mě zase až tak neoslovil. Zahájení bylo velmi dobré, ale to už mají tvůrci seriálu evidentně pod palcem, kriminálka s Morganem Freemanem se taky povedla a vyšetřovatelé Bennett a Howard mě fakt bavili, ale pak se to celé nějak zvrhlo v přednášky o močovém měchýři a v trans výlet, který mohl ošklivě zamávat s epileptickými diváky, a to mě trochu zklamalo. / Poučení: Léčit depresi Love Islandem není dobrá volba.

Sváteční epizody patřily po dobu trvání seriálu k těm nejlepším. V naprosté většině případů je táhli Dunphyovi, na jejichž Halloweeny a Valentýny vždycky rád vzpomínám. Jsem rád, že se tvůrci na poslední Halloween nevykašlali, a přestože gay linka nestála za nic (ani jsem po dřívějších zkušenostech nic lepšího nečekal) a u Jaye s Glorií to taky nebylo nic moc (až na občasné Gloriiny momenty a Mannyho kostým), návrat psychopatické Claire a připokáknutého Phila mi dokonale zacvičil s bránicí. / "Uznávám, ta kravata k tobě moc nesedí, spíš taková... brokovnice nebo třeba jed nebo vrtačka do oka." / Poučení: Chceš někoho opravdu vyděsit? Plánuj.

Tak nevím, buď se tvůrcům podařilo udělat gay párty zábavnou, nebo jsem se nějak vymknul kontrole. Situace se ve čtvrté epizodě poněkud změnila; bavil jsem se celkem slušně u všech třech dějových linií, ale Dunphyovi poprvé v sezóně nevyčnívali a tak nějak zapadli do průměru. Takže bylo moc dobře, že byl v tomto dílu průměr posunut výš než v předchozím případě. / "Už ani nevím, jak vypadá, když nám nelže." / Poučení: Dej si pozor na to, kde pózuješ.

Třetí epizoda mi silně připomněla úvodní díl jedenácté sezóny, jen byla o poznání vtipnější. I v tomto případě stáli za většinou vydařených humorů Dunphyovi, kteří byli už tradičně hnacím motorem této části; Mitchell s Cameronem byli bez Bridget The Fridge opět poněkud nudní a z dění u Jaye a Glorie jsem taky nebyl úplně ozářený. Ale jak jsem napsal, proti nevydařenému startu série to bylo znatelně lepší. / "Nikde nikdo. Zdá se mi to, nebo se nám všichni vyhýbají?" / Poučení: Nedělej předčasné závěry.

Na reprízu tohoto snímku jsem se netěšil, ale neměl jsem na výběr; ještě jsem ho neokomentoval/ nerecenzoval a jednou by stejně přišel na řadu, tak co už. Balet mi nikdy nic neříkal, neříká a ani nepočítám s tím, že by byl ke mně v budoucnu sdílnější, nikdy jsem netoužil po tom, aby ze mě byla labuť, zato jsem značnou část života vypadal jako babuť. A ač je toto slezské slovo co do libozvučnosti labuti podobné, označuje živočicha ladnému opeřenci značně vzdáleného. Je tedy vcelku jasné, že mě příběh nemohl tak úplně zaujmout; tvůrci navíc doplnili děj o psychické stavy a vize, které mě rovněž netěšily, a kromě Vincenta Cassela mě neuchvátilo ani obsazení. V konečném výsledku jsem se u filmu nebavil, protože to pro mě byla spíše nuda, a balet pro mě i nadále zůstane bizarní podívanou, při níž se dav latentních sadistů v hledišti vnitřně ukájí při pohledu na utrpení tlupy masochistů na jevišti. / Poučení: Balet nebo španělská bota? Ve výsledku je to jedno.