Necrotongue

Nevím, čím to je, ale zabijácké adolescentky mě jakýmsi zvráceným způsobem převelice baví. Předpokládám, že to bude nějaká má další úchylka, a pokud bych za ni měl být potrestán, pak mohu zodpovědně prohlásit, že se tak právě stalo. Tento japonský snímek jsem si doslova protrpěl, protože příběh, pokud vůbec existoval, tady fungoval jen jako podpůrný vyživovací systém pro akci. Ono tady těch úderů, kopů, seků, řezů, bodnutí, výstřelů, skoků, letů, otoček a pádů bylo fakt přespříliš a veškerá tahle akce tu byla právě jen pro tu akci. Klasická samoúčelná záležitost, u níž jsem se zoufale nudil, a do závěrečných titulků jsem vydržel jen proto, abych si dokázal, že nejsem srab. Film byl skutečně po všech stránkách špatný (no dobře, obraz i zvuk byly v pořádku), japonské osazenstvo se pitvořilo skutečně velevýrazně a zřejmě mi to mělo přijít chvílemi vtipné, ale takovou kravinu by snad nespáchal ani Mistr Troška, a ten má jinak v tomto ohledu mou plnou důvěru. Příšerný zážitek. / Poučení: Pokud ti bude hrozit nebezpečí nezapomeň se míhat.

No jo, už je to tak, po nějaké době mi byl způsoben skutečný divácký zážitek. Pravda, snímek bych vřele nedoporučil naprosté většině současné mladé generace; na lidech, kterým způsobí psychologické trauma i fakt, že se jim rozváže tkanička, by mohla tato záležitost zanechat doživotní následky. Člověka už navíc unavuje furtdokolové vysvětlování, že byly doby, kdy byla jedinou dotykovou obrazovkou ta televizní, a to jen v případě, že jste z ní utírali prach. Ano, to byl zároveň i důvod, proč mezi sebou lidé běžně komunikovali verbálně (slovy) i neverbálně (gesty) tváří v tvář. Už jen při čtení toho, co jsem dosud napsal, by se mohl nejeden dotykový (de)generát zhroutit, tak radši popojedu. Je zvláštní, když takhle zničehonic narazím na film, kterému nemám co vytknout. Ono by se samozřejmě něco našlo, jenže mně se nechtělo hledat, protože se cítím být silně zpohodován, spokojen a i teď, na začátku května, prostoupen vánoční atmosférou. Vánoční, lidský příběh o běžných lidech, který nesklouzl do klišoidního patosu, to se hned tak nevidí. P. S. Teď jsem to po sobě přečetl a došlo mi, že bych si silnější čtyřhvězdí sám před sebou neobhájil, takže přihazuji i chybějící pátý kousek a přidávám poznámku, že byl Paul Giamatti skvělý (opět). / Poučení: Librium zahání všechny chmury. Včetně těch vánočních.

No jo, čekal jsem jakousi korejskou verzi Šíleného Maxe a zas tak úplně to nedopadlo. Korejští tvůrci se vydali poněkud jiným směrem a myslím, že to tak bylo mnohem lepší, než kdybych sledoval nějakou parodii na zabijáckou road movie. Tohle přetváření sutin Soulu na severokorejský převýchovný tábor vlastně nebylo až tak špatné, nebudu předstírat, že jsem se tu a tam dobře nebavil, jindy jsem se jen bavil a objevila se i místa, kdy jsem se bavil vskutku pramálo. Myslím, že by Korejci udělali mnohem lépe, kdyby se vykašlali na snahu o humor, která většinou končila pitomým pitvořením (Tygr et consortes), a namísto toho se mohli soustředit na ještě větší propracování mutantů, kteří měli svůj potenciál. Při vypnutí většiny vyšších mozkových funkcí to ale nebyla špatná, oddechová záležitost a jen výše zmíněné nedostatky spolu s nadměrným počtem Terminátorů mohou za to, že jsem se neodhodlal pro čtvrtou pěticípou. / Poučení: S nabitou brokovnicí nemusíš klepat. 3*+

Pokud jste si stejně jako já navolili, aby se vám u filmů na čsfd zobrazoval primárně originální název, mohli byste podlehnout dojmu, že se bude patrně jednat o životopisnou záležitost o současném polském premiérovi. Samá voda. To jen Kevin Smith sepsal a zrežíroval další ze svých ujetých fantazií, a vytvořil tak, podívejme se pravdě do očí, naprostou hovadinu, v níž se použité humory drží na škále od černých po idiotské. Téma snímku bylo pravda trhlé, což by nebyl takový problém, mně bylo nepříjemné hlavně čekání na něco, co mě nebude nudit až uspávat, protože větší část filmu na mě fungovala téměř jako ukolébavka. No, a ve zbytku zase musíte zapomenout na elementární logiku; i když nejste vystudovaný lékař ale jen pouhý laik jako já, dojde vám, že takhle by to asi nefungovalo. A s příchodem Johnnyho Deppa respektive Guy Lapointeho šlo všechno totálně do kopru. No jo, chtěl jsem pohodit tři slabší kousky, ale i dvě pěticípé budou víc než dost. / Poučení: Myslím, že jsem právě viděl Justina Longa v jeho životní roli.

Japonsko je pro mě zemí plnou paradoxů, a přesto patří mezi mé oblíbené státní celky. Je tady staré Japonsko, k němuž neodmyslitelně patří kastovní systém se samuraji, kodexem bušidó a vlastní odrůdou mafie, a pak je tu Japonsko moderní, uječené, plné anime a neonů, které nasává všechny neřesti západního světa jako houba a které na mě působí spíše bizarně. No, a protože obě tato Japonska existují současně, má v tom pak nejeden gaidžin pěkný guláš (nebo spíš nějaké řasy s rýží a wasabi). Myslím, že režisér i scénárista mezi takové cizince patřili, protože se do snímku pokusili dostat všechno, o čem kdy slyšeli, a zrovna dvakrát se jim nezadařilo. Filmu příliš neprospělo ani to, že se vykašlali na invenci, obšlehli kdejaký akčňák, přičemž Nikita z toho přímo řvala (v agónii), a velmi rychle mi bylo jasné, že z toho koukají maximálně dvě pěticípé. Mám ale zrovna jakési filmově- hemoragické období či co, takže jsem nakonec přiklepl třetí slabší kousek za mnohá (leckdy i nápaditá) zabití. P. S. Pro lepší zážitek zkuste příliš nepřemýšlet a úplně zapomeňte na logiku. / Poučení: Předmětů, zvířat a lidí zasažených radiací se co? Nedotýkáme! 3*-

Téma snímku je už notně provařené, tvůrci mohli jen těžko přijít s něčím novým, a tak vsadili hlavně na "omáčku" z fikce a napětí, aby dnes už známému příběhu dodali něco navíc. No, za sebe mohu říct, že jim tento záměr tak úplně nevyšel. Chápu, že by se stal film s titulky ve Státech propadákem, přesto mi tentokrát angličtina velmi překážela v tom, aby mi celá záležitost mohla připadat věrohodná. Druhým velkým problémem byl pro mě Ben Kingsley. Já ho mám tedy rád, myslím, že je skvělým hercem, ale Adolfa Eichmanna jsem mu jaksi nevěřil. Mahátma Gándhí, Izaak Stern, Adolf Eichmann... To je přece jen příliš široký záběr, a zatímco mě obě předchozí role dokonale přesvědčily, tentokrát bych chtěl vidět v hlavní záporné roli někoho jiného. Na druhou stranu se tu mohl vyskytnout irský Heydrich, a to by byla mnohem horší podívaná. Největším nedostatkem snímku se pro mě stal fakt, že na mě vlastně příliš nezapůsobil. Spíš jenom tak prošuměl, což je škoda, protože si myslím, že by si tenhle husarský kousek Mosadu zasloužil kvalitnější zpracování. / Poučení: Je fajn, když vlaky jezdí přesně podle jízdního řádu, přesto je občas dobré zamyslet se nad tím, kam vlastně jezdí.

Za běžných, předvídatelných okolností bych při hodnocení tohoto snímku váhal mezi dvěma a třemi pěticípými jenže... Očekávaná předvídatelná zápletka byla přece jen poněkud zapletenější, a já tak tvůrcům vyčítám, že své úmysly neukryli přece jen rafinovanějším způsobem, takto jsem totiž v určitém momentu pojal podezření, které se mi krátce nato potvrdilo. Ale dobře míněná snaha se počítá. Až po zhlédnutí filmu jsem zjistil, že šlo o kanadskou záležitost, a pokud se u kanadských pohyblivých obrázků dobře bavím, automaticky zaokrouhluji nahoru, protože si až bolestně pamatuji dobu, kdy byl pro mě žánr kanadského thrilleru / hororu na úrovni německé komedie / porna. No, a jak jsem právě naznačil, překvapivě dobře jsem se u tohoto snímku bavil a užíval si čvachtavé dopady větších či menších kousků lidské anatomie do krevních kaluží. Nevnímal jsem sice film jako horor, byl to pro mě spíš takový vyhlazovací thriller s povinným nelogickým chováním postav, ale to je vlastně úplně jedno, já jsem se zvráceně bavil. / Poučení: Nikdy nevíš, po čem přibereš.

Ballerina mohla podle mého názoru dopadnout mnohem lépe, kdyby se korejští tvůrci tolik neutápěli ve vleklých bezobsažných scénách a kdyby místo toho nabušili svůj počin divočejší akcí, živějším tempem a mnohem lepší prací s kamerou. Příběh jako takový nepřinesl nic nového; podobných cest za pomstou jsem už přece jen viděl víc, mohl jsem každopádně ocenit sympatickou, na slovo skoupou úhlavní hrdinku a i přes mnohdy slabé tempo velmi slušný killcount, to ale na lepší hodnocení, než mé výsledné tři pěticípé, nemohlo stačit. Potěšilo mě ovšem, že nedošlo na tradiční korejské pitvoření, které by mi dozajista pokazilo náladu. V tomto směru se tedy tvůrci vytáhli, o to víc mě mrzí, že v jiných bodech zbytečně selhali. / Poučení: Neběhej po chodbách s nastartovanou řetězovou pilou.

No, tak tímto snímkem inkvizitoři zrovna neukázali, proč mám jejich pohyblivé obrázky tak rád. Tomuto thrilleru, jaksi chybělo napětí, což je ingredience pro thriller nejpodstatnější. Nejpřesvědčivěji na mě kupodivu působila romantická linka; předpokládám, že tomu tak bylo i díky obsazení Alexandry Masangkay do role mně krajně sympatické Filipínky. Napětí se, jak jsem už zmínil, nedostavilo, akce, pokud už na ni došlo, vypadala velmi pěkně, náhled do práce jedné z tajných služeb byl zajímavý a tvůrci mě jen utvrdili v názoru, že KGB / FSB, StB a Stasi nebyly / nejsou jedinými organizacemi, které dělaly / dělají nepohodlným jedincům peklo ze života. Jako celek na mě film příliš nefungoval a původně jsem si od něj sliboval mnohem lepší zážitek, místo něj jsem dostal vlažnou a poněkud nudnou záležitost. / Poučení: Máš doma web kameru? Tak to máš dobré.

Ntvl..... Co jsem to zas viděl? Japonský film podle japonského komiksu byl japonsky uřvaný a japonsky uskákaný, a kdybych byl Japoncem, pravděpodobně bych si z něj naškrobil textil. No jo, jenže já Japonec nejsem, takže jsem si tuhle přeafektovanou a i v jiných ohledech předimenzovanou záležitost příliš neužil. Synové a dcery Nipponu jsou opravdu svérázná stvoření, což mi opakovaně dokazují skutečně mnoha způsoby, ale jejich posedlost anime a s tím spojeným cosplayem už jde za hranici mého chápání :-) Snímek to byl bezesporu akční (to jasně dokazuje už jen kvantum vystřílené munice), bezesporu střelený (na evropské poměry spíše přestřelený) a z mého úhlu pohledu trpěl až příliš mnoha neduhy. Na druhou stranu musím uznat, že byl po většinu času až roztomile nablblý, takže to u mě dotáhl až na třetí (i když slabší) pěticípou. / Poučení: Mňau. 3*-