Necrotongue

Po více jak týdnu jsem se konečně dostal k tomu, abych se podíval na nějaký film a zatočil tak se svým absťákem. Ani jsem nevěděl, že jsem si na pohyblivých obrázcích vypěstoval takovou závislost:-) Už jsem několik finských válečných snímků viděl a ten dnešní určitě nepatřil mezi ty nejlepší. Nebyla to špatná záležitost, ale přece jen trpěla jasně patrnými nedostatky. Komparz sice velice snaživě pobíhal finskými lesy zleva doprava a vice versa, příběh mi ale přišel jaksi neucelený; působil na mě dojmem namátkou poskládaných epizodek vybavených značným množstvím postav, k nimž jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah, protože mi k tomu tvůrci neposkytli prostor. Na druhou stranu musím ocenit inteligentně vložené archivní záběry, které ději rozhodně prospěly. Podle mého názoru si Finové měli dát na filmu více záležet; statečnost a schopnosti jejich vojáků by si to rozhodně zasloužily. / Poučení: Nech Panzerfäust volně dýchat.

Maďaři mě opět nezklamali a natočili kvalitní duchařskou záležitost, kterou vybavili parádní pochmurně- tíživou atmosférou. Ocenil jsem, že tvůrci nevsadili na prvoplánové lekačky a místo toho přišli s uceleným příběhem, v němž postupně narůstalo jakési znepokojivé napětí. Posmrtné fotografie už dostaly svůj prostor v hororu "Ti druzí", Maďaři s nimi ale zašli ještě o krok dále a myslím, že se jim zadařilo. Na rozdíl od tzv. západních duchařských hororů nešlo o obvyklou skupinu paranormálních odborníků, jejíž členové vždy nejméně půl stopáže hledají, pak najdou, a pak litují, že našli. Umístění děje na uherský venkov těsně po skončení Velké války bylo z mého pohledu dobrým tahem a boj záhrobních navrátilců proti jen těžko pochopitelnému protivníkovi byl morbidně osvěžující (pokud takové slovní spojení vůbec dává smysl). Bavil jsem se výborně, jen v závěru jsem začal mít pocit, že to tvůrci zapíchli nějak moc rychle. Myslím, že si příběh zasloužil propracovanější zakončení. A chudák Marcsa, takové naděje... / Poučení: Pozor na nestabilní podloží.

Letos jsem byl překvapen. Velmi překvapen a příjemně překvapen. Může za to jednak Jiří Havelka svým kultivovaným a příjemným projevem a také to, že jsem se v průběhu přenosu vůbec nenudil. A teď nemůžu absolutně přijít na to, proč tomu tak bylo. Přenos nebyl výrazně vtipný, byl spíše vážný, protože jej po celou dobu provázela modrožlutá ukrajinská stopa, a můžu říct, že mi tentokrát mimořádně nevadilo spojení kultury a politiky. Večer se mi nejspíš líbil proto, že působil stejně kultivovaným dojmem jako jeho moderátor. Velice mě potěšily ceny pro Antonii Formanovou a Pavlu Gajdošíkovou; oběma jsem Lva přál a jejich reakce při přebírání ocenění mi způsobily v obličeji grimasu, kterou ostatní lidé nazývají úsměvem. Víc jak dvě hodiny mi k mému vlastnímu milému překvapení utekly jako voda a byl to pro mě příjemně strávený večer. Ještě jednou musím pochválit výkon Jiřího Havelky, abych se přiznal, čekal jsem fiasko a byl jsem velmi rychle vyveden z omylu. 4*+

Snímek pojednává o známé epizodě první světové války, která zle narušila klidný spánek vyššího velení na obou stranách západní fronty. Nejhorším, co se může veliteli části fronty stát, je to, když jeho vojáci zjistí, že ty zlé a odporné bytosti z nepřátelských zákopů se od nich samých vlastně nikterak neliší. Ve chvíli, kdy začnou prostí vojáci přes veškerou indoktrinaci vnímat příslušníky protivníkovy armády jako lidské bytosti, dochází k úpadku morálky, čemuž je nutno okamžitě zamezit. Mohl to být skvělý film, kdyby se k němu tvůrci postavili poněkud střízlivěji, takto vznikla spíše záležitost plná patosu a klišé, která se s postupujícím dějem měnila stále více v jakousi frašku. Korunu všemu nasadilo střídání zákopů, to už se na pilu tlačilo tak silně, až se ohýbala. Jasně, válka je svinstvo, zpráva přijata, ale kdyby mi ji tvůrci podali bez toho zbytečného pitvoření, mohl jsem jejich snahu ohodnotit vyšší známkou.

Tohle byl nepříjemný film, své hlavní poslání ale rozhodně splnil. Nikdy neznásilním ani nezabiju žádnou ženu, protože nechci rodit ošklivé netopýry. Příběh by potřeboval v mnoha ohledech doladit, protože se mi děj místy táhl takovým způsobem, až mi způsoboval dlouhou chvíli, a já jsem se v těchto momentech převelice nudil. Snímek se mě snažil hororovat psychologicky, aby vzápětí přišel s nějakými těmi nechutnostmi, takže jsem si jej zařadil do škatulky psychonechuťáren. Největším problémem byl pro mě u tohoto filmu fakt, že se mi na něj nedívalo dobře. Já tedy nejsem žádný zjemnělý estét, ale příští týden mě čeká výměna oken a malování a tento snímek mi to neustále připomínal. To byla samá plíseň a odlupující se malba a mně už po těle vyrážel studený pot. Aby těch nepříjemných podnětů nebylo málo, ani herci nepatřili mezi dekorativní typy, takže jsem teď po estetické stránce poněkud vyprahlý. / Poučení: Co sám nechceš, nečiň druhému. 2*+

Stopáž tohoto snímku by mohla na neznalého diváka působit poněkud přebujele, ale vzhledem k tomu, že film popisuje třicet let partyzánské činnosti japonské armády na ostrově Lubang, není to žádná hrůza. Když jsem před mnoha lety četl knihu Onodových válečných pamětí ("Moje třicetiletá válka") nevěřil jsem vlastním očím, ale snímek mě tak nemohl zaskočit nepřipraveného. Tvůrci s tématem naložili velmi slušně, přestože neodolali a tu a tam zbytečně dramatizovali (proč připsali do děje postavu Iniez, to jsem fakt nepochopil- kvóty?); oba představitelé Hiró Onody ale působili naprosto věrnou podobou s originálem, a i když se místy odehrávalo pramálo toho, co by jen trochu zavánělo akcí, ani na chvíli jsem se nenudil. Užíval jsem si příběh houževnatosti, smyslu pro povinnost a kvalitního výcviku, který vás naučí, že nelze věřit lživé nepřátelské propagandě. Já tedy Onodův přístup obdivuji, i když to asi Filipínci, trpící jeho záškodnickou činností, viděli a vidí jinak. / Poučení: Když už dál nemůžeš, zatni zuby a vytrvej. 5*-

Animovaný zaklínačský prequel od Netflixu. Po takové informaci a potom, co mám za sebou dvě řady Zaklínače, jsem k filmu s přílišnou nadějí nepřistupoval. Ale i přesto, že u Netflixu nadále ohýbají příběh podle toho, jak se jim to hodí (například původní Filavandrel by svou seriálovou ani animovanou parodii zřejmě nevydýchal), u mě animák dopadl přece jen lépe než hraná verze. V tomto případě jsem tedy přiklepl lepší tři kousky, ale i tak mám k celé záležitosti množství negativních připomínek (hlavně pokud jde o příběh). / Poučení: Vidíš-li dav vesničanů s vidlemi a pochodněmi, asi je něco špatně. 3*+

Horor... Hororem zde bylo jen to, že jsem tuto slátaninu sledoval. Fakt by mě zajímalo, čím se to vlastně tvůrci filmu na tom Zélandu sjížděli, když dokázali sepsat, zaplatit a natočit takový mozkový průjem. Každá jednotlivá část příběhu byla sama o sobě stupidní, ovšem ve chvíli, kdy se tyto jednotlivosti spojily do jednoho bizarního celku, spadl pověstný exkrement do stejně pověstného větráku. A najednou bylo to svinstvo všude kolem. Jediným pozitivem pro mě byla Kate Bush při závěrečných titulcích, ale ani ona už nemohla nic zachránit. / Poučení: Pokud tě napadne napsat příběh v němž se vyskytuje B-17, obludka, dítě, žena, černoch, variace na pana Tau, feminismus a šovinismus, to vše zasazeno do roku 1943, dej si sám přes držku a začni dělat něco užitečného.

Sám si nejsem úplně jistý, co vlastně stojí za mým hodnocením, protože možností je víc. Buď jsem na film nebyl správně naladěn, nebo už Matthew Vaughn není, čím býval (tomu ale odmítám věřit), nebo už je téma příliš vytěžené. Ať už je to, jak chce, třetí návštěva u nejtajnější z tajných služeb mě už příliš nepobavila a třetí hvězdičku snímku zajistilo hlavně skvělé obsazení. Sice mě notně pobavilo zařazení mnohých historických osobností do děje, ale příběh samotný zjevně trpěl na akutní klišoidy a patosoidy, úhlavní mizera byl proklatě mdlý a stopáž byla vzhledem k viděnému opravdu předimenzovaná. U některých natahovaných pasáží jsem se totiž celkem nudil; i to vysoce akční šermování v závěru mi přišlo jako snadno prostříhatelné. No, čekal jsem víc. / Poučení: Za vším hledej Skota. 3*-

Film by mohl nést podtitul: "Z deníčku četaře protipartyzánského oddílu" a přinesl pro mě zajímavý pohled na maďarský podíl ve válce na východní frontě. Tím nechci říct, že by se maďarské jednotky nepodílely na velkých bojích, jen jsem chtěl ocenit fakt, jak se tvůrci nebáli poukázat na fakt, že válečné zločiny nebyly čistě německým monopolem. Vysoce hodnotím to, že se tvůrci neuchýlili k zobrazování explicitního násilí, raději ponechali prostor divákově fantazii a udělali moc dobře. Snímek získal i díky tomu zajímavou atmosféru, kterou ještě podpořilo neustále pochmurné počasí a pověstné bahno. S naprostým klidem bych film ohodnotil čtyřmi hvězdičkami, jedna ale padla za oběť až příliš uměleckému pojetí; u opakujících se, strnulých pohledů do lesa mě po čase jímala nuda. / Poučení: Nohy udržuj vždy v suchu.