Necrotongue

Jak se už dříve ukázalo, černí postávající komikové mě až tak moc neberou, protože se jejich vystoupení zpravidla hemží odkazy na lidi a události, které jako běloch pochopitelně neznám, a tím pádem mě celá řada humorů jaksi míjí. Leslie Jones mě ale velmi překvapivě dokázala pobavit, přestože byl její speciál brutálně uřvaný (ne, jinak to napsat nešlo) a místy jsem si připadal jako na představení pro neslyšící (když na vás někdo zařve osmkrát stejnou větu, budete si tak asi připadat taky). No jo, jenže i přes veškerá negativa se komička trefovala mimo jiného i do současné mladé, extrémně přecitlivělé generace, která udělá případ pro psychologa i z uzlu na tkaničce, a to mě bavilo. Bavilo mě toho mnohem víc, proto jsem navzdory většině považoval za vhodné přidat i slabou čtvrtou pěticípou. / Poučení: Zapomeň na stroj času. 4*-

Na osmapadesátý rok to nebylo věru špatné, musím se ale přiznat k tomu, že se mi snímek v poslední třetině už poněkud vlekl. Zkušený estét by dnes jistě dokázal film odborně vedenými střihy vytvarovat do oku mnohem více lahodící podoby a k lidskému pozadí tolerantnější stopáže. V zásadě ale mohu říct, že se pro mě jednalo o vcelku příjemné překvapení, u něhož jsem se po většinu času slušně bavil, jen bych jistě ocenil, kdyby se v příběhu nevyskytovala postava Freddyho, která mi k srdci rozhodně nepřirostla. Tuhle podivnou módu, instalovat do děje zcela zbytečnou, ale zato převelice humornou postavičku, jsem nikdy nechápal. Líbila se mi kamera, pochválil bych i zvuk, ale chvílemi jsem si připadal jako na návštěvě dentisty, který mi právě odstraňuje pomocí ultrazvuku zubní kámen. "Dýka v zádech, dům v plamenech, oprátka na krku. Určitě jde o stejného pachatele". Aby taky ne, s téměř shodným modem operandi. To mě fakt dostalo. Ale jo, docela fajn thriller, který sice místy lehce drhnul, ale ty tři pěticípé si zasloužil. / Poučení: Kdo maže, ten jede. A nehlučí.

Uhm, tak tentokrát mi to nevyšlo. Speciál zřejmě přinesl mix dobrých postávajících komiků, ale buď nebyli dostatečně vtipní, nebo jsem se na jejich humory prostě nedokázal dostatečně naladit. Abych jen nekritizoval; v momentech kdy se humorovalo na účet BLM a Willa Smithe jsem se docela dobře bavil, ale zbytek mě ponechal v podstatě netečným divákem. / Poučení: Chyba byla spíše na mé straně, asi mi chyběla kulturní sounáležitost.

Opakovaně se sám sebe ptám, proč se na podobné snímky vlastně dívám. Jasně, můžu si lhát do kapsy, že to dělám proto, abych si zachoval jakýsi všeobecný přehled, ale pravým důvodem bude zřejmě nějaká lehčí forma psychické poruchy. A tak jsem zase jednou absolvoval školení na téma "Muži jsou odporné, necitlivé bytosti, a kdyby neprodukovali sperma, bylo by jejich vyhubení jediným správným řešením". Netvrdím, že mezi námi nejsou odporná hovada, v den jejichž zplození si měli jejich rodiče raději zahrát nějakou deskovou hru, ale zevšeobecňování typu- muži špatní, ženy bezchybné mě baví asi jako vyprávěnky o neposkrněně počatém tesaři, který si čas od času zaběhl zaskotačit na hladinu jezera. Abych tvůrcům nekřivdil, musím připustit, že hlavní hrdinka jejich příběhu chyby měla (a nebylo jich málo), zcela inovativně jí prakticky nechyběl její syn (a vice versa), i přesto šlo ale o snímek spíše pro ženské publikum. Děj ve mně po většinu času nevyvolával přílišné nadšení, přesto uznávám, že jsem se asi třikrát opravdu mocně zasmál, Katia Winter mi byla na rozdíl od postavy, kterou představovala, krajně sympatická, a tak jsem nakonec hodnotil výše, než jsem sám očekával. P. S. Pobavily mě šéfovy nalepovací bločky a stěhující se žena s jedním kufrem a třemi taškami (!!!). / Poučení: Mužský feminista je protimluv. Zajímalo by mě, který narušený myslitel přišel s tímto termínem jako první. 2*+

Nebyl to vůbec špatný speciál, to jsem poznal podle toho, že jsem si několikrát téměř poprskal monitor, ale faktem zůstává, že bych si vystoupení určitě užil lépe pokud bych byl černoch. Místy jsem se totiž zase až tak nebavil a největším problémem pro mě bylo to sebepoplácávání se po ramenou, toho tam bylo v jednu chvíli fakt příliš. Na druhou stranu tady byl souboj s mikroportem, který byl jak nepřipravený, tak perfektně zvládnutý. / Poučení: Pozor na peroxid!

Těžké zklamání. Kupodivu za to nemůže Netflixem tolik oblíbené dosazování černochů do rolí, v nichž jejich přítomnost nedává smysl, ani oblíbená společenská hra: Najdi si svého gaye, na vině je tentokrát zcela jasně scénář a režie. Já jsem si fakt myslel, že si ze mě tvůrci dělají srandu. Uprostřed lítého boje náhle vypukl šábes či co, všechno ztichlo a já jsem sledoval němý, leč těžce patetický výjev, z něhož jsem se ještě úplně nevzpamatoval. Pak jsem zjistil, že v onom zlomku vteřiny nejenže skončil útok, buďme k sobě upřímní, nepříliš vzdělaného davu, zároveň tento dav beze stopy zmizel neznámo kam. To byla fakt těžká neschopnost obou výše zmíněných profesí. / Poučení: Jak se do lesa volá, tak se v lese visívá.

OK, třetí záležitost v řadě, kdy jsem se zaměřil na oficiální obsah Netflixu. Kdo to píše? Nějaký senzibil, který si přiloží na čelo plakát k filmu a vycítí, co by měl zmínit? Vypadá to tak. Každopádně je jasné, že se tento zaměstnanec / zaměstnankyně v pracovním procesu ani ve volném čase sledování pohyblivých obrázků nevěnuje. A teď abych napsal něco i k snímku samotnému; atmosféra se protinožcům vyvedla náramně a já jsem byl i přes velmi pozvolné tempo příběhu po celou dobu ve střehu, protože mi bylo jasné, že se už v příštím okamžiku musí něco stát. Tím pádem jsem si na konci připadal jako typická kavka z devadesátek, která jen s velkým úsilím zadržuje slzy ve vytřeštěných očích a marně přemýšlí, jak je možné, že ji ti osmahlí chlapci se třemi kelímky obrali o celou výplatu, když se jí na začátku přece tolik dařilo. Příběh šuměl, šuměl a šuměl, až úplně vyšuměl a ze strany tvůrců šlo o jasnou zákeřnost. / Poučení: To není fér; thriller z Austrálie a nikde žádný klokan.

Hmmm, tak tohle nebyl zrovna nejlepší kulturní zážitek. Každopádně jsem zjistil, že Švédové pijí o Vánocích jako Dánové a že jejich rodiny disponují (stejně jako všechny ostatní národy) až příliš přítulným strýčkem. Zpočátku to vypadalo, že by mohlo jít o zajímavou záležitost, následně se ale ukázalo, že si nelítostný zub času mocně zahlodal, takže na mě film už nemohl příliš kladně zapůsobit. A teď nemám na mysli obraz ani zvuk, vadil mi velmi naivně napsaný příběh, který už dnes opravdu neobstojí. Mě prostě převelice rušilo, jak se vždy stalo něco důležitého v ten pravý okamžik, aby do sebe ozubená kolečka nepříliš silného scénáře ideálně zapadla a posunula děj sice požadovaným ale mnohdy nelogickým způsobem. Některé scény tak vyzněly spíše legračně až bizarně a můj celkový dojem značně utrpěl. / Poučení: Detektivka by měla být alespoň trochu napínavá.

To je tak; přečtu si na Netflixu obsah snímku, který mě zaujme, film zhlédnu, několikrát intenzivně potřesu hlavou, aby se mi vše srovnalo, přečtu si oficiální obsah Netflixu ještě jednou na čsfd, ujistím se tak, že jsem se skutečně nezbláznil, a dvě pěticípé jsou rázem mým maximem. OK, teď jsem si přečetl obsah potřetí a mohu zodpovědně prohlásit, že byl zcela jistě napsán k jinému, mnohem zajímavějšímu snímku, který jsem ale nedokázal nikde dohledat. V Laponsku jsem na rozdíl od JASONA_X nikdy nebyl, ale plně s ním souhlasím v názoru, že ty nádherné záběry severské přírody stály opravdu za to. Příběh by mohl být fakt zajímavý, kdyby odpovídal výše zmíněnému obsahu, takhle šlo o severské drama s vyloženě plíživým tempem, s Laponci, kteří se bezpráví stavěli tváří v tvář stejně agresivně jako Mahátma Gándhí, a s pravou severskou depresí. No, a na mě, který jsem si od filmu sliboval zcela jiný zážitek, to bylo dost málo. / Poučení: Kdo na cizího soba ruku vztáhne, ten se zhruba po dvaceti letech se zlou potáže.

No, nevím, oficiální obsah mi přijde poněkud zavádějící, protože netuším, kde jeho pisatel přišel na bohatou stařenu. Z dialogů jsem totiž pochopil, že byla Edwina Black invalidní, nikdo ale nezmínil, že by měla být výrazně starší než její manžel. Ale k filmu samotnému; za mě šlo o vcelku vydařenou komorní záležitost, u níž jsem si nemohl nevzpomenout na naši Rybu ve čtyřech. Ryba byla ale přece jen výrazně mladší, herecké výkony v ní byly tedy vcelku pochopitelně lepší; herecké výkony v tomto snímku přece jen evokovaly spíše divadelní scénu. Ani bych se nedivil, kdyby šlo o film natočený na motivy právě divadelní hry, fakt to tak na mě působilo. To ale není stížnost, já jsem si to vcelku užil, přestože jsem vraha trefil na první dobrou, a to v příběhu nevystupoval zahradník! Pokud bych měl říct, co mě na snímku bavilo nejvíc, jednoznačně bych hlasoval pro stále sílící paranoiu. / Poučení: Pozor na to, co piješ. Platilo to kdysi, platí to stále.